11 C 243/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 637,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 637,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 588,69 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu dne 21. 3. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 637,81 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 30. 7. 2019 rámcovou smlouvu o finančních službách, na jejímž základě původní věřitelka pro žalovaného zřídila a vedla účet č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal platit původní věřitelce za služby spojené s vedením účty ceny dle platného ceníku a k započtení svých splatných pohledávek byla oprávněna odepsat peněžní prostředky z účtu žalovaného i bez jeho souhlasu. Na účtu žalovaného vznikl nepovolený debetní zůstatek, který žalovaný ani přes upomínky nevyrovnal. Původní věřitelka proto převedla vzniklý nepovolený debetní zůstatek na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet] a úvěr k datu 2. 10. 2020 zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 2 637,81 Kč a sestávala se z nepovoleného přečerpání ve výši 2 588,69 Kč a úroků se zákonnými úroky z prodlení ve výši 49,12 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 2. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván upomínkou ze dne 18. 1. 2022.

2. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí ve věci, neboť se jedná o věc s cizím prvkem – žalovaný je státním příslušníkem Kyrgyzské republiky s bydlištěm na území České republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který má bydliště na území členského státu EU, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o účtu místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o účtu též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Žalovaný uzavřel dne 30. 7. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], rámcovou smlouvu o finančních službách, jíž se původní věřitelka zavázala od 30. 7. 2019 zřídit a vést pro žalovaného účet č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný se smlouvou zavázal platit původní věřitelce ceny za služby a produkty jemu poskytované, a to ve výši dle platného sazebníku poplatků. V souladu s článkem 9.3 všeobecných obchodních podmínek byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna čerpat peníze z účtu žalovaného bez jeho souhlasu při započtení nebo zúčtování jejích splatných pohledávek za ním. Podle článku 9.4 všeobecných obchodních podmínek došlo ke vzniku nepovoleného záporného zůstatku na účtu zejména tehdy, když právní předchůdkyně žalobkyně odečte svoji cenu z účtu, na kterém není dostatek peněz (prokázáno smlouvou o finančních službách ze dne 30. 7. 2019, všeobecnými obchodními podmínkami a sazebníkem poplatků). Žalobkyně pro žalovaného zřídila a vedla účet [číslo] [bankovní účet]. Na účtu žalovaného vznikl nepovolený debetní zůstatek, který ke dni 1. 10. 2020 činil 2 588,69 Kč (prokázáno výpisem z účtu za období 1. 9. 2020 – 31. 10. 2020). Původní věřitelka dne 2. 10. 2020 převedla částku nepovoleného debetního zůstatku ve výši 2 588,69 Kč včetně úroků a zákonných úroků z prodlení ve výši 49,12 Kč na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet] a vyzvala žalovaného k neprodlenému zaplacení dlužné částky (prokázáno poslední výzvou před podáním žaloby ze dne 3. 10. 2020 včetně dodejky od žalovaného). Ke dni 1. 1. 2021 byl účet žalovaného zrušen (prokázáno výpisem z účtu za období od 1. 11. 2020 do 1. 1. 2021).

6. Původní věřitelka smlouvou ze dne 22. 2. 2021 postoupila svou pohledávku za žalovaným ve výši 2 588,69 Kč včetně příslušenství na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem původní věřitelky ze dne 9. 3. 2021 odeslaným následujícího dne (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek z 22. 2. 2021 včetně její přílohy, dohodou o úplatě ze dne 31. 7. 2019, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 3. 2021, oznámením o postoupení pohledávky z 21. 8. 2019).

7. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem právní zástupkyně žalobkyně ze dne 18. 1. 2022, odeslaným následujícího dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a již ničeho nezaplatil (prokázáno předžalobní upomínkou zástupkyně žalobkyně ze dne 18. 1. 2022 včetně detailu sledování zásilky).

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. původní věřitelka, která pro žalovaného zřídila a vedla účet, sídlo na území České republiky.

10. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ o. z.“, přičemž podle § 2662 tohoto zákona smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 1985 o. z. ten, kdo vede pro druhou stranu účet, může započíst peněžní prostředky na něm uložené na úhradu vzájemné pohledávky vzniklé na základě smlouvy o účtu. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o účtu podle § 2662 a násl. o. z. V souladu s § 1751 o. z. část obsahu smlouvy byla určena odkazem na obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, které tak tvořily nedílnou součást smlouvy. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným bylo v souladu s § 1985 o. z. ujednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně má právo započíst si peněžní prostředky na účtu uložené na úhradu vzájemné pohledávky, přičemž v souladu s § 2665 o. z. byla oprávněna provádět převod peněžních prostředků z účtu na úhradu svých pohledávek za žalovaným i tehdy, když na tomto účtu nebylo dostatek peněžních prostředků. Z provedeného dokazování vyplývá, že na účtu žalovaného vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 2 588,69 Kč. Tím v souladu s § 2395 o. z. mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému de facto úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaný se dostal do prodlení s hrazením svého závazku. Právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku toho převedla úvěr na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Žalobkyně tak předloženými listinnými důkazy prokázala vznik nepovoleného debetního zůstatku na účtu, který pro žalovaného vedla její právní předchůdkyně, a to včetně jeho výše a má tak nárok na nesplacenou jistinu úvěru ve výši 2 588,69 Kč včetně úroku a zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši ke dni převedení nepovoleného debetního zůstatku na účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků 49,12 Kč. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal v souladu s § 1970 o. z., a to z dlužné jistiny od 1. 11. 2020 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

13. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč.

14. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.