9 C 74/2020

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Doškářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně , Maltská republika zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,05%, od [datum] do [datum] ve výši 7,05%, od [datum] do [datum] ve výši 7,05%, od [datum] do [datum] ve výši 7,05%, od [datum] do [datum] ve výši 7,05%, od [datum] do [datum] ve výši 7,50%, od [datum] do [datum] ve výši 8,00%, od [datum] do [datum] ve výši 8,75%, od [datum] do [datum] ve výši 9,00% a od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na zaplacení náhrady nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok uplatňovaný žalobkyní po žalovaném na zaplacení [částka] s příslušenstvím. Ke vzniku tohoto nároku došlo na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum], [číslo] kterou uzavřel žalovaný s [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému půjčku ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], a to v 53 týdenních splátkách po [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na [právnická osoba] S.á.r.l. a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem [částka].

2. Žalovaný se ve věci ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) [číslo] ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států [příjmení]. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost.

4. Soud v této věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. V této věci byli účastníci vyzváni usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud k této výzvám ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitek. Žádný z účastníků se nevyjádřil. S ohledem na shora uvedené jsou splněny všechny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř.

5. Vzhledem k tomu, že v této věci není proti rozsudku přípustné odvolání (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.), protože předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující [částka], soud s ohledem na ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvede jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

7. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], celkem tedy [částka] v hotovosti v 53 týdenních splátkách, přičemž výše jedné splátky činila [částka] Smluvní strany si ve smlouvě ujednaly RPSN ve výši 206,8 %. V článku 5 všeobecných obchodních podmínek si smluvní strany ujednaly, že jakékoli splátky zaplacené žalovaným se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplné úhradě souhrnného poplatku budou započteny na vlastní částku půjčky (jistinu). Podle tvrzení žalobkyně žalovaný na svůj dluh uhradil [částka], ve zbytku svému smluvnímu závazku nedostál a zbývající část dluhu ve výši [částka] řádně a včas neuhradil. Podle výše uvedeného ustanovení článku 5 všeobecných obchodních podmínek žalovaný zcela uhradil souhrnný poplatek a z části jistinu. Právní předchůdkyně žalobkyně, postoupila výše uvedenou pohledávku uvedenou v příloze [číslo] – seznamu postoupených pohledávek smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na zahraniční [právnická osoba] S.à.r.l., sídlem [adresa], o čemž byl žalovaný informována dopisem ze dne [datum], a ta ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informována dopisem ze dne [datum]. Ke splnění povinnosti byl žalovaný následně vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaný v řízení netvrdil, že by na svůj dluh uhradil více, než tvrdila žalobkyně. Tato skutečnost nebyla zjištěna ani z listinných důkazů.

8. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a ust. § 164 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzoval danou věc za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010. Ohledně uznání dluhu a druhé smlouvy o postoupení pohledávky soud aplikoval příslušná ustanovení občanského zákoníku.

9. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

10. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky.

11. Podle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle ust. § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

13. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud vzal za prokázané, že byla uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu ust. § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle ust. § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem [částka]. Platby žalovaného byly dle ujednání ve smlouvě započítávány nejdříve na souhrnný poplatek a po jeho celkovém uhrazení na jistinu. Žalovaný tak zcela uhradil souhrnný poplatek a na jistinu mu zbývá uhradit [částka].

15. Z obsahu smlouvy o půjčce je zřejmé, že„ souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. [příjmení] v komentáři k ust. § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby. Lze tedy konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok [částka], za poskytnutí jistiny [částka], která měla být vrácena ve splátkách po dobu 53 týdnů. I pokud by celá jistina byla poskytnuta na dobu celých 53 týdnů, činila by výše úroku více než 69,60 % jistiny ročně. Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 53 týdnů), procentní roční úrok byl daleko vyšší, což odráží ostatně i výše roční procentní sazby nákladů, která činila 206,8 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky (www.cnb.cz), se v roce 2007 pohybovaly okolo 13 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako„ souhrnný poplatek“, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než pětinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz).

16. Vzhledem k tomu, že ujednání smluvních stran o výši souhrnného poplatku shledal soud neplatným, dospěl k závěru, že peněžní plnění, které žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně nelze započítat na souhrnný poplatek. Ujednaný postup splácení půjčky považuje soud za obcházení zákona. Soud tedy uzavírá, že žalovaný zcela uhradil jistinu půjčky a z části plnil také na neplatně ujednaný souhrnný poplatek. S ohledem na uvedené, soud nepovažuje žalobu za důvodnou a zcela jí zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnému žalovanému pro jeho procesní pasivitu žádné náklady nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku).