11 C 230/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o přezkum nálezu finančního arbitra

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá nahrazení nálezu finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, ve výroku I ve spojení s rozhodnutím finančního arbitra o námitkách č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, tak, že se zamítá návrh žalované jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil nález finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, (dále jen „nález“) a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) a návrh účastnice jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi zamítl. Žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni tyto finanční prostředky a sjednané příslušenství, tj. úrok ve výši , částka, , poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, a částku ve výši , částka, za hotovostní inkaso splátek, celkem tedy měla žalovaná uhradit žalobkyni částku ve výši , částka, v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši , částka, . Dne , datum, uzavřely žalobkyně a žalovaná dohodu o narovnání, kdy žalovaná uznala svůj dluh ve výši , částka, . Vzhledem k této dohodě o narovnání vznikl nový závazek žalované, a to ve výši , částka, , tento závazek nahradil původní. Žalobkyně eviduje nedoplatek ve výši , částka, , který je navýšen o úhradu ve prospěch žalované. Finanční arbitr založil své rozhodnutí na závěru o neplatnosti dohody o narovnání, žalobkyně s tímto názorem však nesouhlasí, právní posouzení finančního arbitra nepřípustně ingeruje do smluvní svobody stran, podporuje nerovnost účastníků na úkor žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany je na místě, nicméně nemůže být neomezená. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dohodu o narovnání a následně podala návrh na určení neplatnosti daného jednání, žalobkyně má za to, že tento akt by neměl požívat právní ochrany, na straně žalobkyně by tak docházelo k právní nejistotě. Žalovaná se dále domáhala u finančního arbitra vyslovení neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru, a to z důvodu ujednání proti dobrým mravům a nedostatečného posouzení úvěruschopnosti. Finanční arbitr založil své rozhodnutí na závěru o nedostatečném prověření a posouzení úvěruschopnosti účastnice, se kterým se žalobkyně neztotožňuje a má za to, že z doložených podkladů a zjištěného skutkového stavu takovýto závěr nevychází. Žalovaná byla při uzavírání smlouvy zejména prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru přehledně a srozumitelně upozorněna na veškeré podmínky spotřebitelského úvěru, včetně výše a četnosti jednotlivých splátek a celkové sumy sjednaných splátek. Při uzavření smlouvy došlo k pečlivému zkoumání okolností souvisejících s úvěruschopností žalované a vyplynul z něj dostatečný disponibilní zůstatek klientky. Náklady žalované na bydlení a domácnost zcela odpovídaly poměrům a nebyly nikterak extenzivně vysoké ani nízké. Byla provedena kontrola probíhajících exekučních řízení skrze program , právnická osoba, a lustrace insolvenčním rejstříkem. , jméno FO, byla provedena kontrola zaměstnavatele. Dále byla použita kontrola skrze RUIAN. Žalovaná při uzavření úvěrových smluv uvedla, že má jednu půjčku, nemá hypotéku ani úvěr s balonovou splátkou, není povinna hradit výživné a nejsou jí prováděny žádné jiné srážky z příjmu. Žalovaná žila v nájemním bydlení, nevlastnila automobil ani nemovitost, byla osobou s pravidelným měsíčním příjmem. V době uzavření smlouvy nebylo zjištěno, že by proti účastnici byly vedeny exekuce či bylo zahájeno insolvenční řízení. Při důkladném posouzení pak účastnici vždy zbývaly dostatečné prostředky k úhradě jejích závazků. Majetková situace klientky byla ověřena doklady. Žalobkyně tímto prohlašuje, že z její strany byly dodrženy veškeré zákonné povinnosti, které jsou kladeny v tomto případě na věřitele při sjednávání spotřebitelské smlouvy, stejně jako jsou v souladu s právními předpisy veškerá ustanovení příslušné smlouvy a další smluvní dokumentace. Není tak pravdou, že by se žalobkyně posouzením úvěruschopnosti účastnice zabývala nedostatečně. Nad to ale žalobkyně opětovně podotýká, že smlouva o spotřebitelském úvěru nemohla být předmětem posouzení u finančního arbitra, právě z důvodu uzavření dohody o narovnání. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, a zákonem o spotřebitelském úvěru. Důkazem o splnění povinnosti jsou evidenční karta a protokol z informační a posuzovací návštěvy. Objektivní posouzení dostatečnosti či nedostatečnosti prověření úvěruschopnosti žalované je možné provést pouze objektivním poměřením žalobcem zjištěného stavu a stavu v rozhodné době reálného. Vyslovit neplatnost smlouvy jen na základě toho, že žalobkyně nedisponuje konkrétní listinou, což jí zákon výslovně ani neukládá, je nepřípustným zásahem do jejích práv, musí být zohledněno, jakou konkrétní skutečnost žalobkyně při prověřování zjistit měla, ale nezjistila, z jakého důvodu a jaký vliv by tato informace měla na vyhodnocení ze strany žalobkyně při rozhodování o uzavření předmětné smlouvy. Nelze ani žalobkyni klást k tíži nezjištění informace, kterou nemohla zjistit jinak než z tvrzení žalované. Ani sama žalovaná netvrdí, že by v době uzavření smlouvy nebyla úvěruschopná, pouze vyjadřuje pochybnost o správnosti postupu žalobkyně, kterou ale nijak nespecifikuje. Žalobkyně je v podstatě sankcionována za to, že nepořídila kopie veškerých dokladů, které jí žalovaná poskytla. Podle žalobkyně je třeba porovnat zjištění učiněná žalobkyní se skutečností v rozhodné době a až zjištěné rozdíly hodnotit v tom směru, zda žalobkyně vůbec měla možnost odchylky oproti skutečnému stavu zjistit. Nutné je i zohlednit nemožnost dovolávat se neplatnosti účastníkem, který tuto neplatnost fakticky vědomě způsobil. Z judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, z , datum, ) plyne, že rozhodující je otázka, zda byla žalovaná v době uzavření smlouvy skutečně neúvěruschopná a teprve při negativní odpovědi na tuto otázku je třeba zkoumat, zda zde existovala důvodná pochybnost o jejích možnostech své dobrovolně převzaté závazky plnit, tj. zda měla žalobkyně reálnou možnost (a tím i zákonem danou povinnost) daný úvěrový případ vyhodnotit tak, že představuje takovou míru rizika a ohrožení pro úvěrovaného, které již nelze poskytnutím úvěru podstoupit. Argumentace uvedeným rozhodnutím Soudního dvora EU C-755/22 je dle názoru žalobkyně hrubým zkreslením právního názoru tam uvedeného. Sankci neplatnosti smlouvy lze aplikovat na smlouvu uzavřenou s neúvěruschopným úvěrovaným. V předmětné věci ale arbitr úvěruschopnost účastnice nad rámec zjištění žalobkyně nijak neprověřoval, přičemž informace shromážděné žalobkyní svědčí jednoznačně pro úvěruschopnost účastnice. Jestliže účastnice byla aktivní, vyvolala spor a sama vznesla námitku neplatnosti, nelze se spokojit s tím, že jí jako straně sporu postačí pouhé vágní prohlášení.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila, s tím, že se plně ztotožňuje s argumentací finančního arbitra.

3. Finanční arbitr k věci uvedl, že přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. V nálezu i v rozhodnutí o námitkách popsal rozhodná a skutková zjištění, rozhodnou právní a smluvní úpravu, své rozhodnutí náležitě odůvodnil a vypořádal se s námitkami žalobkyně i žalované. Finanční arbitr zdůraznil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření příjmů a výdajů žalované, když vyšla pouze z prohlášení žalované. Povinností žalobkyně je uchovávat dokumenty, na základě, nichž ověřovala úvěruschopnost, jak vyplývá ze zákona o spotřebitelském úvěru. Ohledně námitky žalobkyně o dohodě o uznání dluhu, finanční arbitr došel k závěru, že nebyla uzavřena dohoda o narovnání ve smyslu § 1903 o.z., kdy se jedná o uznání a narovnání sporných nebo pochybných práv, o což se tomto případě nejednalo. Finanční arbitr tak dohodu o narovnání posoudil jako uznání dluhu podle § 2053 o.z., kdy původní závazek žalované trval i nadále.

4. Soud věc dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, kteří byli řádně předvoláni, žalovaná se k jednání nedostavila, z jednání se omluvila, zástupkyně žalobkyně se z jednání sice omluvila pro nenadálé obtíže celé rodiny, o odročení nepožádala.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

6. Finanční arbitr dne , datum, vydal nález č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , jehož výrokem I. určil, že žalobkyně je povinna žalované zaplatit částku ve výši , částka, . Výrokem II. pak návrh navrhovatelky ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítl. Výrokem III. uložil žalobkyni povinnost uhradit do 15 dnů ode dne nabytí právní moci nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra sankci ve výši , částka, . Finanční arbitr nejdříve posoudil, zda prostřednictvím uznání dluhu ze dne , datum, došlo k zániku původního závazku ze smlouvy a došel k závěru, že nikoliv. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že uznání dluhu je v souladu s ustanovením § 2053 občanského zákoníku, že dosavadní závazek trvá, nový nevzniká, na toto uznání nelze nahlížet jako narovnání ve smyslu § 1903 občanského zákoníku, ani dle § 1902 občanského zákoníku. Dále byly výroky nálezu zejména odůvodněny tím, že žalobkyně nesplnila svou povinnost postupovat při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí, když předložila pouze dvě výplatní pásky bezprostředně předcházející uzavření smlouvy a potvrzení o výš invalidního důchodu. Finanční arbitr ze shromážděných podkladů nezjistil, že by žalobkyně dostatečně ověřila výši příjmu (výplatními páskami za dobu alespoň tří měsíců nebo trvání zaměstnaneckého poměru). I kdyby žalobkyně prokázala, že prověřila příjmovou stranu rozpočtu žalované (což se však v posuzovaném případě nestalo), ze shromážděných podkladů finanční arbitr nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru, jakkoliv ověřovala pravidelné měsíční výdaje žalované na bydlení, domácnost, dopravu, ani zda měla účastnice závazky vůči třetím osobám. Nestačí vycházet ani z výše životního minima, ani ze statistických údajů o průměrných výdajích domácností na bydlení. Žalobkyně tvrdila, že žalovanou uváděné skutečnosti ověřila v registru RUIAN, registru , jméno FO, , insolvenčním rejstříku a systému CreditCheck, přičemž finančnímu arbitrovi nepředložila žádné výpisy provedených lustrací. Žalobkyně má povinnost po dobu stanovenou zákone uchovávat potřebné dokumenty, které jsou potřeba k posouzení úvěruschopnosti žalované, pokud je neuchová, musí počítat s tím, že nemusí řádné posouzení úvěruschopnosti žalované obhájit. Finanční arbitr tak ze shromážděných podkladů a po jejich pečlivém právním posouzení nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením smluv o úvěru ověřila s odbornou péčí úvěruschopnost účastnice v souladu s § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, a měl tak smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou. Vzhledem k neplatnosti smlouvy si žalobkyně a žalovaná byly povinny vrátit bezdůvodné obohacení, které nabyly. Žalovaná převzala na základě neplatné smlouvy částku , částka, a žalobkyně , částka, , tudíž vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši , částka, na straně žalobkyně. Vzhledem k tomu, že finanční arbitr částečně vyhověl účastnici, uložil žalobkyni uhradit sankci , částka, (prokázáno nálezem finančního arbitra , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ).

7. Finanční arbitr dne , datum, vydal rozhodnutí o námitkách č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , jehož výrokem zamítl námitky žalobkyně a nález potvrdil. Rozhodnutí o námitkách bylo odůvodněno zejména tím, že finanční arbitr po posouzení námitek žalobkyně setrval na svých právních závěrech, tedy že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ze smlouvy o úvěru, když převážně vycházela z nepodložených tvrzení žalované, které prokazatelně neověřila. Úvěrovou smlouvu finanční arbitr nadále shledával neplatnou, takže strany si byly povinny vydat bezdůvodné obohacení získané na základě této neplatné smlouvy (prokázáno rozhodnutím o námitkách finančního arbitra , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ).

8. Dne , datum, žalovaná a žalobkyně podepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, a žalovaná se poskytnuté peněžní prostředky zavázala žalobkyni vrátit s úrokem ve výši , částka, , poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, v 60týdenních splátkách po , částka, . Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 7. 20212 včetně smluvních podmínek). Před uzavřením smlouvy žalobkyně seznámila účastnici s právy a povinnostmi plynoucími jí z uzavírané smlouvy formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který účastnice téhož dne podepsala (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

9. Žalovaná dne , datum, vyplnila evidenční kartu klienta, v níž uvedla své osobní údaje, že bydlí v nájemním bydlení, má základní vzdělání, je svobodná, není majitelkou vozu ani nemovitosti, nebyla trestně stíhána a od žalobkyně již úvěr měla, nemá hypotéku ani úvěr s balonovou splátkou. Jako svůj zdroj příjmu žalovaná uvedla invalidní důchod ve výši , částka, a mzdu ve výši , částka, (práce na plný úvazek), počet zdrojů příjmů uvedla dva. Mezi výdaji uvedla životní výdaje na bydlení ve výši , částka, , životní minimum ve výši , částka, . Tím byl zjištěn disponibilní zůstatek , částka, (prokázáno evidenční kartou klienta).

10. Zástupce žalobkyně navštívil žalovanou v místě bydliště, kde ji informoval o podmínkách poskytnutí půjčky, byla vyplňována evidenční karta klienta, posuzovány příjmy a výdaje žalované, popisován proces posuzování úvěruschopnost (protokol informační a posuzovací návštěva).

11. Z dokumentu označeném jako uznání dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že tento byl podepsán jako žalobkyní, tak žalovanou, kdy žalovaná uznává svůj dluh vůči věřiteli na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, v celkové výši , částka, s příslušenstvím v zákonné výši (uznání dluhu ze dne , datum, ).

12. Žalované byl od ledna 2021 zvýšen invalidní důchod na částku , částka, měsíčně (oznámení , právnická osoba, ze dne , datum, ).

13. Žalobkyně dne , datum, zaplatila finančnímu arbitrovi částku , částka, a žalované částku , částka, (výpisy z účtu žalobkyně – transakční historie).

14. Z přehledu splátek soud zjistil, jak byl daný úvěr splácen, žalovaná dosud uhradila žalobkyni částku , částka, (přehled splátek).

15. Soud v řízení neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz účastnickým výslechem žalované pro nadbytečnost, neboť měl veškeré skutkové okolnosti pro rozhodnutí o nárocích žaloby za dostatečně objasněné.

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

17. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, , právnická osoba, . vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost účastnice zkoumat z úřední povinnosti, a nikoliv pouze k námitce účastnice. Rovněž dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z , datum, by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Nejde přitom o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Žaloba byla podána včasně (§ 247 o. s. ř.).

24. Soud se nejprve zabýval námitkou žalobkyně, že s žalovanou byla uzavřena dohoda o narovnání, a tím byl původní závazek žalované ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, nahrazen závazkem novým, že již nelze zkoumat platnost původní uzavřené smlouvy. Soud se ztotožnil s názorem finančního arbitra, že v daném případě nebyla uzavřena dohoda o narovnání, ale pouze uznání dluhu, což ostatně také vyplývá z předloženého dokumentu nazvaného uznání dluhu. Soud posoudil tuto písemnost ze dne , datum, podle jejího obsahu, kdy žalovaná uznala svůj dluh vůči věřiteli co do důvodu a výše, což přesně odpovídá zákonnému ustanovení § 2053 občanského zákoníku. Podle komentáře: ,,uznání dluhu je způsobem utvrzení dluhu. Uznání dluhu není právním titulem vzniku dalšího (vedlejšího) závazku vedle závazku původního. Existující dluh se jím utvrzuje, nezpůsobuje však jeho zánik. Uznáním se nemění právní důvod dluhu. Uznání je tak nástrojem preventivním a vede k posílení procesní pozice věřitele v případném sporu.″ (89/2012 Sb., občanský zákoník, Komentář Svazek V, (§ 1721- 2520), , jméno FO, , Wolters Kruwer). Původní závazek ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, trvá i nadále, a soud následně zkoumal, zda byla smlouva o úvěru uzavřena platně.

25. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně při zkoumání příjmů žalované vycházela ze dvou výplatních pásek a z výměru invalidního důchodu; rovněž nezkoumala výdaje žalované na bydlení, splátky dalšího úvěru, ostatní běžné výdaje, např. za jídlo, za léky, zda žalovaná nemá zvýšené výdaje spojené se , podezřelý výraz, stavem atd. Žalobkyně si od žalované nevyžádala například výpis z běžného účtu, ze kterého by ověřila, zda měsíční hospodaření žalované s penězi končí v kladném zůstatku. Neověření výdajů uváděných ze strany žalované žalobkyní tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace žalované za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů žalované tak, aby na požadovaný úvěr dosáhla. Žalobkyně zároveň neprokázala, že by prováděla lustraci v insolvenčním rejstříku, ve výpisu z centrální evidence exekucí či dalších registrů. Zároveň bylo soudem zjištěno, že žalovaná žalobkyni zaplatila ke smlouvě částku přesahující výši poskytnutého úvěru, přičemž žalobkyně se tak na úkor žalované bezdůvodně obohatila o celkovou částku , částka, . Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť shledal rozhodnutí finančního arbitra správným.

26. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého by procesně úspěšnější žalovaná měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, jelikož jí však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tak soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.