11 C 96/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , 294 41 Dobrovice pro zaplacení částky 186 575 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 448 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 448 Kč od 28. 3. 2026 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky ve výši 162 981 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 166 429 Kč od 25. 11. 2025 do 27. 3. 2026, zákonným úrokem z prodlení z částky 162 981 Kč od 28. 3. 2026 do zaplacení, úrokem ve výši 68,34 % ročně z částky 136 763,94 Kč od 25. 11. 2025 do 16. 12. 2025 ve výši 5 483,94 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 136 763,94 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 11. 2025 dosáhne částky 529 113,60 Kč a částky ve výši 20 146,14 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním uzavřela dne 26. 6. 2024 prostřednictvím e-mailové komunikace smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále též jen „smlouva“), na základě níž žalobkyně žalovanému poskytla na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 68,34 % ročně a úhradou za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 282 Kč měsíčně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 10 468 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2024. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně prověřila z informací a dokladů poskytnutých jí žalovaným a lustrací žalovaného v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, NRKI a insolvenčním rejstříku. Doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný. Na základě provedených zjištění žalobkyně došla k závěru, že lze žalovanému úvěr poskytnout. Žalobkyně úvěr vyplatila dne 27. 6. 2026. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Od 23. 7. 2024 do 26. 8. 2025 uhradil žalobkyni ve splátkách celkovou částku 146 552 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek č. , hodnota, , 15 a 16 vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1 497 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek č. , hodnota, , 11, 12, 13, 15 a 16 vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 200 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky č. , hodnota, splatné dne 17. 9. 2025 o délce 65 dnů dle bodu 6.3 smlouvy došlo dne 23. 11. 2025 k zesplatnění úvěru. Dle bodu 6.4 smlouvy se dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny, která tak činila 159 886,99 Kč. Dle bodu 6. 5 smlouvy byl žalovaný po zesplatnění úvěru do zaplacení nové jistiny povinen platit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny. Žalovaný poté neuhradil již ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 159 886,99 Kč (původně jistina ve výši 136 763,94 Kč a přirostlé úroky ve výši 23 123,05 Kč), smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 1 497 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlení žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 1 200 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy za období od 25. 11. 2025 do sepisu žaloby ve výši 20 146,14 Kč, úhradu za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 3 846 Kč (3 x 1 282 Kč), úrok ve výši 68,34 % ročně z částky 136 763,94 Kč od 25. 11. 2025 do 16. 12. 2025 v kapitalizované výši 5 483,94 Kč a dále od 17. 12. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok od 25. 11. 2025 dosáhne částky 529 113,60 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Nařízeného jednání se řádně předvolaný žalovaný po omluvě nezúčastnil, o odročení jednání nežádal. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.

4. Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru a má od 11. 5. 2018 povolenou činnost spočívající v poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu).

5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným za pomoci prostředků komunikace na dálku dne 27. 6. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit jí úrok ve výši 68,34 % ročně společně s úhradou za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 282 Kč v 48 měsíčních splátkách po 10 468 Kč splatných každého 17. dne v měsíci počínaje 17. 7. 2024 a konče 17. 6. 2028. V bodu 6.1. smlouvy byla sjednána pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, maximálně však 2 999 Kč za každý kalendářní rok. V bodě 6.2. bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s úhradou splátky o délce 15 dnů. V bodě 6.3. bylo sjednáno zesplatnění úvěru v případě prodlení žalované s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů a v bodě 6.5. pro případ nezaplacení nové jistiny v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně dne 27. 6. 2024 odeslala na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 1 Kč s poznámkou, v níž byl uveden podpisový kód a identifikace pro poskytnutí úvěru (návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 6. 2024, příloha č. , hodnota, , dodatek, informace pro klienty o podpisu na dálku, splátkový kalendář, pojištění schopnosti splácet úvěr, zaslání SMS a potvrzení o platbě 1 Kč, přihláška do pojištění).

6. Schválení úvěru bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem žalobkyně ze dne 28. 6. 2024 (oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, včetně dodejky od žalovaného).

7. Žalobkyně před uzavřením smlouvy žalovaného seznámila s jejími právy a povinnostmi vyplývajícími mu z uzavírané smlouvy. Žalovaná podepsala prohlášení, kterým stvrdila zejména, že byla seznámena s údaji týkajícími se úvěru a s údaji týkajícími se zprostředkovatele (předsmluvní formulář, prohlášení klienta).

8. Dne 8. 3. 2024 byla žalovanému na jeho účet připsána výplata mzdy ve výši 37 534 Kč, dne 10. 4. 2024 výplata mzdy ve výši 134 625 Kč a dne 10. 6. 2024 výplata mzdy ve výši 40 588 Kč (potvrzení o výplatě).

9. Při poskytování úvěru žalobkyně vycházela z toho, že je žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou, není ve výpovědní lhůtě, je svobodný, bydlí ve vlastní nemovitosti. Příjmy žalovaného dosahovaly 43 000 Kč měsíčně, z nichž hradil výdaje na bydlení 7 181 Kč a splátky žalobkyni ve výši 7 468 Kč. Dále žalobkyně v měsíčních výdajích žalovaného zohlednila výši životního minima 4 860 Kč a rezervu ve výši 1 000 Kč, čímž dospěla k částce volných zdrojů žalovaného ve výši 22 491 Kč (hodnocení klienta).

10. Žalovaný v době žádosti o úvěr splácel celkové závazky u finančních institucí, včetně žalobkyně, v celkové výši 2 288 141 Kč, měl možnost čerpat úvěr do limitu 75 000 Kč (revolvingové úvěry) a jeho dluh po splatnosti činil 28 Kč (výpis z nebankovních registrů, výpis ze SOLUS)

11. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila jeho občanským průkazem (občanský průkaz žalovaného).

12. Úvěr ve výši 150 000 Kč byl žalovanému vyplacen dne 27. 6. 2024 na jeho účet č. , č. účtu, (doklad o vyplacení úvěru).

13. Žalovaný uhradil v období od 23. 7. 2024 do 26. 8. 2025 ve 14 splátkách po 10 468 Kč celkovou částku 146 552 Kč (karta klienta).

14. Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala o zaplacení dlužných splátek včetně zaplacení celého zesplatněného úvěru v částce 166 429 Kč (výzvy k zaplacení ze dne 18. 7. 2025, ze dne 20. 10. 2025 a ze dne 18. 11. 2025, výzva ze dne 23. 11. 2025).

15. K zaplacení žalované částky do 15 dní od odeslání výzvy byl žalovaný vyzván dopisem zástupkyně žalobkyně ze dne 9. 3. 2026 odeslaným téhož dne (předžalobní výzva ze dne 9. 3. 2026 včetně podacího archu z téhož dne).

16. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

17. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému částku 150 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni vrátil částku 146 552 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

19. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Dle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

28. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

30. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

31. Mezi žalobkyní a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování a tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému dle smluvních ujednání částku 150 000 Kč. Žalovaný žalobkyni vrátil částku 146 552 Kč a dále ničeho. Předloženými důkazy však žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť nijak nezkoumala výdaje žalovaného ani jeho celkovou finanční situaci, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti , Anonymizováno, . Soud z žalobkyní předložených důkazů nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně zjistila výši výdajů žalovaného, zejména na bydlení a další splátky jiných závazků a spokojila se s pouze žalovaným uvedenými částkami výdajů na bydlení a splátky závazků u žalobkyně, k nimž připočetla životní minimum a rezervu 1 000 Kč. Výši nákladů na domácnost, dojíždění za prací, za volání, internet, výši splátek jiných závazků žalobkyně nezkoumala vůbec. Žalobkyni proto nemohla vědět, jak žalovaný se svým příjmem vychází, k čemuž si od žalovaného mohla vyžádat alespoň výpis z účtu za měsíce předcházející měsíci, kdy byl úvěr žalovanému poskytnut. Z žalobkyní předložených důkazů nelze dovodit jinak, než se žalobkyně především spokojila s pouhými tvrzeními žalovaného ohledně jeho výdajů, jeho skutečnou finanční situaci nemohla však poznat. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

32. Při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného úvěrujícím přihlíží soud k neplatnosti takové smlouvy i bez návrhu, neboť porušením povinností dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky).

33. Jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla břemeno důkazní co do prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. shledal smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 150 000 Kč, jako neplatnou. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Výši bezdůvodného obohacení představuje rozdíl jistiny úvěru ve výši 150 000 Kč, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, a částky 146 552 Kč, kterou žalovaný žalobkyni již vrátil, tedy částka 3 448 Kč, kterou žalovaný žalobkyni doposud nevrátil. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy co do žalované částky 3 448 Kč i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z. z nesplacené jistiny od 28. 3. 2026 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení byla přiznána v žalobkyní požadované, která nepřekračuje sazbu stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Žalobkyně vyzvala žalovaného upomínkou odeslanou dne 9. 3. 2026 a dle § 573 o. z. doručenou třetího dne po odeslání, aby dlužnou částku uhradil nejpozději do 15 dnů. Žalovaný však ničeho neuhradil, proto se dnem 28. 3. 2026 dostal do prodlení.

34. Co do zbývající žalované částky 162 981 Kč, tj. jistiny a smluvní pokuty, a žalovaného příslušenství pak byla žaloba pro neplatnost smlouvy o úvěru zamítnuta, neboť neplatné ujednání nemohlo žalovaného zavázat.

35. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého by procesně úspěšnějšímu žalovanému náleželo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Protože žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný, žádné náklady řízení mu nevznikly, a soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

36. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení.