11 C 5/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o 11 804,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 719,97 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 344,99 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení z částky 344,99 Kč od , datum, do zaplacení a částky 84,12 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým návrhem doručeným ke zdejšímu soudu domáhala po žalované, zaplacení částky shora uvedené částky z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou žalovaná uzavřela s žalobkyní distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše 49 200 Kč s možností postupného čerpání na účet žalované a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za vyplacení 99,50 Kč, dále poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu „, Anonymizováno, “, poplatkem za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši 80,52 Kč a smluvním úrokem ve výši 6 374,98 Kč. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované ověřením informací poskytnutých žalovaným, zejména lustrací žalované v registrech NRKI, BRKI, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Žalobkyně následně vyplatila na účet žalované celkem částku ve výši 5 000 Kč. Úvěr se stal splatným dne , datum, . Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho a je v prodlení. Dle čl. VIII odst. 1 Smlouvy o úvěru má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou žalobkyně požaduje za prvních 90 dní prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jeho dluhu upomínkou před podáním žaloby dne , datum, . Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné částky sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 4 999,97 Kč a poplatků v celkové výši 345,02 Kč, smluvního úroku ve výši 6 374,98 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 5 000 Kč od , datum, do , datum, (84,12 Kč) a dále úroku z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky 5 344,99 Kč od , datum, do zaplacení a přiznání náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav, z nějž učinil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, autorizace ověření totožnosti a údajích o poskytovateli a spotřebitelském úvěru vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr až do výše 49 200 Kč. Žalovaná se zavázala k úvěru uhradit i poplatek ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč měsíčně a smluvní úrok ve výši 1,066 % denně z čerpané částky. Ze sazebníku bylo zjištěno, že poplatek za službu „Presto“ činí částku 165 Kč.

6. Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli dokládá, že žalobkyně žalované dne , datum, zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, částku 5 000 Kč.

7. Z obecných principů posuzování a filozofie Společnosti, výpisu o posouzení úvěruschopnosti a identifikovatelných příjmů bylo zjištěno, že výše ověřeného čistého příjmu žalované činí 32 247 Kč, výše minimálních výdajů činí 5 000 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč, použitelný příjem tak činí 15 800 Kč.

8. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, má soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni neuhradil ničeho.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně poštovního podacího lístku vyplývá, že žalovaná byla žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 12 377,83 Kč spolu s náklady za právní zastoupení před podáním žaloby do tří dnů.

10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, a to převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni jistinu 5 000 Kč, poplatek ve výši 99,50 Kč, poplatky za službu „„, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč a smluvní úrok. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho. Žalobkyně neprovedla před poskytnutí zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalované řádně, když informace od žalované neověřila jinak než výpisy z veřejných databází, nehledě na nedostatečné posouzení příjmů i výdajů žalované.

11. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

24. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

25. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

26. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 A 22/2013-19 ze dne 29. 1. 2015]

27. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

28. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice tvrdila, že provedla lustraci žalované v databázích BRKI, NRKI, insolvenčním rejstříku a centrálním systému exekucí. Tvrzené příjmy a výdaje žalované nikterak neověřila, nezkoumala výši skutečných příjmů žalované a výši skutečných výdajů (na bydlení a nezbytných výdajů; ověření dle výpisu z účtu, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy aj.). Žalobkyně tedy nikterak nezkoumala majetkovou stránku žalované. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně nepředložila, kromě neověřených údajů poskytnutých žalovanou na svých formulářích, žádný důkaz. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalované, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru.

29. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná; k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 5 000 Kč, kterou žalobkyně žalované poskytla, když žalovaná na svůj dluh žalobkyni ničeho neuhradila.

30. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelkou požádána, a od následujícího dne je v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 4. 10. 2025, uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky od 13. 10. 2025, tj. ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě, která jí byla doručena třetí pracovní den po odeslání (8. 9. 2025).

31. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout. Pro úplnost soud uvádí, že při vyhlášení rozsudku došlo k chybě v psaní a počtech ve výroku II., kde v zamítavém výroku byla špatně vypočtena částka bez smluvní pokuty ve výši 84,12 Kč. S odvoláním na ustanovení § 164 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. soud uvedený omyl současně v písemném znění rozsudku opravil.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož ve věci měla větší úspěch žalovaná, které však v tomto řízení – podle obsahu spisu – žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

33. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.