13 C 321/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 081,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 260 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 260 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba co do zaplacení částky 5 821,14 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 565 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 877,24 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 13 260 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 821,14 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 856 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi doplatek soudního poplatku ze žaloby ve výši 37 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdce ([právnická osoba]) uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] znějící na částku 15 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný dále zavázal zaplatit spolu s těmito zápůjčkami poplatek ve výši 16 313 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku ve výši 31 313 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 740 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Žalovaný zaplatil celkem částku 1 740 Kč. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem částku 13 260 Kč na jistině a 14 765 Kč na poplatku. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 13 260 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 260 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 17 565 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 877,24 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 13 260 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 821,14 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 821,14 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně o úhradě dlužných částek žalovaného upomínala. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně prostřednictvím vyplnění formuláře, tzv. zákaznické karty a žalovaným doložených listin v zákaznické kartě uvedených.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K výzvě soudu, nechť uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen„ o. s. ř.“). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo.

5. V řízení byl prokázán následující skutkový stav:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaný jako zákazník podepsali dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný hotovost v uvedené výši převzal, což potvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit žalobkyni jistinu 15 000 Kč a dále poplatek 13 991 Kč, který se skládá z úroku 12 491 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a dále poplatek za pojištění ve výši 2 322 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 31 313 Kč. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že její součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v 18 měsíčních splátkách po 1 740 Kč, poslední ve výši 1 733 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). V čl. 6 smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru je uvedeno, že Provident si vyhrazuje právo vyzvat zákazníka k vrácení celé dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, pokud zákazník dosáhne nedoplatku v souhrnné výši dvanáctinásobku první týdenní splátky v případě týdenního režimu, případně nedoplatku v souhrnné výši trojnásobku první měsíční splátky v případě měsíčního režimu, a zákazník ve lhůtě 30 dní od doručení výzvy neuhradí dlužné splatné splátky (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru). Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je uvedeno, že výše úrokové sazby činí 88 % ročně, a že úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru). Žalovaný uhradil celkem pouze částku 1 740 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by uhradil více, než tvrdí žalobkyně. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a pobírá měsíčně částku ve výši 19 858 Kč, jiné příjmy nemá. Dále žalovaný uvedl, že splácí externí splátky ve výši 2 400 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje činí 10 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, nevlastní auto. Žalovaný dále doložil pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky (prokázáno zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne [datum]). Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalovaného (soudu známo z úřední činnosti).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným dne [datum] na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný informován o tom, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]). Zbývající dlužnou částku žalovaný neuhradil.

8. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný z této částky žalobkyni vydal celkem částku 1 740 Kč. Zbývající dlužnou částku žalovaný nevydal ani po výzvě a bez právního důvodu si ji ponechal.

9. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.

14. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne [datum] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

15. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

16. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. však nelze učinit pouze na základě ničím nedoložených prohlášení spotřebitele. Prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (uvedený rozsudek se sice týká staršího zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jeho závěry jsou však použitelné i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.; srov. dále rozsudek Soudního dvora EU - čtvrtého senátu ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další, C [číslo]; shodně též [příjmení] [jméno]: Zkoumání úvěruschopnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru, Právní rozhledy [číslo], s. 381).

17. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo ze strany žalobkyně dostatečné.

18. Žalobkyně (resp. právní předchůdkyně) se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.), jak je soudu známo z úřední činnosti, soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.

19. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný čerpal od žalobkyně jistinu úvěru v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaný žalobkyni splatil celkem částku 1 740 Kč. Žalovanému tedy zbývá uhradit žalobkyni částku 13 260 Kč. Soud tedy žalobě co do jistiny ve výši 13 260 Kč vyhověl.

20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum] do zaplacení, jak žalobkyně požadovala.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 13 260 Kč, tedy ze 69 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 5 821,14 Kč, tedy z 31 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 38 % (69 % - 31 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínku) náleží odměna ve výši 300 Kč, dále odměna advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 3 ve znění § 14b odst. 5 AT) a náhrada za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 38 % z částky 2 252 Kč, tj. po zaokrouhlení na celé koruny na částku 856 Kč.

22. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.

23. Výrok o placení doplatku soudního poplatku ve výši 37 Kč žalobkyní je odůvodněn ustanovením položky 2 bodu 1 písm. b) přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy celková výše soudního poplatku činí celkem 800 Kč a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku pouze částku 763 Kč. Žalobkyně je tedy povinna doplatit soudní poplatek ve výši 37 Kč. Splatnost soudního poplatku je stanovena v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) a § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.