9 C 8/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Blankou Doškářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] společně s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet finanční prostředky ve výši [částka]. Za takto poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], se splatností celkové částky ve výši [částka] do [datum] Smlouva o úvěr byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, po prověření jeho schopnosti úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaný následně odsouhlasil. Podpis smlouvy je nahrazen unikátním SMS kódem, který byl žalovanému zaslán na číslo mobilního telefonu uvedené ve formuláři žadatele o úvěr. Teprve po odeslání smluvní dokumentace byly žalovanému dne [datum] zaslány peněžní prostředky. Právní předchůdkyně žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] a číslem Smlouvy o úvěru [anonymizováno]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Ke dni podání žaloby ani přes upomínky žalovaný svou pohledávku neuhradil. Celková výše nároků žalobkyně tak činí celkem částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině [částka] (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka], a to jednorázově ve lhůtě splatnosti do [datum] RPSN činilo 9 088,10 % /viz smlouvu o půjčce na č. l. 9-17 spisu/. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku – na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, kde před uzavřením smlouvy byla ověřena totožnost žalovaného. Peněžní prostředky byly dne [datum] odeslány na účet žalovaného č. [bankovní účet] /viz sdělení banky na č. l. 36-38 spisu/. Žalovaný však úvěr spolu s poplatkem ve lhůtě splatnosti dosud nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila výše uvedenou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni /viz smlouvy o postoupení pohledávek v elektronickém systému CEPR/. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému dopisem oznámeno /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 20-18 Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu na č. l. 18 p. v./. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 1796 o.z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

11. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

13. Soud vzal za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla platně uzavřena smlouva o úvěru, ve smyslu § 2395 o. z., která byla současně smlouvou o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta jistina ve výši [částka] a žalovanému vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve lhůtě splatnosti, tj. ve lhůtě 30 dnů. Smlouva o úvěru byla sjednána prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem ve formě formuláře užívaného v obchodním styku, předem připraveného, bez skutečné možnosti slabší strany (v tomto případě spotřebitele) ovlivnit znění smlouvy (dnes jsou tyto smlouvy označované jako smlouvy uzavírané adhezním způsobem podle § 1798 a násl. o. z.). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek pak pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

14. Co se týče sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru, dospěl soud k závěru, že v této části žaloba důvodná není. Z obsahu smlouvy o úvěru je zřejmé, že poplatek za poskytnutí úvěru představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. [příjmení] v komentáři k ust. § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že vedle poplatku měl žalovaný splatit již jen jistinu úvěru. Pokud by se nemělo jednat o úplatu za půjčení peněz, poskytovala by právní předchůdkyně úvěry zcela zdarma. Lze tedy konstatovat, že poplatek za poskytnutí úvěru svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutí peněz, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. 33 Odo 236/2005). V daném případě činil kapitalizovaný úrok [částka], za poskytnutí jistiny [částka], která měla být vrácena jednorázově ve lhůtě 30 dnů. Roční procentní úroková sazba tak v daném případě činí 1 310,52 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]), se pohybovaly v lednu 2019 okolo 8,5 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok (poplatek za poskytnutí úvěru) byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než stopadesátinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru, a to ani při zohlednění specifické situace, kdy úvěr byl splatný v poměrně krátké lhůtě 30 dnů. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným dle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na [webová adresa]).

15. Soud v daném případě nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši obvyklé sazby ve smyslu § 1802 o. z. (podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy), neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že byla sjednána absolutně neplatně. Věřitel je tak sankcionován za to, že se pokusil sjednat se spotřebitelem celkovou úplatu (úrok), která je zjevně nemravná (lichvářská). V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných úroků z prodlení s jejím splácením mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské úroky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou Soudního dvora EU ve spotřebitelských sporech. Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit.

16. S ohledem na shora uvedené tak soud přiznal žalobkyni částku [částka] představující nesplacenou jistinu úvěru. Naopak soud zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] fakticky představující kapitalizovaný úrok za půjčení peněz, neboť ujednání o tomto nároku soud shledal absolutně neplatným.

17. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala přiznání úroku z prodlení z částky [částka], tedy jak z jistiny, tak i ze smluvního úroku. Vzhledem k tomu, že nárok na zaplacení úroku soud zamítl, byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení toliko z jistiny dluhu ve výši [částka] ve výši 9,75 %, a to ode dne následujícího pod ni spolnosti, tj. od [datum], tak jak žalobkyně požadovala. Ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty.

18. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.