13 C 305/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované státní občanka anonymizováno republiky bytem adresa žalované o zaplacení 16 172,09 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 1 700 Kč zastavuje.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 770 Kč s příslušenstvím a částky 1 702,09 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 14 470 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 838,36 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 453,73 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 990,94 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 10 990,94 Kč od [datum] do zaplacení). V žalobě tvrdí následující: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřely dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkem částku ve výši 21 170 Kč (12 000 Kč a 9 170 Kč) v 58 pravidelných týdenních splátkách po 365 Kč. [příjmení] 9 170 Kč představuje odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, úrok z úvěru ve výši 1 680 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 290 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, za celou dobu smluvního vztahu uhradila pouze částku 6 700 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni a žalovaná o tom byla informována dopisem ze dne [datum]. Žalovanou částku 14 470 Kč tvoří jistina zápůjčky 10 990,94 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 280,84 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 198,22 Kč. Žalobkyně požaduje dále po žalované zaplacení úroků a úroků z prodlení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum].

2. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení částky 1 702,09 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 562,72 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 653,82 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 702,09 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 1 702,09 Kč od [datum] do zaplacení) s odůvodněním, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřely dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkem částku ve výši 17 690 Kč (10 000 Kč a 7 690 Kč) v 58 pravidelných týdenních splátkách po 305 Kč. [příjmení] 7 690 Kč představuje odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrok z úvěru ve výši 1 400 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 290 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, do okamžiku postoupení pohledávky uhradila pouze částku 8 880 Kč a po postoupení pohledávky celkem částku 12 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni a žalovaná o tom byla informována dopisem ze dne [datum]. Žalovanou částku 1 702,09 Kč tvoří kapitalizované úroky ve výši 1 653,82 Kč a kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 562,72 Kč. Žalobkyně požaduje dále po žalované zaplacení úroků a úroků z prodlení. Žalovaná zbývající dlužnou částku neuhradila, přestože byla vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum].

3. Žalovaná je státním občanem [anonymizováno] republiky, avšak má trvalé bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze smlouvy o úvěru a o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena. Poněvadž ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci dali souhlas k rozhodnutí věci bez jednání, rozhodl soud s odvoláním na ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“), bez jednání.

5. Podáním ze dne [datum] žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 1 700 Kč, kterou žalovaná uhradila žalobkyni po podání žaloby. Žalobkyně tuto platbu započetla na jistinu pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce [číslo] požádala soud, aby co do částky 1 700 Kč řízení zastavil. Soud postupoval podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí výrokem I. částečně zastavil. V souladu s § 96 odst. 4 o. s. ř. soud souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nevyžadoval.

6. Z listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o půjčce v hotovosti [anonymizováno] půjčka [číslo] na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná hotovost v uvedené výši převzala, což potvrdila podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit žalobkyni jistinu 12 000 Kč a dále poplatek 9 170 Kč, který se skládá z úroku 1 680 Kč, z„ administrativní činnosti“ 2 400 Kč, z„ hotovostního inkasa splátek“ 4 800 Kč a poplatku za životní pojištění ve výši 290 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 21 170 Kč. Ve smlouvě o úvěru je dále uvedeno, že její součástí jsou smluvní podmínky. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v 58 týdenních splátkách po 365 Kč počínaje dnem [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum] (prokázáno smlouvou o půjčce v hotovosti [anonymizováno] půjčka ze dne [datum]). V čl. 5 smluvních podmínek je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (prokázáno smluvními podmínkami). V čl. 1 smluvních podmínek, které jsou součástí smlouvy, je uvedeno, že výše výpůjční úrokové sazby činí 23,66 % ročně, a že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Žalovaná uhradila celkem 6 700 Kč.

7. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, která uvedla, že je zaměstnána u [právnická osoba] spol. s r.o. od [číslo] a její čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč. Další příjmy žalovaná nemá. Dále uvedla, že platí nájem ve výši 3 100 Kč měsíčně, půjčku ve výši 1 372 Kč měsíčně a další výdaje domácnosti činí 4 000 Kč měsíčně. Použitelný příjem žalované byl ve výši 9 528 Kč. Žalovaná tyto údaje doložila pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou (prokázáno kartou zákazníka ze dne [datum]).

8. Z listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dále dne [datum] smlouvu o půjčce v hotovosti [anonymizováno] půjčka [číslo] na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná hotovost v uvedené výši převzala, což potvrdila podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit žalobkyni jistinu 10 000 Kč a dále poplatek 7 690 Kč, který se skládá z úroku 1 400 Kč, z„ administrativní činnosti“ 2 000 Kč, z„ hotovostního inkasa splátek“ 4 000 Kč a poplatku za životní pojištění ve výši 290 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 17 690 Kč. Ve smlouvě o úvěru je dále uvedeno, že její součástí jsou smluvní podmínky. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v 58 týdenních splátkách po 305 Kč počínaje dnem [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum] (prokázáno smlouvou o půjčce v hotovosti [anonymizováno] půjčka ze dne [datum]). V čl. 5 smluvních podmínek je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (prokázáno smluvními podmínkami). V čl. 1 smluvních podmínek, které jsou součástí smlouvy, je uvedeno, že výše výpůjční úrokové sazby činí 23,66 % ročně, a že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Žalovaná uhradila do postoupení pohledávky celkem 8 880 Kč a po postoupení pohledávky celkem částku 12 000 Kč.

9. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, která uvedla, že je zaměstnána u [právnická osoba] spol. s r.o. od [číslo] jako operátor výroby a její čistý měsíční příjem činí 17 200 Kč. Další příjmy žalovaná nemá. Dále uvedla, že platí nájem ve výši 3 500 Kč měsíčně a další výdaje domácnosti činí 5 000 Kč měsíčně. Použitelný příjem žalované byl ve výši 8 700 Kč. Žalovaná tyto údaje doložila pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou (prokázáno kartou zákazníka ze dne [datum]).

10. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou dne [datum] na žalobkyni, která tak byla k podání žaloby aktivně legitimována (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná informována o tom, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne [datum]). Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne [datum]).

11. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 1881 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Vzhledem k postoupení pohledávky je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby.

21. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 86 a § 87 ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo] sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

22. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 23. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

24. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

25. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smluv o úvěru i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem. Bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované vyžádala informace o jejím příjmu, nicméně podstatné výdaje žalované nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení.

26. Shora uvedené smlouvy o úvěru jsou tak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatné. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky celkem ve výši 22 000 Kč, které jí žalovaná již v plném rozsahu vrátila (žalovaná celkem uhradila žalobkyni 29 280 Kč). Soud tak žalobu v rozsahu, ve kterém nebylo řízení zastaveno, zcela zamítl ve všech nárocích, a to s ohledem na neplatnost smluv o úvěru.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, proto nemá právo na jejich náhradu.