13 C 18/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 50 310 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částky ve výši , částka, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , dále jen „smlouva“, uzavřené dne , datum, prostřednictvím webového portálu žalobkyně www.rerum.cz, na kterém si žalovaný nastavil požadovanou výši úvěru a dobu jeho trvání, vyplnil žádost o úvěr, souhlasil s podmínkami úvěru a smluvní dokumentací a prostřednictvím ověřovací platby ve výši , částka, ověřil totožnost a majitele bankovního účtu. Žalobkyně poté prověřila úvěruschopnost žalovaného z majetkových poměrů žalovaného a jeho lustrací v dostupných registrech (ISIR, CEE, CRKI a BRKI). K ověření příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či výplatní listy. Jelikož nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného, byla žalovanému žalobkyní schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru a následně byla dne , datum, mezi účastníky uzavřena smlouva. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, peněžní prostředky v celkové výši , částka, na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy nejpozději k 11. dni v měsíci. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla podle čl. 4.2. písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níže je žalovaný v prodlení. Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. Žalobkyně proto celý úvěr ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, ač byl o úhradu jejího dluhu upomínán i předžalobní výzvou odeslanou mu zástupcem žalobkyně dne , datum, . Žalobkyně má za to, že jí s ohledem na výše uvedené vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny v kapitalizované výši , částka, , na úrok z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a na smluvní pokutu v kapitalizované výši , částka, (počítaná z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení, tj. , datum, , do data odeslání předžalobní výzvy, tj. , datum, ).

2. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala mj. lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaný doložil doklad o tom, že mu plyne pravidelný příjem ze zaměstnání od zaměstnavatele , právnická osoba, ., a to minimálně ve výši , částka, v měsíci březnu 2023, ve výši , částka, v dubnu 2023 a dále ve výši , částka, v květnu 2023.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne , datum, za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše , částka, na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který byl žalovaný oprávněn při splnění smluvních podmínek opakovaně čerpat. Výše úrokové sazby činila 40 % měsíčně. Úvěr byl splatný nejpozději ke dni ukončení smlouvy a smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy nejpozději k 11. dni v měsíci. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla podle čl. 4.2. písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení.

6. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného a z výplatních pásek soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného a prověřila úvěruschopnost žalovaného ověřením jeho příjmu za měsíc březen – květen 2023.

7. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne , datum, poskytla žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši , částka, .

8. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného s hrazením jeho závazků plynoucích ze smlouvy o spotřebitelském úvěru zesplatnila nesplacenou jistinu úvěru, celková dlužná částka byla vyčíslena na , částka, , a vyzvala žalovaného k jejímu zaplacení nejpozději do tří dnů od doručení dopisu o zesplatnění.

9. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně řádně vyzván k úhradě jeho dluhu před podáním žaloby s tím, že na svůj dluh neuhradil ničeho.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný označený jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, telefonním číslem a e-mailovou adresou uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na bankovní účet žalovaného úvěr až do výše , částka, a žalovaný se jej zavázal vrátit nejpozději ke dni ukončení smlouvy spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy nejpozději k 11. dni v měsíci. Žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet dne , datum, částku ve výši , částka, . Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na svůj závazek neuhradil žalobkyni ničeho, ač byl o úhradu jeho dluhu upomínán i předžalobní výzvou odeslanou mu dne , datum, . Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na svůj závazek něčeho uhradil.

11. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

18. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

25. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

27. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

28. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“29. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

30. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Soud má za prokázané ověření a zkoumání příjmové stránky žalovaného za měsíc březen – květen 2023, neboť příjem žalovaného v těchto měsících byl ověřen a doložen výplatními páskami žalovaného, nicméně žalobkyně netvrdila ničeho o zkoumání výdajů žalovaného a jeho majetkové stránky. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Pokud žalobkyně nezkoumala žádnou složku výdajů žalovaného (např. nájem, běžné výdaje či splátky jiných úvěrů), nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalovaného, a nemohla tak řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaný schopen úvěr splatit. Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet, a poskytla mu spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala jeho výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

31. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 ZoSÚ, neplatná.

32. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka , částka, , tj. rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (, částka, ), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (, částka, ). Soud proto výrokem I. v této části žalobě vyhověl. Splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) soud stanovil v souladu s § 87 ZoSÚ ve lhůtě 3 dnů od právní moci výroku I. rozsudku.

33. Ohledně všech dalších nároků, včetně všeho požadovaného příslušenství, soud dospěl k závěru, že žalovaný jakožto spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu z neplatné úvěrové smlouvy ihned, ale ve lhůtě odpovídající jeho možnostem, a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení (blíže viz např. závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, ). Proto výrokem II. zbývající nároky zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky , částka, , tedy ze 60 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky , částka, , tedy ze 40 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 20 % (60 % - 40 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaný po , datum, (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, podle § 13 odst.. 4 a. t. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 20 % z částky , částka, , tj. po zaokrouhlení na celé koruny na částku , částka, .

35. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.