9 C 59/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Doškářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti zaplatit: -) částku ve výši [částka], -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] -) kapitalizovaný úrok ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], -) smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, -) úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 1,5% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se dne [datum] obrátila na zdejší soud s žalobou, ve které uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen“ právní předchůdkyně žalobkyně”) uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které mu poskytla jistinu ve výši [částka] a to v hotovosti. Žalovaný se zavázala úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru, který se skládal z úroku ve výši [částka], odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši [částka] a odměny za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši [částka]. To celé se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka ve výši [částka] byla stanovena na den [datum]. Žalovaný sjednané splátky nehradila řádně a včas a na svůj dluh uhradil pouze [částka]. Žalobkyně tak pro opakované prodlení žalované se splátkami poskytnutého úvěru tento ke dni [datum] zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne). Žalovaná částka se tedy sestává z jistiny [částka] [anonymizováno], [částka] a poplatku ve výši [částka]. Od okamžiku zesplatnění se žalobkyně dále domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 29 % p.a. a to od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení pohledávky, tedy celkem ve výši [částka]. Dále žalobkyně uplatňuje nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 9,75 % p.a. a to od data marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do data postoupení pohledávky, tedy celkem ve výši [částka] a dále úrok z prodlení ve výši 9,75 % p.a. od [datum] do zaplacení z dlužné jistiny [částka]. Žalobkyně požaduje též úrok ve výši 29 % p.a. z částky [částka] (dlužné jistiny) a to od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] včetně smluvních podmínek. V předmětné smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jistinu ve výši [částka], kterou se tento zavázal vrátit společně s úrokem ve výši [částka], odměnou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši [částka] a odměnou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka ve výši [částka] byla stanovena na den [datum] Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši [částka] a RPSN činilo 238,1 %. Nedílnou součástí smlouvy byly též Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 21-22 spisu/. Úvěr byl poskytnut v hotovosti v den uzavření smlouvy, což potvrdil žalovaný svým podpisem. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku [částka] /viz tvrzení žalobkyně a tabulka umoření na č. l. 25 spisu/. Celá pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] /viz smlouva o postoupení pohledávek a seznam postoupených pohledávek na č. l. 10-15 spisu/. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne /viz oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 23 spisu včetně podacího lístku a č. l. 24 spisu/. Žalovaný byl naposledy k úhradě svého dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě na č. l. 26-27 spisu a podací lístek na č. l. 28 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani to jinak v řízení nevyšlo najevo, že by svůj dluh uhradil, nebo že by mu dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky v částce [částka], který se žalovaný zavázal včetně úroků a poplatků právní předchůdkyni žalobkyně ve splátkách splácet. Svou povinnost však žalovaný nesplnil a nadále žalobkyni dluží na jistině částku [částka]. Pohledávka byla platně postoupena na žalobkyni. Dále však soud z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak nijak neprokazovala. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 12. 2021 č. j. 9 C59/2021-45 vyzvána, aby doplnila svá žalobní tvrzení ohledně způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně svou žalobu sice přípisem ze dne [datum] doplnila, avšak v tomto svém doplnění popsala pouze obecný postup zkoumání úvěruschopnosti, který právní předchůdkyně žalobkyně všeobecně uplatňuje, aniž by uvedla, z jakých konkrétních informací a dokumentů právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela (doplnění neobsahuje ani základní údaje o příjmech a výdajích žalovaného). Žalobkyně svou žalobu dále doplnila dne [datum] a to o tzv.„ Zákaznickou kartu“, ve které je popsán způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaným bylo v zákaznické kartě mj. uvedeno, že je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, není vlastníkem automobilu a pokud jde o druh bydlení, tak uvedl, že je spolubydlícím. Pokud jde o údaje o zaměstnání, žalovaný uvedl, že pracuje jako řidič u společnosti [právnická osoba] [IČO] s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši [částka] s tím, že měsíční příjem celé domácnosti měl činit [částka]. Ohledně výdajů žalovaný uvedl, že pravidelně odhadem vynaloží částku [částka]. K ověření sdělených informací žalovaný předložil pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky za měsíc červenec a srpen 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně dále zjistila, že žalovaný nemá žádné další závazky u jiných úvěrových společností.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, soud dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení dostatečně netvrdila a neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně a s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v žalobě popsala postup, který její právní předchůdkyně obecně aplikuje při zkoumání úvěruschopnosti žadatelů o úvěr (zápůjčku), s tím, že následně předložila zákaznickou kartu, ve které jsou zaznamenány informace, které byly od žalovaného, v rámci zkoumání jeho schopnosti úvěr splácet, zjištěny. Zde uvedené údaje ovšem prokazují pouze formální a nikoliv faktické zkoumání příjmové a výdajové situace osoby, která o úvěr žádá. Ohledně příjmů žalovaný uvedl, že má měsíční mzdu ve výši [částka], přičemž měsíční příjem v rámci celé domácnosti je [částka]. Žalovaný dále uvedl, že má pouze jeden příjem, což je jeho mzda. Otázkou tedy zůstává, co představuje částka [částka], která je uvedena jako„ ostatní příjmy domácnost“. Právní předchůdkyně žalobkyně si ověřila pouze pracovní poměr žalovaného a výši jeho čisté měsíční mzdy prostřednictvím předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek. Výše zmíněné„ ostatní příjmy domácnosti“ právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila, ačkoli tyto dokonce převyšují částku, kterou žalovaný obdrží v rámci své pravidelné měsíční mzdy. Pokud jde o výdaje žalovaného, zde právní předchůdkyně žalobkyně jen formálně vyplnila částku do„ zákaznické karty“, aniž by zjišťovala, z čeho se výdaje žalovaného skládají a tyto ani žádným způsobem neověřila (např. předložením nájemní smlouvy, výpisem z účtu apod.). Soud zde podotýká, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti spoléhat pouze na informace získané od osoby, která o poskytnutí úvěru žádá, nýbrž je třeba takové informace řádně ověřit. Stejně tak se nelze spoléhat pouze na čestné prohlášení klienta (viz. čl. 13 Smluvních podmínek), že jím uvedené informace v žádosti o spotřebitelský úvěr jsou pravdivé a přesné. Ačkoliv se osoba, která o úvěr žádá, může v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslujících údajů nebo zamlčení podstatných údajů v žádosti o úvěr dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, nezbavuje to povinnosti poskytovatele úvěru jím získané informace od spotřebitele ověřit a řádně posoudit, zda odpovídají skutečnému stavu. Na základě shora uvedeného nelze než shrnout, že zkoumání příjmů a výdajů žalované v prvé smlouvě o úvěru nebylo provedeno s náležitou péčí a odborností, kdy pouhé objektivně nedoložené osobní prohlášení žalované o jejích výdělkových a majetkových poměrech nemůže představovat přesvědčivý podklad o schopnosti žalované úvěr splácet. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že žalobkyně tímto neprokázala, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

16. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice s žalovaným uzavřela smlouvu, na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu a žalovanému měla vzniknout povinnost poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím vrátit, smlouva o úvěru však nebyla platně sjednána. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě úroků, ani na jiné poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], jakož i v části požadovaných úroků z prodlení zamítl (výrok II. rozsudku).

17. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., tedy od [datum] soud uvádí, že pouhý jazykový výklad ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.

18. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 523/07 (N 113/53 Sb. n. u. 409)). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Sb. n. u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98, Sb. n. u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06, I. ÚS 50/03, IV. ÚS 611/05). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“ 19. Zákon [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.

20. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).

21. Ke stejnému závěru dospěl druhý senát Soudního dvoru Evropské unie v rozsudku ze dne [datum], OPR- [právnická osoba] GK, C [číslo], ECLI:EU:C: [číslo], dle kterého„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (…)“.

22. Soud má tedy za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019- 97).

23. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši [částka] bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Žalovaný, který poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil, je povinen žalobkyni vrátit plnění, po odečtení částečné úhrady dluhu, v rozsahu bezdůvodného obohacení v částce [částka] (jistina ve výši [částka] – zaplacených [částka]), a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.

24. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno spočívající v tom, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dne [datum]. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl nejdříve vyzván k vrácení dluhu dopisem ze dne [datum], a to ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení. Uvedený dopis byl žalovanému odeslán dne [datum], ve smyslu § 573 o.z. se má za to, že dopis byl doručen dne [datum], splatnost dluhu tedy nastala dnem [datum]. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., což je v daném případě 8,25% ročně. Ve zbytku požadovaného úroku z prodlení soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnější žalované žádné náklady nepřiznal, jelikož jí podle obsahu spisu žádné nevznikly.