11 C 44/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o přezkum nálezu finančního arbitra

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá nahrazení nálezu finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 23. 10. 2024 ve výroku I. ve spojení s rozhodnutím finančního arbitra o námitkách č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 5. 12. 2024 tak, že se zamítá návrh žalované jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi (výrok II. nálezu se ruší), se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, Anonymizováno 1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. 2. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil nález finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, ze dne 23. 10. 2024 ve výroku I. ve spojení s rozhodnutím finančního arbitra o námitkách č. j. , Anonymizováno, ze dne 5. 12. 2024. Žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřely dne 26. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni tyto finanční prostředky a sjednané příslušenství, tj. úrok ve výši 6 600 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a částku ve výši 6 400 Kč za hotovostní inkaso splátek v 78 pravidelných týdenních splátkách ve výši 500 Kč. Dále žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 13. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni tyto finanční prostředky a sjednané příslušenství, tj. úrok ve výši 4 950 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 7 500 Kč a částku ve výši 8 000 Kč za hotovostní inkaso splátek v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 757,50 Kč. Žalovaná nehradila své závazky řádně a včas. Žalovaná se u finančního arbitra domáhala vyslovení neplatnosti smluv, s tím, že selhalo odborné posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně uvedla, že finanční arbitr založil své rozhodnutí na závěru o nedostatečném prověření a posouzení úvěruschopnosti žalované, s čímž žalobkyně nesouhlasí. Žalovaná byla při uzavírání smlouvy zejména prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru přehledně a srozumitelně upozorněna na veškeré podmínky spotřebitelského úvěru, včetně výše a četnosti jednotlivých splátek a celkové sumy sjednaných splátek. Při uzavření smlouvy došlo k pečlivému zkoumání okolností souvisejících s úvěruschopností žalované a vyplynul z něj dostatečný disponibilní zůstatek klientky. Náklady žalované na bydlení a domácnost zcela odpovídaly poměrům a nebyly nikterak extenzivně vysoké ani nízké. Byla provedena kontrola probíhajících exekučních řízení skrze program Credit Check a lustrace insolvenčním rejstříkem. Skrze ARES byla provedena kontrola zaměstnavatele. Dále byla použita kontrola skrze RUIAN. V době uzavření smlouvy nebylo zjištěno, že by proti účastnici byly vedeny exekuce či bylo zahájeno insolvenční řízení. Při důkladném posouzení pak účastnici vždy zbývaly dostatečné prostředky k úhradě jejích závazků. Majetková situace klientky byla ověřena doklady. Žalobkyně tímto prohlašuje, že z její strany byly dodrženy veškeré zákonné povinnosti, které jsou kladeny v tomto případě na věřitele při sjednávání spotřebitelské smlouvy, stejně jako jsou v souladu s právními předpisy veškerá ustanovení příslušné smlouvy a další smluvní dokumentace. Není tak pravdou, že by se žalobkyně posouzením úvěruschopnosti účastnice zabývala nedostatečně. Dle žalobkyně však nelze klást v její neprospěch nezjištění informace v rámci posouzení úvěruschopnosti, kterou nemá objektivně možnost zjistit jinak, než ze sdělení žalované.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila, s tím, že se plně ztotožňuje s argumentací finančního arbitra.

3. Finanční arbitr k věci uvedl, že přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. V nálezu i v rozhodnutí o námitkách popsal rozhodná a skutková zjištění, rozhodnou právní a smluvní úpravu, své rozhodnutí náležitě odůvodnil a vypořádal se s námitkami žalobkyně i žalované. Finanční arbitr zdůraznil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření příjmů a výdajů žalované, když vyšla pouze z prohlášení žalované. Povinností žalobkyně je uchovávat dokumenty, na základě nichž ověřovala úvěruschopnost, jak vyplývá ze zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni se nepodařilo doložit řádné ověření pravidelných příjmů žalované, krom dvou výplatních pásek za měsíce únor a březen 2023, které obsahovali roční bonus a roční zúčtování daně, z dalších pásek je zřejmé, že příjem žalované je mnohem nižší. U druhé smlouvy nepředložila žalobkyně žádné doklady.

4. Soud věc dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, kteří byli řádně předvoláni, žalovaná se k jednání nedostavila, z jednání se omluvila, zástupkyně žalobkyně se z jednání také omluvila.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

6. Návrhem žalované ze dne 2. 4. 2024 bylo zahájeno řízení u finančního arbitra. Žalovaná svůj návrh odůvodnila tím, že s žalobkyní uzavřela dvě smlouvy o úvěru, s tím, že v době uzavírání smluv nedokázala správně vyhodnotit svoje možnosti, podmínky smluv byly složitě konstruovány, nebyla upozorněna na rizika spojená s plněním smluvních závazků. Žalovaná dále uvedla, že selhalo odborné posouzení její úvěruschopnosti a má za to, že dané smlouvy jsou neplatné. V době uzavírání smluv měla již jiné úvěry, nebyla schopna odhadnout své platební možnosti (návrh ze dne 2. 4. 2024).

7. Finanční arbitr dne 23. 10. 2024 vydal nález čč. j. , Anonymizováno, , jehož výrokem I. určil, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 4. 2023 a č. , hodnota, ze dne 13. 9. 2023, které uzavřely žalobkyně a žalovaná jsou neplatné. Výrokem II. pak uložil povinnost žalobkyni uhradit podle § 17a zákona o finančním arbitrovi sankci ve výši 15 000 Kč. Finanční arbitr své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně nesplnila svou povinnost postupovat při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí, když žalobkyně předložila za období před uzavřením Smlouvy o úvěru 1 výplatní pásky žalované z měsíců listopad 2022 s částkou k výplatě 25.372 Kč, prosinec 2022 s částkou k výplatě 53.820 Kč (obsahující „roční bonus“ před odpočtem povinných srážek ve výši 38.230 Kč), únor 2023 s částkou k výplatě 29.843 Kč a březen 2023 s částkou k výplatě 55.414 Kč (obsahující roční zúčtování daně ve výši 25.106 Kč). Žalobkyně tak z výplatních pásek nemohla ověřit tvrzenou měsíční mzdu ve výši 42.629, když roční bonus i vratka daně jsou částky vyplácené jednou ročně, z ostatních výplatních pásek je současně vidět, že průměrná mzda žalované byla významně nižší. Žalobkyně současně nepředložila žádné výplatní pásky, resp. jiný doklad o příjmu žalované za období bezprostředně předcházející uzavření Smlouvy o úvěru 2. Argumentace žalobkyně, že vycházela z výše příjmu žalované v okamžiku uzavření Smlouvy o úvěru 1 je lichá, když v okamžiku uzavření Smlouvy o úvěru 1 neověřila trvání pracovního vztahu ani průměrnou výši jeho mzdy, tak, aby mohla důvodně předpokládat, že výše příjmů žalované je beze změny. I kdyby žalobkyně prokázala, že prověřila příjmovou stranu rozpočtu žalované (což se však v posuzovaném případě nestalo), ze shromážděných podkladů finanční arbitr nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru, jakkoliv ověřovala pravidelné měsíční výdaje žalované na bydlení, domácnost, dopravu, ani zda měla účastnice závazky vůči třetím osobám. Nestačí vycházet ani z výše životního minima, ani ze statistických údajů o průměrných výdajích domácností na bydlení. Finanční arbitr tak ze shromážděných podkladů a po jejich pečlivém právním posouzení nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením smluv o úvěru ověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, a měl tak smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou. Vzhledem k neplatnosti smlouvy si žalobkyně a žalovaná byly povinny vrátit bezdůvodné obohacení, které nabyly. Žalovaná převzala na základě neplatné smlouvy částku 45 000 Kč a žalobkyně 24 745 Kč, tudíž vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 20 255 Kč na straně žalované. Vzhledem k tomu, že finanční arbitr vyhověl žalované, uložil žalobkyni uhradit sankci 15 000 Kč (prokázáno nálezem finančního arbitra , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 23. 10. 2024 vydal nález čč. j. FA/SR/SU/1552/2024-15).

8. Finanční arbitr dne 5. 12. 2024 vydal rozhodnutí o námitkách č. j. , Anonymizováno, jehož výrokem zamítl námitky žalobkyně a nález potvrdil. Rozhodnutí o námitkách bylo odůvodněno zejména tím, že finanční arbitr po posouzení námitek žalobkyně setrval na svých právních závěrech, tedy že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ze smlouvy o úvěru, když převážně vycházela z nepodložených tvrzení žalované, které prokazatelně neověřila. Úvěrové smlouvy finanční arbitr nadále shledával neplatné, takže strany si byly povinny vydat bezdůvodné obohacení získané na základě této neplatné smlouvy (prokázáno rozhodnutím o námitkách finančního arbitra , tituly před jménem, , jméno FO, č. j. , Anonymizováno, ze dne 5. 12. 2024), Anonymizováno9. Dne 26. 4. 2023 žalovaná a žalobkyně podepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se poskytnuté peněžní prostředky zavázala žalobkyni vrátit s úrokem ve výši 6 600 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč v 78týdenních splátkách po 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 4. 2023 včetně smluvních podmínek). Před uzavřením smlouvy žalobkyně seznámila účastnici s právy a povinnostmi plynoucími jí z uzavírané smlouvy formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který účastnice téhož dne podepsala (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

10. Ve finančních údajích o klientovi ze dne 12. 9. 2023 bylo uvedeno, že žalovaná pracuje na plný úvazek u zaměstnavatele , právnická osoba, ., s čistým měsíčním příjmem 43 311 Kč, výdaje na bydlení ve výši 4 872 Kč, životní minimum na ověření ve výši 4 860 Kč, nebankovní závazky ve výši 2 167 Kč, věřitelkou žalované byla žalobkyně se splátkou ve výši 2 167 Kč měsíčně. Měsíční výdaje byly stanoveny částkou 11 899 Kč a disponibilní zůstatek 31 412 Kč. V registru REPI u žalované nebyly evidovány žádné záznamy. Čistá mzda žalované za únor 2023 byla 29 355 Kč, čistá mzda za měsíc březen 2023 byla 54 760 Kč (prokázáno finančními údaji o žalované, registr REPI výplatní pásky žalované za únor 2023 a březen 2023).

11. Zástupce žalobkyně navštívil žalovanou dne 25. 4. 2023 v místě , adresa, v místě bydliště, kde ji informoval o podmínkách poskytnutí půjčky, byla vyplňována evidenční karta klienta, posuzovány příjmy a výdaje žalované, popisován proces posuzování úvěruschopnost (protokol informační a posuzovací návštěva), Anonymizováno12. V evidenční kartě klienta ze dne 25. 4. 2023 bylo uvedeno, že žalovaná bydlí ve vlastním bydlení, má středoškolské vzdělání, je vdaná, je majitelkou nemovitosti – rodinného domu, již měla úvěr u žalobkyně, pracuje na plný úvazek u zaměstnavatele , právnická osoba, ., s čistým měsíčním příjmem 42 629 Kč, výdaje na bydlení ve výši 4 872 Kč, životní minimum na ověření ve výši 4 860 Kč, nebankovní závazky ve výši 2 626 Kč, věřitelkou žalované byla žalobkyně se splátkou ve výši 2 626 Kč měsíčně. Měsíční výdaje byly stanoveny částkou 12 358 Kč a disponibilní zůstatek 30 271 Kč (evidenční karta klienta ze dne 25. 4. 2023).

13. Dne 13. 9. 2023 žalovaná a žalobkyně podepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se poskytnuté peněžní prostředky zavázala žalobkyni vrátit s úrokem ve výši 4 950 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 7 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč v 60týdenních splátkách po 757,50 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 9. 2023 včetně smluvních podmínek). Před uzavřením smlouvy žalobkyně seznámila účastnici s právy a povinnostmi plynoucími jí z uzavírané smlouvy formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který účastnice téhož dne podepsala (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

14. Zástupce žalobkyně navštívil žalovanou dne 13. 9. 2023 v místě , Anonymizováno, – , adresa, v místě bydliště, kde ji informoval o podmínkách poskytnutí půjčky, byla vyplňována evidenční karta klienta, posuzovány příjmy a výdaje žalované, popisován proces posuzování úvěruschopnost (protokol informační a posuzovací návštěva).

15. V evidenční kartě klienta ze dne 13. 9. 2023 bylo uvedeno, že žalovaná bydlí se spolubydlící, má středoškolské vzdělání, je vdaná, není majitelkou nemovitosti ani auta, již měla úvěr u žalobkyně, pracuje na plný úvazek u zaměstnavatele , právnická osoba, ., s čistým měsíčním příjmem 43 311 Kč, výdaje na bydlení ve výši 4 872 Kč, životní minimum na ověření ve výši 4 860 Kč, nebankovní závazky ve výši 2 167 Kč, věřitelkou žalované byla žalobkyně se splátkou ve výši 2 167 Kč měsíčně. Měsíční výdaje byly stanoveny částkou 11 899 Kč a disponibilní zůstatek 31 412 Kč (evidenční karta klienta ze dne 13. 9. 2023).

16. Z výpisu z účtu soud zjistil, že dne 6. 12. 2024 žalobkyně uhradila finančnímu arbitrovi částku 15 000 Kč (výpis z účtu).

17. Z přehledu splátek soud zjistil, jak byl daný úvěr splácen, žalovaná dosud uhradila žalobkyni na smlouvu č. , hodnota, částku 10 000 Kč a na smlouvu č. , hodnota, částku 14 700 Kč (přehled splátek).

18. Soud v řízení neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz účastnickým výslechem žalované pro nadbytečnost, neboť měl veškeré skutkové okolnosti pro rozhodnutí o nárocích žaloby za dostatečně objasněné.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

20. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, , právnická osoba, . vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

24. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost účastnice zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce účastnice. Rovněž dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019 by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Nejde přitom o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Žaloba byla podána včasně (§ 247 o. s. ř.).

27. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětné úvěrové smlouvy posoudil jako absolutně neplatné, neboť žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně při zkoumání příjmů žalované vycházela ze dvou výplatních pásek, a to pouze v případě smlouvy o úvěru č. , hodnota, , u druhé smlouvy nebyly předloženy žádné výplatní pásky. Žalobkyně rovněž nezkoumala výdaje žalované na bydlení, splátky dalšího úvěru, ostatní běžné výdaje, např. za jídlo, za léky, zda žalovaná nemá zvýšené výdaje spojené se zdravotním stavem atd. Žalobkyně si od žalované nevyžádala například výpis z běžného účtu, ze kterého by ověřila, zda měsíční hospodaření žalované s penězi končí v kladném zůstatku. Neověření výdajů uváděných ze strany žalované žalobkyní tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace žalované za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů žalované tak, aby na požadovaný úvěr dosáhla. Žalobkyně zároveň neprokázala, že by prováděla lustraci v insolvenčním rejstříku, ve výpisu z centrální evidence exekucí či dalších registrů. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť shledal rozhodnutí finančního arbitra správným.

28. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalovaná právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalované v celkové výši 300 Kč spočívají v paušální náhradě hotových výdajů nezastoupeného účastníka za 1 úkon (vyjádření ze dne 9. 4. 2025) po 300 Kč, a to v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.