8 C 90/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 87 394,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 500 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 40 776,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 026,51 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 213,29 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 218,97 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 718,97 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 19 500 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 25 083,70 Kč od datum do zaplacení, dále částky ve výši 18 888 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 859,30 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 979,96 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 754,63 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 6 599,78 Kč od datum do zaplacení, dále částky ve výši 8 230,51 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 676,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 356,83 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 125,78 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 1 118,32 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 60 276,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 026,51 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 213,29 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 218,97 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 25 038,7 Kč od datum do zaplacení, dále pak zaplacení částky ve výši 18 888 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 859,3 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 979,96 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 754,63 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 6 599,78 Kč od datum do zaplacení a dále částky ve výši 8 230,51 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 676,1 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 356,83 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 125,78 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 1 118,32 Kč od datum do zaplacení. Uplatněné nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela (chronologicky seřazeno): 1) dne datum se společností právnická osoba., IČO IČO, se adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě uzavřené smlouvy obdržela žalovaná v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaná se dále zavázala uhradit společně s jistinou i úrok v pevné výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za možnost splácení v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkově se tak žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku ve výši 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadla na den datum. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované. Žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Příjmy byly ověřeny dle složenek a výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Bylo zjištěno, že žalovaná je v invalidním důchodu, její měsíční příjem činil celkem 13 093 Kč a měsíční výdaje činily 8 754 Kč. Splatnost závazků nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky a od následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení. Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 26 033 Kč. Požadovaná částka ve výši 8 230,51 Kč, jejíž úhrady se žalobkyně po žalované domáhala, se skládala z: neuhrazené jistiny ve výši 1 118,32 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 7,46 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 388 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 148,37 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 192,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 375,50 Kč. 2) Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná uzavřela dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě uzavřené smlouvy obdržela žalovaná v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Podmínky této smlouvy byly obdobné jako v případě první smlouvy o úvěru. Žalovaná se tedy zavázala uhradit společně s jistinou i úrok v pevné výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za možnost splácení v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkově se žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadla na den datum. Právní předchůdkyně žalobkyně opět před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované, které byly ověřeny oproti vyžádaným dokladům. Žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Příjmy žalované byly ověřeny z oznámení České správy sociálního zabezpečení a dle složenek. Výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Bylo zjištěno, že žalovaná je v invalidním důchodu, její měsíční příjem činil celkem 15 294 Kč a výdaje činily měsíčně 10 941 Kč. Žalovaná však sjednané částky nehradila řádně a včas. Splatnost závazků nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky a od následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení. Žalovaná celkem uhradila částku ve výši 16 500 Kč. Požadovaná částka ve výši 18 888 Kč, jejíž úhrady se žalobkyně po žalované domáhala, se skládala z: neuhrazené jistiny ve výši 6 599,78 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 154,85 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 625 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 851,23 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 1 157,14 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 000 Kč. 3) Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná uzavřela dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě uzavřené smlouvy obdržela žalovaná v hotovosti finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit společně s jistinou úvěru i úrok v pevné výši 1 522 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení případu ve výši 4 154 Kč a úhradu za možnost splácení v místě bydliště ve výši 5 400 Kč. Celkově se tedy žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 55 776 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadla na den datum. Právní předchůdkyně žalobkyně opět před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované, které byly ověřeny oproti vyžádaným dokladům. Žalovaná uvedla, že bydlí u tety, je svobodná a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Příjmy byly ověřeny z oznámení České správy sociálního zabezpečení, rozhodnutí o příspěvku na péči a dle složenek. Výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Bylo zjištěno, že žalovaná je v invalidním důchodu, její měsíční příjem činil celkem 28 533 Kč a její měsíční výdaje činily 19 640 Kč. Splatnost závazků nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky a od následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení. Žalovaná celkem uhradila částku ve výši 10 500 Kč. Požadovaná částka ve výši 60 276,01 Kč, jejíž úhrady se žalobkyně po žalované domáhala, se skládala z: neuhrazené jistiny ve výši 25 083,70 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 135,27 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 11 550 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 264,18 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 4 242,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč. Pohledávky ze všech tří smluv byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum postoupeny na žalobkyni. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však již neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti žalované, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR k žalobkyni na č. l. 17 spisu/. 1) Dne datum podepsaly žalovaná (v postavení dlužníka) a právní předchůdkyně žalobkyně (v postavení věřitele) smlouvu o úvěru č. hodnota. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč na dobu určitou, který se žalovaná zavázala splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a každá další splátka, až do úplného zaplacení, byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Společně s jistinou úvěru se žalovaná dále zavázala zaplatit úrok v pevné výši 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 2 700 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 27 888 Kč. Součástí smlouvy o úvěru byly taktéž smluvní podmínky. Roční úrok byl sjednán ve výši 8 %, RPSN činilo v případě splatnosti úvěru 14 měsíců 272,44 %. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v místě jejího bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů. Žalovaná na tuto pohledávku uhradila celkem 26 033 Kč /viz smlouva o úvěru č. hodnota vč. přílohy č. hodnota na č. l. 18-19, přehled plateb ke smlouvě č. hodnota na č. l. 24 spisu/. 2) Žalovaná (v postavení dlužníka) a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele dále podepsaly dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované opět hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč na dobu určitou, který se žalovaná zavázala splatit za totožně sjednaných podmínek jako v případě výše popsané smlouvy č. hodnota. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 27 888 Kč. Součástí smlouvy o úvěru byly taktéž smluvní podmínky. Sjednán byl roční úrok ve výši 8 %, RPSN činilo v případě splatnosti úvěru 14 měsíců 272,44 %. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v místě jejího bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů. Žalovaná na tuto pohledávku ze smlouvy č. hodnota uhradila celkem 16 500 Kč /viz smlouva o úvěru č. hodnota vč. přílohy č. hodnota na č. l. 20-21, přehled plateb ke smlouvě č. hodnota č. l. 26 spisu/. 3) Žalovaná (v postavení dlužníka) a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele dále podepsaly dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní úvěr ve výši 30 000 Kč na dobu určitou, který se žalovaná zavázala splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a každá další splátka, až do úplného zaplacení, byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Společně s jistinou úvěru se žalovaná dále zavázala zaplatit úrok v pevné výši 1 522 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4 154 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 5 400 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 55 776 Kč. Součástí smlouvy o úvěru byly taktéž smluvní podmínky. Sjednán byl roční úrok ve výši 8 %, RPSN činilo v případě splatnosti úvěru 14 měsíců 272,44 %. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v místě jejího bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů. Žalovaná na tuto pohledávku uhradila celkem 10 500 Kč /viz smlouva o úvěru č. hodnota vč. přílohy č. hodnota na č. l. 22-23, přehled plateb ke smlouvě č. hodnota č. l. 25 spisu/. Ze žádosti o úvěr ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně k žalované zjistila, že bydlí u rodičů a má příjem z důchodu/sociálních dávek ve výši 13 094 Kč měsíčně, její měsíční výdaje na bydlení a energie činily 1 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady činily 4 250 Kč, srážky ze mzdy/výživné činily 1 512 Kč a měsíční náklady stávajících půjček činily 1 992 Kč. Celkem tedy měsíční výdaje dle údajů v žádosti představovaly částku ve výši 8 754 Kč. Příjem měl být doložen ústřižky. Dále žalovaná v žádosti uvedla, že její dokončené vzdělání je základní, je svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost /viz žádost o úvěr ze dne datum na č. l. 66 spisu/. Ze žádosti o úvěr ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně k žalované zjistila, že měla stále příjem v podobě invalidního důchodu, a to ve výši 15 294 Kč měsíčně a její měsíční výdaje na bydlení a energie činily 1 500 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady byly ve výši 4 860 Kč, srážky ze mzdy/výživné činily 581 Kč a výdaje na splátky stávajících půjček byly ve výši 4 000 Kč, celkem tedy měsíční výdaje žalované měly dle údajů uvedených v žádosti činit 10 941 Kč. Na dalších úvěrech mělo žalované zbývat k úhradě 10 888 Kč a 18 888 Kč. Příjem žalované měl být doložen rozhodnutím. Dále žalovaná opět uvedla, že bydlí u rodičů, dokončené vzdělání je základní, je svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost /viz žádost o úvěr ze dne datum na č. l. 65 spisu/. Ze žádosti o úvěr ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně k žalované zjistila, že měla stále příjem v podobě invalidního důchodu, kdy příjem z důchodu/sociálních dávek činil částku ve výši 28 533 Kč a její měsíční výdaje na bydlení a energie činily 4 500 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady byly ve výši 8 510 Kč, srážky ze mzdy/výživné činily 654 Kč a výdaje na splátky stávajících půjček byly ve výši 5 976 Kč, celkem tedy měsíční výdaje žalované měly dle údajů uvedených v žádosti činit 19 640 Kč. Na dalším úvěru mělo žalované zbývat k úhradě 36 664 Kč. Příjem žalované měl být doložen rozhodnutím. Dále žalovaná uvedla, že bydlí u tety, její dokončené vzdělání je základní, je svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost /viz žádost o úvěr ze dne datum na č. l. 64 spisu/. Rozhodnutím z Úřadu práce ČR ze dne datum byl žalované přiznán příspěvek na péči ve výši 12 800 Kč, a to od října 2022 /viz rozhodnutí na č. l. 69 p.v. spisu/. Žalované byl od června 2022 vyplácen invalidní důchod třetího stupně ve výši 14 077 Kč /viz oznámení o důchodu na č. l. 69 spisu/. V měsíci září 2022 byl žalované vyplacen invalidní důchod třetího stupně ve výši 13 025 Kč (na ústřižku složenky uvedena brutto částka 14 607 Kč), v měsíci říjnu byl žalované vyplacen důchod ve výši 12 848 Kč (na ústřižku složenky uvedena brutto částka 14 607 Kč) a v měsíci listopadu byl žalované vyplacen důchod ve výši 13 411 Kč (na ústřižku složenky uvedena brutto částka 14 607 Kč) /viz výplatní dokad září, říjen a listopad 2022 na č. l. 68 spisu/. V měsíci květnu 2023 byl žalované vyplacen invalidní důchod třetího stupně ve výši 14 713 Kč (na ústřižku složenky uvedena brutto částka 15 294 Kč), v měsíci červnu byl žalované vyplacen důchod ve výši 15 372 Kč (na ústřižku složenky uvedena brutto částka 15 953 Kč) a v měsíci červenci byl žalované vyplacen důchod ve výši 15 153 Kč (na ústřižku složenky uvedena brutto částka 15 953 Kč) /viz výplatní dokad květen, červen a červenec 2023 na č. l. 70 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako postupitel, a žalobkyně, jako postupník, uzavřely dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo, mj. postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 28-30, potvrzení o zaplacení ceny na č. l. 27, seznam postoupených pohledávek na č. l. 31-33, oznámení o postoupení pohledávky ze smlouvy č. hodnota na č. l. 34, oznámení o postoupení pohledávky ze smlouvy č. hodnota na č. l. 35, oznámení o postoupení pohledávky ze smlouvy č. hodnota na č. l. 36 spisu/. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhů výzvou k plnění ze dne datum, předanou k poštovní přepravě téhož dne, s úhradou nejpozději do datum. Zásilka byla žalované doručována dne datum a tohoto dne jí byla také doručena /viz výzva k plnění na č. l. 37-39, podací lístek na č. l. 46, výpis sledování zásilky RR2746112270F na č. l. 71 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dále podepsaly dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalovaná obdržela v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a v posledním případě uvedené strany uzavřely dne datum smlouvy o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalovaná obdržela v hotovosti finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná před sjednáním úvěrů poskytla údaje v žádostech o úvěr ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum. Příjmy žalované ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně z výstřižků ke složenkám k vyplácenému invalidnímu důchodu (období za měsíce září, říjen a listopadu 2022 a období za měsíce květen, červen a červenec 2023 spolu s doloženým oznámením o výši vypláceného invalidního důchodu) a dále měla k dispozici rozhodnutí o přiznání příspěvku na péči z prosince 2020. Výdaje žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně stanoveny jako součet uvedených nákladů žalované na bydlení, energie, dopravu, jídlo a osobní náklady a dále splátek stávajících půjček či prováděných srážek. Z poskytnutých úvěru splatila žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně na úvěr ze dne datum částku ve výši 26 033 Kč, na úvěr ze dne datum částku ve výši 16 500 Kč a na úvěr ze dne datum částku ve výši 10 500 Kč. Dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní podepsána smlouva o postoupení pohledávek, dle které měly být mj. postoupeny pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dne datum byla žalované doručena zásilka obsahující výzvu k zaplacení dlužných částek nejpozději do datum. Žalovaná v řízení netvrdila, ani to jinak nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradila více, než v řízení uváděla žalobkyně, resp. než v řízení vyšlo najevo.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti shledal soud žalobu za důvodnou pouze zčásti. Předně se soud zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely jednotlivé smlouvy spotřebitelském úvěru platně, tj. zda právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru před jejich uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalované a z takto získaných informací uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalované úvěry splácet. Z důkazů provedených v řízení však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jednotlivé úvěry po posouzení její schopnosti úvěry splácet s odbornou péčí, respektive taková skutečnost nebyla žalobkyní prokázána. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovanou v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Ve vztahu k poskytnutí prvního úvěru ze dne datum bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně ověřovala příjmy žalované v podobě pobíraného invalidního důchodu třetího stupně (pomocí ústřižků od složenek). V daném případě však nebylo nijak dokládáno (prokazováno), že by ovšem právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala také výdaje žalované, když navíc mělo dle žádosti o úvěr docházet k určitým srážkám. Ačkoliv žalobkyně tvrdila, že bylo vycházeno z výpisů z účtu, tak taková skutečnost nebyla dokládána. Žalobkyní tedy nebylo vůbec prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výdaje žalované. V případě první uzavřené smlouvy žalovaná uvedla, že bydlela u rodičů, přičemž náklady na bydlení a energie byly vyčísleny na částku ve výši 1 000 Kč. Není však zřejmé, jak byl takový podstatný výdaj ověřen, a zda tedy mohl být tedy vůbec reálný. Z provedených důkazů nevyplývá, že by došlo k ověřování výdajů žalované, když celkově bylo na ověřování výdajů ze strany právní předchůdkyně žalobkyně patrně rezignováno. Nebylo ostatně tvrzeno ani prokazováno, že by právní předchůdkyně žalobkyně prováděla k žalované alespoň nějaké lustrace v bankovních či nebankovních registrech. V případě výdajů tedy právní předchůdkyně žalobkyně vyšla toliko z informací od žalované, aniž by tyto alespoň základním způsobem ověřovala. Ve vztahu k dalšímu poskytnutému úvěru ze dne datum nebylo doloženo, že by byl právní předchůdkyní žalobkyně ověřován příjem žalované, ale lze vycházet z toho, že žalovaná měla stále příjem v podobě vyplácaného invalidního důchodu třetího stupně, a to i s ohledem k tomu, že následně pro další období (květen - červenec 2023) žalobkyně disponovala potvrzením o vyplácení invalidního důchodu. Není pouze zřejmé, v jaké výši měl být invalidní důchod žalované vyplácen. V této části by tedy při určité shovívavosti bylo možné vyjít z toho, že žalovaná měla stále daný příjem. Podstatné je však to, že žalobkyně opět nijak nezkoumala výdaje žalované. Ta sice v žádosti u druhého úvěru uvedla, že stále bydlí u rodičů, ale ani v daném případě nebyly předkládány tvrzené výpisy z bankovního účtu a nebylo tedy prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalované jakkoliv ověřovala. Opět pak nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by právní předchůdkyně žalobkyně prováděla k žalované alespoň nějaké lustrace v bankovních či nebankovních registrech. Tedy i v případě tohoto druhého úvěru nelze uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřovala schopnost žalované úvěr splácet. V případě posledního poskytnutého úvěru ze dne datum byly doloženy opět ústřižky složenek od vypláceného invalidního důchodu, a to konkrétně pro období května - července 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně však vycházela z příjmu žalované ve výši 28 533 Kč, když tento se měl patrně skládat i z příspěvku na péči, jelikož invalidní důchod měl od měsíce června činit částku ve výši 15 953 Kč. Žalobkyně však žádným způsobem nedoložila, že by byl žalované vyplácen příspěvek na péči také v dalším rozhodném, období. Z její strany bylo doloženo toliko rozhodnutí ze dne datum o přiznání příspěvku na péči od října 2020. Jednak se tedy jednalo o rozhodnutí staré téměř tři roky, z něhož nebylo ani patrné, zda je takový příspěvek žalované skutečně ještě poskytován (vyplácen). Následně pak nelze opomenout tu skutečnost, že tento příspěvek slouží k pokrytí nákladů za péči a pomoc, která je poskytována ze strany další osob/dalších osob. Takovýto příspěvek nelze považovat za příjem. Ze žádosti o úvěr pak vyplývá, že výdaje žalované měly činit 19 640 Kč měsíčně, když tato částka přesahovala i výši příjmu žalované v podobě pobíraného invalidního důchodu. Vyjma toho, že nebylo doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výdajovou stránku žalované, je zřejmé, že by ani v případě provedení řádného hodnocení neměl být závěr o poskytnutí úvěru kladný. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru všechny tři spotřebitelské úvěry žalované v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Ke všem výše popsaným skutečnostem soud poukazuje na již uvedené, tj. že nepostačuje pouze vyjít z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žadatelem, když je třeba tyto údaje ověřit. Právě s ohledem na výše uvedené rozpory pak nemohl soud přisvědčit argumentaci žalobkyně vycházející ze závěrů rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č. j. 5 Co 231/2020-97. Ten totiž není možné kvůli skutkově značně odlišnému stavu v nyní posuzovaném případě přiléhavě aplikovat. Krajský soud v Českých Budějovicích totiž dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala s odbornou péčí, neboť ověřila výdaje žalovaného z nájemní smlouvy a žalovaný vyplnil náklady na domácnost a na telefon ve výši 8 300 Kč, které bylo možné u jednotlivce v roce 2016 považovat za přiměřené i s ohledem na skutečnost, že žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. V nyní posuzované věci však právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalované neověřila žádným způsobem, ignorovala existenci dvou vyživovacích povinnosti a zcela přehlížela to, že údaje v žádosti jsou rozporné. Z obdobných důvodu pak na situaci nelze aplikovat ani závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020-170, neboť ten rovněž vycházel ze situace, kdy byly příjmy a výdaje žalovaného prověřovány mnohem důkladněji, než v nyní posuzovaném případě. Městský soud konkrétně uvedl: „V souzeném případě však žalovaný vyplnil prohlášení k žádosti o poskytnutí úvěru, prohlásil, že je zaměstnán a že má trvalý příjem. Trvalý příjem byl patrný i z bankovního účtu, který na jméno žalovaného vedla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž prověřila, že žalovaný nemá žádný jiný úvěr. Přitom bylo povinností žalovaného doložit přesné a pravdivé údaje pro posouzení úvěruschopnosti (ust. § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb.). Žalovaný sice neuvedl měsíční platby domácnosti, ačkoli na toto byl v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu výslovně dotazován, ale to nelze klást k tíži druhé smluvní strany. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zcela správně přikročila k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela dostála povinnosti podle ust. § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., jak již také správně uzavřel soud I. stupně.“ Vyjádření městského soudu, že pokud žalovaný neuvedl měsíční platby domácnosti, nelze to klást k tíži druhé smluvní strany, je tedy nutné vykládat v kontextu skutkových okolností daného případu a tím spíše i v kontextu celé výše citované pasáže, ve které se městský soud k věci vyjádřil. Argumentace žalobkyně v tomto ohledu tedy byla zcela lichá, když naprosto ignorovala souvislosti judikatury, na kterou odkazovala. V nyní posuzované věci nebylo možné výdaje uvedené žalovanou s ohledem na další uvedené skutečnosti považovat za přiměřené, a to na rozdíl od žalobkyní odkazované judikatury (v případě posledního úvěru pak dokonce výdaje převyšovaly příjmy žalované). Proto bylo na místě, aby právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalovaného důkladně prověřila. To se zjevně nestalo, a pouhé tvrzení žalobkyně, že majetková situace žalované byla dostatečně prověřena, nemůže výše uvedené rozpory jakkoliv změnit.

14. Soud na tomto místě poukazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/2022, z jehož závěrů plyne, že okolnost, že dluh ze spotřebitelského úvěru, a to celý či jeho část, byl ze strany spotřebitele splacen, nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tedy ani skutečnost, že žalovaným bylo na předmětný závazek plněno, nemůže zvrátit závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.

15. Následkem výše popsané absolutní neplatnosti jednotlivých smluv je v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dle smluv o úvěru částky ve výši 15 000 Kč (smlouva č. hodnota ze dne datum), 15 000 Kč (smlouva č. hodnota ze dne datum) a 30 000 Kč (smlouva č. hodnota ze dne datum), celkem tedy 60 000 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně v případě první smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum vrátila již finanční prostředky ve výši 26 033 Kč a dokonce tak přeplatila plnění, které jí bylo poskytnuto. V této části je tedy podaná žaloba zcela nedůvodná. Ve vztahu ke druhé smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne datum žalovaná uhradila celkem částku ve výši 16 500 Kč a i v tomto případě tak přeplatila plnění, které jí bylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuto. Ve vztahu ke třetí smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne datum žalovaná uhradila částku ve výši 10 500 Kč a stíhá jí tak nadále povinnost vrátit finanční prostředky ve výši 19 500 Kč (30 000 Kč - 10 500 Kč). V tomto rozsahu tedy bezdůvodné obohacení žalované nadále trvá a pouze v této části bylo možné shledat žalobu částečně důvodnou. V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalované, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne datum, kdy byla zásilka žalované poprvé doručována a byla jí také doručena. Žalovaná byla rovněž vyrozuměna o postoupení pohledávky a povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení žalobkyni. Ve výzvě k zaplacení byl termín pro zaplacení stanoven do datum. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku do uvedeného dne neuhradila, ocitla se následujícího dne, tj. od datum, v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

16. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření předmětných smluv o úvěru (tj. smlouvy ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum), nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť byl tvořen částkami vyplývajícími právě z absolutně neplatných smluv [smluvní úrok běžící a kapitalizovaný, úrok z prodlení kapitalizovaný za období, ve kterém žalobkyni ještě nenáležel, běžící úrok z prodlení za období předcházející datu datum, kdy se žalovaná poprvé prokazatelně ocitla v prodlení, a od tohoto data převyšující úrok z prodlení stanovený (nad náležející zákonný úrok ve výši 11,5 % ročně) v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.]. V této části tedy soud žalobkyní uplatněné nároky zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. (výrok III. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.