9 C 95/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Doškářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti zaplatit: -) částku ve výši [částka], -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], -) kapitalizovaný úrok ve výši [částka] za období do [datum] do [datum], -) smluvní úrok ve výši 20,5 % ročně z částky [částka] [datum] do zaplacení, -) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 1,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se dne [datum] obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou s žalobou, v rámci které uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen“ právní předchůdkyně žalobkyně”) uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta jistina ve výši [částka] a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 20,50 % p.a. ve výši celkem [částka], odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši [částka] a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a to v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku [částka]. Žalobkyně tak pro opakované prodlení žalovaného se splátkami poskytnutého úvěru tento ke dni [datum] zesplatnila. Pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]). Aktuální výše jistiny tedy činí [částka] a poplatek [částka]. Od okamžiku zesplatnění se žalobkyně dále domáhá kapitalizovaného úroku, ve výši 20,50 % p. a. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení pohledávky, tedy částky ve výši [částka]. Dále žalobkyně uplatňuje nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 10 % p. a., a to od data zesplatnění do postoupení pohledávky, tedy celkem ve výši [částka] a úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky [částka] od data postoupení pohledávky do zaplacení. Žalobkyně požaduje též smluvní úrok ve výši 20,50 % p.a. z částky [částka] od data postoupení pohledávky do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci, ačkoli k tomu byl vyzván, nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc za postupu podle §§ 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání pak soud doručil účastníkům zcela v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval).

4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že se zde jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I.). Podle čl. 2 Nařízení Brusel I mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný má na adrese uvedené shora adresu místa pobytu a písemnosti jsou mu na tuto adresu doručovány. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/20012 Sb., o mezinárodním právu soukromém).

5. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

6. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] včetně smluvních podmínek. V předmětné smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jistinu ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši [částka], odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši [částka] a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum] Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši [částka] a RPSN činilo 68,70 % /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 23-24 spisu/. Nedílnou součástí smlouvy byly též Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Úvěr byl poskytnut v hotovosti v den uzavření smlouvy, což potvrdil žalovaný svým podpisem. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně tuto zkoumala prostřednictvím vyplnění formuláře nazvaného„ zákaznická karta“ /viz zákaznická karta na č. l. 26 spisu/, ve které je mj. uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu, je svobodný, vlastní vůz a má 1 nezaopatřené dítě. Jako důvod zápůjčky žalovaný uvedl rodinné události. Jako zdroj příjmů žalovaný uvedl čistou mzdu ve výši [částka] s tím, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] Jako pravidelné měsíční výdaje žalovaný uvedl částku ve výši [částka] na nájem, [částka] na telefon a [částka] jako výdaje na domácnost. Celkové výdaje tak představovaly částku [částka] s tím, že použitelný příjem po odečtení výdajů od příjmů činil částku [částka]. Žalovaný k ověření informací předložil pracovní smlouvu, doklad o platbách [anonymizováno] (elektřina) a [anonymizováno] výplatní pásky za měsíce [anonymizována tři slova] [rok] Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku [částka] /viz tvrzení žalobkyně a tabulka umoření na č. l. 30 spisu/. Celá pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 14-18, včetně seznamu postoupených pohledávek na č. l. 22 spisu/. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] /viz oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 27 spisu/. Žalovaný byl naposledy k úhradě svého dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě na č. l. 20-21 spisu a podací lístek na č. l. 29 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani to jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění zcela uhradil, nebo že by mu dluh zanikl z jiného důvodu.

7. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

8. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne [datum] smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta jistina ve výši [částka]. Na tuto smlouvu bylo ze strany žalovaného uhrazeno celkem [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně celou pohledávku za žalovaným postoupila, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum].

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

14. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

15. Dle § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

17. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce poskytla žalovanému dne [datum] v hotovosti částku [částka]. Žalobkyně ovšem v řízení dostatečně netvrdila a neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně a s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně sice předložila zákaznickou kartu, zde uvedené údaje ovšem prokazují pouze formální a nikoliv faktické zkoumání příjmové a výdajové situace osoby, která o úvěr žádá. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že jeho trvalým zdrojem příjmů je mzda ve výši [částka]. Další zdroje příjmů žalovaný neuvedl. Pokud jde o běžné měsíční výdaje, žalovaný uvedl částku [částka] za nájem, částku [částka] za telefon a částku [částka] jako výdaje na domácnost. Pokud jde o bytové poměry a výši nájemného, kterou žalovaný uvedl, tato částak, tedy [částka], je částka nepřiměřeně nízká vzhledem k obvyklým cenám nájmů, obzvlášť pokud žalovaný svou domácnost s nikým nesdílí (ohledně způsobu bydlení je v zákaznické kartě uvedeno pouze to, že je nájemník). Právní předchůdkyně žalobkyně sice v zákaznické kartě uvedla, že žalovaný k žádosti o úvěr přiložil nájemní smlouvu, ovšem jaké skutečnosti z této smlouvy byly zjištěny, již uvedeno není. Pokud jde o výdaje na domácnost ve výši [částka], jak žalovaný v zákaznické kartě uvedl, tyto jsou opět vzhledem k běžným průměrných výdajům nepřiměřeně nízké, obzvlášť pokud žalovaný dále uvedl, že je vlastníkem osobního automobilu a má jedno nezaopatřené dítě, a lze tedy předpokládat, že měsíčně vynaloží nějaké finanční prostředky na provoz tohoto automobilu též na výživu dítěte. Právě výdaje na nezaopatřené dítě, respektive na jeho výživu, pak razantně zvyšují celkové výdaje žadatele o úvěr a ovlivňují tak pochopitelně jeho bonitu. Nad to je třeba ještě uvést, že v příslušném poli v zákaznické kartě„ výživné“ je uvedena částka [částka]. Výdaje na nezaopatřené dítě byly tedy zcela opomenuty. Zde soud podotýká, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti spoléhat pouze na informace získané od osoby, která o poskytnutí úvěru žádá, nýbrž je třeba takové informace řádně ověřit. Stejně tak se nelze spoléhat pouze na čestné prohlášení klienta (viz. čl. 13 Smluvních podmínek), že jím uvedené informace v žádosti o spotřebitelský úvěr jsou pravdivé a přesné. Ačkoliv se osoba, která o úvěr žádá, může v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslujících údajů nebo zamlčení podstatných údajů v žádosti o úvěr dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, nezbavuje to povinnosti poskytovatele úvěru jím získané informace od spotřebitele ověřit a řádně posoudit, zda odpovídají skutečnému stavu. Na základě shora uvedeného nelze než shrnout, že zkoumání příjmů a výdajů žalovaného nebylo provedeno s náležitou péčí a odborností, kdy pouhé objektivně nedoložené osobní prohlášení žalovaného o výdělkových a majetkových poměrech nemůže představovat přesvědčivý podklad o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

21. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] 2015).

22. Nezkoumání úvěruschopnosti s dostatečnou péčí a odborností což za důsledek neplatnost takové úvěrové smlouvy. Neplatnost smlouvy je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne [datum], ve věci C [číslo] či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že dostála právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., posoudil soud obě smlouvy jako absolutně neplatné, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pakliže je úvěrová smlouva absolutně neplatná, na straně žalované vzniklo poskytnutím peněžních prostředků právní předchůdkyní žalobkyně obohacení bez spravedlivého důvodu (neexistence platného právního titulu) a tím pádem neměla právní předchůdkyně žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě úroků, ani na jiné poplatky související s poskytnutím jistiny. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

23. Žalobkyně má tedy pouze nárok na vrácení zbytku poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši [částka], kdy žalovaný zaplatil celkem částku [částka]. Soud tedy žalovaného zavázal, po odečtení provedených částečných úhrad dluhu, pouze k zaplacení zbytku jistiny ve výši [částka] a ve zbytku, představující zbytek poplatku za poskytnutí zápůjčky, kapitalizované úroky, běžné úroky a úroky z prodlení, zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno spočívající v tom, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dne [datum]. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byla vyzván k vrácení dluhu naposledy dopisem ze dne [datum], a to ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení. Uvedený dopis byl žalovanému odeslán téhož dne. Ve smyslu § 573 o. z. se má za to, že dopis byl doručen dne [datum], splatnost dluhu tedy nastala dnem [datum]. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., což v daném případě činí 8,5 % ročně. Jelikož žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % a ve zbytku požadovaných úroků žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nepřiznal, jelikož mu podle obsahu spisu žádné nevznikly.