13 C 309/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35 350 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka, s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky částka spolu s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím tzv. vertifikační platby ve výši částka, dne datum, kdy tzv. vertifikační platba byla připsána na účet žalobkyně, smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, dále jen „smlouva“, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka tak, že částku částka převedla dne datum na žalovaným označený účet a částku částka převedla na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit úroky v celkové výši částka ve 25 pravidelných měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 20. dni daného měsíce, počínaje dnem datum. Sjednaná úroková sazba z úvěru činila 28,17 % ročně. Žalovaný si svůj závazek řádně a včas neplnil, a proto žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru, na jehož podkladě došlo v souladu se smluvními podmínkami k zesplatnění úvěru ke dni jeho odeslání, tedy ke dni datum. Po zohlednění úhrad provedených žalovaným sestává dlužná částka z neuhrazené jistiny po zesplatnění ve výši částka a z dlužných splátek do zesplatnění v celkové výši částka, kdy tyto splátky se sestávají z dlužných úroků ve výši částka a dluhu na jistině (úmor) ve výši částka. Celková dlužná částka tak v součtu činí na jistině částka a na úrocích částka. Žalobkyně dále požaduje v souladu se smluvními podmínkami přiznat částku částka jakožto náhradu nákladů za tři upomínky odeslané ve dnech datum, datum a datum po částka, částku částka jako smluvní pokutu ve výši částka za každou měsíční splátku, s jejíž úhradou se žalovaný dostal do zesplatnění úvěru do prodlení, a částku částka jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky částka za období od datum do datum. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky výzvou k plnění před podáním žaloby, přesto však nebyla dlužná částka uhrazena. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat rovněž úrok z prodlení z částky částka v zákonné výši od datum do zaplacení, smluvní úrok ve výši 28,17 % ročně z částky částka od datum do datum a smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

2. Usnesením nadepsaného soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, byla žalobkyně vyzvána, aby do 7 dnů od doručení usnesení doložila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že vycházela z čestných prohlášení žalovaného, které následně ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, a to výplatních pásek za dva kalendářní měsíce 12/2023 a 01/2024, kdy průměrnou mzdu žalovaného žalobkyně ověřovala u zaměstnavatele žalovaného i telefonicky, dále z informací zjištěných lustrací žalovaného ve veřejných registrech a databázích (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr právnická osoba), z normativních nákladů na bydlení žalovaného pro nájemní bydlení, kde jsou částky na bydlení vyšší než u bydlení tzv. u rodičů, z výše životního a existenčního minima na jednotlivce a dále žalobkyně přihlédla k průměrným výdajům obyvatelstva v roce 2016 a časovým řadám výdajů na konečnou spotřebu domácností ČSÚ za rok 2016-2022. Na podporu svých tvrzení předložila přehled výše normativních nákladů na bydlení od datum, přehled životního a existenčního minima 2024, statistiku rodinných účtů za rok 2016 a časové řady výdajů na konečnou spotřebu domácností ČSÚ za rok 20162022.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu byla výzva k vyjádření řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota včetně úvěrových podmínek soud zjistil, že byla podle čl. XII. bodu 1. uzavřena dne datum, kdy tzv. vertifikační platba ve výši částka byla připsána na účet žalobkyně, mezi žalobkyní zastoupenou zprostředkovatelem společností právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa, a žalovaným, že na jejím základě žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí peněžitých prostředků v částce částka v jeho prospěch a současně se žalobkyni zavázal poskytnuté peněžité prostředky vrátit a zaplatit jí sjednané úroky ve výši částka a dále i poplatky, jež jsou s poskytnutým úvěrem spojené, případně v souvislosti s úvěrem a smlouvou teprve vzniknou, že roční zápůjční úroková sazba byla mezi žalobkyní a žalovaným dohodnuta ve výši 28,17 % a RPSN činilo 44,5 % ročně, že žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni částku částka v podobě 25 pravidelných měsíčních splátek po částka splatných vždy do 20. dne daného měsíce počínaje dnem datum a konče dnem datum, že podle čl. II. písm. b) v případě nepřímého standardního neúčelového úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout shora uvedenou částku tak, že jednu její část převede na účet žalovaného a druhou část převede na účet zprostředkovatele, a to jako provizi, kterou si žalovaný sjednal se zprostředkovatelem, přičemž provize činila částku částka, že podle čl. IV. bodu 1. písm. d) bylo mezi stranami smlouvy ujednáno, že úvěr či jeho část se stane splatným v důsledku porušení povinnosti žalovaného tím, že žalovaný je v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce, přičemž v tomto případě okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobkyně odeslala žalovanému písemné oznámení o zesplatnění úvěru, že podle čl. IV. bodu 2 písm. a) se žalovaný zavázal žalobkyni na každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení, že podle čl. IV. bodu 2 písm. b) se žalovaný zavázal žalobkyni v případě, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení žalovaného splatným dle čl. IV. bod 1 zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení, že podle čl. IV. bodu 2 písm. c) se žalovaný zavázal žalobkyni na každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši částka, že podle čl. IV. bodu 2 písm. e) smluvní pokuta dle čl. IV. bodu 2 písm. a), resp. b), je splatná bez písemné výzvy žalobkyně vždy ke konci každého kalendářního dne, ve kterém je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné splátky úvěru, resp. s úhradou neuhrazeného zůstatku úvěru, že podle čl. IV. bodu 2 písm. e) smluvní pokuta dle čl. IV bodu 2 písm. c) je splatná bez písemné výzvy žalobkyně okamžikem prodlení žalovaného se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, že podle čl. IV. bodu 4 písm. a), b) a c) se smluvní strany dohodly, že žalobkyně má na případ prodlení žalovaného s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy právo požadovat po žalovaném náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy za každou písemně odeslanou upomínku pro nesplácení splátek je oprávněna účtovat částka, přičemž částka je splatná okamžikem odeslání upomínky žalovanému pro nesplácení splátek, a že nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému informace zejména o druhu spotřebitelského úvěru, o celkové výši spotřebitelského úvěru a o podmínkách jeho čerpání, o době trvání spotřebitelského úvěru, o výpůjční úrokové sazbě a o celkové částce, kterou má žalovaný zaplatit.

8. Z emailové zprávy a z potvrzení o provedení transakce ze dne datum soud zjistil, že dne datum došlo k odepsání částky částka z bankovního účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě z důvodu jejího převodu na účet žalobkyně uvedený ve smlouvě, a to pod variabilním symbolem var. symbol.

9. Z potvrzení o provedení transakce ze dne datum soud zjistil, že dne datum došlo k odepsání částky částka z bankovního účtu žalobkyně uvedeného ve smlouvě z důvodu jejího převodu na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, a to pod variabilním symbolem var. symbol.

10. Z potvrzení o provedení transakce ze dne datum soud zjistil, že dne datum došlo k odepsání částky částka z bankovního účtu žalobkyně uvedeného ve smlouvě z důvodu jejího převodu na účet zprostředkovatelky uvedený ve smlouvě, a to pod variabilním symbolem var. symbol.

11. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru) ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně je nositelkou povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení a vázaného spotřebitelského úvěru. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu.

12. Z tabulky umoření pro smlouvu č. hodnota soud zjistil, že obsahuje předpis jednotlivých splátek podle data splatnosti, jak se která splátka započítává na jistinu a úrok.

13. Z bonity smlouvy pro smlouvu č. hodnota soud zjistil, že žalovaný neuhradil splátku splatnou dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka a dne datum ve výši částka, takže dlužná částka sestává k datum ze tří neuhrazených splátek v celkové výši částka a z nesplacené jistiny částka. Žalovaný dne datum uhradil žalobkyni pouze tzv. vertifikační platbu ve výši částka.

14. Z upomínky pro smlouvu 8193589 ze dne datum včetně seznamu odeslaných upomínek a přehledu odeslaných dávek soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky ve výši částka do 30 dnů ode dne odeslání této výzvy z důvodu prodlení žalovaného s placením dle dohodnutých splátek, přičemž k odeslání upomínky na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě došlo dne datum.

15. Z upomínky pro smlouvu 8193589 ze dne datum včetně seznamu odeslaných upomínek a přehledu odeslaných dávek soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky ve výši částka do 30 dnů ode dne odeslání této výzvy z důvodu prodlení žalovaného s placením dle dohodnutých splátek, přičemž k odeslání upomínky na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě došlo dne datum.

16. Z listiny označené jako zesplatnění pro smlouvu 8193589 ze dne 2024-02-16 a výzva k úhradě dlužné částky, předžalobní výzva, ze dne datum a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl v jejím obsahu informován zástupcem žalobkyně o zesplatnění úvěru ze spotřebitelské smlouvy č. hodnota ze dne datum ke dni odeslání tohoto oznámení, jež je shodné s datem vyhotovení tohoto oznámení, jelikož porušil uvedenou smlouvu tím, že se dostal do prodlení s placením jedné splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce a dlužnou částku i přes písemné upomínky ve stanovené lhůtě neuhradil, a že současně byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od datum do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky od datum do zaplacení a upomínacích nákladů ve výši částka do 10 dnů ode dne odeslání této listiny s tím, že pokud v uvedené lhůtě dlužné částky nezaplatí, podá žalobkyně žalobu. K odeslání této listiny na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě došlo dne datum.

17. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen „ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením předmětné smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud zjistil, že ve shora uvedené smlouvě a přiložených četných prohlášení žalovaného ze dne datum o jeho příjmech, výdajích a závazcích je uvedeno, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádné osobě, je zaměstnán u společnosti právnická osoba, IČO IČO, bydlí u rodičů, náklady na bydlení činí částka, čistý měsíční příjem žalovaného činí částka a příjmy domácnosti činí částka měsíčně. Dle listiny ze dne datum nazvané posouzení úvěruschopnosti zákazníka je zřejmé, že s příjmy domácnosti ve výši částka nebylo kalkulováno. Příjmy žalovaného žalobkyně ověřila na základě výplatních pásek jen za dva měsíce, a to za měsíc prosinec 2023 a leden 2024, a není z nich zřejmé, jaký druh pracovního poměru měl žalovaný u zaměstnavatele sjednaný, zda byl alespoň předpoklad, že příjmy ve výši částka měsíčně budou dosahovány po dobu splácení úvěru. Pokud jde o výdaje, tak žalobkyně prověřila na základě prohlášení otce žalovaného ze dne datum toliko výdaje žalovaného na bydlení u jeho rodičů ve výši částka měsíčně, kdy tuto částku žalovaný rodičům měsíčně na bydlení přispívá. Další podstatné výdaje žalovaného nebyly žalobkyní vůbec zjišťovány ani ověřovány. Žalobkyně žalovaného lustrovala v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a registru REPI bez negativního záznamu (prokázáno čestnými prohlášeními ze dne datum o příjmech, výdajích a závazcích žalovaného, z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne datum, z výplatních pásek žalovaného za měsíce prosinec 2023 a leden 2024, z prohlášení otce žalovaného ze dne datum, z přehledu výše normativních nákladů na bydlení od datum, z přehledu životního a existenčního minima 2024, ze statistiky rodinných účtů za rok 2016, z časových řad výdajů na konečnou spotřebu domácností ČSÚ za rok 2016 – 2022 a z výsledku prověření Cebia ze dne datum a REPI ze dne datum). Z uvedeného je zřejmé, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně, jen formálně, jinak by žalobkyně věnovala větší péči zkoumání příjmů a výdajů, nespokojila by se jen se dvěma výplatními páskami, prohlášením otce žalovaného o výdajích na bydlení a statistickými daty. Zda skutečně žalobkyně telefonicky ověřila informace u zaměstnavatele, nemá soud za prokázané. Tvrzení o telefonátu neodpovídá standardní péči zaměstnavatele o osobní údaje zaměstnance. I pokud by tomu však tak skutečně bylo, nepovažuje soud za prověřené výdaje žalovaného. Analýza úvěruschopnosti dlužníka se skládá z hodnocení příjmů a výdajů. V okamžiku, kdy vstupy pro hodnocení jedné složky zcela absentují nebo jsou evidentně nedostatečné, k žádné řádné analýze nemůže dojít.

19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

21. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

22. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka.

23. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

25. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

26. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

27. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

32. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

33. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

34. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od datum, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

35. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

36. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 37. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

38. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila (viz k tomu hodnocení soudu zjištěného skutkového stavu shora). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Jelikož žalobkyně shromáždila dokumenty toliko k výdajům žalovaného na bydlení, další podstatné výdaje žalovaného vůbec nezjišťovala, ani neověřovala, neposoudila tak s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného a poskytla mu spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala jeho výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

39. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši částka (poskytnutý úvěr ve výši částka – částka částka vyplacená na účet zprostředkovatelky), které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky částka (zapůjčených částka po odečtení žalovaným uhrazených částka), také vrátit (výrok I.).

40. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky částka od datum do zaplacení, jak žalobkyně požadovala.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 56 % z částky částka, tj. po zaokrouhlení na celé koruny na částku částka (úspěch 78 % - neúspěch 22 %.). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

42. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.