9 C 36/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Doškářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 67 034 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 260 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 260 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve kterém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti zaplatit: -) částku ve výši 36 774 Kč -) kapitalizovaný úrok za období do [datum] do [datum] ve výši 51 863,99 Kč, -) kapitalizovaný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 11 943,8 Kč, -) smluvní úrok ve výši 43,897% ročně z částky 64 365,59 Kč od [datum] do zaplacení, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 34 105,59 Kč od [datum] do zaplacení, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1 500 Kč od [datum] do zaplacení, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 590 Kč od [datum] do zaplacení,

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se dne [datum] obrátila na Okresní soud v Tachově s žalobou, která byla následně z důvodu místní nepříslušnosti postoupena soudu zdejšímu. V rámci této žaloby uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení částky ve výši 67 034 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [spisová značka]. V rámci této smlouvy o revolvingovém úvěru, jejíž součástí byly dle bodu 7. 9 též Úvěrové podmínky žalobkyně, si žalobkyně a žalovaný sjednali, že žalobkyně poskytne žalovanému účelový úvěr ve výši 67 506 Kč s tím, že předmětem financování zde byl [značka automobilu] [anonymizováno]. Žalobkyně předmětnou částku zaslala dle smluvních podmínek přímo prodejci, kterým byla společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ prodávající“). Kupní cena předmětu financování byla prodávajícím stanovena na částku 87 506 Kč, s tím, že žalovaný zaplatil v době uzavření úvěrové smlouvy část kupní ceny, tedy částku 20 000 Kč a zbytek kupní ceny (67 506 Kč) měl být uhrazen prostřednictvím předmětného úvěru žalobkyní. Žalobkyně část kupní ceny ve výši 67 506 Kč zaslala na bankovní účet prodávajícího dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet řádně a včas v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 386 Kč, přičemž konečná splatnost úvěru byla stanovena na den [datum]. Před uzavřením smlouvy byla žalobkyní prověřena úvěruschopnost žalovaného, tedy posouzeny příjmy a výdaje žadatele o úvěr. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byly zjištěny jeho příjmy ve výši 23 000 Kč a výdaje ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalované v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR, vše bez záznamu. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svých finančních závazků vůči žalobkyni, žalobkyně celý úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Vedle zbylé neuhrazené jistiny úvěru ve výši 64 365,59 Kč požaduje žalobkyně uhrazení obchodního úroku ve výši 578 Kč, poplatků spojených s vymáháním pohledávky ve výši 1 500 Kč (celkem tři upomínky po 500 Kč, zaslané na adresu žalovaného) a nákladů na vymáhání ve výši 590 Kč (100 Kč v případě zaslání obyčejného psaní a 130 Kč v případě zaslání doporučeného psaní). V rámci příslušenství žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 51 863,99 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 43,897% ročně z částky 64 365,59 Kč od 8. 9. do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 11 568,17 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 64 365,59 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 269,59 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1 500 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 106,04 Kč od [datum] do [datum] a úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 590 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl naposledy k úhradě svého dluhu vyzván prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne [datum]. Žalovaný na svůj dluh ke dni podání žaloby uhradil toliko částku 37 246 Kč s tím, že netvrdil a ani jinak to nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradil více, či že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

2. Žalovaný se ve věci ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2, o. s. ř. vyzval soud žalovanou podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná s rozhodnutím ve věci bez neřízení jednání výslovně souhlasila, a žalovaný se nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo doručeno na adresu jeho faktického bydliště. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění:

5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [spisová značka], ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský účelový úvěr ve výši 67 506 Kč za účelem shora specifikovaného osobního automobilu s tím, že finanční prostředky žalobkyně zaslala dne [datum] přímo na účet prodávajícího. Žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky žalobkyni spolu s úrokem ve výši 43,8965534% ročně vrátit, a to ve formě 36 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 386 Kč RPSN byla sjednána ve výši 53,9 % /viz úvěrová smlouva na č. l. 49-50 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 51-52 spisu a úvěrové podmínky na č. l. 53-54 spisu/. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně zjistila, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši 23 000 Kč, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], žije v podnájmu, má jednu vyživovací povinnost, je rozvedený, jeho partnerka má čistý měsíční příjem ve výši 15 000 Kč a pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti představují částku ve výši 15 000 Kč /viz matriční list klienta – fyzická osoba na č. l. 46 spisu/. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR s tím, že nezjistila žádné negativní informace, které by poskytnutí spotřebitelského úvěru bránily/viz potvrzení o provedení dotazů na č. l. 43 a úvěrová zpráva na č. l. 45-46 spisu/. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze 11 splátek, tedy celkem částku 37 246 Kč a dostal se tak do prodlení, v důsledku čehož žalobkyně v souladu s odst. 8 Úvěrových podmínek žalobkyně celý dluh ve výši 66 904 Kč ke dni [datum] zesplatnila, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] /viz splátkový kalendář na č. l. 59 spisu, dopis na č. l. 55 spisu a poštovní podací arch na č. l. 56 spisu/. Žalovaný byl dále k úhradě svého dluhu naposledy vyzván dopisem ze dne [datum], který mu byl odeslán dne [datum] /viz předžalobní upomínka na č. l. 57 spisu a poštovní podací arch na č. l. 58 spisu/.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 67 506 Kč za účelem úhrady kupní ceny shora specifikovaného osobního automobilu. Žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 43,8965534% ročně, v 36 měsíčních splátkách ve výši 3 386 Kč, tedy nejpozději do [datum] RPSN byla sjednána ve výši 53,9 %. Žalovaný v rámci zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 23 000 Kč, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v podnájmu a příjem jeho partnerky je 15 000 Kč. Pokud jde o pravidelné měsíční výdaje, žalovaný uvedl částku ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně peněžní prostředky vyplatila prodávajícímu dne [datum]. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedostál, když řádně a včas nehradil měsíční splátky a žalobkyni vrátil pouze částku ve výši 37 246 Kč. Žalobkyně proto využila svého práva a celý dluh žalovaného zesplatnila ke dni [datum], o čemž byl žalovaný informován dopisem z téhož dne. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. Není totiž postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě vycházela z neověřených sdělení žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. Pokud jde o měsíční výdaje celé domácnosti žalovaného ve výši 15 000 Kč, tyto představují, s ohledem na to, že žalovaný bydlel v té době v podnájmu a měl jednu vyživovací povinnost, částku nepřiměřeně nízkou a pravděpodobně s ohledem na průměrné ceny nájmů a energií, tato mohla pokrýt maximálně bytové potřeby domácnosti, nikoli už však výdaje na výživu, ošacení, hygienické potřeby či výdaje na dopravu do zaměstnání. Žalobkyně tak při zkoumání příjmů a výdajů vycházela pouze ze sdělení žalovaného a resignovala na prověření takto sdělených informací, např. předložením výplatních pásek, výpisů z účtů či nájemní smlouvy. Došlo tak k pouhému doplnění čísel do matriční listiny klienta bez řádného zjištění a zejména pak ověřila skutečných příjmů a výdajů. Takový postup nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Pokud žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

13. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 67 506 Kč za účelem úhrady kupní ceny shora specifikovaného osobního automobilu a žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když neplatil řádně a včas splátky, které mu byly předepsány. Smlouva o revolvingovém úvěru však v tomto případě nebyla platně sjednána. Pokud žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, ani na jiné poplatky a náklady za vymáhání. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaného kapitalizovaných a běžících úroků, jakož i nákladů za vymáhání a jiných poplatků a úroků z nich požadovaných, zamítl, tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

20. Soud zastává výklad § 87 odst. 1 ZoSÚ, který stanovuje neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, takový, že ve spojení s § 588 o. z. je třeba na stanovenou neplatnost smlouvy hledět jako na neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

21. Pro úplnost soudu odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne [datum], ve věci C [číslo], k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti.

22. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 67 506 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost úvěrové smlouvy), žalovaný žalobkyni vrátil částku ve výši 37 246 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni částku ve výši 30 260 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny, s tím, že provedené částečné úhrady soud započetl vzhledem k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pouze na částku představující zbytek jistiny. Žalovanému vznikla povinnost toto plnění provedené bez právního důvodu vydat, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Výzva k úhradě dlužné částky byla odeslána žalobkyní dne [datum] a tento měl dlužnou částku uhradit nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy, tj. do [datum]. Ode dne následujícího by tedy náležel žalobkyni rovněž dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné zbývající jistiny 30 260 Kč ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně ovšem ve své žalobě požaduje zaplacení úroku z prodlení až ode dne [datum] a s ohledem na to, že soud je návrhem vázán, přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 30 260 Kč od [datum] do zaplacení a ve zbytku požadovaných úroků z prodlení soud žalobu zamítl, tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08).