11 C 332/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl soudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 82 738,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 53 949 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 17 293,39 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 672,76 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 984,11 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 71 242,39 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 15% ročně z částky 71 242,39 Kč od 1 7. 2023 do zaplacení a dále co do částky 48 Kč a částky 11 496,27 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 11 496,27 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 215 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 82 738,66 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] Paribas Personal Finance) žalovanému. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla účet žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně distančním způsobem v internetovém bankovnictví nebo na základě fyzického podpisu. Právní předchůdce žalobkyně o akceptaci žádosti a poskytnutí úvěrového rámce žalovaného dodatečně vyrozuměla písemným přípisem, v němž byly shrnuty základní parametry úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému platební kartu s úvěrovým rámcem do výše 70 000 Kč, maximální úvěrový rámec byl stanoven do výše 500 000 Kč. V rámci uzavřené smlouvy si mohl žalovaný sjednat i pojištění schopnosti splácet úvěr, platba pojistného byla v takovém případě hrazena spolu s pravidelnou měsíční splátkou úvěru. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr, včetně sjednaného pojištění bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením [variabilní symbol], se splatností 1. splátky ke dni [datum]. Doporučená měsíční splátka úvěru byla stanovena ve výši 3 600 Kč. Minimální měsíční splátka měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně částku ve výši 500 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně a sazba RPSN ve výši 27,72 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ověřením informací poskytnutých žalovaným, zejména lustrací žalovaného v interních i externích databázích třetích subjektů, dále pak v registru [příjmení]. Žalovaný vyčerpal úvěr celkem do výše 86 149 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 32 200 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost řádně a včas hradit měsíční splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně proto odstoupila od smlouvy a úvěr prohlásila za splatný ke dni [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně požadovala po žalovaném dále smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení. K postoupení pohledávky došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Po postoupení pohledávky se žalobkyně snažila celou záležitost vyřešit mimosoudně. Žalovaný nikterak nereagoval a ničeho neuhradil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu upomínkou před podáním žaloby dne [datum]. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné částky ve výši 71 242,39 Kč jako neuhrazené jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 71 242,39 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 71 242,39 Kč od [datum] do [datum], dále kapitalizovaného úroku ve výši 11 672,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 984,11 Kč, úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 71 242,39 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku ve výši 15 % z částky 11 496,27 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný je občanem [země], soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je založena s odkazem na čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), podle nějž osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má povolen pobyt na území ČR s evidovanou adresou uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku, Okresní soud v Mladé Boleslavi je tak mezinárodně příslušný k projednání věci.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav:

6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] přihlášky k pojištění pro revolvingový úvěr, rámcové smlouvy, údajích o poskytovateli revolvingového úvěru, autorizaci ověření totožnosti žalovaného a potvrzení akceptace žádosti o revolvingový úvěr vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně - [právnická osoba] Paribas Personal Finance, bd [příjmení] 1, [číslo] Paříž, Francie, jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO], se sídlem [adresa], zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým rámcem ve výši 500 000 Kč. Aktuální úvěrový rámec byl nastaven do výše 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý revolvingový úvěr a zaplatit náklady na revolvingový úvěr, a to sjednanými měsíčními splátkami, vždy ke dni jejich splatnosti podle Přehledu podmínek revolvingového úvěru (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum], rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb).

7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru soud naznal bližší úpravu práv a povinností účastníků, v části„ VI Prohlášení klienta/ Přehled finančních důsledků nesplácení úvěru“ byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení do zaplacení (Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum])

8. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a rámcové pojistné smlouvy bylo zjištěno, že pojistné za pojištění pro případ neschopnosti splácet úvěr činí částku ve výši 7,99 % ze splátky úvěru.

9. Z přehledu platební historie na účtu revolvingového úvěru má soud za prokázané, že žalovaný celkem zaplatil částku 32 200 Kč a ke dni [datum] činila dlužná částka 83 867,55 Kč (přehled platební historie).

10. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného.

11. Právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru a celý úvěr zesplatnila ke dni [datum], kdy vyčíslila dlužnou částku ve výši 83 868 Kč za žalovaným. Odstoupení od smlouvy bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (odstoupení od smlouvy ze dne [datum]).

12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], která nabyla účinnosti téhož dne. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dvěma dopisy ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně podacího archu ze dne [datum]).

13. Z výzvy k úhradě před podání žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 83 867,55 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 71 242,39 Kč od [datum] do [datum] před podáním žaloby nejpozději do [datum] (předžalobní upomínka ze dne [datum], včetně podacího archu ze dne [datum]).

14. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] soud naznal, že žalobkyně žalovanému zaslala dne [datum] dopis.

15. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

16. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým rámcem ve výši 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý revolvingový úvěr a zaplatit náklady na úvěr, a to sjednanými měsíčními splátkami vždy ke dni jejich splatnosti. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 86 149 Kč a na dlužnou částku uhradil 32 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla před poskytnutí úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalovaného řádně, když informace od žalovaného nikterak neověřila a spoléhala na tvrzení žalovaného.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu neplacení splátek úvěru žalovaným, odstoupila od smlouvy, což bylo žalovanému řádně oznámeno dopisem ze dne [datum].

18. K postoupení pohledávky došlo na základě smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní s účinností téhož dne. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno dopisy ze dne [datum].

19. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

28. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

29. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

31. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

32. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

33. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

34. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 35. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

36. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice tvrdila, že vycházela z tvrzení žalovaného a provedla lustraci žalovaného v databázi [příjmení], v interních i externích databázích třetích osob. Tvrzené příjmy a výdaje žalovaného nikterak neověřila, nezkoumala výši příjmů žalovaného a výši jeho skutečných výdajů (ověřením dle výpisu z účtu, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy aj.) nikterak neověřila, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalovaného. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalované a tedy i co do platného sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na této skutečnosti nic nemění ani skutečnost, že žalovaný úvěr zprvu splácel.

37. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 53 949 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (86 149 Kč), a částkou, kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátil (32 200 Kč). Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne [datum] sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy.

38. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovena soudem až v tomto rozhodnutí.

39. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků, poplatků a smluvní pokuty, soudu nezbylo než žalobu co do částky 17 293,39 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 672,76 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 984,11 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 71 242,39 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 15% ročně z částky 71 242,39 Kč od 1 7. 2023 do zaplacení a dále co do částky 48 Kč a částky 11 496,27 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 11 496,27 Kč od [datum] do zaplacení částečně zamítnout.

40. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla procesně úspěšná pouze z části, a to ze 65,2 %, a žalovaný z 34,8 %. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 30,4 % nákladů řízení žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 20 443,60 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 3 310 Kč a v nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) odměnou za 3 úkony právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (§ 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu /dále jako„ AT“ /): převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění), přičemž podle § 7 AT činí z tarifní hodnoty 82 738,66 Kč sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby částku 4 420 Kč, -) 3 paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 973,60 Kč. Poměrná část nákladů ve výši 30,4 % činí po zaokrouhlení částku 6 215 Kč.

41. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.