11 C 373/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl soudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 13 102 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované uhrazení částky ve výši 13 102 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 102 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela dne 7. 12. 2022 s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit jí úrok do sjednaného data poslední řádné splátky ve výši 609 Kč při úrokové sazbě 8 % ročně, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 880 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 653 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 160 Kč. Celkovou částku 22 303 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč do 7. 2. 2024. Žalovaná sjednané splátky včas a řádně nehradila. Naposledy žalovaná právní předchůdkyni uhradila dne 20. 7. 2023 částku 2 000 Kč, a proto dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé doposud neuhrazené dlužné částky, která činila na jistině 4 243,79 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 88,68 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 1 680 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 472,39 Kč a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 617,14 Kč. Poté již žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 3. 2025 postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni s účinností ke dni 25. 3. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalovaná ani po postoupení pohledávky již ničeho neuhradila a žalobkyně po ní požaduje krom výše uvedených dlužných částek i smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč, úrok za období od 8. 2. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny kapitalizovaný částkou 407,12 Kč, zákonný úrok z prodlení do 20. 2. 2025 kapitalizovaný částkou 775,30 Kč, úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny a úroku za sjednanou dobu trvání úvěru od 21. 2. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení žalované částky výzvou k plnění odeslanou žalované dne 17. 7. 2025.

2. K řádnému prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně zjistila od žalované informace o jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, které ověřila doklady získanými od žalované, a nahlédla do veřejných registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaná byla v době žádosti o úvěr zaměstnána na dobu neurčitou, její měsíční příjem činil 15 412 Kč a její měsíční výdaje činily 8 550 Kč. Žalovaná bydlela u rodičů, byla svobodná a neměla žádnou vyživovací povinnost. Právní předchůdkyně dospěla k závěru, že žalovaná při použitelném příjmu 6 862 Kč byla schopna splácet měsíční splátku ve výši 1 593 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomonosti žalované, která se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., a žalovaná uzavřely k žádosti žalované dne 7. 12. 2022 smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s úrokem ve výši 609 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 653 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 160 Kč. Celkovou částku 22 302 Kč byla žalovaná povinna zaplatit v 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka pak do měsíce od splatnosti předcházející splátky. Každou splátkou měla být vždy uhrazena jistina, úrok a zbylé náklady spojené s úvěrem. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnána od 1. 12. 2021, její měsíční příjem činí 15 412 Kč, její náklady na bydlení činí 1 000 Kč, s tím, že bydlí u rodičů, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady činí 4 250 Kč a splácí jiné půjčky měsíční splátkou 3 300 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná a že nemá žádnou vyživovací povinnost. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že převzala částku úvěru od právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti (smlouva o úvěru ze dne 7. 12. 2022 včetně předpisu splátek).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy žalované, že je zaměstnána od 1. 12. 2021 na dobu neurčitou (pracovní smlouva včetně dohody o změně).

8. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že průměrný příjem žalované za měsíce srpen až říjen 2022 činil 17 131 Kč a že jí byla výplata zasílána na účet (výplatní pásky žalované).

9. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně v období od 8. 12. 2022 do 20. 7. 2023 zaplatila v 8 splátkách celkovou částku 15 200 K (transakční historie).

10. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 s účinností ke dni 25. 3. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2. 4. 2025 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 25. 3. 2025).

11. Výzvou k plnění ze dne 17. 7. 2025 podanou k poštovní přepravě téhož dne právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzval k zaplacení žalované částky do 1. 8. 2025 (předžalobní upomínka včetně podacího lístku).

12. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně).

13. Po provedeném dokazování učinil tento závěr o skutkovém stavu:

14. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná jí vrátila peněžní prostředky v celkové výši 15 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěru řádně kontrolu úvěruschopnosti žalované. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovanou z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru.

15. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

16. Dle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

24. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

25. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

26. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování a tvrzení žalobkyně vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dle smluvních ujednání celkovou částku 12 000 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátila částku 15 200 Kč. Předloženými důkazy však žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť nijak nezkoumala výdaje žalované ani její celkovou finanční situaci, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost , Anonymizováno, -, právnická osoba, . proti , Anonymizováno, . Soud z žalobkyní předložených důkazů nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně zjistila výši výdajů žalované a spokojila se pouze s jejich žalovanou uvedenou částkou. Významnou položkou nákladů žalované byla přitom splátka jiných úvěrů, zda osobu žalované právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala v dostupných bankovních a nebankovních registrech dlužníku, žalobkyně nedoložila žádným důkazem. Rovněž nebylo doloženo, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, jak žalovaná se svým příjmem vychází, a to například náhledem jejích příjmů a výdajů na bankovním účtu žalované, kam jí byla vyplácena mzda. Nelze uzavřít jinak, než že právní předchůdkyni žalobkyně nemohla být před uzavřením smlouvy o úvěru známa finanční situace žalované. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalované, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

27. Při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného úvěrujícím přihlíží soud k neplatnosti takové smlouvy i bez návrhu, neboť porušením povinností dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky).

28. Jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla břemeno důkazní co do prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. shledal smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč, jako neplatnou. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, byla povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Výši bezdůvodného obohacení představuje rozdíl jistiny úvěru (12 000 Kč), kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla, a částkou, kterou žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátila (15 200 Kč). Protože žalovaná již svou povinnost vrátit, oč se na úkor žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, obohatila, zcela splnila, nezbylo soudu, než žalobu o zaplacení částky 13 102 Kč s příslušenstvím zcela zamítnout (výrok I.).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku, když náhrada nákladů řízení by náležela procesně úspěšnější žalované. Té ale dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.