9 C 63/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Doškářovou ve věci žalobkyně název žalobkyně , jiné registrační číslo sídlem adresa , Francouzská republika zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované celé jméno žalovaného , datum narození trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částka s příslušenství

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou doručenou soudu dne [datum], kterou se domáhala po žalovaném zaplacení [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění svého návrhu v žalobě uvádí, že poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve formě úvěrového rámce s maximálním úvěrovým limitem ve výši [částka], a to na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum]. Žalovaný z úvěrového rámce vyčerpal peněžité prostředky v celkové výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 5% z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, nejméně však ve výši [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si dále sjednaly roční úrokovou sazbu ve výši 22,68% a dále pojištění ve výši 3,34% z měsíční splátky úvěru. Žalovaný svému závazku vyplývajícímu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nedostál a dluh věřiteli neuhradil řádně a včas. Žalovanému byla v souladu se smlouvou o úvěru účtována smluvní pokuta za prodlení se splacením dluhu, a to do [datum] ve výši 8% z každé splátky, s jejíž úhradou se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů a dále od [datum] ve výši 0,1 % denně ze splátky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. Celková výše smluvní pokuty byla vyčíslena na částku [částka]. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] od úvěrové smlouvy odstoupila s účinností k [datum]. K tomuto dni se stal dluh žalovaného v celkové výši [částka] splatným, z toho [částka] představuje jistinu, [částka] představuje úroky, [částka] představuje pojistné, [částka] představuje náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínky a [částka] představuje smluvní pokutu za prodlení. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu. Ke dni podání žaloby žalovaný zaplatil toliko částku [částka].

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud v této věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Účastníci byli vyzváni usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud k této výzvě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitek. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již ve svém návrhu a žalovaný se nevyjádřil. S ohledem na shora uvedené jsou splněny všechny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř.

4. Soud uvádí, že se v tomto případě jedná o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle čl. 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost pro věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států. Podle čl. 4 bodu 1 nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalující strany je z pohledu nařízení irelevantní. [příjmení] žalující tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. V dané věci je navíc s ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy dána též výlučná mezinárodní příslušnost soudu státu dle bydliště žalovaného (tedy soudu České republiky) dle čl. 18 bodu 2 nařízení Brusel I bis. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem České republiky a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost.

5. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru s [právnická osoba], a.s., sídlem [adresa]. Jak vyplývá z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo], k [datum], tj. ke dni účinnosti přeshraniční fúze, přešel veškerý majetek, dluhy, práva a povinnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů [právnická osoba] na žalobkyni. Na straně žalobkyně je tak dána aktivní legitimace.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru ve formě úvěrového rámce s maximálním úvěrovým limitem ve výši [částka], a to na základě žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum]. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž měsíční splátka byla sjednána ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v měsíci, nejméně však ve výši [částka]. Jejich splatnost byla sjednána vždy k 10. dni v měsíci. Smluvní strany si dále ujednaly, že žalovaný je povinen platit pojištění, a to ve výši 3,34 % ze splátky úvěru a základní měsíční úrokovou sazbu ve výši 22,68 % /viz žádost /smlouva o poskytnutí úvěru a všeobecné úvěrové podmínky CETELEM ČR na č. l. 14 spisu/. Žalovaný v žádosti o úvěr v rámci zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že bydlí v nájmu, nesplácí žádné zápůjčky či úvěry u jiných společností, nemá žádnou vyživovací povinnost k jiné osobě, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] jako dělník (automechanik, frézař, elektrikář). Jako svůj pravidelný měsíční příjem žalovaný uvedl částku [částka], přičemž mezi výdaje zahrnul pouze náklady na bydlení ve výši [částka] /viz žádost/smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru na č. l. 14 spisu/. Žalovaný postupně prostřednictvím úvěrové karty čerpal úvěr ve výši [částka], kterou ovšem splácel jen částečně a žalobkyni dosud řádně a včas neuhradil [částka]. Z toho [částka] představuje jistinu, [částka] představuje úroky, [částka] představuje pojištění, [částka] představuje náhradu nákladů za vymáhací proces a [částka] představuje smluvní pokutu. /viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 18 – 24 spisu/. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně odstoupila od smlouvy a neuhrazený dluh se stal ke dni [datum] splatným /viz odstoupení od smlouvy na č. l. 26 spisu/. Žalobkyně žalovaného naposledy k úhradě dluhu vyzvala dopisem ze dne [datum] /viz dopis na č. l. 25 spisu/.

7. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], ovšem dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, ohledně této povinnosti, neunesla. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru od žalovaného sice vyžádala infromace ohledně jeho bytových a majetkových poměrů, nicméně již neuvedla, jakým způsobem získané informace ověřila. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že jeho pravidelným měsíčním příjmem je mzda ve výši [částka], avšak tento příjem právní předchůdkyně žádným způsobem neověřila, například doložením pracovní smlouvy či výplatních pásek. Žalovaný v žádosti o úvěr dále uvedl, že bydlí v nájmu s tím, že jeho náklady na bydlení představují měsíčně částku [částka], přičemž žádné další náklady neuvedl. Právní předchůdkyně žalobkyně ani zde nepožadovala žádné doklady, jako např. nájemní smlouvu, výpisy z účtu, apod. Zároveň právní předchůdkyně žalobkyně nechala bez povšimnutí ostatní nutné výdaje, jako jsou např. běžné výdaje na potraviny, ošacení, léky, dopravu. Tyto výdaje pak při zkoumání bonity žadatele nijak nezohlednila.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) a to zejména podle následujících ustanovení:

9. Podle ust. § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle ust. § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

11. Dle ust. § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele 14. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

15. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]).

18. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Právní předchůdkyně žalobkyně sice alespoň částečně zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, ale tyto žádným způsobem neověřila. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, aniž by si jím uvedené informace o výdajích (zejm. na domácnost, potraviny, léky a dopravu) jakkoliv ověřila a neučinila tak objektivní zjištění, zda žalovaný je vzhledem ke svým příjmům a výdajům schopen úvěr splácet. Pouhé obecné prohlášení žalovaného o pravdivosti a úplnosti jím poskytnutých informací, je zcela nedostačující a soud tedy nemohl zjistit, zda byla úvěruschopnost žalovaného reálně prověřována.

19. Jelikož faktické zkoumání příjmů a výdajů žalovaného nebylo možné zjistit z předložené dokumentace, žalobkyně byla usnesením ze dne 6. 12. 2021 č. j. 9 C 63/2021-50 vyzvána k doplnění žaloby. Žalobkyně svou žalobu sice dne [datum] doplnila, ovšem ani tímto doplněním neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a prakticky popsala jen obecný postup procesu uzavírání úvěrových smluv. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena s odbornou péčí, což má za důsledek neplatnost takové smlouvy. Neplatnost smlouvy je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne [datum], ve věci C [číslo] či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019).

20. Žalobkyně má proto pouze nárok na vrácení zbytku poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], žalovaný celkem zaplatil částku [částka]. Bezdůvodné obohacení tedy v tomto případě představuje částku [částka]. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

21. Žalobkyně, vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, neunesla důkazní břemeno spočívající v tom, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dne [datum]. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl nejdříve vyzván k vrácení dluhu dopisem ze dne [datum]. Uvedený dopis byl žalovanému odeslán téhož dne a ve smyslu § 573 o.z. se má za to, že dopis byl doručen dne [datum], splatnost dluhu tedy nastala dnem [datum]. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o.z. platit vedle zapůjčených jistin též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., což v daném případě činí 8,25 % ročně z částky představující bezdůvodné obohacení, tedy [částka] od [datum]. Jelikož žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky, která přiznané bezdůvodné obohacení převyšuje, soud žalobu ve zbytku zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku. 22. . Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nepřiznal, jelikož mu podle obsahu spisu žádné nevznikly.