9 C 15/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Blankou Doškářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka] (dále jen„ souhrnný poplatek“), jenž představuje fixní úroky s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši celkem [částka], administrativní poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši [částka] a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka] s tím, že poslední splátka bude činit [částka]. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, do dne podání žaloby uhradil celkem částku [částka]. Žalobkyni tak vzniklo nejpozději dne [datum] právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině a na dlužném souhrnném poplatku částku [částka]. Žalobkyně dále uplatnila žalobou právo na smluvní pokutu sjednanou ve výši 0,1 % denně z neuhrazené celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, tj. z částky [částka] ode dne [datum] do [datum], kterou však žalobkyně požadovala přiznat pouze ve výši [částka], a to s ohledem na omezení podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. Příslušenství sestává ze zákonného úroku z prodlení z dlužné částky [částka] od [datum] do zaplacení. Tyto dlužné částky žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s žalobkyní, poté, co tato posoudila jeho úvěruschopnost, uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] včetně smluvních podmínek. Při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně zjistila, že žalovaný bydlí v nájmu, dosáhl učňovského vzdělání, je svobodný, avšak žije ve společné domácnosti s partnerkou, nevlastní osobní automobil, má 2 vyživovací povinnosti. Žalovaný byl zaměstnán jako skladník na plný pracovní úvazek u společnosti [právnická osoba], [IČO], kde dosahoval čistého měsíčního příjmu [částka]. Při výpočtu použitelného příjmu žalobkyně vycházela z příjmů a výdajů celé domácnosti, kdy na stránce příjmů vyšla z částky [částka], do které byl započítán i příjem partnerky žalovaného ve výši [částka]. Výdaje domácnosti pak dosahovaly částky [částka] měsíčně. Jiné zápůjčky u jiných společností žalovaný neměl. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka], jenž představuje fixní úroky s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně v kapitalizované výši [částka], administrativní poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši [částka] a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka]. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí zápůjčky ve výši [částka] v hotovosti. RPSN činilo 241,97 % /viz smlouvu o zápůjčce vč. smluvních podmínek na č. l. 9-10 spisu, zákaznickou kartu na č. l. 11 V čl. 16 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, které byly přímo součástí předmětné smlouvy, když byly vytištěny v jediném dokumentu, byla ujednána smluvní pokuta pro případ, že žalovaný neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 9-10 spisu/. Žalovaný sjednané splátky řádně neplnil, když do podání žaloby uhradil toliko částku [částka] /viz tabulka umoření na č. l. 12 spisu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu na č. l. 13-14, včetně podacího archu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) posuzoval danou věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

7. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Dle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

9. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než [částka] a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše [částka]. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka].

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

13. Soud vzal za prokázané, že mezi účastníky byla platně uzavřena písemná smlouva o zápůjčce (která byla současně spotřebitelským úvěrem), na základě níž přenechala žalobkyně žalovanému jistinu a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Smlouva o zápůjčce byla sjednána mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem ve formě formuláře užívaného v obchodním styku, předem připraveného žalobkyní, bez skutečné možnosti slabší strany (v tomto případě spotřebitele) ovlivnit znění smlouvy (dnes jsou tyto smlouvy označované jako smlouvy uzavírané adhezním způsobem podle § 1798 a násl. o. z.). Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně i správně vyhodnotila, že u žalovaného nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

14. Co se však týče sjednaného souhrnného poplatku, dospěl soud k závěru, že v této části žaloba důvodná není. Z obsahu smlouvy o půjčce je zřejmé, že„ souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím zápůjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. [příjmení] v komentáři k ust. § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). Byť souhrnný poplatek byl složen z jednotlivých dílčích nároků, a to výslovně označeného úroku ve výši 29 %, administrativního poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, a může se tak jevit, že jím měly být uhrazeny nějaké další speciální služby poskytované žalobkyní nad rámec běžné činnosti, z obsahu smluv o zápůjčce a smluvních podmínek je však evidentní, že se o žádné nadstandardní služby nejedná. Z koncepce souhrnného poplatku je zřejmé, že se jedná pouze o jakési maskování skutečné výše smluvního úroku za půjčení peněz, když ve smlouvě je za úrok výslovně označena pouze část„ souhrnného poplatku“, který dosahuje pouze úrokové sazby ve výši 29 % ročně. Lze tedy konstatovat, že souhrnný poplatek svou podstatou představoval další kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutí peněz, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. 33 Odo 236/2005). V daném případě činil kapitalizovaný úrok [částka], za poskytnutí jistiny [částka], která měla být vrácena v 60 týdenních splátkách. Roční procentní úroková sazba tak v daném případě činí přibližně 111,33 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]), se pohybovaly v lednu 2017 okolo 10,33 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok, tj. výslovně sjednaný úrok včetně souhrnného poplatku, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši téměř jedenáctinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným dle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na [webová adresa]).

15. Soud v daném případě nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši obvyklé sazby ve smyslu § 1802 o. z. (podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy), neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že byla sjednána absolutně neplatně. Věřitel je tak sankcionován za to, že se pokusil sjednat se spotřebitelem celkovou úplatu (úrok), která je zjevně nemravná (lichvářská). V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných úroků z prodlení s jejím splácením mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské úroky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou Soudního dvora EU ve spotřebitelských sporech. Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit.

16. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ([částka]) za každý den prodlení od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka]. Vzhledem k tomu, že takto vypočítaná smluvní pokuta nepřesahuje limity stanovené v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, byla smluvní pokuta ve smlouvě sjednána platně a žalobkyně ji požaduje v zákonné výši. Soud proto tento žalobkyní uplatněný nárok posoudil jako oprávněný.

17. S ohledem na vše shora uvedené tak soud přiznal žalobkyni částku odpovídající dlužné nesplacené části jistiny, tedy částku [částka] (tj. poskytnutá jistina ve výši [částka] – uhrazených [částka]). Dále soud žalobkyni přiznal smluvní pokutu, tak jak byla žalobkyní uplatněna, tedy ve výši [částka]. Naopak soud zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] představující úroky za půjčení peněz (souhrnný poplatek ve výši [částka] ponížený o částku [částka], kterou žalobkyně nepožadovala k úhradě jakožto nespotřebované poplatky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení).

18. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala přiznání úroku z prodlení jak z dlužné výše jistiny, tak i ze souhrnného poplatku. Vzhledem k tomu, že druhý zmíněný nárok soud zamítl, byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení toliko z dlužné jistiny dluhu, tedy z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to ve výši 8,5 %. Ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty.

19. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř..

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 26,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Ohledně aplikace ust. § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.