11 C 252/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 535 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 273 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky ve výši 9 262 Kč zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 57,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou nadepsanému soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 15 535 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že poskytla žalovanému dne [datum] na žádost žalovaného z téhož dne spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč splatný původně dne [datum]. Žalovaný se zároveň zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaný dluh nehradil řádně a včas, žalobkyni tak vznikl nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dohodu o narovnání, na jejímž základě se zavázal žalobkyni zaplatit částku ve výši 17 262 Kč v 10 pravidelných splátkách po 1 727 Kč, uhradil však pouze první splátku a to dne [datum]. Celkově tak žalobkyni dluží částku ve výši 15 535 Kč.

2. Žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, když provedla tzv. preskóring, statistický model, dle kterého měl žalovaný kladný výsledek pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně si dále od žalovaného vyžádala potvrzení o příjmech, podle kterých měl žalovaný čistý měsíční příjem 66 158 Kč, dále si vyžádala informace o výdajích žalovaného, přičemž žalobkyně vycházela z prohlášení žalovaného a ze statistického modelu vycházejícího z dat ČSÚ, výdaje žalované byly vyhodnoceny na 9 000 Kč za bydlení a energie a na 5 764 Kč za osobní výdaje. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, ve kterých žalovaný neměl žádný záznam, a v registru REPI, kde zjistila, že má již žalovaný pravidelné splátky ve výši 4 798 Kč. Ověření totožnosti žalovaného provedla žalobkyně ověřovací platbou zaslanou z účtu žalovaného na účet žalobkyně. Tato ověřovací platba byla provedena již dříve, kdy žalobkyně s žalovaným uzavřela v minulosti více úvěrových smluv, které žalovaný řádně splácel. Totožnost byla dále žalobkyní ověřena z občanského průkazu žalovaného. Žalovaný dle žalobkyně soudu vědomě lhal, žalobkyně vycházela žalovanému vstříc, o čemž svědčí možnost žalovaného uhradit dluh ve splátkách. Žalovaný však ve věci sleduje nepoctivý záměr, žalobkyni vyhrožuje trestním oznámením, pokud bude duh vymáhat.

3. Žalovaný k žalobě uvedl, že z půjčené částky uhradil 1 727 Kč. Žalobkyni upozornil na svou situaci a požádal o splátkový kalendář, na jeho žádost však nebylo reagováno. Roční procentuální sazba nákladů úvěru ve výši 1916% je v rozporu se zákony. Žalovaná částka je neúměrně vysoká oproti částce půjčené. Žalobkyně se mohla dopustit porušení zákona při zkoumání úvěryschopnosti žalovaného. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] a z předsmluvních informací má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 8 000 Kč. Tuto smlouvu účastníci podepsali prostředky elektronické komunikace na dálku. Žalovaný se smlouvou zavázal žalobkyni splatit čerpané peněžní prostředky a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 984 Kč, a to do 30 dnů. V čl. 7 písm. c) si účastníci sjednali pro případ porušení povinností žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení, maximálně ve výši ½ jistiny úvěru. V čl. 7 smlouvy si účastníci sjednali poplatky za upomínky a za náklady spojené s uplatněním pohledávky (celkem 2 600 Kč) a dále 31 Kč za každý jednotlivý e-mailem (maximálně 40 zpráv), 33 Kč za každou jednotlivou sms zprávu (maximálně 40 zpráv) a 40 Kč za jednotlivý hovor (maximálně 40 hovorů).

6. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že úvěr (finanční částka) ve výši 8 000 Kč byl žalovanému poskytnut dne [datum] (tyto skutečnosti plynou i z potvrzení o obdržené platbě, z potvrzení o platbě a kopie občanského průkazu žalovaného).

7. Z dohody o narovnání plyne, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dohodu o narovnání, na jejímž základě se zavázal žalobkyni zaplatit částku ve výši 17 262 Kč v 10 pravidelných splátkách po 1 727 Kč. [příjmení] se skládá z jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 984 Kč, úroku ve výši 580 Kč a smluvní pokutou a poplatkem za vymáhání úvěru ve výši 6 698 Kč.

8. Z tvrzení žalobkyně a dokladu o provedené platbě žalovaného vyplývá, že žalovaný dne [datum] žalobkyni uhradil 1 727 Kč.

9. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] a podacího lístky soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v souhrnné výši 20 900 Kč, tato částka se skládala z jistiny ve výši 8000 Kč, úroku ve výši 256 Kč, poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 8544 Kč, smluvní pokuty za porušení smluvních povinností ve výši 1500 Kč, poplatku za odeslání upomínek ve výši 1100 Kč a paušálních nákladů na mimosoudní vymáhání ve výši 1500 Kč. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum].

10. Z dokumentu„ Posouzení úvěruschopnosti žadatele“ soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila příjmy žalovaného a vyčíslila je průměrnou částkou 66 158 Kč, výdaje stanovila částkou ve výši 19 562 Kč.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 9 984 Kč, tvořenou jistinou 8 000 Kč, poplatkem 1 984 Kč a úroky, a to do [datum]. Současně se žalovaný ve smlouvě zavázal hradit smluvní pokuty a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobkyně provedla před poskytnutí úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalovaného tak, že u žalovaného ověřila příjmy z výplatních pásek (duben 2021, říjen 2022 a listopad 2022), dále povedla lustraci v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru REPI, kde zjistila, že žalovaný splácí navíc dluh ve výši 4 798 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného určila žalobkyně z prohlášení žalovaného a z odhadu dle dat od ČSÚ. Žalobkyně tak nedostatečně posoudila příjmy i výdaje žalovaného, když příjmy ověřila pouze z vybraných měsíců v roce 2021 a 2022, které nikterak nebyly v blízkosti měsíce, ve kterém žalovaný žádal o úvěr, rovněž výdaje neověřila oproti dokladům získaných od žalovaného, ale pouze se spoléhala na tvrzení žalovaného a zbytek výdajů odhadla. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dohodu o narovnání, na jejímž základě se zavázal žalobkyni zaplatit částku ve výši 17 262 Kč v 10 pravidelných splátkách po 1 727 Kč. [příjmení] se skládá z jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 984 Kč, úroku ve výši 580 Kč a smluvní pokuty a poplatku za vymáhání úvěru ve výši 6 698 Kč. Žalovaný dne [datum] žalobkyni uhradil 1 727 Kč.

13. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

14. Dle ust. § [číslo] o. z, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, dále jen„ z. s. ú.“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle ust. § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

18. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

25. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 26. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

27. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když sice zkoumala a ověřovala příjmy žalovaného, ale nikterak neověřila výdaje žalovaného, zejména uváděné výdaje na bydlení a energie.

28. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (viz bod 34 rozsudku Druhého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce).

29. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 6 273 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (8 000 Kč), a částkou, kterou ji žalovaný uhradil (1 727 Kč).

30. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněného poplatku a smluvních pokut, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 9 262 Kč částečně zamítnout.

31. Žalobkyně se svojí neúčastí na jednání dne [datum] sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, a následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy.

32. V této souvislosti soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz [příjmení], L., [příjmení], J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/2010).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení z větší části úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 57,72 Kč, přičemž tato částka představuje 19,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,62 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 40,38 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné podání ve věci samé).

34. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.