9 C 58/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Doškářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] a z částky [částka] ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve kterém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti zaplatit: -) částku [částka], -) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka], -) kapitalizovaný úrok [částka], -) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] a z částky [částka] od [datum] do [datum], -) smluvní úrok ve výši 23,72% ročně z částky [částka] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel celkem dvě smlouvy o půjčce (spotřebitelském úvěru). První smlouva byla uzavřena dne [datum] - Smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto peněžité plnění ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši [částka], odměnou za administrativní činnosti ve výši [částka], poplatkem za hotovostní týdenní inkaso splátek ve výši [částka] Celkem se tedy zavázal na základě první smlouvy o půjčce vrátit částku [částka], a to v 58 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední platba byla provedena dne [datum]. Žalovaný do podání žaloby uhradil celkem částku [částka]. Žalovaný dále uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] druhou Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto peněžité plnění ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši [částka], odměnou za administrativní činnosti ve výši [částka], poplatkem za hotovostní týdenní inkaso splátek ve výši [částka] Celkem se tedy zavázal na základě druhé smlouvy o úvěru vrátit částku [částka], a to v 58 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední platba byla provedena dne [datum]. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku [částka], poté již neuhradil ničeho. Obě výše uvedené pohledávky za žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu poskytla finanční hotovost ve výši [částka]. Žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit společně s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], odměnou za administrativní činnosti ve výši [částka], poplatkem za hotovostní týdenní inkaso splátek ve výši [částka], a to v 58 týdenních splátkách po [částka] Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit [částka], přičemž RPSN dle smluvních podmínek činilo 75,72 % /viz smluvní podmínky na č. l. 29 spisu/. Žalovaný v žádosti o úvěr, tzv.„ kartě zákazníka“, v rámci zkoumání bonity klienta uvedl, že žije v podnájmu, přičemž má jedno nezaopatřené dítě. Dále uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako skladník u [právnická osoba] s.r.o. s čistým měsíčním příjmem [částka]. Pokud jde o zápůjčky a úvěry u právní předchůdkyně žalobkyně, žalovaný uvedl, že má aktivní půjčku, přičemž v příslušné kolonce„ měsíční splátky/půjčky/alimenty“ byla uvedena částka ve výši [částka]. Mezi pravidelné měsíční výdaje žalovaný zahrnul částku [částka] jako výdaje na nájem a inkaso, částku [částka] jako výdaje domácnosti, částku [částka] jako výdaje na telefon a již výše uvedenou částku [částka] na splátky úvěrů/půjčky. Celkové výdaje žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně spočetla na částku [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vyšla z použitelného příjmu ve výši [částka] (rozdíl mezi příjmy a výdaji) /viz karta zákazníka na č. l. 30 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem [částka] /viz nesporované tvrzení žalobkyně/. Dále právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] druhou smlouvu [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta jistina ve výši [částka] v hotovosti. Žalovaný se poskytnuté finanční prostředky zavázal vrátit společně s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], odměnou za administrativní činnosti ve výši [částka], poplatkem za hotovostní týdenní inkaso splátek ve výši [částka], a to v 58 týdenních splátkách po [částka] Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit [částka], přičemž RPSN dle smluvních podmínek činilo 75,72 % /viz smluvní podmínky na č. l. 29 spisu/. Žalovaný v žádosti o úvěr, tzv.„ kartě zákazníka“, v rámci zkoumání bonity klienta uvedl, pokud jde o rodinný stav a bytové poměry, shodné údaje s údaji v prvé žádosti o úvěr s tím, že v té byl stále zaměstnán na stejné pracovní pozici u téhož zaměstnavatele, ovšem jeho čistý měsíční příjem klesl na částku [částka]. Žalovaný v druhé žádosti o úvěr dále uvedl, že jeho pravidelné měsíční výdaje na nájem a inkaso klesly na částku [částka], ovšem výdaje na domácnost se zvýšily na částku [částka]. Pokud jde o další výdaje, tak výdaje na telefon klesly na částku [částka], ale výdaje na splátky/půjčky/alimenty se zvýšily na částku [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zde vyšla z použitelného příjmu ve výši [částka] (rozdíl mezi příjmy a výdaji) /viz karta zákazníka na č. l. 33 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem [částka] /viz nesporované tvrzení žalobkyně/. Pohledávky za žalovaným byly jako soubor postoupeny dne [datum] právní předchůdkyní žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 22-25 spisu, včetně seznamu postoupených pohledávek na č. l. 26-27 spisu/, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum] /viz oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 34 spisu/, který mu byl odeslán dne [datum] /viz podací lístek na č. l. 35 spisu/. Před podáním žaloby byl žalovaný naposledy vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum] /viz předžalobní upomínka na č. l. 36-37 spisu/, který mu byl odeslán dne [datum] podací lístek na č. l. 38 spisu/.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“ či„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení:

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

8. Dle § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

12. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě podepsaných smluv o půjčce poskytla žalovanému dne [datum] v hotovosti částku ve výši [částka] a dne [datum] v hotovosti částku [částka]. Následně došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] k postoupení obou pohledávek na žalobkyni. Žalobkyně v řízení ovšem dostatečně netvrdila a neprokázala, že by její právní předchůdkyně dostála své povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že dostála právní předchůdkyně žalobkyně v případě prvé a druhé smlouvy své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., posoudil soud obě smlouvy jako absolutně neplatné.

14. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] 2015).

15. Ohledně této povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost osoby, která žádá o spotřebitelský úvěr, soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla např. pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče především předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří. Pouhé vyplnění formuláře zvaného„ zákaznická karta“ a zaškrtání příslušných předepsaných polí, v souhrnu žádným způsobem neprokazuje, že právní předchůdkyně žalobkyně údaje opravdu ověřovala s tím, že v žalobě žalobkyně ani neuvádí, jaké závěry její právní předchůdkyně vyvodila z přiložených dokumentů, které žalovaný, k ověření jím uvedených informací, předložil (např. SIPO, výplatní pásky, výpis z účtu apod.). Podle zákaznických karet žalovaný tedy předložil některé doklady o příjmu např. v podobě výplatní pásky a výpisu z účtu, není však zřejmé, jaké konkrétní informace právní předchůdkyně z těchto dokumentů získala, když například žalovaný uvedl, že pravidelně vynakládá za nájem částku [částka] v prvém případě a ve druhém případě dokonce částku [částka], což je vzhledem k běžnému pohybu výše nájemného v roce 2015 výrazně nízká částka. Žalovaný v obou zákaznických kartách dále uvedl, že má jedno nezaopatřené dítě, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala, jakou částkou pravidelně měsíčně přispívá na jeho výživu, což by výrazně ovlivnilo jeho bonitu. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného uvedená v zákaznické kartě, tedy že by ověřovala výši příjmů a výdajů žalované. Obecně lze v tomto případě shrnout, že takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru. Nelze opomenout ani fakt, že právní předchůdkyně žalobkyně v krátkém časovém úseku (3 měsíce) žalovanému poskytla úvěr znovu, přičemž povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost nedostála ani v tomto případě a též žádným způsobem nereflektovala výrazné snížení hlavního příjmu žadatele, i když byl tento zaměstnán stále u stejné společnosti a na stejné pracovní pozici (mzda žadatele se snížila o [částka]). Pokud jde o argument žalobkyně, že uvedení nepravdivých, či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů v žádosti o úvěr může naplnit skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku a z tohoto následně vyvozuje, že není povinna prověřovat poskytnuté údaje žadatelem, je na místě takové tvrzení odmítnou. Povinnosti ověřit si s náležitou péčí a odborností informace získané od žadatele je poskytovateli úvěrů ukládáno zákonem (viz výše § 86 odst. 1 ZoSÚ) a nelze se tak pouhým odkazem na příslušné ustanovení trestního zákoníku této povinnosti zbavit či ospravedlňovat tak vlastní pochybení.

16. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši [částka] a [částka] z neplatných smluv o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto je povinen tato obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., vydat. Žalobkyně v žalobě uvedla, že na prvou smlouvu, na základě které byla poskytnuta částka [částka], bylo zaplaceno celkem [částka]. V případě druhé smlouvy, na základě které byla poskytnuta žalované částka [částka], bylo zaplaceno celkem [částka]. Žalovaný je tak povinen vrátit rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky, tj. v souvislosti s prvou smlouvou částku ve výši [částka] a v souvislosti s druhou smlouvou částku ve výši [částka], o kterou se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. Soud pak zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] fakticky představující kapitalizovaný úrok za půjčení peněz, neboť ujednání o těchto nárocích (smluvní úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso) soud shledal absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy. Stejně tak byl zamítnut smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně dále běžící až do zaplacení, který žalobkyně požadovala dílem v kapitalizované podobě. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl nejdříve vyzván k vrácení dluhu dopisem ze dne [datum]. Uvedený dopis byl žalovanému odeslán následujícího dne a ve smyslu § 573 o.z. se má za to, že dopis byl doručen dne [datum], splatnost dluhu tedy nastala dnem [datum]. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o.z. platit vedle zapůjčených jistin též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., což by v obou případech činilo 8,25 % ročně. Jelikož však žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně a soud je návrhem vázán, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a ve zbytku požadovaných úroků žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08).