11 C 127/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , 294 01 Bítouchov pro 13 832,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 13 832,50 Kč spolu s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu domáhala na žalované zaplacení částky 9 207 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovanou dne 21. 2. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 46 480 Kč, tedy jistinu společně s úrokem ve výši 1 268 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12 250 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 462 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 4 500 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Splatnost poslední splátky měla nastat dne 21. 4. 2023. Žalovaná ve lhůtě splatnosti neuhradila zcela všechny splátky a po poslední úhradě dne 19. 3. 2025 zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna na jistině 3 715,38 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 37,19 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 1 260 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 494,57 Kč a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 642,86 Kč. Ode dne následujícího po splatnosti úvěru se jistina dále úročí úrokem ve výši 8 % ročně. Žalovaná neuhradila na svůj dluh již ničeho a žalobkyně po ní krom výše uvedených částek požaduje i zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 057 Kč, úrok za období od 22. 4. 2023 do 16. 2. 2026 z dlužné jistiny kapitalizovaný částkou 1 899,24 Kč, zákonný úrok z prodlení od prodlení do 16. 2. 2026 kapitalizovaný částkou 3 652,54 Kč, úrok ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny od 17. 2. 2026 do zaplacení a zákonný úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny a částky úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. z částky 3 752,57 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná k zaplacení dlužné částky vyzvána upomínkou odeslanou jí dne 8. 4. 2026.

2. Dále se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 4 625,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její tatáž právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou dne 15. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 65 072 Kč, tedy jistinu společně s úrokem ve výši 1 775 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 17 150 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 847 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 6 300 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč. Splatnost poslední splátky měla nastat dne 15. 1. 2023. Žalovaná ve lhůtě splatnosti neuhradila zcela všechny splátky a po poslední úhradě dne 19. 3. 2025 zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna na jistině 2 404,60 Kč a na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 17,40 Kč. Ode dne následujícího po splatnosti úvěru se jistina dále úročí úrokem ve výši 8 % ročně. Žalovaná neuhradila na svůj dluh již ničeho a žalobkyně po ní krom výše uvedených částek požaduje i zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 203,50 Kč, úrok za období od 16. 1. 2023 do 16. 2. 2026 z dlužné jistiny kapitalizovaný částkou 1 694,40 Kč, zákonný úrok z prodlení od prodlení do 16. 2. 2026 kapitalizovaný částkou 3 232,12 Kč, úrok ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny od 17. 2. 2026 do zaplacení a zákonný úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny a částky úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. z částky 2 422 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky.

3. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k žalovaným pohledávkám smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 3. 2026 s účinností ke dni 12. 3. 2026. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno.

4. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy o úvěru č. , hodnota, její právní předchůdkyně zjistila, že žalovaná je zaměstnána, její měsíční příjem činí 21 996 Kč a její měsíční výdaje činí 11 560 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru č. , hodnota, právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že je žalovaná zaměstnána, její měsíční příjem činí 21 897 Kč a její měsíční výdaje činí 8 860 Kč. Žalovaná v obou případech uvedla, že žije u rodičů, je svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost. Zároveň žalobkyně dodala, že žalovaná splátky úvěrů, byť v nižší výši, hradila.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

6. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, která se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

7. Provedeným dokazováním učinil soud následující skutková zjištění:

8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 21. 2. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala peněžní prostředky v této výši právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit náklady úvěru ve výši 21 480 Kč, které představoval úrok ve výši 1 268 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 3 462 Kč a inkasní poplatek ve výši 4 500 Kč. Celkovou částku 46 480 Kč byla žalovaná povinna zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od uzavření smlouvy. Sazba úroku z úvěru byla sjednána ve výši 8 % ročně. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že obnos ve výši 35 000 Kč převzala od právní předchůdkyně v hotovosti v místě jejího bydliště (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 2. 2022, předpis splátek).

9. Žalovaná v žádosti o úvěr ke svým poměrům uvedla, že žije s rodiči, je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost a je zaměstnána. Měsíční příjem žalované činil 21 996 Kč, z nějž hradila měsíční výdaje v celkové výši 11 560 Kč, z toho částka 1 000 Kč připadala na náklady související s bydlením, částka 3 860 Kč na dopravu a osobní náklady a částka 6 700 Kč na měsíční splátky stávajících půjček. Před uzavřením smlouvy byla žalovaná seznámena s právy a povinnostmi plynoucími jí z uzavírané smlouvy (žádost o úvěr, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

10. Žalovaná na splátky uhradila v období od 22. 2. 2022 do 19. 3. 2025 v 32 splátkách celkovou částku 40 330 Kč (transakční historie).

11. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 15. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala peněžní prostředky v této výši právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit náklady úvěru ve výši 65 072 Kč, které představoval úrok ve výši 1 775 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 17 150 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4 847 Kč a inkasní poplatek ve výši 6 300 Kč. Celkovou částku 65 072 Kč byla žalovaná povinna zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od uzavření smlouvy. Sazba úroku z úvěru byla sjednána ve výši 8 % ročně. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že obnos ve výši 35 000 Kč převzala od právní předchůdkyně v hotovosti v místě jejího bydliště (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 11. 2021, předpis splátek).

12. Žalovaná v žádosti o úvěr ke svým poměrům uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost a je zaměstnána. Měsíční příjem žalované činil 21 897 Kč, z nějž hradila měsíční výdaje v celkové výši 8 860 Kč, z toho částka 1 000 Kč připadala na náklady související s bydlením, částka 3 860 Kč na dopravu a osobní náklady a částka 4 000 Kč na měsíční splátky stávajících půjček. Před uzavřením smlouvy byla žalovaná seznámena s právy a povinnostmi plynoucími jí z uzavírané smlouvy (žádost o úvěr, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

13. Žalovaná na splátky uhradila v období od 16. 11. 2021 do 19. 3. 2025 v 36 splátkách celkovou částku 62 650 Kč (transakční historie).

14. Žalovaná byla od 1. 2. 2019 zaměstnána u společnosti , právnická osoba, ., na dobu neurčitou. Její průměrný měsíční příjem činil za měsíce červenec, srpen a říjen 2021 částku 21 896 Kč a za měsíce listopad, prosinec 2021 a leden 2022 pak částku 21 996 Kč (pracovní smlouva a výplatní pásky žalované).

15. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 3. 2026 s účinností ke dni 12. 3. 2026 na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 27. 3. 2026 podaným k poštovní přepravě dne 30. 3. 2026 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 2. 3. 2026 včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 3. 2026 včetně podacího lístku ze dne 30. 3. 2026).

16. Před podáním žaloby právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužných částek do 18. 4. 2026 upomínkou ze dne 8. 4. 2026 odeslané žalované téhož dne (předžalobní upomínka ze dne 18. 4. 2026 včetně podacího lístku z téhož dne).

17. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu:

18. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřených smluv peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a ve výši 35 000 Kč. Žalovaná vrátila právní předchůdkyni žalobkyně v prvém případě částku 40 330 Kč a v druhém případě částku 62 650 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ani v jednom případě neprovedla před poskytnutím úvěru řádně kontrolu úvěruschopnosti žalované. Na žalobkyni byly platně postoupeny pohledávky za žalovanou z titulu shora uvedených smluv. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení jejích dluhů.

19. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

20. Dle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Dle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Dle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Dle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

27. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

30. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

31. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

32. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

33. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

34. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou měl v obou případech vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování a tvrzení žalobkyně vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dle smluvních ujednání částku 25 000 Kč, na níž žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátila částku 40 330 Kč, a dále že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dle smluvních ujednání částku 35 000 Kč, na níž žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátila částku 62 650 Kč. Žalobkyně nepředložila důkazy, kterými by prokázala, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti GK. Povinnost právní předchůdkyně žalobkyně uchovat dokumenty, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela, jí byla stanovena § 78 odst. 1 z. s. ú. Právní předchůdkyně žalobkyně především řádně nezkoumala výdaje žalované, spokojila se pouze s jejich výší, jak jí žalovaná uvedla, kolik však žalovaná reálně na své životní náklady vydá neověřila, například výpisem z účtu žalované. Zda právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovanou v dostupných registrech dlužníků, žalobkyně rovněž nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nemohla poznat dostatečně finanční situaci žalované, nemohla vědět, zda žalovaná své měsíční příjmy například neprosází v sázkách, když vůbec neprověřila výdaje žalované, nemohla proto posoudit, zda je v možnostech žalované úvěry splácet. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalované, a tedy i co do platného sjednání smluv o úvěru. Břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

35. Při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného úvěrujícím přihlíží soud k neplatnosti takové smlouvy i bez návrhu, neboť porušením povinností dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky).

36. Jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla břemeno důkazní co do prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto v souladu s § 580 o. z. shledal smlouvy o úvěru, na jejichž základě byly žalované poskytnuty částky 25 000 Kč a 35 000 Kč, jako neplatné. K neplatnosti smluv přihlédl soud dle § 588 o. z. bez návrhu (absolutní neplatnost). Převzala-li žalovaná peněžní prostředky na základě neplatných smluv, byla povinna tyto částky vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Protože žalovaná na jí poskytnutou částku 25 000 Kč již uhradila částku 40 300 Kč a na poskytnutou částkou 35 000 Kč již uhradila částku 62 650 Kč, vrátila již, oč se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatila. Soudu tedy nezbylo, než žalobu jako celek zamítnout, neboť žalovaná již není vůči žalobkyni povinna ničeho plnit.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Protože však procesně zcela úspěšné žalované, která zůstala v řízení zcela nečinná, žádné náklady řízení nevznikly, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.