8 C 94/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 31 341 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 800 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 6 111 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 911 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 111 Kč od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 18 800 Kč od , datum, do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky ve výši 6 430 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 31 341 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 911 Kč od , datum, do zaplacení, zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 430 Kč a zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému téhož dne na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. Následně si žalovaný opakovaně zažádal o navýšení zápůjčky, a to tentýž den o 3 000 Kč a 1 500 Kč, dne , datum, o 3 000 Kč a 2 500 Kč a dne , datum, o 6 800 Kč. Uvedené částky byly žalovanému zaslány na jeho účet vždy ke dni podání žádosti o navýšení. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni poplatek ve výši 6 111 Kč. Jistina a poplatek byly splatné ke dni , datum, . Žalovaný však smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, kde žalovaný vyplnil formulář „žádost o poskytnutí zápůjčky“, do kterého zadal své osobní údaje. Žalovaný odsouhlasil znění Smlouvy o zápůjčce a seznámil se s Všeobecnými obchodními podmínkami. Smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky, a to PIN kódem, který mu žalobkyně zaslala na jím uvedené telefonní číslo, za využití autorizace bankovního účtu žalovaného prostřednictvím platby ve výši 1 Kč. Žalobkyně měla též k dispozici kopii OP žalovaného. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Vyžádala si informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Údaje zanesla do karty zákazníka. Celkem žalovaný dluží žalobkyni na jistině a poplatku částku ve výši 24 911 Kč a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku ve výši 2 500 Kč, tj. celkem 27 411 Kč. Žalobkyně dále nárokuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 18 800 Kč od , datum, do dne vyhotovení žaloby, tj. do , datum, , ve výši 6 430 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky před podáním žaloby dopisem ze dne , datum, . Následně žalobkyně uvedla, že ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení s tím, že pokud by smlouva byla soudem posouzena jako neplatná, požaduje, aby jí bylo přiznáno právo na vydání vzniklého bezdůvodného obohacení ze strany žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně prostřednictvím webové stránky dne , datum, vygenerovala smlouvu o zápůjčce, v níž je uvedené nacionále žalovaného včetně rodného čísla a adresy bydliště, a zavázala se poskytnout zápůjčku ve výši 2 000 Kč. Dále byly dne , datum, vygenerovány dodatky ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, s uvedením požadavku na poskytnutí zápůjčky ve výši 3 000 Kč a 1 500 Kč. Dne , datum, byly vygenerovány další dva dodatky ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, s uvedením požadavku na poskytnutí zápůjčky ve výši 3 000 Kč a 2 500 Kč. Dne , datum, byl vygenerován poslední dodatek ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, s uvedením požadavku na poskytnutí zápůjčky ve výši 6 800 Kč. Jak na smlouvě samotné, tak na jednotlivých dodatcích je v místě podpisu žalovaného vždy uvedeno jeho jméno, datum, čas a daný konkrétní PIN kód specifický pro jednotlivé dokumenty. Ze strany žalobkyně je datum podpisu uvedeno pouze na smlouvě o zápůjčce na dodatcích ke smlouvě o úvěru uvedeno není. Dodatky, stejně jako smlouva, obsahují osobní údaje žalovaného. Žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 8-9 spisu, všeobecné obchodní podmínky v elektronickém systému CEPR, dodatek ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, na č. l. 10, dodatek ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, na č. l. 11, dodatek ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, na č. l. 12, dodatek ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, na č. l. 13, dodatek ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, na č. l. 14, kopie občanského průkazu na č. l. 33-34 spisu/. Na bankovní účet na jméno žalovaného byly zaslány dne , datum, finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, dne , datum, ve výši 3 000 Kč, ve výši 1 500 Kč, ve výši 3 000 Kč a ve výši 2 500 Kč. Dne , datum, byly zaslány finanční prostředky ve výši 6 800 Kč. Celkově takto byly poukázány finanční prostředky ve výši 18 800 Kč /viz výpisy k převodům finančních prostředků na č. l. 15-17 spisu/. Žalovaný na svůj dluh neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně jej proto opakovaně vyzývala k uhrazení dluhu /viz upomínky ze dne , datum, na č. l. 18, upomínka ze dne , datum, na č. l. 18 p.v., opakovaná výzva k úhradě ze dne , datum, , opakovaná výzva k úhradě ze dne , datum, na č. l., opakovaná výzva k úhradě ze dne , datum, na č. l. 20 spisu/. Žalobkyně předala k odeslání dne , datum, předžalobní výzvu, v níž vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 3 dnů. Zásilka byla žalovanému poprvé doručována dne , datum, /viz předžalobní výzva na č. l. 21, podací lístek na č. l. 22, výpis sledování zásilek , Anonymizováno, na č. l. 35 spisu/.

5. Skutkový závěr ve věci je takový, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 18 800 Kč a žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být vázán smlouvou s předloženým obsahem, neboť na všech dokumentech absentuje jakékoliv hodnověrné zachycení potvrzení vůle žalovaného, když v místě podpisu je ve formě prostého textu uvedeno jeho jméno, datum, čas a PIN kód. Jeden dokument pak byl označen jako smlouva o zápůjčce a další dokumenty jako dodatky ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, . Nebylo ani prokázáno, že by proběhla verifikační platba nebo že by žalovanému byly zaslány příslušné kódy.

6. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování dotazem u , právnická osoba, ., kdo byl majitelem účtu č. , č. účtu, , a zda na tento účet byla v období od , datum, do , datum, připsána platba ve výši 3 000 Kč, 1 500 Kč, 3 000 Kč, 2 500 Kč a 6 800 Kč, a to z důvodu nadbytečnosti. Soud měl z jiného provedeného důkazu za prokázané, že žalobkyně žalovanému tyto finanční prostředky na bankovní účet poukázala.

7. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.

8. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

10. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný spolu ve smyslu § 1745 o. z. ve spojení s § 2395 o. z. uzavřeli smlouvu, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem, předloženého znění, neboť nebylo prokázáno, že žalovaný dle § 1740 odst. 1 o. z. projevil vůli být touto smlouvou, jakož i dalšími předloženými dodatky, vázán, měla žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. (plněno bez právního důvodu, právní důvod nebyl v řízení prokázán). V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného byly poukázány v několika platbách finanční prostředky ve výši celkem 18 800 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění žalobkyni vydat, jelikož se o toto plnění na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. V řízení nebyl prokázán projev vůle žalovaného být takovou smlouvou vázán. Smlouva mezi účastníky tedy nebyla platně sjednána. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Žalovaný je tak povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 18 800 Kč, o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalovaného, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne , datum, , kdy byla zásilka žalovanému doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Žalobkyně ve výzvě poskytla žalovanému lhůtu k vrácení dluhu do tří dnů. Lhůta uplynula , datum, a od následujícího dne, tedy od , datum, , je žalovaný v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží žalobkyni nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

21. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, ani dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).

22. Pouze pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy v předloženém znění, musel by na takovou smlouvu soud pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, jelikož žalobkyní nebylo prokázáno, že by byla splněna vyžadovaná povinnost spočívající v povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného, před samotným uzavřením smlouvy. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak vůbec neprokazovala, když nepředložila ani zákaznickou kartu, jíž se dovolávala. Tato samotná okolnost by tedy vedla k absolutní neplatnosti smlouvy. Ostatně žalobkyně si tohoto byla sama vědoma, když uvedla, aby v případě dovození neplatnosti soud nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla poměrně úspěšnější jen v nepatrné části (52 % ku 48 %). Ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl soud i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III. tohoto rozsudku).