8 C 69/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 11 475 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 475 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 475 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 475 Kč od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 11 475 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 777,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 11 475 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 475 Kč od , datum, do zaplacení. Uplatněný nárok odůvodnila žalobkyně následovně. Dne , datum, uzavřela žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek se společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále také jen ,,právní předchůdkyně žalobkyně“), jíž nabyla pohledávku za žalovaným. Sama právní předchůdkyně předmětnou pohledávku nabyla od společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, (dále také jen ,,původní věřitel“), a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Žalovaný uzavřel s původním věřitelem prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (webové stránky www.ofin.cz) dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Smlouva byla uzavřena tak, že si žalovaný vybral dostupné parametry úvěru (výše, doba splatnosti) a následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací. Registraci žalovaný dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr, který mu byl zaslán na uvedené telefonní číslo. Vložením SMS kódu do formulářového pole na webových stránkách a jeho odesláním žalovaný potvrdil svou vůli být smlouvou vázán. K ověření údajů žalovaný poskytl fotokopii dokladu totožnosti. K ověření úvěruschopnosti žalovaný poskytl původnímu věřiteli výpisy svého bankovního účtu či výplatní listy a současně byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného nedošlo k důvodným pochybám a žádost o poskytnutí úvěru byla žalovanému schválena. Následně původní věřitel poskytl žalovanému na jeho bankovní účet dne , datum, úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V poslední upomínce ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru a vyzván k jeho úhradě. Poskytnutý úvěr žalovaný nevrátil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou zástupkyní žalobkyně dne , datum, . Požadovaná částka ve výši 11 475 Kč se skládala z nesplacené jistiny ve výši 11 475 Kč a z nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 0 Kč. Pokud by soud neměl za prokázaný předmětný nárok z titulu smlouvy o úvěru, pak žalobkyně navrhovala, ať je tento nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jelikož se žalovaný bez spravedlivého důvodu na úkor žalobkyně obohatil a je tak povinen jí bezdůvodné obohacení vydat.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se řádně a včas omluvila a žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Původní věřitel (společnost , právnická osoba, .) sestavil smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v níž je jako úvěrující uveden původní věřitel a jako úvěrovaný žalovaný. Dle této smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr s limitem ve výši 30 000 Kč. Měsíční úroková sazba činila 40 %, RPSN činilo 5 532,57 %. Splátky měly být hrazeny měsíčně, a to vždy nejpozději k 19. dni v měsíci. Doba trvání úvěru byla poskytnuta na neurčitou dobu, tj. do doby úplného splacení jistiny úvěrovaným. Samotná smlouva o spotřebitelském úvěru není opatřena běžným podpisem a ani podpisem v elektronické podobě. Ve smlouvě je uvedeno rodné číslo klienta a kontaktní údaje. Ze smlouvy neplyne, že by byl žalovaný s obsahem smlouvy seznámen, respektive že by projevil souhlas se smlouvou předloženého znění. Výplata finančních prostředků měla být provedena na stanovený bankovní účet. V žádosti o spotřebitelský úvěr, která neobsahovala žádný podpis, byl uveden příjem ve výši 40 072 Kč a měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč /viz smlouva o úvěru na č. l. 5-6, všeobecné obchodní podmínky v elektronickém systému CEPR, formulář pro standardní informace na č. l. 7-8, žádost o úvěr na č. l. 9 spisu/. Dne , datum, byly na bankovní účet, vedený na jméno žalovaného, poukázány finanční prostředky ve výši 15 000 Kč /viz potvrzení o převodu na č. l. 10, sdělení banky na č. l. 23, výpis k transakci na č. l. 24 spisu/. Původní věřitel vyhotovil na jméno žalovaného dopis o zesplatnění úvěru ze dne , datum, , v němž bylo uvedeno, že téhož dne došlo k zesplatnění úvěru /viz dopis o zesplatnění na č. l. 12 spisu/. Dne , datum, byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a právní předchůdkyní žalobkyně. V seznamu postoupených pohledávek byl uveden také žalovaný /viz smlouva o postoupení pohledávek vč. příloh založená v elektronickém systému CEPR/. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, , přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne , datum, , ke kterému byla připojena výzva k úhradě před podáním žaloby. Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s tím, aby dlužnou částku zaplatil do tří dnů. Zásilka byla u poskytovatele poštovních služeb podána dne , datum, a žalovanému byla doručována dne , datum, /viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. příloh založená v elektronickém systému CEPR, oznámení o postoupení na č. l. 11, výzva k úhradě na č. l. 11 p.v., potvrzení o podání na č. l. 13, výpis ke sledování zásilky , Anonymizováno, na č. l. 27 spisu/.

5. Závěr o skutkovém stavu je takový, že původní věřitel převedl dne , datum, na bankovní účet žalovaného finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla nejprve postoupena z původního věřitele na právní předchůdkyni žalobkyně, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Následně byla pohledávka postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne , datum, a současně mu byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky, kde byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Výzva byla žalovanému doručována dne , datum, . Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Provedenými důkazy naopak nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný projevil vůli s původním věřitelem uzavřít smlouvu o úvěru žalobkyní předkládaného obsahu. Tento závěr nelze učinit z textu smlouvy neobsahující podpis žalovaného, byť jsou v ní uvedeny jeho kontaktní údaje. S ohledem na skutečnost, že na účet žalovaného byla vyplacena částka ve výši 15 000 Kč se lze domnívat, že žalovaný s původním věřitelem o uzavření smlouvy jednal. Nebylo však prokázáno, jaký obsah smlouvy žalovaný rovněž odsouhlasil. Stejně tak nebylo prokázáno, že by byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky již výzvou ze dne , datum, , resp. že by mu taková výzva byla zaslána a doručena.

7. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“).

9. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

10. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný spolu ve smyslu § 1745 o. z. ve spojení s § 2395 o. z. uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru předloženého znění, neboť nebylo prokázáno, že žalovaný dle § 1740 odst. 1 o. z. projevil vůli být touto smlouvou vázán, měl původní věřitel, resp. nyní žalobkyně, vůči žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. (plněno bez právního důvodu, právní důvod nebyl v řízení prokázán). V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného byla dne , datum, připsána částka ve výši 15 000 Kč od původního věřitele, a to bez právního důvodu. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění vydat. Jelikož žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, stíhá ho nadále povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou částku. Žalobkyně požaduje uhrazení částky ve výši 11 475 Kč, soud proto požadavku žalobkyně vyhověl. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. V daném případě bylo prokázáno, že výzva k plnění (obsažená v rámci předžalobní výzvy) byla žalobkyní prokazatelně odeslána dne , datum, . Do sféry dispozice žalovaného se dostala v souladu s ustálenou judikaturou při prvním pokusu o doručení dne , datum, , kdy byla žalovanému doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. S ohledem na poskytnutou třídenní lhůtu k plnění byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat do , datum, , což ovšem neučinil a následujícího dne, tj. , datum, , se ocitl v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření předmětné úvěrové smlouvy, nesvědčil žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 11 475 Kč za období předcházející datu, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení. Konečně pak soud zamítl nárok žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení obdobím a částkou sice odpovídající bezdůvodnému obohacení, ale přesahujícím zákonnou výši úroku (12,75 % - 11,5 %) (výrok II. tohoto rozsudku).

19. Nad rámec výše uvedeného soud dále konstatuje, že i pokud by shledal smlouvu jako uzavřenou, nebylo by možné učinit závěr o tom, že původní věřitel před jejím uzavřením řádně provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jak je vyžadováno příslušným zákonem (ZoSÚ). Dle tvrzení žalobkyně byla finanční situace žalovaného zkoumána původním věřitelem, k tomuto však soudu ničeho nedoložila. Nebylo prokázáno, že by ze strany původního věřitele byly osobní a majetkové poměry žalovaného jakkoliv ověřovány. O tomto nemůže svědčit nepodepsaná žádost, k níž nejsou k uváděným skutečnostem doloženy ani žádné podklady. Odborná péče ovšem předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně tedy určitá tvrzení uvedla, ale neprokázala, že by v rámci ověřování úvěruschopnosti byly ze strany původního věřitele potřebné údaje přiměřeným způsobem prověřovány. Ve vztahu k žalovanému tedy nebylo prokázáno ověřování jeho příjmů či nákladů na bydlení a jeho dalších životních nákladů, jakož ani to, jaká je jeho celková situace s přihlédnutím k případným jiným závazkům. I pokud by soud nedospěl k výše uvedeným závěrům stran absence projevu vůle žalovaného, musel by učinit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy ve smyslu § 87 ZoSÚ z důvodu nesplnění zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 ZoSÚ.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 777,44 Kč, přičemž tato částka představuje 77,28 % z jejich celkové výše 2 300 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88,64 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11,36 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 475 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS, které jsou ze strany žalobkyně podávány. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).