13 C 247/2020

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného státní občan Slovenské republiky bytem adresa , Slovenská republika o zaplacení 4 742 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 566 Kč: -) s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 566 Kč od [datum] do [datum], -) s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 566 Kč od [datum] do [datum], -) s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 566 Kč od [datum] do [datum], -) s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 566 Kč od [datum] do [datum], -) s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 566 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení z částky 566 Kč od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlené závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 176 Kč a co do kladného rozdílu mezi -) úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 742 Kč od [datum] do [datum], -) úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 4 742 Kč od [datum] do [datum], -) úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 4 742 Kč od [datum] do [datum], -) úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 4 742 Kč od [datum] do [datum], -) úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 742 Kč od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení z částky 4 742 Kč od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlené závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a -) úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 566 Kč od [datum] do [datum], -) úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 566 Kč od [datum] do [datum], -) úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 566 Kč od [datum] do [datum], -) úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 566 Kč od [datum] do [datum], -) úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 566 Kč od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení z částky 566 Kč od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlené závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 4 742 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (právní předchůdce žalobkyně) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce znějící na částku 6 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný dále zavázal zaplatit spolu s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 4 176 Kč. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku ve výši 10 176 Kč v 53 týdenních splátkách po 192 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] (přechodný věřitel na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]) a žalobkyní došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Žalovaný zaplatil celkem částku 5 434 Kč. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem částku 4 742 Kč na jistině, žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení. Žalobkyně o úhradě dlužné částky žalovaného upomínala.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (žalobkyně souhlasila zaškrtnutím kolonky při podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu).

3. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce ze dne [datum], smluvními podmínkami smlouvy o půjčce, smlouvami o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum] vč. poštovních podacích archů a předžalobní výzvou k úhradě ze dne [datum] vč. poštovního podacího archu.

4. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne [datum] právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě níž se věřitel zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti částku 4 000 Kč, a tak učinil, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 2 560 Kč, tj. celkem se zavázal vrátit 6 560 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 40 pravidelných týdenních splátkách po 164 Kč, s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření té které smlouvy. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil částku 684 Kč, tato byla započtena na souhrnný poplatek. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena nejprve na [právnická osoba] [anonymizováno], posléze na žalobkyni, o postoupení pohledávky byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a ze dne [datum]. Žalobkyně žalovaného o úhradu dlužné částky upomínala.

5. Dotazem na [anonymizována čtyři slova] bylo zjištěno, že žalovaný je státním příslušníkem [země], kde má rovněž evidován trvalý pobyt. Soud se nejprve zabýval pravomocí českého soudu ve věci rozhodnout. Pro posouzení uvedené otázky ve vztahu ke [země] je třeba postupovat podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), jehož teritoriální působnost je dána - věc se týká členů Evropské unie, České republiky a [země], časová působnost je dána - řízení bylo zahájeno po [datum], i věcná působnost je dána - spor ze spotřebitelské smlouvy o dodávce energií. Příslušnost zdejšího soudu je pak založena čl. 7 nařízení Brusel I bis, podle nějž lze osobu, která má bydliště v některém členském státě, žalovat v jiném členském státě, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, tedy kde byly služby poskytnuty.

6. Mezi Českou republikou a [země] je třeba smluvní vztahy založené po [datum] hmotněprávně posuzovat podle nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen„ nařízení Řím I“). Vzhledem k tomu, že nebyla provedena volba práva podle čl. 3, bude se podle čl. 4 odst. 2 nařízení Řím I spotřebitelská smlouva o úvěru se řídí právem země, v níž má strana, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu, své obvyklé bydliště (sídlo).

7. Ze shora uvedeného je zřejmé, že podle pravidel mezinárodního práva soukromého a procesního je v posuzovaném případě dána pravomoc českého soudu a použitelnost českého práva.

8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. O tom ale z obsahu spisu nic nevyplývá, proto soud věc posoudil podle právních předpisů ve znění do [datum].

9. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964, Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

10. Podle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb.

11. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odst. 2 téhož ustanovení ujednáním ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za neplatná. Podle § 55 odst. 3 obč. zák. v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

13. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.), přičemž přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce, jejímž předmětem bylo půjčení částky v celkové výši 6 000 Kč. U smlouvy o půjčce se podle právní teorie jedná o tzv. kontrakt reálný, tudíž kontraktační proces je dovršen až předáním předmětu smlouvy smluvní stranou druhé smluvní straně, v daném případě tedy předáním peněz žalobkyní (právním předchůdcem) žalovanému. Tímto okamžikem počínají ze smlouvy plynout práva a povinnosti. Je nepochybné, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost, vyplývající mu ze smlouvy, tedy žalovanému předat částku 6 000 Kč, splnil. To ostatně žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, když potvrdil, že převzal celou částku„ půjčky“, přičemž ve smlouvě je coby„ půjčka“ definována částka 6 000 Kč. [příjmení] 4 176 Kč ve smlouvě označená jako„ souhrnný poplatek“ je fakticky příslušenstvím pohledávky. Fakticky se jedná o úrok, tedy cenu peněz, soud toto ujednání posoudil podle jeho obsahu, nikoli podle jeho označení. Je logické, že tento úrok pak mimo jiné kryje i náklady věřitele, vč. nákladů tzv. administrativních. Soud tak má za to, že pokud byla půjčka sjednána na dobu 53 týdnů, smluvní úrok činí 67,8 % ročně. Soud tak dospěl k názoru, že smluvní ujednání o úroku v takové výši je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Taková výše úroků totiž podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování krátkodobých úvěrů nebo půjček bez určení účelu, která činí zhruba 17 % (viz např. Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR – stavy obchodů (%), položka UK6 – Domácnosti a NISD (S.14+S.15) – na spotřebu – splatnost do 1 roku včetně, dostupná na www.cnb.cz). V podrobnostech dále soud odkazuje na ustálenou rozhodovací činnost Nejvyššího soudu ČR v otázce výše sjednaných úroků v rozporu s dobrými mravy, zejména pak na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004. Více než trojnásobek obvyklých sazeb je podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy (k tomu dále viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 234/2005 a 33 Odo 875/2005 nebo 32 Odo 3010/2007). Ve smyslu § 41 obč. zák. je však možné neplatné ustanovení o úroku („ souhrnném poplatku“) oddělit od ostatních částí smlouvy. Lze tak dospět k závěru, že žalobkyně měla nárok pouze na vrácení jistiny 6 000 Kč ze smlouvy ze dne [datum]. Tedy částku 566 Kč (6 000 Kč – 5 434 Kč = 566 Kč) představující jistinu. V ostatním nezbylo než žalobu v této části zamítnout jako nedůvodnou.

16. Soud taktéž přiznal žalobkyni příslušenství z přiznané jistiny v podobě úroku z prodlení v zákonné výši, a to ode dne [datum], jak žalobkyně požadovala, z částky přiznané, ve zbytku však byl nárok zamítnut. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť nebyly shledány podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 podle míry úspěchu, kdy žalovaný byl ve věci úspěšnější (úspěch žalobkyně 12 %, žalovaného 88 %), avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly.