9 C 26/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Radmilou Vladykovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované trvale pobytem ulice a číslo , PSČ obec o 503 889,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 494 703,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 494 703,68 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení -) částky ve výši 9 185,49 Kč -) úroku ve výši 20 826,05 Kč kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky, -) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 49 244,85 Kč, -) úroku ve výši 12,2% ročně z částky 499 525,17 Kč od [datum] do zaplacení, -) úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 494 703,68 Kč od [datum] do zaplacení, -) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 821,49 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 28 637,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, advokáta.

1. Žalobkyně se svou žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala zaplacení částky ve výši 503 889,17 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - [anonymizováno] půjčka (dále jen„ Smlouva“). Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto společně s úrokem ve výši 12,20% ročně a poplatky za poskytnuté bankovní služby (zejména za vedení úvěrového účtu) vrátit a to ve 120 měsíčních anuitních splátkách ve výši 7 231,47 Kč (poslední splátka byla předepsána ve výši 3 844,44 Kč, včetně pojištění pak 4 560,44 Kč), splatných vždy ke každému 7. dni v měsíci, počínaje dnem [datum] Smluvní strany dále uzavřely pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění schopnosti klienta spotřebitelský úvěr splácet, s tím, že se žalovaná zavázala v rámci pravidelné anuitní měsíční splátky úvěru platit též pojištění ve výši 716 Kč. Součástí Smlouvy byly dále Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Žalovaná poskytnutý úvěr zcela vyčerpala, avšak na tento uhradila pouze 5 296,32 Kč, tedy nehradila sjednané splátky řádně a včas, v důsledku čehož se dostala do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně následně ke dni [datum] celý úvěr zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla celá pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky, naposledy prostřednictvím předžalobní upomínky, která jí byla odeslána dne [datum]. Žalobkyně tak v tomto řízení požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 499 525,17 Kč, smluvní pokuty a poplatků ve výši 4 364 Kč, smluvního úroku ve výši 20 826,05 Kč kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 49 244,85 Kč, úroku ve výši 12,20% ročně z dlužné jistiny úvěru 499 525,17 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 503 889,17 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila.

3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaná je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaná měla ke dni zahájení tohoto řízení na adrese uvedené shora adresu dlouhodobého přechodného pobytu /viz potvrzení o provedené lustraci v ISZR na č. l. 47 spisu/ a písemnosti jsou jí na tuto adresu doručovány. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně podepsaly dne [datum] smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Expres půjčka. Dle této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč Součástí smlouvy byly dále Produktové podmínky, Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník poplatků /viz Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet na č. l. 25-27, sazebník poplatků a Všeobecné obchodní podmínky uložené v elektronickém systému [příjmení], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č.l. 59-60 spisu, výpisy z běžného účtu žalované za období od [datum] do [datum] na č. l. 62-76 spisu/. V žádosti o úvěr žalovaná mj. uvedla, že je vdaná, bydlí v nájmu a její průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce je 13 699 Kč, kdy jejím zaměstnavatelem je [právnická osoba] Cash & [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba] a pracuje jako pracovnice ve skladu. Měsíční příjem celé domácnosti pak představoval částku ve výši 60 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Měsíční náklady žalovaná uvedla ve výši 0 Kč, s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ. Právní předchůdkyně žalobkyně dále z interních zdrojů nezjistila, že by žalovaná měla nějaké další interní či externí závazky /viz žádost o úvěr na č. l. 61 spisu, potvrzení o výši příjmů na č. l. 58 spisu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti včetně tabulky č. l. 54 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala avšak nehradila předepsané splátky řádně a včas, proto se právní předchůdkyně žalobkyně rozhodla ke dni [datum] celý úvěr zesplatnit s tím, že k tomuto datu činil celkový dluh 525 174,58 Kč a tato částka představovala nesplacenou jistinu ve výši 499 525,17 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení okamžité splatnosti ve výši 7 752,02 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení úvěru za splatný ve výši 20 826,05 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady upomínání 4 064 Kč a náklady upomínání ve výši 300 Kč /viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 28 spisu, oznámení o prohlášení úvěru za splatný na č. l. 29 spisu, doklad o odeslání dopisu č. l. 56 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku 5 296,32 Kč /viz výpisy z běžného účtu žalované za období od [datum] do [datum] na č. l. 62-76 spisu, platební historie na č. l. 57 spisu/. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně celou pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 20-23 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 12-17 spisu, dopis na č. l. 18 spisu a podací lístek na č. l. 24 spisu/. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná naposledy vyzvána k úhradě svého dluhu, který jí byl odeslán téhož dne /viz předžalobní upomínka na č. l. 10-11 spisu a podací lístek na č. l. 24 spisu/.

5. Z ostatních listin soud neučinil žádné relevantní závěry.

6. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně podepsaly dne [datum] smlouvu o úvěru. Dle této smlouvy žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 500 000 Kč. Žalovaná svůj dluh hradila pouze částečně a to ve výši 5 296,32 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by na svůj dluh uhradila více, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

13. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelka úvěru, splnila svou zákonnou povinnost (viz výše) řádně a s odbornou péčí zkoumat před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žadatele. V tomto směru nelze než uzavřít, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla. K tomu soud uvádí, že nelze pro účely posuzování schopnosti žadatele úvěr splácet považovat za dostačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z ničím nedoložených osobních prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť by se pak jednalo pouze o formální vyplnění„ dotazníku“ na příjmy a výdaje žadatele bez zřetele k jejich faktickému stavu. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila řádně příjmy žalované ve výši 13 699 Kč (čistá měsíční mzda), přičemž žalovaná dále uvedla, že příjem celé domácnosti činí částku 60 000 Kč. Jako zdroj příjmů uvedla pouze jediný příjem, který evidentně představuje právě měsíční mzdu. Zbývající částku ve výši 46 301 Kč, která by měla představovat zbytek měsíčního příjmu, právní předchůdkyně žalobkyně blíže nezkoumala a nechala bez povšimnutí, ačkoliv tato není zanedbatelná a dokonce převyšuje samotnou čistou měsíční mzdu žalované. Výdaje žalované právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala nedostatečně a došlo zde k formálnímu doplnění nuly do příslušného formuláře, přičemž výdaje„ odhadla“ na základě historických dat z ČSÚ a nepostupovala tak pečlivě a individuálně, tak jak to požadují příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti nepožadovala od žalované ani žádnou dokumentaci, která by alespoň hrubě její výdaje nastínila, např. výpis z účtu, nájemní smlouvu apod. V daném případě měla právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat výdaje žalované obzvlášť pečlivě, vzhledem k částce, kterou se ji v rámci úvěrové smlouvy rozhodla poskytnout, jelikož se jedná o poměrně vysokou částku a s ohledem na nízké pravidelné měsíční příjmy žalované zde existovalo vysoké riziko neschopnosti tuto splácet. Takový způsob zkoumání výdajů žadatele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by její právní předchůdkyně ověřovala tvrzení žalované uvedená v žádosti o úvěr, tedy že by zejména ověřovala její výdaje. Obecně lze v tomto případě shrnout, že takový postup soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

20. V souladu s dosavadní rozhodovací praxí zde soud zastává právní názor, že § 87 odst. 1 ZoSÚ, který stanovuje neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019).

21. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zkoumala příjmy žalované, které si i částečně ověřila, ovšem pokud jde o výdaje, tyto si žádným způsobem neověřila a vycházela jen z údajů ČSÚ. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. tak lze žalobkyni přiznat pouze nárok na vrácení holého zůstatku zapůjčené jistiny, po případném započtení provedených úhrad, z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor právní předchůdkyně žalobkyně se bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 494 703,68 Kč žalobkyni dle § 2991 a § 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o.z. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně došlo k platnému uzavření smluv o úvěru, od které žalobkyně svůj nárok odvíjí (výrok II. tohoto rozsudku)

22. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla nejdříve vyzvána k vrácení dluhu dopisem ze dne [datum]. Dopis byl žalované odeslán dne [datum] a ve smyslu § 573 o.z. se má za to, že dopis byl doručen dne [datum], splatnost dluhu tedy nastala dnem [datum]. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost dle § 1970 o.z. platit vedle zapůjčené jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., což by k datu [datum] činilo 9,75 % ročně, ovšem žalobkyně požaduje ve svém návrhu přiznat úroky z prodlení až od data [datum] a vzhledem k tomu, že je soud návrhem vázán, přiznal soud nárok na zaplacení úroků z prodlení až od data [datum], a to v zákonné výši 8,25% ročně, nikoli ve výši 10% ročně, jak žalobkyně požaduje, a to z částky představující nevrácené bezdůvodné obohacení. Ve zbytku požadovaných úroků z prodlení soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 637,22 Kč, přičemž tato částka představuje 48,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení). Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 20 156 Kč a náklady za právní zastoupení advokátem. Ty jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 10 340 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) a náhradou hotových výdajů 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč, to vše podle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. a), d) a § l3 odst. 1, 3 vyhlášky č. l77/l996 Sb., advokátního tarifu. Dále z toho 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobce ve výši 6 703,2 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití ust. § 14a vyhlášky č. l77/l996 Sb., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).