11 C 312/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 687,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyně částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky ve výši , částka, a dále co do kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období prodlení od , datum, do , datum, ve výši , částka, , zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu ve znění doplnění žaloby, domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla právní předchůdkyně žalobkyně (společnost Emma´s credit s.r.o.) žalovanému. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši , částka, do , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ověřením informací poskytnutých žalovaným, a to údaji o zaměstnání a z měsíčních příjmů a výdajů žalovaného. Jelikož žalovaný neuhradil sjednanou splátku řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně měla právo požadovat pohledávku za žalovaným za splatnou v jediné splátce. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně v souladu se čl. VII. odst. 1 písm. d) smlouvy i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení, tedy za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, .

2. Dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřená Rámcová smlouva o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni , datum, a žalovanému toto bylo oznámeno přípisem. Žalovaný ke dni podání návrhu ničeho neuhradil. Ani přes předžalobní výzvu právní zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, , žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni nevyrovnal.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, zároveň nikdo z nich nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

6. Dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s poplatkem ve výši , částka, a se smluvním úrokem v jednorázové splátce do , datum, . Úvěr byl žalovanému vyplacen dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, (smlouva o zápůjčce, dodatek ke smlouvě o zápůjčce, verifikační platba, potvrzení o čerpání úvěru). Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného marně několikrát upomínala o zaplacení úvěru (upomínka ze dne , datum, , , datum, , , datum, ).

7. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni převedena rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, (rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, odeslaným žalovanému dne , datum, (oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podací lístek ze dne , datum, ).

8. Před podáním žaloby právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k zaplacení žalované částky upomínkou ze dne , datum, (předžalobní upomínka ze dne , datum, , podací lístek ze dne , datum, ).

9. Příjem žalovaného činil částku ve výši , částka, , výdaje částku , částka, (úvěruschopnost žalovaného).

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

11. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

20. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

22. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ]

23. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

24. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalovaného pouze z jeho tvrzení na základě žádosti o úvěr, jiným způsobem příjmy žalovaného neověřovala, rovněž nezkoumala jeho měsíční výdaje, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalovaného. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ničeho dalšího netvrdila, ani k tomuto nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný. Přičemž se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne , datum, sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy.

25. Jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla břemeno důkazní co do prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto v souladu s § 588 o. z. shledal smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka , částka, , jako neplatnou. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Výši bezdůvodného obohacení představuje jistina úvěru ve výši , částka, po odečtení částky, kterou již žalovaný uhradil. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy co do žalované částky jistiny , částka, i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z. z nesplacené jistiny od , datum, do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení byla přiznána podle sazby stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (minimálně od první upomníky), když výzva k plnění se má za doručenou třetí pracovní den po odeslání v souladu s ust. § 458 o. z.

26. Co do žalované částky , částka, a dále co do kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období prodlení od , datum, do , datum, ve výši , částka, , pak byla žaloba pro neplatnost smlouvy o úvěru zamítnuta, neboť neplatné ujednání nemohlo žalovaného zavázat.

27. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla procesně úspěšná pouze z části, a to z 94,5 % a žalovaný ze 5,5 %. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 89 % nákladů řízení žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši , částka, spočívají v zaplaceném soudním poplatku , částka, a v nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny:- částkou , částka, , tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí , částka, ,- paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po , částka, (§ 14b odst. 5 písm. a) AT)- a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši , částka, .Poměrná část nákladů ve výši 89 % činí z částky , částka, po zaokrouhlení částku , částka, .Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku , částka, a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu.

28. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal, s tím, že náhrada nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.