9 C 76/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Doškářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 9,75% ročně od [datum] do zaplacení a z částky [částka] ve výši 9,75% ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve kterém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti zaplatit: -) částku [částka] -) kapitalizované úroky z prodlení ve výši [částka] -) kapitalizované úroky [částka] -) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky [částka] a z částky [částka] od [datum] do [datum] -) smluvní úrok ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela celkem dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. První smlouva byla uzavřena dne [datum] - Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě bylo žalované poskytnuto peněžité plnění ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši [anonymizováno] ročně, úrokem ve výši [částka], odměnou za administrativní činnosti ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní týdenní inkaso splátek ve výši [částka] Celkem se tedy zavázala, na základě první smlouvy o úvěru, zaplatit částku [částka], a to v 58 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední platba byla provedena dne [datum]. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku [částka], poté již neuhradila ničeho. Žalovaná dále uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] druhou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] [rok], na jejímž základě bylo žalované poskytnuto peněžité plnění ve výši [částka], které se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši [anonymizováno], úrokem ve výši [částka], odměnou za administrativní činnosti ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní týdenní inkaso splátek ve výši [částka] Celkem se tedy zavázala na základě druhé smlouvy o úvěru vrátit částku [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední platba byla provedena dne [datum]. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku [částka], poté již neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovanou podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které jí poskytla finanční hotovost ve výši [částka]. Žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit společně s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [anonymizováno], úrokem ve výši [částka], odměnou za administrativní činnosti ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní týdenní inkaso splátek ve výši [částka], a to v 58 týdenních splátkách po [částka] Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit [částka] /viz smlouva na č. l. 27-28 spisu/. Žalovaná v žádosti o úvěr, tzv.„ kartě zákazníka“, v rámci zkoumání bonity klienta uvedla, že žije v nájmu společně s partnerem/partnerkou, s tím, že jako zdroj pravidelných měsíčních příjmů uvedla příjem z peněžité pomoci v mateřství nebo rodičovský příspěvek ve výši [částka] a dále tzv.„ další příjmy“ ve výši [částka]. Zápůjčky a úvěry žalovaná v žádosti o úvěr negovala. Ohledně pravidelných měsíčních výdajů žalovaná uvedla, že vynaloží částku [částka] na bydlení a částku [částka] na osobní výdaje (výdaje za telefon, potraviny, léky, dopravu, oblečení apod.). Právní předchůdkyně žalobkyně tak vyšla z použitelného příjmu ve výši [částka] (rozdíl mezi příjmy a výdaji) /viz karta zákazníka na č. l. 36-37 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem [částka] /viz nesporované tvrzení žalobkyně/. Dále právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] druhou smlouvu č. [anonymizováno] [rok], na základě které byla žalované poskytnuta jistina ve výši [částka] v hotovosti. Žalovaná se poskytnuté finanční prostředky zavázala vrátit společně s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19,38%, úrokem ve výši [částka], odměnou za administrativní činnosti ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní týdenní inkaso splátek ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka] Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit [částka] /viz smlouva na č. l. 21-22 spisu/. Žalovaná v kartě zákazníka, v rámci zkoumání bonity klienta uvedla, pokud jde o rodinný stav a bytové poměry, shodné údaje s údaji v prvé žádosti o úvěr s tím, že došlo ke změně v příjmech a výdajích. Žalovaná v druhé žádosti o úvěr uvedla, že její pravidelný měsíční příjem představují příjem z peněžité pomoci v mateřství nebo rodičovský příspěvek ve výši [částka], vedlejší příjmy ve výši [částka] a další, blíže nespecifikované, příjmy ve výši [částka]. Jako pravidelné měsíční výdaje žalovaná uvedla částku [částka] jako výdaje na bydlení, částku [částka] na osobní výdaje a částku [částka] na splátky úvěru. Použitelný měsíční příjem byl tedy stanoven ve výši [částka] (rozdíl mezi příjmy a výdaji) /viz karta zákazníka na č. l. 30 spisu/. Žalovaná na svůj dluh z druhé smlouvy uhradila celkem [částka] /viz nesporované tvrzení žalobkyně/.Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne [datum] obě pohledávky za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 32-35 spisu/, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum] /viz oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 20 spisu/, který jí byl odeslán dne [datum] /viz podací lístek na č. l. 18 spisu/. Před podáním žaloby byla žalovaná naposledy vyzvána k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum] /viz předžalobní upomínka na č. l. 17 spisu/, který jí byl odeslán téhož dne /viz podací lístek na č. l. 32 spisu/. Před podáním žaloby byla žalovaná naposledy vyzvána k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum] /viz předžalobní upomínka na č. l. 24-25 spisu/, který jí byl odeslán téhož dne /viz podací lístek na č. l. 19 spisu/.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelka úvěru, splnila svou zákonnou povinnost (viz výše) řádně a s odbornou péčí zkoumat před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žadatele. V tomto směru nelze než uzavřít, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že její právní předchůdkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla. K tomu soud uvádí, že nelze pro účely posuzování schopnosti žadatele úvěr splácet považovat za dostačující, aby žalobkyně vyšla pouze z ničím nedoložených osobních prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť by se pak jednalo pouze o formální vyplnění„ dotazníku“ na příjmy a výdaje žadatele bez zřetele k jejich faktickému stavu. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně v obou případech řádně ověřila pouze příjmy představující peněžitou pomoc v mateřství a rodičovský příspěvek, u kterých si nechala od žalované předložit složenky. Pokud jde o tzv.„ další příjmy“ představující v prvé žádosti o úvěr částku [částka] a ve druhé pak částku [částka], u těchto není uvedeno, z čeho plynou a lze se pouze domnívat, že jde o příjmy partnera (partnerky) či příjmy z brigád. Ve druhé žádosti o úvěr žalovaná uvedla dokonce další příjmy ve výši [částka], kdy též není zřejmý jejich zdroj. Právní předchůdkyně žalobkyně tak v obou případech pouze formálně vyplnila s žalovanou příslušný formulář nazvaný„ zákaznická karta“ a spoléhala se pouze na její tvrzení, aniž by ohledně původu vedlejších a dalších příjmů požadovala nějaký doklad. Žalovaná k ověření výdajů k prvé žádosti o úvěr přeložila nájemní smlouvu, s tím, že měsíční výdaje na bydlení představují částku [částka], ovšem v případě druhé žádosti o úvěr je již uvedena částka výrazně nižší a to [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně tento výrazný rozdíl nechala bez povšimnutí a blíže jej nezkoumala a nepožadovala ani předložení nájemní smlouvy, přičemž v kartě zákazníka v části nazvané„ druh bydlení“ je v obou případech shodně uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu od září 2017 a lze tedy logicky uzavřít, že se jedná o stejný nájemní vztah a stejné bytové poměry, jako v době uzavírání prvé smlouvy. Takový způsob zkoumání výdajů žadatele o úvěr nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalované uvedená v zákaznické kartě, tedy že by řádně ověřovala výši příjmů a výdajů. Pokud jde o argument žalobkyně, že uvedení nepravdivých, či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů v žádosti o úvěr může naplnit skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku a z tohoto následně vyvozuje, že není povinna prověřovat poskytnuté údaje žadatelem, je na místě takové tvrzení odmítnou. Povinnosti ověřit si s náležitou péčí a odborností informace získané od žadatele je poskytovateli úvěrů ukládáno zákonem (viz výše § 86 odst. 1 ZoSÚ) a nelze se tak pouhým odkazem na příslušné ustanovení trestního zákoníku této povinnosti zbavit či ospravedlňovat tak vlastní pochybení.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

19. V souladu s dosavadní rozhodovací praxí zde soud zastává právní názor, že § 87 odst. 1 ZoSÚ, který stanovuje neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019).

20. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti v obou případech (u obou žádostí o úvěr) řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost obou úvěrových smluv a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. tak lze žalobkyni přiznat pouze nárok na vrácení holého zůstatku zapůjčených jistin, po započtení provedených úhrad (zůstatek prvé jistiny [částka] a druhé jistiny [částka]), a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce [částka] žalobkyni dle § 2991 a § 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smluv o úvěru, od nichž žalobkyně své nároky odvíjela (výrok II. tohoto rozsudku).

21. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla nejdříve vyzvána k vrácení dluhu dopisem ze dne [datum]. Uvedený dopis byl žalované odeslán téhož dne a ve smyslu § 573 o. z. se má za to, že dopis byl doručen dne [datum], splatnost dluhu tedy nastala dnem [datum]. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost dle § 1970 o.z. platit vedle zapůjčených jistin též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., což v obou případech činilo 10% ročně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9,75% a soud je návrhem vázán, byl jí přiznán úrok z prodlení v této jí požadované výši.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.