13 C 117/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 42 409,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 524 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 28 524 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 13 885,37 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 691,94 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 38 716,72 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 411,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 13 885,37 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 318 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 42 409,37 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že účastníci spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec do výše 40 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,92 % z úvěrového rámce, tj. ve výši 1 168 Kč, splatnost jednotlivých splátek byla vždy 20. den v kalendářním měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. V každé splátce byly zahrnuty sjednané úroky, část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky. Před uzavřením smlouvy prověřila žalobkyně úvěruschopnost žalované a dle výsledků byla nastavena výše měsíční splátky. Žalovaná celkem čerpala částku 40 770 Kč a celkem uhradila na poskytnutý úvěr částku 12 246 Kč, se zbylými splátkami se ocitla v prodlení, v důsledku čehož žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr ke dni [datum] zesplatnila a současně vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, přesto však nebyla dlužná částka uhrazena. Žalobkyně má za to, že jí vznikl nárok na zaplacení jednak žalované částky sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 38 716,72 Kč, poplatků za pojištění ve výši 492,65 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 200 Kč (100 Kč za zaslanou upomínku, resp. 130 Kč za zaslaný doporučený dopis) a ze smluvních pokut ve výši 2 000 Kč, dále na úrok 15 % ročně z částky 38 716,72 Kč kapitalizovaný od [datum] do dne sepsání žaloby částkou 7 691,94 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 38 716,72 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z jistiny dluhu kapitalizovaný ode dne [datum] do [datum] částkou 1 411,71 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 42 409,37 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru – Flexibilní půjčka [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], jako Společností a osobou [celé jméno žalované], [rodné číslo], trvale bytem [adresa žalované], jako Klientem, že její nedílnou součást tvoří úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba] s kódem IJK121 platné od [datum], Informace o pojištění, Informační dokument o pojistném produktu, přičemž žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že se seznámila, a že rozumí všem ustanovením, která se týkají uvedených finančních služeb, a že má dostatečné finanční zdroje na placení všech svých dluhů, včetně dluhů z uvedené smlouvy o úvěru, přičemž parametry úvěru byly následující: výše úvěrového rámce 40 000 Kč, roční úroková sazba 27,88 %, celková částka splatná Klientem 46 041 Kč, výše měsíční splátky 2,92 % z úvěrového rámce, tj. 1 168 Kč, RPSN 31,74 %, splatnost měsíční splátky je vždy k 20. dni v kalendářním měsíci, způsob úhrady splátek bankovním převodem, že v případě, že se Klient opozdí se zaplacením splátky, je Společnost oprávněna mu účtovat jednak účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, přičemž ke dni uzavření smlouvy je výše nákladů vypočtena na 100 Kč za měsíc vymáhání a částka se může měnit v závislosti na reálných nákladech vstupujících do kalkulace, jednak smluvní pokutu ve výši 500 Kč, jednak jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky, a jednak úrok z prodlení ve výši dle platného nařízení vlády.

5. Z úvěrových podmínek – revolvingový úvěr společnosti [právnická osoba] – IJK121 platných od [datum] soud zjistil, že podle podkapitoly 2.. mimo jiné jednak Společnost se zavazuje půjčit Klientovi sjednanou výši úvěru a Klient se zavázal Společnosti úvěr vrátit a zaplatit sjednané úroky a jednak úvěr může Klient použít jen k účelu, který má uvedený ve smlouvě, že podle podkapitoly 5.1. v částce splátky je zahrnuta část jistiny, úroky, poplatky a pojištění, bylo-li sjednáno, že podle podkapitoly 6.1. k zesplatnění může zejména dojít, jestliže 1. Klient dluží Společnosti 2 a více splátek, 2. Klient nezaplatil splátku déle než 3 měsíce, že zesplatnění nemá vliv na trvání smlouvy, která dále trvá a zanikne až ve chvíli, kdy Klient úvěr zcela splatí, případně jiným zákonem stanoveným způsobem, přičemž Klient musí do té doby platit i úroky, že v okamžiku zesplatnění zanikají doplňkové služby, pokud byly sjednány, a že podle podkapitoly 7.1. v případě, že se Klient opozdí s úhradami dle smlouvy nebo smlouvy o úvěru, je Společnost oprávněna mu účtovat zejména účelně vynaložené náklady na vymáhání (např. na upomínku nebo inkasní agenturu), jejichž výši Společnost Klientovi písemně oznámí, smluvní pokutu ve výši 500 Kč, pokud se Klient zpozdí se zaplacením splátky nebo jiné platby, jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10 % z nezaplacené jistiny, úroků a doplňkových služeb, a to v případě prodlení po zesplatnění a úroky z prodlení v zákonné výši.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad smlouvy [číslo] týkající se spotřebitelského úvěru vedeného na jméno žalované má soud za prokázané, že zachycuje, jakým konkrétním způsobem došlo k postupnému čerpání úvěru a k jeho splácení. K prvnímu čerpání došlo dne [datum] ve výši 40 000 Kč převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Přehled reflektuje a zachycuje zaúčtování poplatků, smluvních pokut z prodlení. Z přehledu dále soud zjistil, že žalovaná vyčerpala celkem částku 40 770 Kč a na svůj dluh uhradila toliko 12 246 Kč, a že dlužná částka tak představuje neuhrazenou jistinu ve výši 38 716,72 Kč, poplatky na pojištění ve výši 492,65 Kč, náklady na vymáhání ve výši 1 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč, úrok ve výši 7 691,94 Kč a úrok z prodlení ve výši 1 411,71 Kč.

7. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že Společnost vyzvala Klienta s ohledem na jeho prodlení s úhradou závazků ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy, přičemž dlužná částka činila 47 360,17 Kč, a že výzva byla zaslána na žalovanou ve smlouvě uvedenou kontaktní adresu dne [datum].

8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla řádně vyzvána k plnění před podáním žaloby. Předžalobní výzva byla žalované dle podacího archu zaslána dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku neuhradila.

9. Žalovaná v úvěrové smlouvě uvedla, že je zaměstnána u společnosti [právnická osoba], její průměrný čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů a splácí měsíčně splátky jiným společnostem ve výši 30 000 Kč. Soud nemá za prokázané ověření a zkoumání příjmové stránky žalované, žalobkyně netvrdila ničeho ani o zkoumání výdajů žalované. Pokud žalobkyně nezkoumala žádnou složku výdajů žalované (např. výdaje na bydlení, běžné výdaje či splátky jiných úvěrů), nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalované, a nemohla tak řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je žalovaná schopna úvěr splatit.

10. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splatit, což je soudu známo z úřední činnosti. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., který vyžaduje prověřování příjmové i výdajové stránky žalované, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

23. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 9 pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

26. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 27. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

28. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. však nelze učinit pouze na základě ničím nedoložených prohlášení spotřebitele. Prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (uvedený rozsudek se sice týká staršího zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jeho závěry jsou však použitelné i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.; srov. dále rozsudek Soudního dvora EU - čtvrtého senátu ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další, C [číslo]; shodně též [příjmení] [jméno]: Zkoumání úvěruschopnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru, Právní rozhledy [číslo], s. 381).

29. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo ze strany žalobkyně dostatečné, což je soudu známo z úřední činnosti.

30. Žalobkyně (resp. právní předchůdkyně) se úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona [číslo]), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.

31. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná čerpala od žalobkyně jistinu úvěru v celkové výši 40 770 Kč. Žalovaná žalobkyni splatila částku 12 246 Kč. Žalované tedy zbývá uhradit žalobkyni částku 28 524 Kč. Soud tedy žalobě co do jistiny v plném rozsahu vyhověl.

32. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum] do zaplacení, jak žalobkyně požadovala.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 28 524 Kč, tedy z 67 %. Žalovaná byla úspěšná co do částky 13 885,37 Kč, tedy z 33 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 34 % (67 % - 33 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 697 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínku) náleží odměna ve výši 500 Kč, dále odměna advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 3 ve znění § 14b odst. 5 AT) a náhrada za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 378 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 34 % z částky 3 875 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 1 318 Kč.

34. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaná v řízení netvrdila nic ohledně toho, jaké jsou její možnosti, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.