11 C 127/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale hlášen Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno 01 Anonymizováno Anonymizováno o 26 702 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 400 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 16 302 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 612,40 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 215,16 Kč, úrokem z úvěru ve výši 8 % ročně z částky 11 179,38 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 11 708,02 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 9. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 308,02 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 12. 2022. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých od žalovaného, které jsou zachyceny v žádosti o úvěr a které ověřila z předložené pracovní smlouvy, mzdového listu a pokynu k dočasnému výkonu práce a nahlédnutím do veřejných registrů. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, jež si žalovaný převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit peněžní prostředky spolu s úrokem v pevné výši 609 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 653 Kč a s poplatkem za možnost splácet úvěr v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2 160 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou dlužnou částku ve 14měsíčních splátkách po 1 593 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ke dni 13. 2. 2024. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaný uhradila dne 14. 12. 2022 ve výši 1 600 Kč a ocitl se v prodlení se splácením. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 s účinností ke dni 29. 5. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 11 179,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 612,40 Kč, poplatků specifikovaných výše v celkové výši 8 993,98 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 215,16 Kč, úroku z úvěru ve výši z úvěru ve výši 8 % ročně z částky 11 179,38 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 11 708,02 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala upomínkou k úhradě dlužné částky, žalovaný však na výzvu nikterak nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřila, z jednání soudu se omluvil. Jelikož nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Právní předchůdkyně žalobkyně (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .) se smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 12. 2022 zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni vrátit celkem částku 22 302 Kč, jež se skládá z jistiny ve výši 12 000 Kč, úroku v pevné výši 609 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 653 Kč a poplatku za možnost splácet úvěr v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2160 Kč, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Zápůjční úroková sazba byla u úvěru stanovena ve výši 8 %, výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr byla sjednána ve výši 272,44 %. Součástí smlouvy o úvěry byl i předpis splátek (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 12. 2022 a přílohou č. 1 smlouvy o úvěru).

5. Žalovaný dne 13. 12. 2022 požádala o úvěr původně ve výši 15 000 Kč. V žádosti žalovaný uvedla, že žije u rodičů, měsíčním příjmem ve výši 10 732 Kč a měsíční výdaje odhadl na částku 6 277 Kč, z toho částka 1 000 Kč připadala na výdaje spojené s bydlením, 4 250 Kč na osobní náklady a 1 027 Kč na jiné půjčky (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 13. 12. 2022, mzdové listy, pracovní smlouvy, pokyn k dočasnému výkonu práce).

6. Žalovaný zaplatil na splátky úvěru právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 1 600 Kč (prokázáno přehledovou tabulkou transakční historie).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno (prokázáno smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, seznamem postoupených pohledávek a dopisem ze dne 14. 6. 2024).

8. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 10. 9. 2024, která mu byla odeslána následujícího dne, žalovaný měl dlužnou částku uhradit nejpozději do 25. 9. 2024 (prokázáno výzvou k plnění ze dne 10. 9. 2024 včetně podacího lístku).

9. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („z. s. ú.“).

10. Dle ust. § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

22. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

23. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

24. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

25. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 z. s. ú. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala skutečné měsíční výdaje žalovaného, když se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, že měsíčně vynaloží částku 6 277 Kč na bydlení a částku 1 000 Kč na veškeré ostatní výdaje, což neodpovídá ani životnímu minimu. I z tohoto důvodu se tato částka coby měsíční výdaje dospělé osoby jeví jako nepřiměřeně nízká až nerealistická.

26. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 10 400 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla v souvislosti s úvěrem (12 000 Kč), a částkou, kterou žalovaný žalobkyni již uhradil (1 600 Kč).

27. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou k plnění ze dne 10. 9. 2024, která mu byla odeslána následujícího dne. Touto výzvou byl žalovaný vyzván, aby uhradil dlužnou částku nejpozději do 25. 9. 2024, což žalovaný nesplnil a od následujícího dne se tak ocitl v prodlení (26. 9. 2024). Z tohoto důvodu uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 10 400 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení.

28. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 16 302 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 612,40 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 215,16 Kč, úrokem z úvěru ve výši 8 % ročně z částky 11 179,38 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 11 708,02 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 9. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 308,02 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení částečně zamítnout.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož ve věci měl větší úspěch žalovaný, kterému však v tomto řízení – podle obsahu spisu – žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

30. Lhůtu k plnění rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.