9 C 56/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Doškářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve kterém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti zaplatit: -) částku [částka] -) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] -) kapitalizovaný úrok [částka] -) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení -) smluvní úrok ve výši 23,77% ročně z částky [částka] od [anonymizována dvě slova] [rok] do zaplacení,

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině [částka] (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne [datum] smlouvu o půjčce (spotřebitelském úvěru) [číslo] na základě které jí bylo poskytnuto peněžité plnění ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši [částka], odměnou za administrativní činnosti ve výši [částka], poplatkem za hotovostní týdenní inkaso splátek ve výši [částka] a poplatkem za životní pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši [částka] Celkem se tedy žalovaná zavázala vrátit částku [částka], a to v 58 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední platba byla provedena dne [datum]. Žalovaná do podání žaloby uhradila celkem částku [částka]. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno.

3. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovanou podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které jí poskytla finanční hotovost ve výši [částka]. Žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit společně s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], odměnou za administrativní činnosti ve výši [částka], poplatkem za hotovostní týdenní inkaso splátek ve výši [částka] a poplatkem za životní pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši [částka], a to v 58 týdenních splátkách po [částka] Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit [částka], přičemž RPSN dle smluvních podmínek činilo 75,72 % /viz smluvní podmínky na č. l. 20-21 spisu/. Žalovaná v žádosti o úvěr, tzv.„ kartě zákazníka“, v rámci zkoumání bonity klienta uvedla, že žije v nájmu v samostatné domácnosti. Dále uvedla, že je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr u [právnická osoba] [anonymizováno] a.s. s čistým měsíčním příjmem [částka]. Pokud jde o zápůjčky a úvěry, žalovaná uvedla, že má u právní předchůdkyně žalobkyně, aktivní půjčku, přičemž v kolonce měsíční splátky byla uvedena částka ve výši [částka] a dále uvedla, že má jeden další aktivní úvěr/zápůjčku s pravidelnou měsíční splátkou ve výši [částka]. Mezi pravidelné měsíční výdaje žalovaná zahrnula částku [částka] jako výdaje na nájem a inkaso, částku [částka] jako výdaje domácnosti, a částku [částka] na splátky úvěrů/zápůjček. Celkové výdaje žalované právní předchůdkyně žalobkyně spočetla na částku [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vyšla z použitelného příjmu ve výši [částka] (rozdíl mezi příjmy a výdaji) /viz karta zákazníka na č. l. 18-19 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem [částka] /viz nesporované tvrzení žalobkyně/. Pohledávka za žalovanou byla postoupena dne [datum] právní předchůdkyní žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 23-26 spisu, včetně seznamu postoupených pohledávek na č. l. 27 spisu/, o čemž byla žalovaná informována dopisem z téhož dne /viz oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 28 spisu/, který jí byl odeslán dne [datum] /viz podací lístek na č. l. 29 spisu/. Před podáním žaloby byla žalovaná naposledy vyzvána k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum] /viz předžalobní upomínka na č. l. 30-31 spisu/, který jí byl odeslán téhož dne/viz podací lístek na č. l. 32 spisu/.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“ či„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 1 ZoSÚ se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

9. Dle § 9 odst. 1 poslední věty ZoSÚ věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalované zkoumala a vyhodnotila řádně a s odbornou péčí, když nevznikly pochybnosti o věrohodnosti údajů, zaznamenaných v zákaznické kartě ani o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně k ověření informací, získaných od žadatele vyžádala příslušné dokumenty, které tyto potvrdily. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou.

1. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky ve výši [částka] vrátit v 58 týdenních splátkách společně s celkovými náklady včetně pojištění ve výši [částka]. Pokud jde o částku [částka] představující odměnou za administrativní činnosti a částku [částka] představující poplatek za hotovostní týdenní inkaso splátek, tyto lze považovat z hlediska jejich skutečné povahy za skryté úroky. Úrok obecně představuje úplatu za poskytnutí úvěru, která má v sobě z povahy věci zahrnovat i veškeré ostatní náklady, přičemž za ostatní náklady lze považovat právě administrativní náklady (náklady na zpracování úvěru) a poplatek za hotovostní inkaso. Rozdělení částek, jež má spotřebitel celkem zaplatit, do různých kategorií, je fakticky snaha skrýt skutečnou výši ceny za poskytnutí úvěru (tj. úroku). Soud proto částku ve výši [částka] posoudil jako celkový úrok. Výše sjednaného úroku činí 74 % výše z poskytnuté jistiny, roční procentní sazba pak činí zhruba 88,14 %. Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce„ lichvářské“ úroky. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V daném případě sjednaná úroková sazba přesahovala 8 x obvyklou úrokovou sazbu (sjednaná úroková sazba zhruba 88,14 % ročně a úroková sazba měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky 10,59 % ročně). S ohledem na výše uvedené shledal soud ujednání stran o smluvním úroku za zjevně se příčící dobrým mravům, a tedy za absolutně neplatné dle ustanovení § 588 o. z. Jelikož si žalovaná půjčila [částka], přičemž splatila celkem [částka], přiznal soud žalobkyni vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti sjednaných úroků nárok na zaplacení částky ve výši [částka], včetně částky [částka], představující životní pojištění Credit Life.

15. Ohledně zjištěné nemravnosti sjednaných smluvních úroků soud uvádí, že předmětem podnikání žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů jako tzv. nebankovní instituce poskytující spotřebitelské úvěry, které poskytují spotřebitelské úvěry obvykle s vyšším úrokem oproti bankovním institucím, zpravidla s odkazem na vyšší rizikovost. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty. Nejvyšší soud uvedl např. v rozsudku ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. 33 Odo 236/2005, že„ Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“, tedy že ani sjednaný smluvní úrok ve výši 2-3 násobku výše úroků poskytovaných bankovními institucemi nemusí být nemravný. Právě v tomto rozpětí lze dle názoru soudu sjednávat výši úrokových sazeb při poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, aniž by takto sjednaná sazba odporovala dobrým mravům (při absenci jiných zjištěných skutečností) v takové míře, že by musela být posouzena jako absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V daném rozpětí by sjednaná výše úroků mohla být nemravná (ať již ve smyslu ust. § 580 či § 588 o. z.), avšak nemravnost by musela být zjištěna ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu. Zatímco v případě vyššího násobku ve vztahu mezi fyzickými osobami (a tím spíše ve vztahu podnikatele vůči spotřebiteli jakožto slabší straně) již sjednaná výše bude až na výjimky zjevně odporovat dobrým mravům, a tudíž bude absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

16. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky [částka] (zbývající část jistiny [částka] a poplatek za pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši [částka]), která představuje zbývající neuhrazenou část jistiny zápůjčky. Soud pak zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] fakticky představující kapitalizovaný úrok za půjčení peněz, neboť ujednání o těchto nárocích (smluvní úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso) soud shledal absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy. Stejně tak byl zamítnut smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně dále běžící až do zaplacení, který žalobkyně požadovala dílem v kapitalizované podobě. Soud nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši obvyklé podle § 1802 o. z. (podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy), neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že byla sjednána absolutně neplatně. Věřitel je tak sankcionován za to, že se pokusil sjednat se spotřebitelem celkovou úplatu (úrok), která je zjevně nemravná (lichvářská). V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných nároků z prodlení s jejím splácením (včetně případných smluvních pokut) mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské nároky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou Soudního dvora EU ve spotřebitelských sporech. Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit. Také Ústavní soud považuje za„ neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a zejména III. ÚS 4084/12, kde RPSN činila 115,32 %).

17. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost podle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., v platném a účinném znění k prvnímu dni prodlení dlužníka. Je pak na uvážení žalobkyně od jakého dne a v jaké výši bude uplatňovat právo na zaplacení úroků z prodlení v soudním řízení, nesměřuje-li její požadavek do doby před vznikem prodlení a nepřekračuje-li výši úroků z prodlení stanovenou cit. nařízením vlády. Splatnost celého dluhu nastala v daném případě dnem [datum]. Žalobkyně však požadovala zaplatit zákonný úrok z prodlení až ode dne následujícího po dni účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky, tj. od [datum]. Soud zamítl požadavek žalobkyně zaplatit zákonný úrok z prodlení ze zamítnuté části žalované jistiny a to s ohledem na shora provedený zápočet plateb.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.