9 C 79/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Doškářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 36 248,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 734 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 734 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 31 514,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 12 191,29 Kč od [datum] do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 12 180 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 36 248,61 Kč s příslušenstvím. Příslušenství představuje úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 925,29 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 12 180 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Obecné podmínky úvěru byly sjednány na základě telefonické komunikace prostřednictvím vyškoleného operátora, který s žalovaným probral jeho individuální požadavky a sdělil mu jaké informace a doklady pro jejich ověření musí za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti poskytnout. Žalovanému byla následně zaslána e-mailová zpráva, v níž byly shrnuty dohodnuté základní podmínky úvěru, přihlašovací údaje do klientského účtu na zabezpečených internetových stránkách, návod k uhrazení verifikační platby a návod ke zřízení inkasa. Po přihlášení do klientského účtu se žalovanému zobrazilo vygenerované písemné znění návrhu smlouvy včetně příloh. V klientském účtu poté odškrtl políčko„ Seznámil jsem se s obsahem smluvních podmínek a bez výhrad s nimi souhlasím“ a následně klikl na tlačítko„ Podepsat autorizačním SMS kódem“. Žalobkyně poté odeslala automatickou zprávu s jedinečným SMS kódem na telefonní číslo žalovaného, které uvedl ve své žádosti o úvěr, který byl následně vložen do podpisového pole a sloužil tedy jako podpis samotný. Ve svém klientském účtu žalovaný zaslaný autorizační SMS kód opsal u vygenerované smluvní dokumentace do podpisového pole. Po autorizaci smlouvy SMS kódem byla podepsaná smlouva o úvěru uložena do jeho klientského účtu a zaslána e-mailovou zprávou v zabezpečeném PDF formátu spolu s doplňujícími údaji vztahujícími se k podpisu. Pro ověření a určení identity žalovaný odeslal verifikační platbu ve výši 10 Kč Smlouva byla uzavřena a je platná v okamžiku podpisu navrhovaného znění autorizačním SMS kódem, účinnou se stává až v okamžiku připsání verifikační platby žalovaného na účet žalobkyně nebo doručením potvrzení o jejím uhrazení. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, včetně kontroly způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala oboustrannou kopii občanského průkazu, doklad o příjmech a výpis z jeho bankovního účtu. Žalovaný byl rovněž lustrován v insolvenčním rejstříku, centrální evidence exekucí a databázi neplatných dokladů. Úvěr měl být hrazen v 72 splátkách po 309 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 23 % p.a. a RPSN ve výši 38,77 % Smluvní strany si dále sjednaly doplňkovou službu inkaso a Podpora, o které byla měsíční splátka navýšena na částku 519 Kč (50 Kč měsíčně za inkasní službu a 160 Kč měsíčně za doplňkové služby Podpora). Inkasní služba v sobě zahrnovala jednorázové náklady na technické zřízení inkasní služby, náklady na zajištění samotného inkasování plateb ze strany spotřebitele, bankovní poplatky za podání a přijetí příkazu a další transakční náklady. Doplňkový balíček Podpora umožňoval odklad tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaný nehradil splátky dle splátkového kalendáře řádně a včas a dostal se tak do prodlení. Žalobkyně zaslala žalovanému dvě písemné upomínky, za které si účtovala celkem 800 Kč a vzhledem k neúspěšnému upomínání žalovaného pak ke dni [datum] všechny zbývající splátky zesplatnila. Žalovaný před podáním žaloby na svůj dluh zaplatil celkem 14 splátek v souhrnné výši 7 266 Kč. Žalovanému tak zbývá na jistině uhradit 10 750,19 Kč, na úrocích 7 153,09 Kč, na inkasní službě 2 900 Kč a na službě podpora 9 280 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení nákladů za odeslané upomínek ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 375,10 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (e-mailem) dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně po ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím verifikační platby ve výši 10 Kč z bankovního účtu žalovaného poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč (z toho částka ve výši 5 174 Kč byla použita na úhradu předchozího dluhu žalovaného vůči žalobkyni z titulu smlouvy [číslo] částka ve výši 4 426 Kč byla zaslána žalovanému na jeho bankovní účet, který uvedl v žádosti o úvěr, a částka ve výši 2 400 Kč byla započtena na úhradu nákladů souvisejících s vyřízením úvěru). Žalobkyně s žalovaným zároveň uzavřeli smlouvu o inkasní službě (dále jen„ služba inkaso“) a smlouvu o zřízení Doplňkové služby PODPORA (dále jen„ služba podpora“), která byla zahrnuta do Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru jako příloha [číslo]. Za službu inkaso se žalovaný zavázal měsíčně platit 50 Kč a za službu podpora pak částku 160 Kč. Úvěr, včetně doplňkových služeb, se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 23 % p.a v 72 měsíčních splátkách ve výši 519 Kč RPSN bylo stanoveno ve výši 38,77 %. Pro případ prodlení s jednotlivými splátkami si smluvní strany sjednaly mimo jiné právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se dostane do prodlení (čl. 5 písm. c), 5.5 smlouvy) a dále náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč za 1. upomínku a 500 Kč za druhou upomínku (čl. 5 písm. a) a b) smlouvy) /viz smlouva o spotřebitelském úvěru včetně příloh a žádostí o poskytnutí na č. l. 11-26 spisu, potvrzení o provedených platbách [číslo] spisu, souhlas k inkasu na čl. 29 a 30 spisu, doklad o verifikační platbě na č. l. 28 spisu, potvrzení o úhradě dluhu na č. l. 34 spisu, 1. upomínka na č. l. 35 spisu, poštovní podací arch na č. l. 36 spisu, 2. upomínka na č. l. 37 spisu, poštovní podací arch na č. l. 38 spisu, oznámení o zesplatnění a předžalobní výzva na č. l. 39-41 spisu, poštovní podací arch na č. l. 42 spisu/. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím tzv.„ dotazníku k posouzení bonity žadatele (spotřebitele)“, ve kterém je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 27 738 Kč, /viz výplatní páska za měsíc prosinec 2019 na č. l. 95 spisu/ nevlastní žádnou nemovitost a jeho pravidelné měsíční výdaje činí 6 800 Kč na spotřebitele, 0 Kč náklady na bydlení. Pokud jde o další závazky, žalovaný uvedl, že splácí celkem ve výši 18 740 Kč (sportovní sázky a [příjmení] [jméno]). Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného např. v databázi ztracených a odcizených dokladů, NRKI, [příjmení], vše s negativním výsledkem. K prokázání informací, získaných od žalovaného ohledně jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, žalobkyně od žalovaného obdržela výplatní pásky za měsíc prosinec 2019, výpis z účtu za obdob od [datum] až [datum], potvrzení o nastavení inkasa ve výši 2 076 Kč měsíčně (Telefonica O2, SIPO) pro období od [datum] do [datum] /viz výplatní páska na č. l. 95 spisu, výpis z účtu na č. l. 146-147 spisu, potvrzení o nastavení inkasa na č. l. 149-150 spisu/. Měsíční zůstatek byl spočten na částku 6 679 Kč a žalovaný byl vyhodnocen jako úvěrovatelný /viz příloha [číslo] smlouvy o úvěru na č. l. 19 spisu/. Jelikož žalovaný nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, žalobkyně všechny zbývající splátky ke dni [datum] zesplatněnila. Žalobkyně zároveň uplatnila vůči žalovanému náhradu nákladů za upomínání ve výši 800 Kč (300 Kč + 500 Kč), smluvní pokutu ve výši 5 375,10 Kč a vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby /viz předžalobní upomínka na č. l. 41 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění zcela uhradil, nebo že by mu dluh zanikl z jiného důvodu, přičemž před podáním žaloby na svůj dluh zaplatil celkem 7 266 Kč.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“).

6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

12. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

14. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že této povinnosti dostála, neunesla. Žalobkyně sice provedla formální posouzení příjmů a výdajů žalovaného, avšak jím uvedené údaje řádně neověřila a lze shrnout, že řádně zkoumány byly pouze příjmy žalovaného. Žalovaný v dotazníku například uvedl, že jeho náklady na bydlení představují měsíčně částku 0 Kč, přičemž žalobkyně jeho bytové poměry, krom uvedení informace, že není vlastníkem žádné nemovitosti, podrobněji neprověřovala. Výdaje na bydlení představují pro účely zkoumání schopnosti spotřebitele úvěr splácet naprosto zásadní informaci, protože tyto tvoří často nejvyšší částku, kterou žadatel o úvěr pravidelně měsíčně vynaloží. Z dotazníku dále není zřejmé, zda částka 13 740 Kč, která je zahrnuta do oblasti přehled závazků – pravidelné/přehled závazků – jednorázové, konkrétně sportovní sázky, představuje pravidelný měsíční výdaj, či výdaj jednorázový. Tato výše zmíněná částka pak není žádným způsobem zohledněna v celkových měsíčních výdajích, stejně jako částka 5 000 Kč představující závazek z úvěru„ [příjmení] [jméno]“. Pokud jde o doklad o nastavení inkasa na období od [datum] do [datum] ve výši 2 075 Kč, toto představuje pouze„ přijetí požadavku ke změnu inkasa“, nikoli doklad o jeho skutečném pravidelném hrazení, což by mohlo být prokázáno například výpisem z bankovního účtu (tyto údaje nelze zjistit z předloženého výpisu z účtu, protože tento zobrazuje pouze období od [datum] do 31. 12 2019, tedy období předcházející datu nastavení inkasa). S ohledem na shora uvedené lze shrnout, že žalobkyně si při zkoumání bonity žalovaného vystačila pouze s informacemi, které jí byly sděleny, a tyto si řádně neověřila, zejména pak nechala absolutně bez povšimnutí, že žalovaný uvedl nulové náklady na bydlení. Takový způsob zkoumání příjmů a výdajů soud shledal jako absolutně nesouladným se smyslem a účelem jednotlivých ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (viz výše) a proto vyhodnotil smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] jako absolutně neplatnou.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]).

19. Nezkoumání úvěruschopnosti s dostatečnou péčí a odborností má za důsledek neplatnost takové úvěrové smlouvy. Neplatnost smlouvy je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne [datum], ve věci C [číslo] či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že dostála právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., posoudil soud obě smlouvy jako absolutně neplatné, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pakliže je úvěrová smlouva absolutně neplatná, na straně žalované vzniklo poskytnutím peněžních prostředků právní předchůdkyní žalobkyně obohacení bez spravedlivého důvodu (neexistence platného právního titulu) a tím pádem neměla právní předchůdkyně žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě úroků, ani na jiné poplatky související s poskytnutím jistiny. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

20. Žalobkyně má tedy na základě shora uvedeného pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 12 000 Kč, kdy žalovaný zaplatil celkem 7 266 Kč. Pokud byla smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru shledána jako absolutně neplatná, provedené částečné úhrady musí být započteny pouze na částku, představující bezdůvodné obohacení. Soud tedy žalovaného zavázal pouze k zaplacení částky ve výši 4 734 Kč představující zbytek poskytnuté jistiny (jistina ve výši 12 000 Kč po odečtení všech částečných úhrad celkem ve výši 7 266 Kč).

21. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil svůj dluh (poskytnuté bezdůvodné obohacení) řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnutých peněžitých prostředků naposledy dopisem ze dne [datum], a to ve lhůtě do [datum]. Žalobkyně tak požaduje přiznat úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 925,29 Kč od [datum] do zaplacení. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky představující zbytek jistiny úvěru, tedy z částky 4 734 Kč od [datum] do zaplacení a ve zbytku požadovaných úroků žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

22. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nepřiznal, jelikož mu podle obsahu spisu žádné nevznikly.