11 C 193/2020

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr Sabinou Kubáňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 42 748 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 42 748 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 748 Kč od 12. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 258 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 11. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení výše uvedené částky s tím, že poskytla žalovanému od 14. 1. 2020 do 15. 2, 2020 hospitalizační péči. Žalovaný byl v tomto období bez zdravotního pojištění, žalobkyně proto úhradu zdravotní péče ve výši 42 748 Kč vyúčtovala žalovanému fakturou [číslo] ze dne 27. 4. 2020 se splatností dne 11. 5. 2020. Žalovaný ani přes upomínku žalobkyně doposud nic neuhradil.

2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání dané věci je založena s odkazem na č.l. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Žalovaný je žalován u soudu členského státu, na jehož území má bydliště. Jmenovaný je dle registru obyvatel hlášena k pobytu v ČR na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí a do tohoto místa mu bylo i doručeno v souladu s občanským soudním řádem č. 99/1963 Sb. (dále o.s.ř.).

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

5. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví ČR (zřizovací listina státní příspěvkové organizace Psychiatrická nemocnice [obec] vydaná Ministerstvem zdravotnictví dne 25. 6. 2014 pod [číslo jednací] ve znění jejich změn včetně příloh [číslo]). Žalobkyně přijala žalovaného dne 14. 1. 2020 k hospitalizační péči, kterou mu poskytovala do 15. 2. 2020, kdy byl žalovaný propuštěn (jmenný seznam přijatých dne 14. 1. 2020). Za poskytnutou hospitalizační péči v uvedeném období účtovala žalobkyně žalovanému fakturou č. 2020 ze dne 27. 4. 2020 částku 42 748 Kč se splatností dne 11. 5. 2020, zaslanou žalovanému s výzvou k zaplacení z téhož dne. Žalovaný si výzvu nepřevzal a ničeho neuhradil (faktura č. 2020 ze dne 27. 4. 2020, výzva k zaplacení z téhož dne, dodejky od žalovaného).

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se použije pro smlouvy uzavřené po 17. 12. 2009. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 4 bod 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu. V dané věci má žalobkyně, resp. poskytovatel zdravotní péče sídlo na území České republiky.

8. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta zdravotní péče, přičemž žalovaný nebyl účasten zdravotního pojištění ve smyslu § 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění ke dni poskytnutí zdravotní péče. Bylo proto jeho povinností uhradit náklady zdravotní péče poskytnuté mu žalobkyní, jejichž výši vyčíslila žalobkyně v souladu s obsahem přílohy č. 1 vyhlášky č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění účinném ke dni poskytnutí péče, a dle Cenového předpisu Ministerstva zdravotnictví [číslo] o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb uveřejněné ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR v částce 11 ze dne 11. 12. 2018. Mezi účastníky platně vznikl závazkový vztah ve smyslu § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Podle § 1721 o. z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

9. S ohledem na výše uvedené, kdy žalobkyně prokázala právní důvod, výši žalované částky a zcela po právu tak nárokovala svou pohledávku za žalovaným, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 42 748 Kč včetně příslušenství – zákonného úroku z prodlení. Právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného.

10. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 5 528 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 2 138 Kč a nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 2 820 Kč, tj. odměnou za 1 úkon právní služby (§ 11 odst. 1 a § 5 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), a -) paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 1 úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4AT).

11. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.