11 C 128/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 31 440 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 23. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 11 440 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 000 Kč od 31. 5. 2025 do 22. 11. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 23. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 080 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 314 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 7. 2. 2025 prostřednictvím webového portálu žalobkyně www., Anonymizováno, .cz, na kterém si žalovaný nastavil požadovanou výši úvěru a dobu jeho trvání, vyplnil registrační formulář, souhlasil s podmínkami úvěru a smluvní dokumentací. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím ověřovací platby ve výši 1 Kč. Žalobkyně poté prověřila úvěruschopnost žalovaného lustrací v dostupných registrech (ISIR, CEE, CRKI a BRKI). K ověření příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy z bankovního účtu. Jelikož nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného, byla žalovanému žalobkyní schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru a následně byla dne 7. 2. 2025 mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal splácet smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý k jistině vždy k 27. dni v měsíci. Jistinu mohl žalovaný splatit kdykoliv během trvání smlouvy o úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni 30. 5. 2025 a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, ač byl o úhradu dluhu upomínán i předžalobní výzvou. Žalobkyně má za to, že jí s ohledem na výše uvedené vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 8 000 Kč, na úrok z prodlení v zákonné výši ročně z částky 28 000 Kč od 31. 5. 2025 do zaplacení a na smluvní pokutu v kapitalizované výši 3 440 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil k jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 2. 2025, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 10 000 Kč. Žalovaný se zavázala splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami vždy k 27. dni v měsíci. Minimální splátka činila částku odpovídající úroku přirostlému za předchozí období. Úroková sazba byla stanovena ve výši 40 % měsíčně a roční procentní sazba nákladů činila 5830,2 %. Z čl. VI. bodu 6.3. písm. a) smlouvy vyplývá právo žalobkyně k zesplatnění úvěru v případě že úvěrovaný poruší povinnosti vyplývající ze smlouvy. Dle čl. IV. bodu 4.2. písm. c) smlouvy byla mezi žalobkyní a žalovaným v případě prodlení žalovaného se splácením sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 2. 2025, žádost o spotřebitelský úvěr).

5. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila občanským průkazem žalovaného (občanský průkaz).

6. Rovněž z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že na účet žalovaného , č. účtu, byla připsána částka ve výši 10 000 dne 6. 12. 2024 a dne 7. 2. 2025 částky ve výši 10 000 Kč pod VS , var. symbol, , odpovídající rodnému číslu žalovaného (potvrzení o provedené platbě).

7. Žalovaný uvedl, že jeho příjem se pohybuje okolo 53 229 Kč, měsíční výdaje činí 15 000 Kč, žije v pronajatém bytě, nemá dokončeno žádné vzdělání (žádost o úvěr).

8. Žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru dopisem ze dne 30. 5. 2025. K zesplatnění úvěru došlo téhož dne 30. 5. 2025 (zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 30. 5. 2025).

9. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 11. 2025, která mu byla odeslána téhož dne (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 16 11. 2025, včetně podacího lístku z téhož dne).

10. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 7. 2. 2025 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu se sjednanými úroky. Žalobkyně provedla před poskytnutím půjčky kontrolu úvěruschopnosti žalovaného pouze z informací, které žalovaný žalobkyni sám sdělil. Žalovaný žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěrem neuhradil ničeho.

12. Ze smlouvy o poskytnutí pohledávek ze dne 13. 3. 2023 a z přílohy č. , hodnota, , 13 ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 14. 12. 2023 soud nezjistil nic relevantního, neboť tyto listiny se nevztahují k projednávanému případu.

13. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

14. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

26. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

27. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

28. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

29. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 z. s. ú. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně nedoložila ani že ověřila příjmy žalovaného, jeho výdaje rovněž žádný způsobem neověřovala. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by zkoumala případné další závazky žalovaného a jeho celkovou dluhovou zátěž. Sice v žalobě tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a registrech CRKI a BRKI, toto tvrzení však neprokázala. Soud proto uzavřel, že žalobkyně komplexně nezkoumala měsíční výdaje žalovaného ani jeho majetkovou situaci a k posouzení úvěruschopnosti nepředložila žádný jiný důkaz než dvě výplatní pásky.

30. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 20 000 Kč, která představuje částku, kterou žalobkyně žalovanému dne 6. 12. 2024 (tedy ještě před uzavřením smlouvy o úvěru) a dne 7. 2. 2025 poskytla. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by v souvislosti s úvěrem něčeho uhradil.

31. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne 16. 11. 2024. Touto výzvou byl žalovaný vyzván, aby uhradil dlužnou částku do 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. byla výzva žalovanému doručena dne 19. 11. 2025, dne 22. 11. 2025 tak marně uplynula lhůta k úhradě dluhu a ode dne 23. 11. 2025 se žalovaný ocitl v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne 23. 11. 2025 do zaplacení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

32. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků (8 000 Kč) a smluvní pokuty (3 440 Kč), soudu nezbylo než žalobu co zbytku nároku částečně zamítnout.

33. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná pouze z části, a to z 63,6 % a žalovaný ze 36,4 %. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 27,2 % nákladů řízení žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 3 972 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 572 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena:- částkou 2 100 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b AT) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 700 Kč,- odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT).

34. Poměrná část nákladů ve výši 27,2 % činí po zaokrouhlení částku 1 080 Kč.

35. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

36. V souladu s položkou 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud žalobkyni doměřil soudní poplatek za zahájení řízení ve výši 314 Kč, když ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz z důvodů ležících na straně žalobkyně (uplatněn vysoký úrok z úvěru).