8 C 74/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12 946,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 946,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 946,98 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 946,98 Kč od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 12 946,98 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 728,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 12 946,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 946,98 Kč od , datum, do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen ,,původní věřitel“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , když původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www.movinero.cz (dříve www.viva-credit.cz). Na této stránce si žalovaný dle své volby vybral parametry úvěru a následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje. Poté byl žalovaný povinen se seznámit s obsahem, podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. K ověření totožnosti a toho, že je žalovaný vlastníkem účtu, byl žalovaný povinen uvést informace o své platební kartě (číslo karty, datum expirace, CVC/CVV kód, údaje pro , právnická osoba, Secure ověření). Žalovaný autorizoval provedení platby ve výši 1 Kč na účet původního věřitele a totožnost žalovaného byla ověřena fotokopií občanského průkazu. K ověření úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel požadoval doložení příjmu žalovaného, případně žalovaný mohl využít služeb Instantor nebo Kontomatik. Následně žalovaný odeslal návrh na uzavření smlouvy. Původní věřitel s návrhem smlouvy souhlasil, což žalovanému sdělil prostřednictvím klientského profilu a emailu, čímž došlo k uzavření smlouvy. Na základě dané smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 20 300 Kč, a to následovně: dne , datum, částku ve výši 9 000 Kč, dne , datum, částku ve výši 3 500 Kč, dne , datum, částku ve výši 1 700 Kč, dne , datum, částka ve výši 1 300 Kč, dne , datum, částku ve výši 1 300 Kč a dne , datum, částku ve výši 3 500 Kč, a to na bankovní účet žalovaného. Splatnost úvěru byla sjednána na dobu neurčitou. Žalovaný úvěr čerpal, avšak dostal se do prodlení s jeho úhradou. Původním věřitelem byl opakovaně o úhradu upomínán. V poslední upomínce ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a byl vyzván k okamžité úhradě. Dne , datum, se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou úvěru. Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil žalobkyni částku 7 353,02 Kč. Pohledávka byla původním věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena společnosti De Vries , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen ,,právní předchůdkyně žalobkyně“). Následně byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, odeslanou mu dne , datum, zástupkyní žalobkyně. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný předmětný nárok z titulu smlouvy o úvěru, navrhovala žalobkyně, aby byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jelikož se žalovaný bez spravedlivého důvodu na úkor žalobkyně obohatil a je tak povinen vydat bezdůvodné obohacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Původní věřitel (společnost , právnická osoba, .) sestavil smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v níž je jako klient uveden žalovaný. Dle této smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr s limitem ve výši 12 980 Kč. Roční úroková sazba činila 457,50 %, RPSN činilo 4 678,99 %. Splatnost byla stanovena měsíčně, a to na 12. den v měsíci nebo následující pracovní den. Na smlouvě je uvedeno datum , datum, a na místě podpisu klienta je uvedena IP adresa. Ve smlouvě je uvedeno rodné číslo klienta, číslo průkazu totožnosti a kontaktní údaje. Nedílnou součást smlouvy tvořily přílohy: všeobecné obchodní podmínky, standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace subjektům zpracování osobních údajů, vysvětlení k posouzení smlouvy, čestné prohlášení o výši příjmů a výdajů klienta. Standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahovaly shodné informace o limitu úvěru, úrokové sazbě, atd. Dle čestného prohlášení, které není nijak podepsáno, měl mít žalovaný čistý měsíční hlavní příjem ve výši 37 400 Kč, měsíční výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč, měsíční splátky jiných úvěrů ve výši 11 000 Kč. Původní věřitel měl k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného. Ze smlouvy, ani z dalších listin náležejících ke smlouvě, neplyne, že by byl žalovaný s obsahem smlouvy seznámen, respektive že by projevil souhlas se smlouvou předloženého znění. Vyplacení finančních prostředků mělo být provedeno na stanovený bankovní účet /viz smlouva o úvěru na č. l. 34-37, standardní informace o úvěru v elektronickém systému CEPR, všeobecné obchodní podmínky v elektronickém systému CEPR, vysvětlení k posouzení smlouvy v elektronickém systému CEPR, čestné prohlášení na č. l. 38, kopie občanského průkazu na č. l. 15-16 spisu/. Na bankovní účet, vedený na jméno žalovaného, byly v uvedené dny převedeny finanční prostředky: dne , datum, částka ve výši 9 000 Kč, dne , datum, částka ve výši 3 500 Kč, dne , datum, částka ve výši 1 700 Kč, dne , datum, částka ve výši 1 300 Kč, dne , datum, částka ve výši 1 300 Kč a dne , datum, částka ve výši 3 500 Kč /viz potvrzení o převodu na č. l. 7, potvrzení o převodu na č. l. 8, potvrzení o převodu na č. l. 9, potvrzení o převodu na č. l. 10, potvrzení o převodu na č. l. 11, potvrzení o převodu na č. l. 12, sdělení banky na č. l. 43 spisu/. Dne , datum, bylo původním věřitelem vyhotoveno vyrozumění o předčasné splatnosti smlouvy o úvěru č. , hodnota, , včetně rozpisu výše dlužné částky /viz výzva na č. l. 17 spisu/. Dne , datum, byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a právní předchůdkyní žalobkyně. V seznamu postoupených pohledávek byl uveden také žalovaný /viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, na č. l. 18-20, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek na č. l. 23-24 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 13-14 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , která byla uzavřena dne , datum, , přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne , datum, , ke kterému byla připojena výzva k úhradě před podáním žaloby. Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s tím, aby dlužnou částku zaplatil do tří dnů. Zásilka byla u poskytovatele poštovních služeb podána dne , datum, a žalovanému byla doručována dne , datum, /viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, na č. l. 21-22, dohoda o úplatě na č. l. 25, seznam postoupených pohledávek na č. l. 13-14, oznámení o postoupení na č. l. 26, výzva k úhradě na č. l. 26 p.v., potvrzení o podání na č. l. 27, výpis ke sledování zásilky , Anonymizováno, na č. l. 46 spisu/.

5. Závěr o skutkovém stavu je takový, že původní věřitel převedl na bankovní účet žalovaného finanční prostředky, a to dne , datum, částku ve výši 9 000 Kč, dne , datum, částku ve výši 3 500 Kč, dne , datum, částku ve výši 1 700 Kč, dne , datum, částku ve výši 1 300 Kč, dne , datum, částku ve výši 1 300 Kč a dne , datum, částku ve výši 3 500 Kč na bankovní účet žalovaného uvedené finanční prostředky. Pohledávka za žalovaným byla nejprve postoupena z původního věřitele na právní předchůdkyni žalobkyně, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a následně byla pohledávka dne postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, . Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne , datum, a současně mu byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky, kdy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Výzva k úhradě byla žalovanému doručována dne , datum, . Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Provedenými důkazy naopak nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný projevil vůli s původním věřitelem uzavřít smlouvu o úvěru žalobkyní předkládaného obsahu. Tento závěr nelze učinit z textu smlouvy neobsahující podpis žalovaného, byť jsou v ní uvedeny jeho kontaktní údaje. S ohledem na skutečnost, že na účet žalovaného byla vyplacena celkem částka ve výši 20 300 Kč, se lze domnívat, že žalovaný s původním věřitelem o uzavření smlouvy jednal. Nebylo však prokázáno, jaký obsah smlouvy žalovaný rovněž odsouhlasil. O skutečnosti, že mělo dojít k odsouhlasení, nemůže svědčit ani čestné prohlášení, které rovněž nebylo žádným způsobem podepsáno. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalovanému byla zaslána a doručována dřívější výzva k plnění než výzva ze dne , datum, .

7. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala o přerušení řízení z důvodu její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“).

9. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

10. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. V daném případě nebylo prokázáno, že by mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru předloženého znění. Smlouva, kterou žalobkyně k prokázání svých tvrzení předkládá, není opatřena žádným podpisem žalovaného, nebylo tedy prokázáno, že žalovaný dle § 1740 odst. 1 o. z. projevil vůli být touto smlouvou vázán. Nárok žalobkyně je tedy nutné hodnotit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. (plněno bez právního důvodu, právní důvod nebyl v řízení prokázán). V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslal původní věřitel finanční prostředky v celkové výši 20 300 Kč, a to v uvedených platbách: dne , datum, částku ve výši 9 000 Kč, dne , datum, částku ve výši 3 500 Kč, dne , datum, částku ve výši 1 700 Kč, dne , datum, částka ve výši 1 300 Kč, dne , datum, částku ve výši 1 300 Kč a dne , datum, částku ve výši 3 500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil částku ve výši 7 353,02 Kč, o níž svůj nárok také ponížila. Žalovanému tak vznikla povinnost vydat doposud neuhrazené plnění. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak k podání žaloby v dané věci aktivně legitimována. Soud proto přiznal žalobkyni částku ve výši 12 946,98 Kč. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k plnění (obsažená v rámci předžalobní výzvy) byla žalobkyní prokazatelně odeslána dne , datum, . Do sféry dispozice žalovaného se dostala v souladu s ustálenou judikaturou při prvním pokusu o doručení dne , datum, , kdy byla žalovanému doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. S ohledem na poskytnutou třídenní lhůtu k plnění byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat do , datum, , což ovšem neučinil a následujícího dne, tj. , datum, , se ocitl v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny právě ode dne , datum, do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Soud shledal žalobu jako nedůvodnou v rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 12 946,98 Kč za období předcházející datu, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení, tj. přede dnem , datum, . Z předloženého vyrozumění o zesplatnění ze dne , datum, není zřejmé, zda byl daný dokument žalovanému odeslán a doručován, resp. že měl žalovaný možnost se s ním seznámit. Soud tedy nedospěl k závěru, že by byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván ode dne uváděného žalobkyní a v této části uplatněný nárok zamítl. Rovněž pak soud zamítl nárok žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení obdobím a částkou sice odpovídajícímu bezdůvodnému obohacení, ale přesahujícímu zákonnou výši úroku (12,75 % - 11,5 %) (výrok II. tohoto rozsudku).

19. Nad rámec výše uvedeného soud dále konstatuje, že i pokud by shledal smlouvu jako uzavřenou, nebylo by možné učinit závěr o tom, že původní věřitel před jejím uzavřením řádně provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, což je vyžadováno příslušným zákonem (ZoSÚ). Po žalovaném mělo být dle tvrzení žalobkyně požadováno původním věřitelem doložení příjmu, eventuálně měl mít žalovaný možnost využít služeb Instantor, či Kontomatik. K tomuto však žalobkyně předložila pouze jakési čestné prohlášení, v němž byly uvedeny údaje k příjmu a k nákladům. Nebylo však prokázáno, že by ze strany původního věřitele byly osobní a majetkové poměry žadatele (žalovaného) jakkoliv ověřovány. Odborná péče ovšem předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně tedy určitá tvrzení uvedla, ale neprokázala, že by v rámci ověřování úvěruschopnosti byly ze strany původního věřitele potřebné údaje přiměřeným způsobem prověřovány. Ve vztahu k žalovanému tedy nebylo prokázáno ověřování jeho příjmů či nákladů na bydlení a jeho dalších životních nákladů, jakož ani to, jaká je jeho celková situace s přihlédnutím k případným jiným závazkům. I pokud by soud nedospěl k výše uvedeným závěrům stran absence projevu vůle žalovaného, musel by učinit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy ve smyslu § 87 ZoSÚ z důvodu nesplnění zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 ZoSÚ.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 728,68 Kč, přičemž tato částka představuje 75,16 % z jejich celkové výše 2 300 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 12,42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 946,98 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS, které jsou ze strany žalobkyně podávány. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).