11 C 236/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl soudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 44 270 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 770 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 770 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky ve výši 17 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 500 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 790 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svým návrhem doručeným soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí s tím, že uzavřela se žalovanou dne [datum] dohodu o narovnání a o splátkovém kalendáři, na jejímž základě byla nahrazena všechna práva a povinnosti smluvních stran ze Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum]. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni částku ve výši 46 618 Kč, a to formou 20 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 330 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku ve výši 2 330 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná zbývající dlužnou částku ve výši 44 270 Kč neuhradila, stal se dluh žalované splatný v celém rozsahu a od [datum] je v prodlení. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum].

2. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně před uzavřením předmětné dohody o narovnání na základě lustrace v evidencích a kontrolou měsíčního příjmu. Následně uzavřela, že žalovaná je schopna dluh splácet.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně (původně vystupující pod názvem [právnická osoba]) s žalovanou uzavřela dne [datum] dohodu nazvanou„ dohoda o narovnání a o splátkovém kalendáři“, v níž strany prohlašují, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 29 100 Kč, a to na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit v celkové částce 46 618 Kč. Žalovaná se ocitla s jejich splácením v prodlení, proto se za účelem odvrácení případných řízení žalovaná zavazuje, že uhradí žalobkyni částku ve výši 46 600 Kč, a to formou 20 pravidelných splátek ve výši 2 330 Kč počínaje měsícem říjnem 2022 (výpis z obchodního rejstříku, dohoda o narovnání a o splátkovém kalendáři). Žalovaná, dle tvrzení žalobkyně, na smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] uhradila ze svého účtu celkem částku ve výši 2 330 Kč, tj. splátka za měsíc říjen 2022 (výzva k úhradě – zesplatnění ze dne [datum]). Žalovaná byla v roce 2021, kdy uzavírala shora uvedenou smlouvu nazvanou„ dohoda o narovnání a splátkovém kalendáři“ zaměstnána u společnosti [právnická osoba], [obec], její příjem za měsíc září 2021 činil částku 29 904 Kč (potvrzení o příjmu žalované). Právní zástupce žalobkyně žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] (výzva k úhradě – předžalobní upomínka ze dne [datum] a podacím archem z téhož dne).

6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná dohoda nazvaná dohoda o narovnání a splátkovém kalendáři, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, splňuje náležitosti dohody o narovnání ve smyslu ustanovení § 1903 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

7. Podle ust. § 1903 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) platí, že dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu.

8. Podstatou narovnání tak je odstranění sporných nebo pochybných práv a povinností mezi smluvními stranami s tím, že se původní závazek zruší a zároveň je nahrazen novým závazkem vyplývajícím z dohody o narovnání. K tomu Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 5000/2008 ze dne 22. 4. 2010, dále rozvedl, že„ institut narovnání slouží především k tomu, aby se předešlo dalším sporům. (…) Účelem narovnání ve smyslu ustanovení § 585 odst. 1 občanského zákoníku je odstranit spornost nebo pochybnost vznikající např. o tom, zda byly splněny předpoklady vzniku nebo zániku určitého práva, spornost nebo pochybnosti týkající se výše pohledávky, její splatnosti apod., přičemž spornost nebo pochybnost může být skutková i právní, objektivní i subjektivní.

9. Z obsahu shora uvedené dohody vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 29 100 Kč, a to na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit v celkové částce 46 618 Kč, žalovaná se ocitla s jejich splácením v prodlení, proto se za účelem odvrácení případných řízení žalovaná zavázala, že uhradí žalobkyni částku ve výši 46 600 Kč, a to formou 20 pravidelných splátek ve výši 2 330 Kč počínaje měsícem říjnem 2022. Z obsahu dohody tedy není vůbec patrné, v čem má spočívat spornost ohledně těchto práv a povinností. Z dohody dále není zřejmá ani spornost ohledně výše dlužné částky a dále závazek žalované, že uhradí celkovou částku ve výši 46 600 Kč formou splátek. V situaci, kdy žádná práva a povinnosti označená v dohodě nejsou mezi účastníky sporná a není zřejmé, jakým způsobem došlo k jejich narovnání, nelze uvedenou dohodu za narovnání ve smyslu § 1903 o. z. považovat. Podobně se k této otázce vyjádřil i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 288/2001 ze dne 29. 5. 2002, když zjistil, že„ nelze listinu označenou jako„ dohoda o narovnání“ považovat za narovnání podle § 585 a násl. obč. zákoníku, když z textu této listiny je zřejmé, že důvod ani výše dluhu nebyla mezi účastníky sporná či pochybná; naopak tento dluh (závazky) byl žalovaným uznán co do důvodu i výše.“ 10. Podle § 574 o. z. platí, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Současně podle § 575 o. z. platí, že má-li neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání, které je platné, platí toto jiné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.

11. Shora uvedená dohoda dle soudu podle svého obsahu představuje uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z., když je z ní zřejmá vůle žalované uznat svůj dluh z původní smlouvy o revolvingovém úvěru v určité výši. Uznáním dluhu však nedochází ke vzniku nového závazku, tento pouze zakládá vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. V daném případě tak na základě dohody nedošlo ke vzniku nového závazku, ale k uznání dluhu žalované vůči žalobkyni dle smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum].

12. S ohledem na shora uvedené se soud proto dále zabýval otázkou, zda byla před uzavřením této smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

13. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, z potvrzení příjmu za měsíc září 2021 a z lustrací v evidencích. Žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalované. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., který vyžaduje prověřování příjmové i výdajové stránky žalované, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

26. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

27. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 9 pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

29. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 30. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

31. Jelikož v řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně žalované poskytla částku 29 100 Kč, kterou jí žalovaná vrátila pouze v rozsahu 2 330 Kč, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 26 770 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl a ve zbývajícím rozsahu (tj. v částce 17 500 Kč) žalobu zamítl. Co se týká zákonného úroku z prodlení z částky 17 500 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, soud žalobu zamítl. Soud však přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v rozsahu požadovaném žalobkyní jdoucím ode dne [datum] do zaplacení.

32. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla procesně úspěšná pouze z části, a to z 60 %, a žalovaná ze 40 %. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 20 % nákladů řízení žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 3 949 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 771 Kč a v nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: - částkou 1 500 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 500 Kč, - paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) - a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 378 Kč. Poměrná část nákladů ve výši 20 % činí po zaokrouhlení částku 790 Kč. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu.

33. Třídenní lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud neshledal důvod pro prodloužení lhůty.