9 C 42/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Doškářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti zaplatit: -) částku ve výši [částka], -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] -) kapitalizovaný úrok ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], -) smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, -) úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se dne [datum] s žalobou obrátila k Obvodnímu soudu pro Prahu 4, který následně tuto postoupil pro místní nepříslušnost zdejšímu soudu. V rámci této žaloby uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen“ právní předchůdkyně žalobkyně”) uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které jí poskytla jistinu ve výši [částka] a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru, který se skládal z úroku ve výši [částka], odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši [částka] a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. To celé se žalovaná zavázala splácet v 18 měsíčních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka ve výši [částka] byla stanovena na den [datum]. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas a na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně tak pro opakované prodlení žalované se splátkami poskytnutého úvěru tento ke dni [datum] zesplatnila. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]). Ke dni [datum] činila dlužná jistina částku [částka] a dlužný poplatek částku [částka]. Od okamžiku zesplatnění se žalobkyně dále domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 29 % p.a. a to od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení pohledávky, tedy celkem ve výši [částka]. Dále žalobkyně uplatňuje nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 9 % p.a. a to od data marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky do data postoupení pohledávky, tedy celkem ve výši [částka] a dále úrok z prodlení ve výši 9 % p.a. od [datum] do zaplacení z dlužné jistiny [částka]. Žalobkyně požaduje též úrok ve výši 29 % p.a. z částky [částka] (dlužné jistiny) a to od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovanou podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřely dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] včetně smluvních podmínek. V předmětné smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované jistinu ve výši [částka], kterou se tato zavázala vrátit společně s úrokem ve výši [částka], odměnou za administrativní zpracování ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši [částka] a to v 18 měsíčních splátkách po [částka] Celkem se tedy žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši [částka] a RPSN činilo 129,9 %. Nedílnou součástí smlouvy byly též Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce /viz smlouva o zápůjčce v interním systému CEPR/. Úvěr byl poskytnut v hotovosti v den uzavření smlouvy, což potvrdila žalovaná svým podpisem. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, právní předchůdkyně žalobkyně tuto zkoumala prostřednictvím vyplnění formuláře nazvaného Zákaznická karta /viz zákaznická karta na č. l. 35-36 spisu/, ve které je mj. uvedeno, že žalovaná bydlí v azylovém domě a má vyživovací povinnost k dvěma blíže nespecifikovaným osobám. Jako důvod zápůjčky žalovaná uvedla neočekávané výdaje. Ohledně výdělkových poměrů žalovaná uvedla, že jejím zdrojem příjmů jsou dávky poskytované státem ve výši [částka] s tím, že se nachází na mateřské dovolené. Pravidelné měsíční výdaje představují celkem [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vyšla z použitelného příjmu ve výši [částka]. Žalovaná k ověření informací předložila potvrzení o příjmu ve formě výměry důchodu nebo podpory či rozhodnutí o přiznání dávky. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila /viz tvrzení žalobkyně a tabulka umoření v interním systému CEPR/. Celá pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] /viz smlouva o postoupení pohledávek a seznam postoupených pohledávek v interním systému CEPR/. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] /viz oznámení o postoupení pohledávek v interním systému CEPR/. Žalovaná byla naposledy k úhradě svého dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě a podací lístek v interním systému [příjmení] /. Žalovaná netvrdila a ani to jinak v řízení nevyšlo najevo, že by svůj dluh uhradila, nebo že by jí dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

7. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně podepsaly dne [datum] smlouvu, na základě kterých byla žalované poskytnuta jistina ve výši [částka]. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum].

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce poskytla žalované dne [datum] v hotovosti částku [částka]. Žalobkyně ovšem v řízení dostatečně netvrdila a neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně a s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně sice předložila tzv. zákaznickou kartu, ale zde uvedené údaje ovšem prokazují pouze formální a nikoliv faktické zkoumání příjmové a výdajové situace osoby, která o úvěr žádá. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že jejím trvalým zdrojem příjmů je státní podpora ve výši [částka]. Z karty zákazníka ovšem není zřejmé, o jaký druh státní podpory se jedná. Pokud jde o běžné měsíční výdaje, žalovaná uvedla částku [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalované žádným způsobem neověřovala, ačkoliv je evidentní, že částka [částka] nemůže představovat částku reálně měsíčně vynaloženou, obzvlášť pokud má žalovaná vyživovací povinnost k dalším dvěma osobám. Zde soud podotýká, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti spoléhat pouze na informace získané od osoby, která o poskytnutí úvěru žádá, nýbrž je třeba takové informace řádně ověřit. Stejně tak se nelze spoléhat pouze na čestné prohlášení klienta (viz. čl. 13 Smluvních podmínek), že jím uvedené informace v žádosti o spotřebitelský úvěr jsou pravdivé a přesné. Ačkoliv se osoba, která o úvěr žádá, může v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslujících údajů nebo zamlčení podstatných údajů v žádosti o úvěr dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, nezbavuje to povinnosti poskytovatele úvěru jím získané informace od spotřebitele ověřit a řádně posoudit, zda odpovídají skutečnému stavu. Na základě shora uvedeného nelze než shrnout, že zkoumání příjmů a výdajů žalované nebylo provedeno s náležitou péčí a odborností, kdy pouhé objektivně nedoložené osobní prohlášení žalované o jejích výdělkových a majetkových poměrech nemůže představovat přesvědčivý podklad o schopnosti žalované úvěr splácet.

17. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžité prostředky v částce [částka], a žalovaná se zavázala tyto včetně úroků a poplatků právní předchůdkyni žalobkyně ve splátkách splácet. Svou povinnost však žalovaná nesplnila a nadále žalobkyni dluží na jistině částku [částka]. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni.

18. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice s žalovanou uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované jistinu a žalované měla vzniknout povinnost poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím vrátit, smlouva o úvěru však nebyla platně sjednána. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě úroků, ani na jiné poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných úroků ve výši [částka], odměny za administrativní zpracování úvěru ve výši [částka] a poplatku za hotovostní inkaso ve výši [částka], jakož i v části požadovaných úroků z prodlení (viz bod 23 odůvodnění) zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., tedy od [datum] soud uvádí, že pouhý jazykový výklad ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, že změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.

20. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 523/07 (N 113/53 Sb. n. u. 409)). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Sb. n. u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98, Sb. n. u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06, I. ÚS 50/03, IV. ÚS 611/05). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“ 21. Zákon [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní 22. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).

23. Ke stejnému závěru dospěl druhý senát Soudního dvoru Evropské unie v rozsudku ze dne [datum], OPR- [právnická osoba] GK, C [číslo], ECLI:EU:C: [číslo], dle kterého„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (…)“.

24. Soud má tedy za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019- 97).

25. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši [částka] bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Žalovaná, která poskytnuté peněžní prostředky nevrátila a na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatila, je povinna žalobkyni vrátit plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce [částka], a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno spočívající v tom, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dne [datum]. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k vrácení dluhu naposledy dopisem ze dne [datum], a to ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení. Uvedený dopis byl žalované odeslán dne [datum], ve smyslu § 573 o. z. se má za to, že dopis byl doručen dne [datum], splatnost dluhu tedy nastala dnem [datum]. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., což by v daném případě činilo 10 % ročně. Jelikož však žalobkyně požadovala uložit žalované povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně a soud je návrhem vázán, uložil soud žalované povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení a ve zbytku požadovaných úroků žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnější žalované žádné náklady nepřiznal, jelikož jí podle obsahu spisu žádné nevznikly.