11 C 375/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o 91 598,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 44 931,81 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 44 931,81 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 45 501,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 269,66 Kč od , datum, do , datum, a z částky 337,85 Kč od , datum, do zaplacení a co do částky 1 164,93 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalované na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, . Žalobkyně poskytla žalované úvěr s možností postupného čerpání až do výše 92 974 Kč. Úvěr byl vyplacen ve platbách na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala splatit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 0,88 % denně, s poplatkem za každé vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a s poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 301,54 Kč v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce byl ujednán dnem , datum, . Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, SECCI formulář, sazebník a další dokumenty uvedené ve smlouvě. Žalovaná požádala o úvěr prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz, kde poskytl údaje pro posouzení úvěruschopnosti, které žalobkyně ověřila mimo jiné výpisy z účtu, výplatními páskami a kontrolou registrů včetně insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registru neplatných dokladů, sankčních seznamů a bankovních i nebankovních klientských registrů. Ověřená výše čistého příjmu žalované činila 92 698 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto byla smlouva vypovězena dne , datum, , a ode dne , datum, je žalovaná v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaná na jistinu úvěru uhradila celkem částku 48 041,71 Kč. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 44 931,81 Kč, smluvního úroku 45 163,66 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 301,54 a poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 36,31 Kč. Žalobkyně se dále domáhá částky 1 164,93 Kč jako smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny úvěru za prvních 90 dní prodlení od , datum, do , datum, , v souladu se smlouvou. Žalovaná na dlužnou částku nic neuhradila ani přes předžalobní výzvu ze dne , datum, .

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 80 000 Kč, který byla žalovaná oprávněna čerpat i opakovaně. Žalovaná se zavázala k úvěru zaplatit úrok ve výši 0,882 % denně a s poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 301,54 Kč a to v pravidelných denních splátkách ve výši určené předpisem splátek. Totožnost žalované žalobkyně ověřila z občanského průkazu a náhledem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů, informace pro spotřebitele, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, autorizace ověření totožnosti, obecné principy posuzování a filozofie žalobkyně).

5. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud naznal bližší úpravu práv a povinností účastníků, v čl. 8.4 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení (všeobecné obchodní podmínky).

6. Žalobkyně žalované zaslala celkovou částku 92 974 Kč, rozdělenou do několika plateb (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že výše ověřeného čistého příjmu žalované činí 92 698 Kč, výše příjmu uvedeného žalovanou činí 37 000 Kč, výše minimálních vypočítaných výdajů činí 20 00 Kč, rezerva na výdaje činí 500 Kč a disponibilní příjem po odečtení výdajů činí 24 000 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy).

8. Žalobkyně dne , datum, zaslala e-mail na e-mailovou adresu , e-mail, , kterým vypověděla smlouvu o úvěru z důvodu dlouhodobého prodlení se splácením úvěru a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě celého úvěru.

9. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, má soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni na jistině dosud dluží částku 44 931,81 Kč a spolu s úrokem, poplatky a smluvní pokutou jí dluží částku ve výši 91 598,25 Kč.

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně poštovního podacího lístku z téhož dne vyplývá, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky spolu s náklady za právní zastoupení před podáním žaloby do tří dnů (předžalobní výzva ze dne , datum, a podací lístek).

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 92 974 Kč, a to zasláním na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnutou částku úvěru společně s úrokem ve výši 0,883 % denně, s poplatkem za každé jednotlivé vyplacení částky úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a poplatkem za službu „Presto“. V případě prodlení se splácením se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky až do úplného splacení dluhu. Celkem žalovaná žalobkyni dluží částku 44 931,81 Kč. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho. Žalobkyně neprovedla před poskytnutí úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalované.

13. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

19. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne , datum, Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

26. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

27. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne , datum, Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

28. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by ověřila příjmy žalované. Žalobkyně dále neověřovala skutečné měsíční výdaje žalované, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalované, pouze se spolehla na tvrzení žalovaného. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že nahlédla do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registrů NRKI a BRKI, avšak k prokázání těchto tvrzení nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalované, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

29. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 44 931,81 Kč, která představuje dosud neuhrazenou jistinu úvěru, kterou žalobkyně žalované poskytla.

30. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. ze dne , datum, , která jí byla právním zástupcem žalobkyně odeslána téhož dne (doručena třetí pracovní den po jeho odeslání – tedy , datum, ), uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši 44 931,81 Kč i zákonný úrok z prodlení z této dlužné částky od , datum, , tedy po uplynutí tří denní lhůty stanovené v předžalobní upomínce.

31. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o zápůjčce včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků a poplatků, a také smluvní pokuty, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 45 501,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 269,66 Kč od , datum, do , datum, a z částky 337,85 Kč od , datum, do zaplacení a co do částky 1 164,93 Kč zamítnout (výrok II.).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci byl úspěšnější žalovaná, které však vzhledem k její pasivitě žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.

33. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.