8 C 54/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 86 001,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 737 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 737 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 77 264,97 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 86 665,13 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 400,16 Kč od , datum, do , datum, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v , adresa, na doplatku soudního poplatku částku 534 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 86 001,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 95 402,13 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 400,16 Kč od , datum, do , datum, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytla finanční prostředky ve výši 98 000 Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny a uzavření smlouvy je patrné z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci (identifikátory v podobě IP adresy, SMS kódu) a z následných úkonů žalovaného. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu a jednoho podpůrného dokladu a dále také verifikační platbou z bankovního účtu žalovaného. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž si vyžádala od žalovaného občanský průkaz, kopii rodného listu, výplatní pásku a výpis z účtu. Situaci žalovaného si žalobkyně ověřovala též z registru SOLUS, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů a výpisu z obchodního rejstříku. Konkrétně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný dosahoval měsíčního příjmu ve výši 32 698 Kč, náklady na bydlení činily 3 000 Kč, ostatní náklady jako pravidelné finanční závazky a jednorázové závazky (mikro úvěry) pak byly vyčísleny na 0 Kč. Sázky byly vyčísleny na 410 Kč. Žalobkyně vycházela z předpokladu, že žalovaný měl k dispozici částku 21 849 Kč měsíčně. V registru SOLUS byl žalovaný bez záznamu, neměl evidovánu žádnou exekuci, AML a AML/CFT měl rovněž bez záznamu, stejně jako databázi odcizených dokladů. Podle skóringu spotřebitele (interní algoritmus žalobkyně) byl žalovaný ohodnocen jako osoba s průměrnou bonitou, maximální výše úvěru byla takto určena částkou 98 000 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně proto prohlásila úvěr za zesplatněný ke dni , datum, a po žalovaném požadovala zaplacení zbylé části poskytnuté jistiny ve výši 86 001,97 Kč a celkově s dalšími náklady a kapitalizovaným smluvním úrokem částku 106 962,13 Kč. Žalovaný celkově uhradil 72 063 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, ač byl řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, elektronicky smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které měla žalobkyně poskytnout žalovanému částku 98 000 Kč. Z této částky byla částka ve výši 14 431 Kč vyplacena dne , datum, přímo žalovanému na jeho bankovní účet, částka ve výši 66 369 Kč byla žalobkyní použita na úhradu předchozích závazků žalovaného vůči žalobkyni (vyplývajících ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, ) a převedena v rámci platby na další účet žalobkyně a částku ve výši 17 200 Kč si žalobkyně započetla na náklady (400 Kč za lustrum v registrech, 100 Kč za zpracování úvěru, 8 860 Kč za administrativní náklady, 5 880 Kč za odměnu zprostředkovatele a 1 960 Kč za náklady na ověření úvěrového případu). Žalovaný měl poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 25,16 % ročně splácet ve splátkách po 2 649 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly příloha č. , hodnota, – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a příloha č. , hodnota, – smlouva o zřízení doplňkové služby, o jejíž zřízení žalovaný zažádal. Konkrétně se jednalo o službu podpora. Žalovaný se zavázal zřídit inkaso na částku 4 239 Kč, která zahrnovala splátku úvěru a cenu služeb podpora. Žalovaný provedl verifikační platbu ve výši 1 Kč a k prokázání své totožnosti doložil kopii OP a rodného listu, a souhlasil s návrhem smlouvy /viz předsmluvní informace na č. l. 8 – 11, smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. na č. l. 12-16, příloha č. , hodnota, – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na č. l. 16 p. v. – 19, příloha č. , hodnota, – smlouva o zřízení doplňkové služby na č. l. 19 p. v. – 20, žádost o doplňkové služby na č. l. 21, potvrzení o platbě na č. l. 22, potvrzení o bezhotovostní platbě na č. l. 23, potvrzení o převodu uvnitř banky na č. l. 24, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 39, kopie rodného listu na č. l. 58, kopie OP v systému ISAS, potvrzení o úhradě dluhu na č. l. 54, potvrzení o vyplacení úvěru na č. l. 55 spisu/. Před sjednáním smlouvy žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů uvedených v příloze č. , hodnota, (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z nich vyplývalo, že žalovaný byl ženatý, měl jedno vyživované dítě, jeho průměrný příjem jakožto zaměstnance , právnická osoba, činil 32 698 Kč. Pravidelné výdaje na bydlení činily 3 000 Kč, neměl pravidelné finanční závazky, na sázky vynakládal 410 Kč a neměl jednorázové (mikro úvěry). Žalobkyně vycházela z předpokladu, že žalovaný má k dispozici částku 21 849 Kč měsíčně. Dle přílohy měl být žalovaný prolustrován v centrální evidenci exekucí, registru SOLUS, AML a AML/CFT, insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů, a to vždy bez záznamu. V interní databázi žalobkyně byl žalovaný lustrován jako „úvěrovatelný“. Žalobkyně shromáždila a doložila výpisy z centrální evidence exekucí, registru SOLUS, a databáze neplatných dokladů. Ověřila též existenci zaměstnavatele žalovaného. Na základě těchto informací žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný má průměrnou bonitu, maximálně mu bylo možno poskytnout částku 98 000 Kč /viz příloha č. , hodnota, - smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru na č. l. 16 p. v. – 18, výpis z databáze neplatných průkazů na č. l. 49, výpis z centrální evidence exekucí na č. l. 50, výpis z registru SOLUS na č. l. 51, výpis z obchodního rejstříku na č. l. 68 – 69 spisu/. Dle výplatních pásek žalovaného, které si žalobkyně vyžádala, měl žalovaný v říjnu 2022 čistý příjem 32 978 Kč, v listopadu 2022 měl čistý příjem 34 901 Kč a v prosinci 2022 měl čistý příjem ve výši 30 476Kč /viz výplatní páska za měsíc říjen na č. l. 60, výplatní páska za měsíc listopad na č. l. 61, výplatní páska na č. l. 62 spisu/. Žalobkyně shromáždila také výpisy z účtu žalovaného za období listopad 2022 – leden 2023. Ve výpisech z účtu je žalovanému připsána mzda odpovídající výplatním páskám. V listopadu byl počáteční zůstatek účtu žalovaného -14,50 Kč a konečný zůstatek -3,37 Kč, v prosinci byl konečný zůstatek 1 086,98 Kč a v lednu 101,13 Kč. V listopadu bylo žalovanému ze strany žalobkyně jednotlivými inkasy strženo na půjčky celkem 7 026,14 Kč, v prosinci a lednu pak vždy 3 028 Kč. Z výpisů z účtu nevyplývají žádné významné výdaje, jako např. platba nájemného. Vyšší částky se objevují především v případě výběru hotovosti z bankomatu /viz výpis z bankovního účtu za měsíc listopad na č. l. 63 – 64, výpis z bankovního účtu za měsíc prosinec na č. l. 65, výpis z bankovního účtu za měsíc leden na č. l. 68 – 69 spisu/. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem , hodnota, splátek v souhrnné výši 72 063 Kč /viz přehled splátek na č. l. 56 – 57 spisu/. Následně byl žalovaný žalobkyní opakovaně upomínán k úhradě dlužných splátek /viz upomínka č. , hodnota, na č. l. 25, e- ailová zpráva na č. l. 26, upomínka č. , hodnota, na č. l. 27, e-mailová zpráva na č. l. 28 spisu/. Žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k uhrazení celé dlužné částky, a to do , datum, . Zásilka byla žalovanému odeslána dne , datum, /viz předžalobní výzva na č. l. 29, podací lístek č. l. 30 spisu/.

5. Na základě shora uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně se žalovaným sjednala smlouvu o úvěru, pročež žalobkyně následně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 14 431 Kč, částku ve výši 66 369 Kč započetla na dřívější závazky žalovaného a částku ve výši 17 200 Kč si žalobkyně započetla na náklady spojené s poskytnutím úvěru a žalovanému tuto částku nevyplatila. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila příjmy žalovaného se závěrem, že průměrný měsíční příjem činil 32 698 Kč. K výdajové stránce žalovaného žalobkyně vycházela z pravidelných výdajů na bydlení ve výši 3 000 Kč a na sázky ve výši 410 Kč. Dále uzavřela, že žalovaný nemá další finanční závazky. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 72 063 Kč.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru platně, tj. zda žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona před jejím uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalovaného a zda z takto získaných informací správně uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalovaného úvěr splácet. Dospěl však k závěru, že tomu tak není. Je nutné zdůraznit, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně pak v daném případě prokazatelně zjistila pouze příjmy žalovaného, které ověřila prostřednictvím výplatních pásek a výpisů z účtu. Zcela ovšem rezignovala na ověření výdajů žalovaného. V této rovněž podstatné části se spokojila toliko s uvedením nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč a na sázky ve výši 410 Kč měsíčně. Uvedenou výši výdajů na bydlení pak lze navíc těžko považovat za skutečnou a reálnou, zejména má-li zahrnovat také náklady na energie, o kterých jinak žalobkyně dle předložených podkladů také neuvažovala. Žalobkyně se vůbec nezabývala ani výší dalších, zcela logicky očekávatelných nezbytných výdajů, jako např. výdajů na stravu, dopravu apod. Byť tyto mohly částečně vyplývat z výpisů z účtu, nelze přehlížet, že žalovaný opakovaně vybíral hotovost a některé své výdaje tak hradil z výpisu nezjistitelným způsobem. Žalobkyně dále zcela ignorovala, že žalovaný má 1 vyživované dítě. Vůbec se tak nezabývala ani tím, jaké náklady může žalovaný mít na výživu tohoto dítěte. Nutno rovněž zdůraznit, že žalobkyně si byla zjevně vědoma dřívějšího závazku žalovaného vůči žalobkyni, přičemž tyto závazky vyplývají i z výpisů z účtu žalovaného a především ze skutečnosti, že podstatnou část poskytnutého úvěru využila žalobkyně právě na úhradu své dříve vzniklé pohledávky za žalovaným. Existenci dřívějšího úvěru však nijak nezhodnotila, a to ani z hlediska splátkové spolehlivosti/nespolehlivosti žalovaného. Žalobkyně rovněž ignorovala i to, že dle výpisů z účtu se bilance žalovaného dlouhodobě pohybovala v měsíčním vyúčtování okolo nuly, kdy byl žalovaný občas i v záporných číslech. Zjevně žil tzv. „od výplaty k výplatě“, a bylo na místě mít důvodné pochybnosti o existenci zbytných výdajů či finančních rezerv žalovaného. V žádném případě výpis z účtu žalovaného nenasvědčoval tomu, že by žalovaný měl mít k volně dispozici 21 849 Kč měsíčně, z čehož při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně. Soud rovněž nepřehlédl, že žalobkyně sice dle přílohy č. 2 smlouvy o úvěru měla žalovaného prověřit i v insolvenčním rejstříku, výstup z tohoto registru však nedoložila. Kdyby však provedla i toto prověření, musela by zjistit, že žalovaný již absolvoval oddlužení, jak je známo soudu z úřední činnosti (řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ). I tato skutečnost by pak nutně musela zavdat pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného, resp. signalizuje požadavek větší obezřetnosti na její zkoumání. Takto provedené, respektive v podstatě neprovedené zjišťování a zejména ověřování výdajů žalovaného soud z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalovaného hodnotí jako zcela nedostatečné. Postup žalobkyně naopak představuje patrné porušení její zákonné povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na uvedené proto soud uzavírá, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá téhož zákona. Předmětnou smlouvu o úvěru č. , hodnota, proto soud vyhodnotil jako neplatně uzavřenou.

16. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru č. , hodnota, nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na svůj dluh uhradil 72 063 Kč. Žalovaný je tak povinen vrátit rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky ve výši 8 737 Kč (14 431 Kč + 66 369 Kč – 72 063 Kč), o který se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. V této souvislosti soud pouze dodává, že částka ve výši 17 200 Kč nebyla žalovanému nikdy vyplacena, a proto se o ni na úkor žalobkyně nemohl obohatit. Soud tak vycházel pouze z částky 80 800 Kč, která byla žalovanému skutečně poskytnuta (a to v částce 14 431 Kč na účet žalovaného a v částce 66 369 Kč tím, že byla použita k úhradě dřívějších závazků žalovaného u žalobkyně, čímž fakticky rozšířila jeho majetkovou sféru) a kde lze bezdůvodné obohacení uzavřít. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. K uhrazení dluhu byl vyzván v oznámení o zesplatnění, kde mu byla žalobkyní stanovena lhůta k zaplacení do , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný bezdůvodné obohacení v této lhůtě neuhradil, ocitl se následující den v prodlení se splněním této povinnosti. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné částky 8 737 Kč od , datum, do zaplacení v požadované výši 12 % ročně, která je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

17. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbylém nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).

18. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Jelikož však nebyl elektronický platební rozkaz ve věci vydán, je potřeba dle přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., zákona České národní rady o soudních poplatcích, žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše položky 1 sazebníku poplatků, a to konkrétně dle položky 1 bod 1 písm. b). Za návrh na zahájení řízení uhradila žalobkyně doposud částku ve výši 3 817 Kč, a proto jí soud stanovil povinnost ve stanovené lhůtě uhradit doplatek ve výši 534 Kč (výrok III. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.