8 C 48/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 40 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 28 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od , datum, do zaplacení, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v , adresa, na doplatku soudního poplatku částku 410 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 602 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 40 000 Kč od , datum, do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny a uzavření smlouvy je patrné z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a následných úkonů žalovaného. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž si vyžádala od žalovaného občanský průkaz, druhý doklad totožnosti, tří výpisy z jeho účtu, doklad o příjmu (výplatní pásku). Situaci žalovaného si žalobkyně ověřovala též z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů, registru SOLUS a výpisu z registru REPI. Konkrétně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný dosahuje měsíčního příjmu ve výši 36 555 Kč, náklady na bydlení činí 0 Kč, má splátky hypotéky ve výši 17 550 Kč, a tak pravidelné finanční závazky představují částku ve výši 21 550 Kč (vč. 4 000 Kč na úvěr u Profi Credit). Dále vycházelo z toho, že má žalovaný jednorázové závazky (mikro úvěry) dle uvedeného soupisu a splátka poskytovaného úvěru by byla ve výši 6 000 Kč. Finanční zůstatek žalovaného tak žalobkyně stanovila ve výši 7 005 Kč. Žalovaný uvedl, že má 1 vyživované dítě. V registru SOLUS byl žalovaný bez záznamu, neměl evidovánu žádnou exekuci, nebyl v insolvenci. K závazku v podobě splátky úvěru ve výši 17 550 Kč následně žalobkyně nepřihlížela, jelikož na výpisu byl tento závazek dohledán jako zcela uhrazený. Podle skóringu spotřebitele (interní algoritmus žalobkyně) byl žalovaný ohodnocen jako osoba s průměrnou bonitou, maximální výše úvěru byla takto určena částkou 40 000 Kč. Úvěr měl být uhrazen 12 splátkami po 6 000 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně proto prohlásila úvěr za zesplatněný ke dni , datum, a po žalovaném požadovala zaplacení poskytnuté jistiny úvěru ve výši 40 000 Kč a náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč. Žalovaný celkově uhradil částku ve výši 12 000 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, ač byla řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně a žalovaný sjednaly dne , datum, elektronicky smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které měla žalobkyně poskytnout žalovanému částku ve výši 40 000 Kč. Tato částka byla poukázána dne , datum, na bankovní účet na jméno žalovaného. Žalovaný měl poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 15 % měsíčně splácet ve splátkách po 6 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly příloha č. , hodnota, – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaný provedl verifikační platbu ve výši 1 Kč a souhlasil s návrhem smlouvy /viz předsmluvní informace na č. l. 7 - 10, smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. na č. l. 11 – 15, příloha č. 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na č. l. 15 p.v. – 18, potvrzení o platbě na č. l. 19, potvrzení o bezhotovostní platbě na č. l. 20, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 35, potvrzení o převodu na č. l. 36 spisu/. Před sjednáním smlouvy žalobkyně vycházela z údajů uvedených v příloze č. 1 (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z nich vyplývalo, že žalovaný byl svobodný, měl jedno vyživované dítě, jeho průměrný příjem činil 36 555 Kč. Pravidelné výdaje na bydlení byly uvedeny ve výši 0 Kč a byly uvedeny splátky hypotéky, pravidelné finanční závazky měl žalovaný ve výši 21 550 Kč (17 550 Kč hypotéka a 4 000 Kč Profi Credit), dále měl jednorázové finanční závazky u pěti společností v uvedené souhrnné částce ve výši 65 500 Kč /viz příloha č. 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na č. l. 15 p.v. – 18 spisu/. Žalovaný byl lustrována v centrální evidenci exekucí, systému SOLUS, insolvenčním rejstříku, systému REPI, a to vždy bez záznamu. Rovněž byla žalobkyní ověřována lustrace neplatných průkazů. Žalobkyně dále ověřovala existenci zaměstnavatele žalovaného v Obchodním rejstříku a vyžádala si výplatní pásky žalovaného, přičemž žalovanému byla v měsíci lednu 2024 vyplacena mzda ve výši 35 776 Kč, v únoru ve výši 37 779 Kč a v březnu ve výši 36 109 Kč. Žalobkyně měla k dispozici také výpisy z bankovního účtu žalovaného, a to za období od , datum, do , datum, . /viz výpis z databáze neplatných průkazů na č. l. 45, výpis z centrální evidence exekucí na č. l. 46, výpis z insolvenčního rejstříku na č. l. 46a, výpis z registru SOLUS na č. l. 47, výpis z obchodního rejstříku č. l. 60, registr platebních informací na č. l. 61, výplatní páska za měsíc leden na č. l. 62, výplatní páska za měsíc únor na č. l. 63, výplatní páska za měsíc březen na č. l. 64 spisu/. Z výpisu za období , datum, – , datum, je zřejmý konečný záporný zůstatek na bankovním účtu žalovaného ve výši -27,43 Kč. Z výpisu za období od , datum, do , datum, byl patrný konečný kladný zůstatek ve výši 11 779,67 Kč. Z výpisu za období od , datum, do , datum, je patrný konečný kladný zůstatek ve výši 52 900,18 Kč, kdy je však patrné, že toto bylo zejména díky tomu, že žalovanému byly poskytnuty úvěry a zápůjčky ve výši 150 500 Kč (dne 11. 3. ve výši 17 000 Kč - , Anonymizováno, úvěr, dne 15. 3. ve výši 10 000 Kč - úvěrová smlouva u viasms, dne 15. 3. ve výši 10 000 Kč – zápůjčka coolcredit, dne 18. 3. ve výši 15 000 Kč – půjčka , právnická osoba, ., dne 28. 3. ve výši 5 000 Kč -, jméno FO, , právnická osoba, ., dne 2. 4. ve výši 13 500 Kč – půjčka , Anonymizováno, ', právnická osoba, , dne 4. 4. ve výši 80 000 Kč – výplata půjčky , právnická osoba, .) /viz výpis z bankovního účtu za období 9. 1. – , datum, na č. l. 59 – 59 spisu, výpis z bankovního účtu za období , datum, – , datum, v systému ISAS, výpis z bankovního účtu za období 9. 3. – , datum, v systému ISAS/. Žalobkyně dospěla na základě získaných informací k závěru, že žalovaný má průměrnou bonitu, maximálně mu bylo možno poskytnout částku 40 000 Kč /viz příloha č. 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na č. l. 15 p.v. – 18 spisu/. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila jednak platbou ve výši 1 Kč z účtu žalovaného a dále z fotokopie jeho občanského průkazu a kopie řidičského průkazu /viz potvrzení o platbě na č. l. 19, kopie občanského průkazu v systému ISAS, fotografie řidičského průkazu na č. l. 54 spisu/. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas. Žalobkyni uhradil pouze první 2 splátky v celkové výši 12 000 Kč /viz přehled splátek na č. l. 52 spisu/. Následně byl žalovaný žalobkyní opakovaně upomínán k úhradě dlužných splátek /viz upomínka č. , hodnota, na č. l. 21, e-mailová zpráva na č. l. 22, upomínka č. 2 na č. l. 23, e-mailová zpráva na č. l. 24 spisu/. Žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k uhrazení celé dlužné částky, a to do , datum, . Zásilka byla žalovanému odeslána dne , datum, /viz předžalobní výzva na č. l. 25, podací lístek č. l. 26 spisu/.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný sjednali dne , datum, elektronicky smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 40 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila příjmy žalovaného s tím, že průměrný měsíční čistý příjem, který mu byl vyplácen, činil 36 555 Kč. K výdajové stránce žalovaného žalobkyně zjistila pravidelné výdaje na finanční závazky ve výši 21 550 Kč. Dále žalobkyně uzavřela, že žalovaný nemá žádné náklady na bydlení a zjistila jednorázové finanční závazky. Žalovanému již bylo v době uzavření smlouvy o úvěru poskytnuto několik půjček. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 12 000 Kč.

6. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně žalovanému poskytla úvěr po řádném posouzení jeho úvěruschopnosti. K neprokázaným skutečnostem žalobkyní nemohl soud poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se k jednání soudu nedostavila. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Jestliže žalobkyně v rámci své omluvy uvedla, že pokud by žalobě nebylo možné v plném rozsahu vyhovět, tak k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, pak se takové poučení poskytuje právě jen při jednání soudu, jak je uvedeno shora. Žalobkyně byla soudem spolu s předvoláním k jednání informována, že shora uvedené skutečnosti nepovažuje soud za prokázané a žalobkyně bude o nutnosti označit důkazy při jednání poučena. Žalobkyně sice soudu zaslala doplnění svých tvrzení, ale toto soud nepovažoval po provedeném dokazování za dostatečné. Svým procesním postupem se tak sama žalobkyně zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně se žalovaným uzavřeli spotřebitelskou smlouvu platně, tj. zda žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru před jejím uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalovaného a z takto získaných informací správně uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalovaného úvěr splácet. Dospěl však k závěru, že tomu tak není. Je nutné zdůraznit, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně pak v daném případě zjistila nepochybně příjmy žalovaného, které ověřila i opatřenými výplatními páskami ke mzdě žalovaného. Žalobkyně zjistila i náklady žalovaného na finanční závazky, ale zcela rezignovala na ověření jiných a základních výdajů žalovaného. Stejně tak správně nehodnotila zatížení žalovaného v tom smyslu, že si bral zápůjčky a úvěry, a to zejména v době ne tolik vzdálené před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru (je zřejmé, že by tedy žalovaný měl hradit i další úvěry, což mělo vliv na volné finanční prostředky a nelze tak přijmout závěr, že by disponoval částkou, k níž žalobkyně dospěla). Zejména nelze přijmout závěr, že by měl žalovaný náklady na bydlení ve výši 0 Kč, a to i pokud pomineme náklady na hypoteční úvěr, s nimiž žalobkyně kalkulovala. Pracováno však nebylo ani s dalšími možnými výdaji, a to i zejména za situace, kdy žalovaný uvedl, že má jedno vyživované dítě. Uvedenou nulovou výši výdajů na bydlení (bez hypotéky) nelze tedy považovat za skutečnou a reálnou, zejména pokud je potřeba brát v potaz i náklady na energie, o nichž žalobkyně také dle předložených podkladů nijak neuvažovala. Žalobkyně se tedy vůbec nezabývala dalšími, zcela logicky očekávatelnými nezbytnými výdaji žalovaného, jakož ani výdaji na stravu a dalšími náklady spojenými s běžným životem. Takto provedené, respektive v podstatě neprovedené zjišťování a zejména ověřování výdajů žalovaného soud z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalovaného hodnotí jako zcela nedostatečné. Je sice například pravdou, že za období od , datum, do , datum, (tj. před uzavřením smlouvy s žalobkyní) žalovaný disponoval kladným zůstatkem na účtu v řádu desetitisíců Kč, ale je zcela zřejmé, že tomu bylo jen díky načerpaným splátkám a úvěrům v nikoliv zanedbatelné výši. Tato skutečnost je opět určitý signál pro hlubší ověřování skutečnosti ve vztahu k fungování žadateli o úvěr. Z výpisů k bankovnímu účtu žalovaného tedy bylo zřejmé, že žalovaný čerpal řadu úvěrů a bylo tedy nutné vzít v potaz i tu skutečnost, zda je skutečně schopen svým závazkům dostát. Postup žalobkyně tedy představuje patrné porušení její zákonné povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na uvedené proto soud uzavírá, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětnou smlouvu o úvěru č. , hodnota, tedy soud vyhodnotil jako neplatně uzavřenou.

17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je žalovaný povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku ve výši 12 000 Kč. Je tak povinen vrátit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky, tj. ve výši 28 000 Kč (40 000 Kč – 12 000 Kč), o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. K uhrazení dluhu byl vyzván v oznámení o zesplatnění, kde mu byla žalobkyní stanovena lhůta k zaplacení do , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný bezdůvodné obohacení v této lhůtě neuhradil, ocitl se následující den v prodlení se splněním této povinnosti. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné částky 28 000 Kč od , datum, do zaplacení v požadované výši 12 % ročně, která je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbylém nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).

19. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Jelikož však nebyl elektronický platební rozkaz ve věci vydán, je potřeba dle přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., zákona České národní rady o soudních poplatcích, žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše položky 1 sazebníku poplatků, a to konkrétně dle položky 1 bod 1 písm. b). Za návrh na zahájení řízení uhradila žalobkyně doposud částku ve výši 1 640 Kč, a proto jí soud stanovil povinnost ve stanovené lhůtě uhradit doplatek ve výši 410 Kč, tj. do celkové výše 2 050 Kč, která odpovídá 5 % ze základu procentního poplatku 41 000 Kč (výrok III. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci částečně úspěšná, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 602 Kč, přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše 4 450 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32 %), a to v řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Z toho jednak soudní poplatek ve výši 2 050 Kč, odměna za zastupování advokátem v celkové výši 2 100 Kč za tři úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně po 700 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), dále paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to vše podle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 1 a 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,a. t.“). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně není plátcem DPH, nedošlo k navýšení odměny a náhrad o tuto daň. Zaplacení náhrady nákladů uložil soud žalovanému ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok IV. tohoto rozsudku).