8 C 67/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 41 187,23 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 246 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 246 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 14 941,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 492 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 401,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se dne , datum, obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním doručeným soudu dne , datum, , v níž uplatnila nárok na zaplacení částky 41 187,23 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byl sazebník právní předchůdkyně žalobkyně. Tomu předcházelo to, že žalovaný vyplnil žádost o úvěr, na jejímž základě byl vypracován návrh smlouvy, který byl žalovanému předložen ke schválení. K žádosti musel žalovaný přiložit kopii dokladů totožnosti, a to v tomto případě občanský a řidičský průkaz. Žalovaný obdržel SMS kód, který zadal do systému k návrhu smlouvy a tím souhlasil s návrhem smlouvy. Na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr společně s úrokem ve výši 19,7 % ročně, a to v 72 měsíčních splátkách (včetně pojistného) po 1 017 Kč, splatných vždy ke 30. dni v měsíci. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to pomocí údajů poskytnutých žalovaným a také lustrací žalovaného ve veřejně přístupných databázích, včetně registru SOLUS, insolvenčního rejstříku a registru CRIF. Z výpisu běžného účtu za měsíc srpen bylo zjištěno, že žalovaný obdržel mzdu ve výši 38 822 Kč, hradil měsíční splátky úvěrů a jejich pojištění u , právnická osoba, . ve výši 13 122 Kč a hradil měsíční splátky úvěru u , právnická osoba, . ve výši 5 420 Kč. Za měsíc srpen měl žalovaný čistý příjem ve výši 35 153 Kč. Dle zjištění z registrů a výpisu z účtu byl žalovaný povinen hradit měsíční splátky úvěrů ve výši 15 801,96 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k tomu, že rozdíl mezi příjmy žalovaného a jeho výdaji činil 15 801,96 Kč a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Žalovaný nehradil stanovené splátky úvěru řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a od smlouvy k datu , datum, odstoupila. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 13 754 Kč. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 35 738 Kč, dlužné poplatky ve výši 1 100 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, dlužné pojistné ve výši 330 Kč, úroky z úvěru k datu odstoupení od smlouvy ve výši 2 519,23 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35 738 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaný ani přes opakované výzvy k plnění z dlužné částky doposud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a navrhla, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti a žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru cofiklasik č. smlouvy: 66151141. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Společně s tím bylo sjednáno také pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Součástí této smlouvy byl také sazebník právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně měsíčně splátku včetně pojistného ve výši 1 017 Kč (z toho pojistné činilo 66 Kč) a úvěr měl být zaplacen v 72 měsíčních splátkách. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl svůj příjem ve výši 34 893 Kč, náklady na bydlení - nájemné ve výši 0 Kč, výdaje na hypotéku/leasing ve výši 0 Kč, výdaje na splátky úvěrů ve výši 19 091,04 Kč, jiné závazky ve výši 0 Kč. Rozdíl příjmů a výdajů žalovaného byl stanoven ve výši 15 801,96 Kč /viz zpracování údajů na č. l. 22, formulář pro standardní informace na č. l. 23, smlouva o úvěru na č. l. 25-26, VPP na č. l. 27-28, informace k pojištění na č. l. 24, sazebník na č. l. 29, stav podpisu a ověření podpisu na č. l. 34-35, kopie občanského průkazu na č. l. 40-41, kopie řidičského průkazu na č. l. 42 spisu/. Příjem žalovaného ze zaměstnání za měsíc červenec 2022 představoval částku 38 822 Kč a za měsíc srpen činil 34 893 Kč. Za období od , datum, do , datum, představoval počáteční zůstatek běžného účtu žalovaného částku ,,- 4 768,80 Kč“ a konečný zůstatek činil ,,- 5 025,92 Kč“. Z bankovního účtu byly za uvedené období odepsány finanční prostředky celkem ve výši 51 968,12 Kč. Splátky na protiúčet , právnická osoba, činily celkem 13 092 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho čistého měsíčního příjmu v částce 34 893 Kč a celkových měsíčních výdajů ve výši 19 091,04 Kč /viz výpis z účtu na č. l. 46-49, výplatní lístek na č. l. 50, zjištěné informace na č. l. 43, zpráva o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 44-45 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, poskytla na bankovní účet žalovaného finanční prostředky ve výši 40 000 Kč s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaný ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně uhradil celkem částku ve výši 13 754 Kč /viz potvrzení o převodu na č. l. 51, výpis z účtu na č. l. 46 - 49, informace na č. l. 9, přehled plnění na č. l. 10 spisu/. Žalovaný přestal pravidelné splátky hradit a právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky /viz odstoupení od smlouvy na č. l. 11, podací arch na č. l. 12 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, , a to spolu s upomínkou k uhrazení dluhu /viz smlouva o postoupení pohledávek v elektronickém systému CEPR, oznámení o postoupení na č. l. 14, upomínka na č. l. 13 spisu/. Žalobkyně žalovanému prostřednictvím právní právního zástupce zaslala předžalobní výzvu /viz předžalobní upomínka na č. l. 15, výpis ke sledování zásilky na č. l. 16 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že dlužnou částku uhradil nebo dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud však z hlediska zjištěného skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, když toto nemá za prokázané.

6. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti shledal soud žalobu jako důvodnou pouze zčásti. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalobkyně je proto k podání žaloby v dané věci aktivně legitimována. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Ve vztahu k tomu se soud zaměřil na posouzení toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ před uzavřením této smlouvy s dostatečnou péčí zkoumala majetkové poměry žalovaného a z takto získaných informací uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalovaného splácet finanční prostředky, které mu byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty.

15. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí, respektive taková skutečnost nebyla žalobkyní prokázána. Žalobkyně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve vztahu k uzavřené smlouvě tvrdila, když bylo doloženo i ověřování jeho příjmů (výplatní páskou a výpisem z bankovního účtu). Ve vztahu k výdajům žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z toho, že žalovaný má výdaje ve výši 19 091,04 Kč měsíčně na splátky úvěrů, žádné další náklady neověřovala, když vycházela z toho, že náklady na bydlení má žalovaný ve výši 0 Kč a s žádnými dalšími výdaji nebylo pracováno. Je ovšem nereálné, že by žalovaný neměl žádné náklady na živobytí (stravu, bydlení, další nezbytné náklady). Jen výdaje žalovaného na jiné úvěry představovaly více než polovinu z jeho příjmu. Pokud pak právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného za měsíc srpen tak je z něho patrné, že počáteční zůstatek finančních prostředků byl záporný (- 4768,80 Kč). Záporný zůstatek účtu byl i na konci měsíce (- 5 025,92 Kč), když odepsané finanční prostředky činily celkem 51 968,12 Kč. Je tedy zřejmé, že výdaje žalovaného byly vyšší než částka deklarovaná ve vztahu k nákladům na splátky úvěrů. Ke zkoumání výdajů žalovaného nebyly předloženy žádné dokumenty (vyjma výpisu z účtu), když byly uvedeny toliko údaje, které právní předchůdkyně žalobkyně ve vztahu k žalovanému evidovala (příjmy a výdaje klienta zjištěné a ověřené poskytovatelem úvěru), a z těchto údajů mělo být právní předchůdkyní žalobkyně vycházeno. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoložených osobních majetkových poměrů uvedených žalovaným, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V daném případě tomu bylo navíc za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně disponovala informacemi o tom, že žalovaný má mít vyšší náklady než příjmy. Nebylo pak ani prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně prováděla k žalovanému tvrzené lustrace (vyhledání v databázi dlužníků SOLUS, insolvenčním rejstříku, registru CRIF).

16. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá ZoSÚ. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti k posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost posuzované smlouvy a redukce pohledávky vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny (vynaložených prostředků) z titulu bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky celkem ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaný nazpět uhradil částku ve výši 13 754 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni vůči žalovanému nárok na zaplacení částky ve výši 26 246 Kč (40 000 Kč - 13 754 Kč), představující bezdůvodné obohacení žalovaného, které byl povinen vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu byla žalovanému doručována dne , datum, , když právní předchůdkyně žalobkyně požadovala okamžitou úhradu dluhu. Žalovaný svou povinnost nesplnil a ocitl se v prodlení. Soud nevycházel z přiměřené doby pro vrácení dluhu, ale vzhledem k tomu, že v podané žaloby byl žalobkyní požadován zákonný úrok ode dne , datum, , soud stanovil povinnost k úhradě příslušenství od tohoto okamžiku a žalobkyni přiznal dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny právě ode dne , datum, do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

17. Ve zbylém rozsahu [tj. co do částky ve výši 14 941,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 492 Kč od 3. 5. 2024] soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy (výrok II. tohoto rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 401,17 Kč, přičemž tato částka představuje 31,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 547 Kč a nákladů zastoupení advokátem do podání návrhu na zahájení řízení včetně, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 187,23 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % (z částky 2 400 Kč) ve výši 504 Kč. Při poměřování míry úspěchu a , spisová značka, sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS, které jsou ze strany žalobkyně podávány. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).

19. Soud podotýká, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů za podání ze dne 15. 5. 2026, když příslušná tvrzení měla být obsažena již v samotném návrhu.