8 C 88/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , st. příslušník Ukrajiny bytem Adresa žalovaného o 12 645,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 645,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 645,71 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, k soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 12 645,71 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 645,71 Kč od , datum, do zaplacení, a to z titulu neoprávněného odběru elektřiny z elektrizační soustavy. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že je provozovatelem distribuční soustavy a dne , datum, byla mezi ní a žalovaným uzavřena smlouva o připojení. Ke dni , datum, došlo dodavatelem k ukončení smlouvy o dodávkách elektrické energie do odběrného místa na adrese , adresa, . Na základě toho byl vydán příkaz k demontáži elektroměru č. , hodnota, , který se však z důvodu jeho nepřístupnosti nepodařilo demontovat. Smlouva na dodávku energie byla na žádost obchodníka administrativně ukončena stanovením náhradních hodnot ke dni , datum, , a to ve VT - 1 039 kWh a v NT - 24 800 kWh. Pracovníky společnosti , právnická osoba, ., zplnomocněnými žalobkyní k odhalování neoprávněných odběrů elektrické energie a k dalším souvisejícím úkonům, bylo dne , datum, kontrolou č. , hodnota, na odběrného místa (, adresa, ) zjištěno, že je zde prováděn odběr elektřiny bez řádně uzavřené smlouvy na dodávku elektřiny. Stav elektroměru při demontáži činil ve VT - 1 059 kWh a v NT - 24 939 kWh. Doba trvání neoprávněného odběru činila 33 dní a množství neoprávněně odebrané elektřiny bylo dáno rozdílem stavů mezi ukončením smlouvy a demontáží elektroměru. Po vyčíslení škody byl žalovaný dopisem ze dne , datum, seznámen s informacemi o zjištěném neoprávněném odběru. Žalovaný neoprávněně odebral celkem , hodnota, kWh elektrické energie za cenu 1 666,93 Kč (10,48385 Kč za 1 kWh). Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení poplatku za příkon ve výši 212,33 Kč vč. DPH. Žalobkyně požadovala také úhradu nákladů spojených se zjištěním a přerušením neoprávněného odběru ve výši 12 645,71 Kč vč. DPH. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému k úhradě celkově částku ve výši 14 524,97 Kč, a to fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, , která byla splatná dne , datum, . Tato faktura byla žalovanému doručena a z jeho strany na ní nebylo nijak reagováno. Na základě pravomocného rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, , č.j. MUKV , č. účtu, KT, byla žalobkyně oprávněna podat exekuční příkaz pro povinnost uhradit vyčíslenou škodu. Před podáním žaloby byla žalovanému dne , datum, zaslána předžalobní výzva k plnění.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ve věci je dán cizí prvek, neboť žalovaný je státní příslušník Ukrajiny. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení Brusel I bis). Podle článku 4 nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Soud při určení, zda má žalovaný bydliště v České republice postupoval podle článku 62 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve spojení s § 80 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Bylo zjištěno, že žalovaný má evidovanou adresu trvalého bydliště na území České republiky, když naposledy dne , datum, došlo i ke změně místa trvalého bydliště. K uzavření smlouvy o dodávkách elektrické energie došlo v lednu 2024, kdy i k absenci jiných údajů o bydlišti žalovaného, lze konstatovat, že žalovaný má úmysl žít trvale s výhradou změny okolností v České republice /viz výpis údajů z potvrzení o provedené lustraci v ISZR na č. l. 27 spisu, potvrzení o provedených lustracích v ISZR v elektronickém systému CEPR/. Tento závěr je podpořen i skutečností, že na předchozí adresu trvalého bydliště byly žalovanému doručovány soudní písemnosti a zároveň měl žalovaný v předchozí době odebírat elektrickou energii také na adrese nacházející se v České republice (vedené současné řízení). Pravomoc zdejšího soudu je tedy dána. Rozhodné právo bylo určeno podle článku 4 odst. 2 ve spojení s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (nařízení Řím II), jako právo místa obvyklého bydliště žalobkyně (místo sídla žalobkyně) i žalovaného (které bude v tomto případě totožné s jeho bydlištěm pro účely aplikace nařízení Brusel I bis), kterým je Česká republika, tedy rozhodným právem je české právo.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouvu o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě nízkého napětí č. , Anonymizováno, _NN_, Anonymizováno, . Žalobkyně se touto smlouvou zavázala připojit odběrné elektrické zařízení k distribuční soustavě a zajistit žalovanému dlouhodobě rezervovaný příkon pro odběrné místo , adresa, /viz smlouva o připojení na č. l. 9 - 10 spisu/. Ke dni , datum, byla ze strany žalobkyně ukončena smlouva na dodávku elektrické energie a následně byl vydán příkaz na demontáž elektroměru č. , hodnota, , který však z důvodu nepřístupnosti odběrného místa nemohl být proveden. K tomuto dni tak byly stanoveny náhradní hodnoty, a to ve VT: 1 039 kWh a v NT: 24 800 kWh. Dne , datum, byla provedena kontrola pracovníky společnosti , právnická osoba, ., zplnomocněnými žalobkyní, v odběrném místě na adrese , adresa, , kdy bylo zjištěno, že je zde prováděn neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy. Stav elektroměru byl při demontáži v hodnotách VT: 1 059 kWh a NT: 24 939 kWh, přičemž celková doba trvání neoprávněného odběru činila 33 dnů. Bylo stanoveno, že žalovaný neoprávněně odebral elektřinu v množství 159 kWh, tj. (10 059 kWh - 10 039 kWh) + (24 939 kWh - 24 800 kWh). Celková náhrada škody, způsobená neoprávněným odběrem, byla stanovena celkem ve výši 14 524,97 Kč včetně DPH. Skládala se z náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny ve výši 1 666,93 Kč za období od , datum, do , datum, , stanovené dle § 16 a násl. vyhlášky č. 359/2020 Sb., dále z rozdílu plateb za příkon ve výši 212,33 Kč dle § 17 odst. 3 písm. b) bod 1 vyhlášky č. 359/2020 Sb. a z náhrady za prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny dle § 16 a násl. vyhlášky č. 359/2020Sb., představující náklady ve výši 12 645,71 Kč. Náklady na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny byly uhrazeny společnosti NTL Florensics a.s. /viz oznámení o kontrole na č. l. 12, protokol o kontrole na č. l. 13 spisu, plná moc na č. l. 7 - 8, oznámení o neoprávněném odběru elektřiny na č. l. 18 - 19, výpočet náhrady na č. l. 14, čestné prohlášení na č. l. 11 spisu/. Částka ve výši 14 524,97 Kč byla žalovanému fakturována daňovým dokladem č. , hodnota, ze dne , datum, se splatností dne , datum, /viz faktura na č. l. 20 spisu/. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, a to upomínkou ze dne , datum, a naposledy předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz upomínka na č. l. 21, předžalobní upomínka na č. l. 22, kopie obálky vč. dodejky na č. l. 23 spisu spisu/. Ve vztahu k žalovanému bylo vedeno řízení o přestupku a žalovaný byl za neoprávněný odběr elektrické energie uznán vinným, a to rozhodnutím , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, , č. j. MUKV , č. účtu, KT. Tímto rozhodnutím mu byla současně uložena povinnost uhradit žalobkyni náhradu škody ve výši 1 879,26 Kč a ve zbylém rozsahu ve výši 12 645,71 Kč nebyla žalobkyni škoda přiznána, když s tímto nárokem byla odkázána na soud /viz rozhodnutí , Anonymizováno, , adresa, na č. l. 15 - 17 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), a podle vyhlášky 359/2020 Sb., o měření elektřiny (dále jen „vyhláška“), to vše ve znění účinném ke dni vzniku závazku.

7. Podle § 51 odst. 1 písm. d) energetického zákona je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy i připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy zakazuje.

8. Výše náhrady škody se stanoví v souladu se zmocňovacím ustanovením § 98a odst. 1 energetického zákona dle vyhlášky.

9. Podle § 16 odst. 1 vyhlášky při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny, a to nejvýše za 36 měsíců předcházejících zjištění neoprávněného odběru. Pokud nejsou tyto údaje dostupné nebo zjevně neodpovídají skutečnosti, použije provozovatel distribuční soustavy podle okolností jiné údaje, zejména údaje o spotřebě elektřiny téhož odběratele v odběrném místě z doby před neoprávněným odběrem elektřiny. Podle § 16 odst. 2 v případech, kdy nelze zjistit množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny podle odstavce 1, stanoví provozovatel distribuční soustavy množství neoprávněně odebrané elektřiny pro stanovení výše náhrady výpočtem podle odstavců 3 až 6 a § 17 odst. 1 a 2.

10. Podle § 17 odst. 5 vyhlášky provozovatel distribuční soustavy zohlední ve výši náhrady stanovené podle odstavců 3 až 7 platby, které zákazník uhradil za dodávku elektřiny a služby distribuční soustavy za období stanovení neoprávněného odběru. Součástí náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu, která vznikla provozovateli distribuční soustavy, je i náhrada prokazatelných nezbytně nutných nákladů vzniklých provozovateli soustavy v souvislosti s neoprávněným odběrem, včetně nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny, jeho ukončení, přezkoušení měřicího zařízení a případné znalecké posudky, a dalších souvisejících nákladů.

11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalovaný neoprávněně odebíral elektřinu v označeném odběrném místě. Žalobkyně má v takovém případě v souladu se shora uvedenou vyhláškou právo jednak na náhradu za skutečné množství neoprávněně odebrané elektřiny (ve výši 1 666,93 Kč), dále na rozdíl v platbách za příkon (ve výši 212,33 Kč) a zároveň i na náhradu nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny ve výši 12 645,71 Kč, dohromady tedy celkem na částku 14 524,97 Kč. Vzhledem k tomu, že však byl již žalobkyni v rámci řízení o přestupku, které bylo vůči žalovanému vedeno, přiznán nárok na náhradu škody ve výši 1 879,26 Kč (za neoprávněně odebranou elektřinu a platby za příkon) byl předmětem nyní vedeného řízení pouze nárok žalobkyně na náhradu nákladů nezbytně nutných nákladů, které byly vynaloženy na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny (tj. částku ve výši 12 645,71 Kč). Právě tento nárok nebyl žalobkyni přiznán a byla v rozhodnutí příslušného orgánu odkázána na soud.

12. Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu a jeho obsah, bylo důkazní břemeno ohledně prokázání splnění smluvních povinností právě na straně žalovaného. Na něm bylo, aby tvrdil a samozřejmě i prokázal, kdy a jak dluh uhradil, nebo že dluh zanikl z jiného důvodu. Vzhledem k tomu, že nic z právě nastíněného ve věci nebylo tvrzeno a tím méně pak prokázáno, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, když právě i samotnou žalobkyní bylo zohledněno to, co jí již bylo ve vztahu k žalovanému přiznáno v řízení o přestupku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně požadovala. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku)

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 700 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a dále z nákladů nezastoupeného účastníka v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř., kdy soud analogicky aplikoval předpis povahou a účelem nejbližší, a to § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále také jen ,,a. t.“), když nezastoupenému účastníkovi přiznal za situaci, na níž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 900 Kč (2 x 450 Kč), a to za podání návrhu ve věci samé a za výzvu k plnění. K tomuto závěru soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, č. j.: 28 Cdo 2638/2025-615, v němž byl soudem přijat názor, že v otázce paušální náhrady nákladů nezastoupeného účastníka je potřeba vycházet z částky ve výši 450 Kč (na místo částky 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.), aby nedocházelo k nedůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou či nejsou zastoupeny (výrok II. tohoto rozsudku).