11 C 105/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno pro zaplacení 144 588 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 128 191 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 128 191 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 66,26 % ročně z částky 105 218,91 Kč od 25. 11. 2025 do 16. 12. 2025 ve výši 4 093,98 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 105 218,91 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 11. 2025 dosáhne částky 430 156,80 Kč a částky ve výši 16 397,58 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním uzavřela dne 29. 11. 2023 prostřednictvím e-mailové komunikace smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále též jen „smlouva“), na základě níž žalobkyně žalovanému poskytla na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 125 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 66,26 % ročně a úhradou za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 042 Kč měsíčně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 8 510 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2024. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně prověřila z informací a dokladů poskytnutých jí žalovaným a lustrací žalovaného v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, SOLUS, NRKI a insolvenčním rejstříku. Doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný. Na základě provedených zjištění žalobkyně došla k závěru, že lze žalovanému úvěr poskytnout. Žalobkyně úvěr vyplatila dne 29. 11. 2023. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Od 10. 1. 2024 do 26. 8. 2025 uhradil žalobkyni ve splátkách celkovou částku 170 200 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek č. , hodnota, , 21 a 22 vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1 497 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek č. , hodnota, , 17, 18, 19, 21 a 22 vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 200 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky č. , hodnota, splatné dne 17. 9. 2025 o délce 65 dnů dle bodu 6.3 smlouvy došlo dne 23. 11. 2025 k zesplatnění úvěru. Dle bodu 6.4 smlouvy se dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny, která tak činila 122 368,46 Kč. Dle bodu 6. 5 smlouvy byl žalovaný po zesplatnění úvěru do zaplacení nové jistiny povinen platit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny. Žalovaný poté neuhradil již ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 122 368,46 Kč (původně jistina ve výši 105 218,91 Kč a přirostlé úroky ve výši 17 149,55 Kč), smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 1 497 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlení žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 1 200 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy za období od 25. 11. 2025 do sepisu žaloby ve výši 16 397,58 Kč, úhradu za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 3 126 Kč (3 x 1 042 Kč), úrok ve výši 66,26 % ročně z částky 105 218,91 Kč od 25. 11. 2025 do 16. 12. 2025 v kapitalizované výši 4 093,98 Kč a dále od 17. 12. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok od 25. 11. 2025 dosáhne částky 430 156,80 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Nařízeného jednání se řádně předvolaný žalovaný po omluvě nezúčastnil, o odročení jednání nežádal. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.

4. Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru a má od 11. 5. 2018 povolenou činnost spočívající v poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu).

5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným za pomoci prostředků komunikace na dálku dne 29. 11. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 125 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit jí úrok ve výši 66,25 % ročně společně s úhradou za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 042 Kč v 48 měsíčních splátkách po 8 510 Kč splatných každého 17. dne v měsíci počínaje 17. 1. 2024 a konče 17. 12. 2027. V bodu 6.1. smlouvy byla sjednána pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, maximálně však 2 999 Kč za každý kalendářní rok. V bodě 6.2. bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s úhradou splátky o délce 15 dnů. V bodě 6.3. bylo sjednáno zesplatnění úvěru v případě prodlení žalované s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů a v bodě 6.5. pro případ nezaplacení nové jistiny v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně dne 29. 11. 2023 odeslala na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 1 Kč s poznámkou, v níž byl uveden podpisový kód a identifikace pro poskytnutí úvěru (návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 11. 2023, příloha č. , hodnota, , dodatek, informace pro klienty o podpisu na dálku, splátkový kalendář, pojištění schopnosti splácet úvěr, zaslání SMS a potvrzení o platbě 1 Kč, přihláška do pojištění).

6. Schválení úvěru bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem žalobkyně ze dne 30. 11. 2023 (oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, včetně dodejky od žalovaného).

7. Žalobkyně před uzavřením smlouvy žalovaného seznámila s jejími právy a povinnostmi vyplývajícími mu z uzavírané smlouvy. Žalovaná podepsala prohlášení, kterým stvrdila zejména, že byla seznámena s údaji týkajícími se úvěru a s údaji týkajícími se zprostředkovatele (předsmluvní formulář, prohlášení klienta).

8. Čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání za měsíc říjen 2023 činil 57 095 Kč (potvrzení o výplatě).

9. Za období od 26. 7. 2023 do 18. 8. 2023 činil na účtu žalovaného č. , č. účtu, kreditní obrat 42 925 Kč a debetní obrat 42 904 Kč, za období od 18. 8. 2023 do 19. 9. 2023 činil na tomtéž účtu žalovaného kreditní obrat 88 002 Kč a debetní obrat 87 923,78 Kč. Dne 10. 8. 2023 byla na účet žalovaného vyplacena mzda ve výši 40 925 Kč, dne 8. 9. 2023 pak 24 702 Kč. Příjem žalovaného na účtu byl navýšen zápůjčkami od společnosti , právnická osoba, ., dne 25. 8. 2023 o částku 10 000 Kč, dne 29. 8. 2023 a dne 31. 8. 2023 vždy o částku 15 000 Kč (výpis z účtu žalovaného).

10. Při poskytování úvěru žalobkyně vycházela z toho, že je žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou, není ve výpovědní lhůtě, je ženatý, bydlí ve vlastní nemovitosti. Příjmy žalovaného dosahovaly 43 000 Kč měsíčně, z nichž hradil výdaje na bydlení 6 407 Kč a splátky ve výši 5 000 Kč. Dále žalobkyně v měsíčních výdajích žalovaného zohlednila výši životního minima 4 860 Kč a rezervu ve výši 1 000 Kč, čímž dospěla k částce volných zdrojů žalovaného ve výši 25 733 Kč (hodnocení klienta).

11. Žalovaný v době žádosti o úvěr splácel celkové závazky u finančních institucí v celkové výši 2 094 971 Kč, měl možnost čerpat úvěr do limitu 70 000 Kč (revolvingové úvěry) a neměl dluh po splatnosti (výpis z nebankovních registrů, výpis ze SOLUS)

12. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila jeho občanským průkazem (občanský průkaz žalovaného).

13. Úvěr ve výši 125 000 Kč byl žalovanému vyplacen dne 29. 11. 2023 na jeho účet č. , č. účtu, (doklad o vyplacení úvěru).

14. Žalovaný uhradil v období od 10. 1. 2024 do 26. 8. 2025 ve 20 splátkách po 8 510 Kč celkovou částku 170 200 Kč (karta klienta).

15. Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala o zaplacení dlužných splátek včetně zaplacení celého zesplatněného úvěru v částce 128 191 Kč (výzvy k zaplacení ze dne 18. 7. 2025, ze dne 20. 10. 2025 a ze dne 18. 11. 2025, výzva ze dne 23. 11. 2025).

16. K zaplacení žalované částky do 15 dní od odeslání výzvy byl žalovaný vyzván dopisem zástupkyně žalobkyně ze dne 16. 3. 2026 odeslaným téhož dne (předžalobní výzva ze dne 16. 3. 2026 včetně podacího archu z téhož dne).

17. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

18. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému částku 125 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni vrátil částku 170 200 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

20. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Dle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

28. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

29. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

31. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

32. Mezi žalobkyní a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování a tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému dle smluvních ujednání částku 125 000 Kč. Žalovaný žalobkyni vrátil částku 170 200 Kč a dále ničeho. Předloženými důkazy však žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť nijak nezkoumala výdaje žalovaného ani jeho celkovou finanční situaci, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti GK. Soud z žalobkyní předložených důkazů nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně zjistila výši výdajů žalovaného, zejména na bydlení a další splátky jiných závazků a spokojila se s pouze žalovaným uvedenými částkami výdajů na bydlení a splátky závazků, k nimž připočetla životní minimum a rezervu 1 000 Kč. Výši nákladů na domácnost, dojíždění za prací, za volání, internet, výši splátek jiných závazků žalobkyně nezkoumala vůbec, a to za situace, kdy jí z žalovaným předložených výpisů z účtu muselo být zřejmé, že měsíční příjem žalovaného pokrývá jeho měsíční výdaje a žalovaný finanční rezervy nevytváří. Příjem žalovaného musel navíc již v měsících srpen a září 2023 navýšen o zápůjčky, které byly žalovaným okamžitě spotřebovány. Z žalobkyní předložených důkazů nelze dovodit jinak, než se žalobkyně především spokojila s pouhými tvrzeními žalovaného ohledně jeho výdajů, jeho skutečnou finanční situaci nemohla však poznat. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

33. Při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného úvěrujícím přihlíží soud k neplatnosti takové smlouvy i bez návrhu, neboť porušením povinností dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky).

34. Jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla břemeno důkazní co do prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. shledal smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 125 000 Kč, jako neplatnou. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Protože žalovaný na jemu poskytnutou částku 125 000 Kč již uhradil částku 170 200 Kč, vrátil již, oč se na úkor žalobkyně obohatil. Soudu tedy nezbylo, než žalobu jako celek zamítnout, neboť žalovaný již není vůči žalobkyni povinen ničeho plnit.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Protože však procesně zcela úspěšnému žalovanému, která zůstal v řízení zcela nečinný, žádné náklady řízení nevznikly, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.