11 C 193/2020

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr Sabinou Kubáňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 42 748 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 42 748 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 748 Kč od 12. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 258 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 11. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení výše uvedené částky s tím, že poskytla žalovanému od 14. 1. 2020 do 15. 2, 2020 hospitalizační péči. Žalovaný byl v tomto období bez zdravotního pojištění, žalobkyně proto úhradu zdravotní péče ve výši 42 748 Kč vyúčtovala žalovanému fakturou číslo ze dne 27. 4. 2020 se splatností dne 11. 5. 2020. Žalovaný ani přes upomínku žalobkyně doposud nic neuhradil.

2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání dané věci je založena s odkazem na č.l. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Žalovaný je žalován u soudu členského státu, na jehož území má bydliště. Jmenovaný je dle registru obyvatel hlášena k pobytu v ČR na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí a do tohoto místa mu bylo i doručeno v souladu s občanským soudním řádem č. 99/1963 Sb. (dále o.s.ř.).

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

5. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví ČR (zřizovací listina státní příspěvkové organizace Psychiatrická nemocnice obec vydaná Ministerstvem zdravotnictví dne 25. 6. 2014 pod číslo jednací ve znění jejich změn včetně příloh číslo). Žalobkyně přijala žalovaného dne 14. 1. 2020 k hospitalizační péči, kterou mu poskytovala do 15. 2. 2020, kdy byl žalovaný propuštěn (jmenný seznam přijatých dne 14. 1. 2020). Za poskytnutou hospitalizační péči v uvedeném období účtovala žalobkyně žalovanému fakturou č. 2020 ze dne 27. 4. 2020 částku 42 748 Kč se splatností dne 11. 5. 2020, zaslanou žalovanému s výzvou k zaplacení z téhož dne. Žalovaný si výzvu nepřevzal a ničeho neuhradil (faktura č. 2020 ze dne 27. 4. 2020, výzva k zaplacení z téhož dne, dodejky od žalovaného).

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se použije pro smlouvy uzavřené po 17. 12. 2009. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 4 bod 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu. V dané věci má žalobkyně, resp. poskytovatel zdravotní péče sídlo na území České republiky.

8. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta zdravotní péče, přičemž žalovaný nebyl účasten zdravotního pojištění ve smyslu § 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění ke dni poskytnutí zdravotní péče. Bylo proto jeho povinností uhradit náklady zdravotní péče poskytnuté mu žalobkyní, jejichž výši vyčíslila žalobkyně v souladu s obsahem přílohy č. 1 vyhlášky č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění účinném ke dni poskytnutí péče, a dle Cenového předpisu Ministerstva zdravotnictví číslo o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb uveřejněné ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR v částce 11 ze dne 11. 12. 2018. Mezi účastníky platně vznikl závazkový vztah ve smyslu § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Podle § 1721 o. z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

9. S ohledem na výše uvedené, kdy žalobkyně prokázala právní důvod, výši žalované částky a zcela po právu tak nárokovala svou pohledávku za žalovaným, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 42 748 Kč včetně příslušenství – zákonného úroku z prodlení. Právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného.

10. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 5 528 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 2 138 Kč a nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 2 820 Kč, tj. odměnou za 1 úkon právní služby (§ 11 odst. 1 a § 5 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), a -) paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 1 úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4AT).

11. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.