8 C 71/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20 443,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 5 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 600 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 14 399,32 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 999,32 Kč od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 399,32 Kč od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 5 600 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 673,85 Kč za období od , datum, do , datum, , kapitalizovaného úroku ve výši 9 100 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky ve výši 443,73 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 20 443,05 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností Emma’s credit s. r. o., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . K uzavření smlouvy došlo distančním způsobem, a to tak, že žalovaný do smlouvy vložil unikátní kód, který mu právní předchůdkyně žalobkyně vystavila a zaslala prostřednictvím SMS. Na základě smlouvy byla žalovanému na bankovní účet poukázána částka 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za sjednání úvěru a kapitalizovaným smluvním úrokem. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli také dodatek smlouvy. Splatnost úvěru byla dodatkem dojednána na , datum, , jistina úvěru byla ponížena na 19 999,23 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru byl ponížen na 8 600 Kč. Žalovaný však svou povinnost uhradit úvěr řádně nesplnil. Právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze 14 400 Kč, která byla započtena na úrok z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalobkyní rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek. Dne , datum, pak také Dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které došlo s účinností ke dni , datum, k postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 999,32 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 999,32 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 673,85 Kč za období od , datum, do , datum, , kapitalizovaného úroku ve výši 9 100 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky 443,73 Kč z titulu smluvní pokuty.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z obchodního rejstříku na č. l. 9 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně sestavila smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 656EA/494667 ze dne , datum, , v níž je jako úvěrující uvedena právní předchůdkyně žalobkyně a jako úvěrovaný žalovaný. Dle této smlouvy měla právní předchůdkyně žalobkyně vyplatit žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně, RPSN činilo 7661 % ročně. Žalovaný měl úvěr splatit formou jednorázové splátky ve výši 28 600 Kč, přičemž součástí splátky byl i poplatek za sjednání úvěru ve výši 8 008,22 Kč. Doba splatnosti měl být do 30 dnů od odeslání jistiny úvěru žalovanému. Žalovaný měl smlouvu uzavřít elektronicky, a to SMS kódem 80599. Právní předchůdkyně žalobkyně sestavila rovněž dokument Formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru, jehož přečtení měl žalovaný stvrdit totožným SMS kódem. Dne , datum, pak právní předchůdkyně žalobkyně sestavila dodatek ke smlouvě o půjčce. Dokument sice obsahuje nacionále žalovaného, nicméně v místě, kde by bylo možné očekávat případný podpis, je pouze uvedeno, že žalovaný vytvořil „žádost na prodloužení splatnosti půjčky dne , datum, , odesláním platby na prodloužení a následujícím přijetím této platby zapůjčitelem dne , datum, učinil svůj souhlas s těmito podmínkami“ (citováno včetně chyb). Jakákoliv jiná forma podpisu na dodatku absentuje, přičemž dodatek neobsahuje ani žádný SMS kód. Z žádného z uvedených dokumentů neplyne, že by byl žalovaný s jeho obsahem seznámen/viz formulář pro standardní informace na č. l. 10-12, smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 13-16, dodatek ke smlouvě o půjčce na č. l. 17 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne , datum, částku ve výši 20 000 Kč /viz potvrzení o transakci na č. l. 18, sdělení ČSOB, a.s. na č. l. 46-47 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky, a to v období od , datum, do , datum, /viz výzva k úhradě ze dne , datum, na č. l. 19, výzva k úhradě ze dne , datum, na č. l. 20, výzva k úhradě ze dne , datum, na č. l. 21, výzva k úhradě ze dne , datum, na č. l. 22, výzva k úhradě na č. l. 23, výzva k úhradě ze dne , datum, na č. l. 24, výzva k úhradě ze dne , datum, na č. l. 25 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě Rámcové smlouvy a na ni navazující dílčí smlouvy o smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni , datum, na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno žalobkyní i právní předchůdkyní žalobkyně, přičemž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Tato výzva byla žalovanému poprvé prokazatelně doručována dne , datum, /viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek v elektronickém systému CEPR, dílčí smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 26, seznam postoupených pohledávek na č. l. 27, potvrzení o úhradě na č. l. 29a, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 28, podací arch na č. l. 29, oznámení na č. l. 30, výpis ke sledování zásilky RR1930880810E na č. l. 52 spisu/. Žalobkyně se pokusila prostřednictvím svého pracovníka kontaktovat žalovaného na jeho kontaktní adrese dne , datum, /viz výpis úkonů mimosoudního vymáhání na č. l. 33 spisu/. Žalobkyně naposledy žalovaného prokazatelně vyzvala prostřednictvím právního zástupce k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla žalovanému odeslána dne , datum, /viz předžalobní výzva na č. l. 31, podací arch na č. l. 32 spisu/. Žalovaný uhradil celkově částku ve výši 14 400 Kč, když v tomto vycházel soud z tvrzení žalobkyně, které zůstalo žalovaným nepopřeno.

5. Závěr o skutkovém stavu je takový, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne , datum, na bankovní účet žalovaného finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný byl výzvou doručovanou dne , datum, žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Provedenými důkazy naopak nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný projevil vůli uzavřít s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru žalobkyní předkládaného obsahu. Tento závěr nelze učinit z textu smlouvy neobsahující podpis žalovaného. Obdobně ostatní žalobkyní předložené dokumenty, zejména pak dodatek smlouvy, nijak nesvědčí o tom, že by žalovaný projevil vůli být jimi vázán. S ohledem na skutečnost, že na účet žalovaného byla vyplacena částka ve výši 20 000 Kč, se lze domnívat, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně o uzavření smlouvy jednal. Nebylo však již prokázáno, jaký obsah smlouvy žalovaný rovněž odsouhlasil. Žalobkyně neuváděla žádná tvrzení ve vztahu k tomu, že by byla zkoumána či ověřována tzv. úvěruschopnost žalovaného, když tedy nebylo ani prokazováno, že by toto bylo právní předchůdkyní žalobkyně činěno.

6. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZoSÚ“).

8. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

9. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Nebylo totiž prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru předloženého znění. Smlouva, kterou žalobkyně k prokázání svých tvrzení předkládá, není opatřena žádným podpisem žalovaného, nebylo tedy prokázáno, že žalovaný dle § 1740 odst. 1 o. z. projevil vůli být touto smlouvou vázán. Obdobné pak platí také k dodatku smlouvy či souvisejícím formuláři. Nárok žalobkyně je tedy nutné hodnotit pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. (plněno bez právního důvodu, právní důvod nebyl v řízení prokázán). V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, částku 20 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému jistinu v uvedené výši bez právního titulu (s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy) a došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, který je povinen jej vrátit. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Žalobkyně zároveň uvedla, že žalovaný po poskytnutí úvěru uhradil 14 400 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tedy trvá ve výši 5 600 Kč, a soud proto přiznal žalobkyni tuto částku, která odpovídá zbývající části poskytnuté jistiny (20 000 Kč – 14 400 Kč) včetně úroku z prodlení z této částky. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění (obsažená v rámci oznámení o postoupení pohledávky) byla žalobkyní prokazatelně odeslána dne , datum, . V daném případě bylo prokázáno, že se výzva k úhradě do sféry dispozice žalovaného v souladu s ustálenou judikaturou dostala dne , datum, , kdy byla zásilka žalovanému doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. S ohledem na desetidenní lhůtu k plnění byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat do , datum, , což ovšem neučinil a následujícího dne se ocitl v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné části jistiny od , datum, do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

17. V rozsahu požadavku na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl. Uzavření úvěrové smlouvy, o niž by obecně bylo lze uvedený nárok opřít, totiž prokázáno nebylo. Shodně postupoval soud také stran požadavku na zaplacení smluvních úroků, poplatků za odeslání upomínek, smluvní pokuty a nákladů mimosoudního vymáhání. V případě úroků z prodlení tyto soud zamítl ve vztahu k částce, ve které žalobkyní požadovaná jistina převyšovala zůstatek jistiny z titulu bezdůvodného obohacení a pro období předcházející výše uvedené splatnosti bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení až dne , datum, , mohl soud žalobkyni přiznat úrok z prodlení v zákonné výši stanovené právě k uvedenému dní. Nárok žalobkyně proto zamítl také v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 5 600 Kč, neboť žalobkyní uplatněný nárok převyšoval zákonnou míru úroku právě o 2,25 % (výrok II. tohoto rozsudku).

18. Nad rámec výše uvedeného soud dále konstatuje, že i pokud by shledal smlouvu jako uzavřenou, nebylo by možné učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomuto absentovala i jakákoliv tvrzení. S žalobkyní předložených důkazů totiž vůbec nevyplývá, že by se právní předchůdkyně žalobkyně posouzením úvěruschopnosti vůbec zabývala. Přitom i ve vztahu k povinnosti posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud žalobkyni společně s předvoláním k jednání upozornil, že z předložených důkazů nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnila. Také v tomto případě však žalobkyně rezignovala na doložení dalších důkazů. I v případě, že by soud nedospěl k výše uvedeným závěrům stran absence projevu vůle žalovaného, musel by tedy učinit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy ve smyslu § 87 ZoSÚ z důvodu neprokázání splnění zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 ZoSÚ.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III. tohoto rozsudku).