13 C 34/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného státní občan Slovenské republiky trvale bytem Adresa žalovaného o 14 290 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku na zaplacení částky částka, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovaným společnost Emmas právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), prostřednictvím webové stránky www.creditgo.cz. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně prověřila, a to lustrací ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI). Žalobkyně uvedla, že stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nenavrhuje žádných dalších důkazů. Na základě smlouvy o úvěru dne datum čerpal žalovaný úvěr ve výši částka, se splatností dne datum, který mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla bezhotovostně na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný však ve lhůtě splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum od společnosti právnická osoba. Společnost právnická osoba. nabyla pohledávku za žalovaným od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. K úhradě dlužné částky byl žalovaný žalobkyní vyzván předžalobní výzvou ze dne datum. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru neuznal, domáhá se žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 4 odst. 2 nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. D365E/498008 datované dne datum, kde jako účastníci byla uvedena právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný, soud zjistil, že na základě této listiny se měla společnost Emmas´s credit s.r.o. zavázat žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši částka, a to na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Na listině chybí podpis žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit v jedné splátce do datum společně s úrokem z úvěru v celkové výši částka a s poplatkem za sjednání úvěru při překročení doby splatnosti ve výši částka (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. D365E/498008 ze dne datum). Dodatkem ke smlouvě o půjčce ze dne datum došlo ke změně splatnosti úvěru, a to do datum. Celkem se žalovaný zavázal i s poplatky uhradit částku částka (prokázáno dodatkem ke smlouvě o půjčce ze dne 119. 5. 2023). Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy byla ověřena prostřednictvím tzv. verifikační platby, kdy žalovaný ze svého účtu č. č. účtu uhradil částku částka na účet právní předchůdkyně žalobkyně (prokázáno potvrzením o platbě ze dne datum). Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne datum na bankovní účet žalovaného č. č. účtu částku ve výši částka (prokázáno potvrzením o platbě ze dne datum). Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na společnost právnická osoba. Ze společnosti právnická osoba. byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum (prokázáno dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamem postupovaných pohledávek). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně informován o postoupení pohledávky a vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum, na svém dluhu však ničeho neuhradil (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a podacím lístkem z téhož dne).

6. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

10. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od datum, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZoSÚ, a to prostředky komunikace na dálku. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka bezhotovostním převodem na jeho účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky splatit do datum společně s úrokem z úvěru a poplatkem za poskytnutí úvěru. Celková splatná částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit, činila částka.

21. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde podle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

22. Poskytovatel spotřebitelských úvěru je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.

23. V dané věci v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně stran prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila soudu žádné důkazy a pouze neurčitě v žalobě tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala. Z důkazů ani tvrzení žalobkyně se tedy nepodává, že by tyto skutečnosti jakkoli zkoumala. Žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by skutečné výdaje žalovaného jakkoliv zjišťovala (např. nájemní smlouvou, výpisy z účtu s výdaji, smlouvu s operátorem, smlouvu s poskytovatelem energií), a že by je následně porovnala s příjmy, jak jí ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Z předložených listin stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tedy podle soudu nebylo možno jakkoliv dovodit, zda je žalovaný schopen splácet spotřebitelský úvěr (revolvingový úvěr), když žalobkyně nezjistila a neověřila skutečné příjmy a výdaje žalovaného, resp. toto v řízení nedoložila. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou.

24. Žalobkyně pro případ, že soud neuzná nárok žalobkyně na zaplacení celé dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla, aby soud přiznal žalobkyni toliko jistinu z titulu bezdůvodného obohacení.

25. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy by tak žalobkyně měla podle citovaného ustanovení pouze nárok na vydání poskytnuté jistiny ve výši částka v době přiměřené možnostem žalovaného. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně před podáním žaloby ničeho neuhradil, proto mu na jistině zbývá zaplatit částka částka. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v průběhu celého řízení zcela pasivní, nemohl soud blíže zkoumat jeho majetkové poměry pro určení splatnosti jistiny. Soud proto stran splatnosti jistiny vycházel z první výzvy k peněžitému plnění, která byla prokazatelně odeslána do sféry žalované (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do tří dnů od doručení výzvy k plnění odeslané dne datum, které bylo žalovanému v souladu s § 573 o. z. doručeno dne datum. Splatnost jistiny proto nastala marným uplynutím lhůty plnění dne datum a dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením nesplacené části jistiny, tj. dne datum. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení od datum z částky částka a v tomto rozsahu jí ho proto soud podle § 1968 a § 1970 o.z. přiznal, přičemž jeho výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

27. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, a to z důvodů shora popsaných, kdy je-li neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě, poplatků a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 39,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,02 %). Tyto náklady (částka) sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, smlouvě o úvěru, výši dlužné částky a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.

29. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod k jejímu prodloužení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.