8 C 91/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený 6. 5. 1991 bytem Adresa žalovaného o 14 688 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 14 688 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 051,93 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 572,82 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky ve výši 4 503,08 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 4 429,02 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 14 688 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 051,93 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 572,82 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 503,08 Kč od datum do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 8 % ročně z částky 4 429,02 Kč od datum do zaplacení. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne datum uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit společně s jistinou i úrok v pevné výši 761 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za možnost splácení v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadla na den datum. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti vyžádaným dokladům. Příjmy byly doloženy pracovní smlouvou a výpisem z bankovního účtu. Výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů k bankovnímu účtu. Takto bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán od datum na dobu neurčitou jako operátor a výše jeho měsíčních příjmů činí celkem 26 719 Kč. Jeho měsíční výdaje činily 12 860 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí u babičky, je svobodný a nemá vyživovací povinnost k další osobě. Žalovaný sjednané částky nehradil řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne datum ve výši 10 200 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky. Po uzavření smlouvy o úvěru žalovaný uhradil celkem částku ve výši 20 700 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (s účinností ke dni datum) postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka ve výši 14 688 Kč sestává z nesplacené jistiny ve výši 4 429,02 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 74, 06 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1 575 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 445,12 Kč, poplatku za umožnění hradit úvěr ve splátkách v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 664,80 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizované úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále také jen ,,o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR k žalobkyni na č. l. 13 spisu/. Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR k žalobkyni na č. l. 13 spisu/. Dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 14 splátkách po 1 992 Kč, přičemž společně s jistinou úvěru se zavázal uhradit úrok ve výši 761 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatek za inkaso v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Celková dlužná částka činila 27 888 Kč a z toho byly celkové náklady spotřebitelského ve výši 12 888 Kč /viz smlouva o úvěru včetně přílohy č. 1na č. l. 14-15 spisu/. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba., IČO: IČO, a jeho měsíční příjem činí 26 719 Kč. Výdaje žalovaný vyčíslil na 5 000 Kč na bydlení, energie, ve výši 4 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a ve výši 3 000 Kč na měsíční splátky stávajících půjček. Použitelný měsíční příjem byl stanoven na 13 859 Kč. Žalovaný dále uvedl, že bydlí u babičky, je svobodný a nemá vyživovací povinnost. Žalovaný vykonával práci na pozici operátora, a to v pracovním poměru na dobu neurčitou /viz žádost o úvěr na č. l. 39-40, dohoda o změně poměru na č. l. 41 spisu/. Na výpisu k bankovnímu účtu, vedeného na jméno jméno FO, byly zaznamenány v období od datum do datum příchozí transakce od protiúčtu označeného jako ,,právnická osoba.“, a to dne datum ve výši 33 680 Kč, dne datum ve výši 23 166 Kč a dne datum ve výši 23 065,47 Kč. V měsíci únoru činily příjmy na účtu dle výpisu částku 68 457 Kč a výdaje částku 67 662,56 Kč s tím, že konečný zůstatek účtu byl ve výši 1 683,48 Kč. V měsíci březnu činily příjmy celkem částku 64 387 Kč a výdaje 64 405,24 Kč s tím, že konečný zůstatek účtu byl 1 665,24 Kč /viz výpis z účtu únor 2023 na č. l. 42, výpis z účtu březen 2023 na č. l. 43, výpis z účtu duben na č. l. 44 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v hotovosti a žalovaný jej následně splácel. V období od datum do datum uhradil žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně celkem 20 700 Kč /viz přehled úhrad na č. l. 18 spisu/. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 20-22, část ze seznamu pohledávek na č. l. 16-17, potvrzení o zaplacení na č. l. 19, oznámení o postoupení na č. l. 23 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne datum, která byla odeslána téhož dne /viz výzva k plnění na č. l. 24-25, podací lístek na č. l. 26 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na pohledávku uhradil něčeho dalšího nad rámec výše uvedené částky 20 700 Kč, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni a ta je proto k podání žaloby v dané věci aktivně legitimována. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru, podle soudu však nebyla tato smlouva platně sjednána, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného zjevně vycházela především z údajů sdělených žalovaným. Příjmy a výdaje měly být ověřeny výpisy z bankovního účtu za měsíce únor, březen a duben 2023. Zde však nelze přehlédnout, že je účet veden na někoho jiného než na žalovaného, a to na osobu ,,jméno FO“. Na tento účet byla připisována mzda od protiúčtu ,,právnická osoba.“, avšak není bez dalšího zřejmé, že se skutečně jednalo o mzdu vyplácenou žalovanému. I pokud by soud uzavřel, že mzda byla na účet vyplácena pro žalovaného, tak nelze dle uvedených částek dospět k závěru, že se jednalo o pravidelný příjem ve výši 26 719 Kč (příjem uvedený v žádosti), když dvě výplaty byly nižší o více než 3 000 Kč. Na tom nemůže změnit nic ani vyšší výplata v měsíci únoru. Nicméně v případě, že by byl prokázán příjem žalovaného ve výši 22 969 Kč (nejnižší příjem za dobu daných 3 měsíců), nelze uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala relevantním způsobem výdaje žalovaného. Pokud žalobkyně poukazovala na to, že se jednalo o bankovní účet žalovaného, pak v něm uvedené skutečnosti (zejména dle obratu) jsou zcela v rozporu s tím, co žalobkyně tvrdila ve vztahu k výdajům žalovaného. Výdaje žalovaného byly tvrzeny ve výši 12 860 Kč měsíčně, když je však z výpisu za měsíce únor a březen 2023 patrné, že výdaje činily 67 662,56 Kč, resp. 64 405,24 Kč, a odpovídaly příjmovým položkám, které byly na daný účet v konkrétním měsíci připsány. Ačkoliv ve vztahu k výpisům z bankovního účtu byla předložena vždy toliko 1. strana výpisu (a je tedy otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně měla kompletní výpis či z nějakých určitých důvodů nebyl předložen kompletní), bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby s ohledem na zmiňované skutečnosti přistoupila řádně a odpovědně ke zkoumání výdajů žalovaného, což se však nestalo. Uvedené nesrovnalosti měly vést právní předchůdkyni žalobkyně k tomu, aby výdaje žalovaného důkladně prověřila. Jak již bylo zmíněno, pokud by soud připustil, že se transakce vyplácené mzdy na uvedeném bankovním účtu vztahovaly k žalovanému, nelze učinit závěr, že by byly ověřovány výdaje žalovaného, a to včetně učinění odpovídajícího vyhodnocení. Výše příjmů a výdajů uváděných v žádosti o úvěr zcela diametrálně nekoresponduje s výši příjmů a výdajů, zachycených ve výpisech z bankovního účtu, s tvrzeními uvedenými žalobkyní. Bankovní účet pak byl sice nepatrně v plusových zůstatcích, avšak nikoliv v takovém rozsahu, jak bylo žalobkyní tvrzeno ve vztahu k tomu, kolik mělo žalovanému měsíčně zůstávat k hrazení úvěru.

11. Ke všem výše popsaným skutečnostem pak soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitelky náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právě s ohledem na výše uvedené rozpory pak nemohl soud přisvědčit argumentaci žalobkyně vycházející ze závěrů rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č. j. 5 Co 231/2020-97. Ten totiž není možné kvůli skutkově značně odlišnému stavu v nyní posuzovaném případě přiléhavě aplikovat. Krajský soud v Českých Budějovicích totiž dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala s odbornou péčí, neboť ověřila výdaje žalovaného z nájemní smlouvy a žalovaný vyplnil náklady na domácnost a na telefon ve výši 8 300 Kč, které bylo možné u jednotlivce v roce 2016 považovat za přiměřené i s ohledem na skutečnost, že žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. V nyní posuzované věci však právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalované neověřila žádným způsobem, ignorovala existenci dvou vyživovacích povinnosti a zcela přehlížela to, že údaje v žádosti jsou rozporné. Z obdobných důvodu pak na situaci nelze aplikovat ani závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020-170, neboť ten rovněž vycházel ze situace, kdy byly příjmy a výdaje žalovaného prověřovány mnohem důkladněji, než v nyní posuzovaném případě. Městský soud konkrétně uvedl: „V souzeném případě však žalovaný vyplnil prohlášení k žádosti o poskytnutí úvěru, prohlásil, že je zaměstnán a že má trvalý příjem. Trvalý příjem byl patrný i z bankovního účtu, který na jméno žalovaného vedla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž prověřila, že žalovaný nemá žádný jiný úvěr. Přitom bylo povinností žalovaného doložit přesné a pravdivé údaje pro posouzení úvěruschopnosti (ust. § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb.). Žalovaný sice neuvedl měsíční platby domácnosti, ačkoli na toto byl v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu výslovně dotazován, ale to nelze klást k tíži druhé smluvní strany. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zcela správně přikročila k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela dostála povinnosti podle ust. § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., jak již také správně uzavřel soud I. stupně.“ Vyjádření městského soudu, že pokud žalovaný neuvedl měsíční platby domácnosti, nelze to klást k tíži druhé smluvní strany, je tedy nutné vykládat v kontextu skutkových okolností daného případu a tím spíše i v kontextu celé výše citované pasáže, ve které se městský soud k věci vyjádřil. Argumentace žalobkyně v tomto ohledu tedy byla zcela lichá, když naprosto ignorovala souvislosti judikatury, na kterou odkazovala. V nyní posuzované věci nebylo možné výdaje uvedené žalovaným s ohledem na další uvedené skutečnosti považovat za přiměřené, a to na rozdíl od žalobkyní odkazované judikatury. Proto bylo na místě, aby právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalovaného důkladně prověřila. To se zjevně nestalo, a pouhé tvrzení žalobkyně, že majetková situace žalovaného byla dostatečně prověřena, nemůže výše uvedené rozpory jakkoliv změnit.

12. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

13. Soud na tomto místě poukazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/2022, z jehož závěrů plyne, že okolnost, že dluh ze spotřebitelského úvěru, a to celý či jeho část, byl ze strany spotřebitele splacen, nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tedy ani skutečnost, že žalovaným bylo na předmětný závazek plněno, nemůže zvrátit závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.

14. Následkem výše popsané absolutní neplatnosti smlouvy je v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný na svůj dluh uhradil již do konce února 2024, tj. před podáním žaloby, finanční prostředky ve výši 20 700 Kč, tedy více, než od žalobkyně (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) obdržel. Již před podáním žaloby tak žalovaný dostál své povinnosti bezdůvodné obohacení vrátit, kdy dokonce uhradil částku vyšší. Soud proto žalobu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady pro jeho pasivitu nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.