13 C 349/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 33 388 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky , částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se , adresa, , dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, , dále jen „smlouva“, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena dne , datum, . Nedílnou součástí smlouvy byl předpis splátek. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které žalovaný převzal v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem v pevné výši , částka, . Žalovaný se rovněž zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit za poskytnutí úvěru a za uzavření smlouvy částku ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Poslední splátka měla být splacena nejpozději dne , datum, . Pro případ, že by žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, byla ve smlouvě ujednána úroková sazba ve výši 8 % ročně. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, naposledy uhradil splátku dne , datum, ve výši , částka, , úročí se zmíněnou úrokovou sazbou nesplacená jistina ve výši , částka, ode dne , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně dále požaduje sjednanou smluvní pokutu. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, a to s účinností ke dni , datum, . O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován. Ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně odeslanou dne , datum, žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni nevyrovnal. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , smluvních pokut ve výši , částka, , úroku vyčísleného od , datum, do , datum, z dlužné jistiny ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do , datum, ve výši , částka, , úroků z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, od , datum, do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši , částka, , sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, od , datum, do zaplacení, včetně náhrady nákladů řízení.

2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť poskytnutí úvěru bylo poskytnutím služby ve smyslu uvedeného ustanovení a úvěr dle smlouvy byl poskytnut na území České republiky.

3. Usnesením nadepsaného soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení usnesení dotvrdila a označila a předložila důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že vycházela z prohlášení žalovaného uvedeného v žádosti o úvěr, které následně ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, a to pracovní smlouvou a výplatními páskami, a nahlédnutím do veřejných registrů. Na podporu svých tvrzení předložila žádost o úvěr ze dne , datum, , pracovní smlouvu ze dne , datum, a výplatní pásky za měsíc 07/2022 a 08/2022.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, tvrzení žalobkyně tak nerozporoval.

5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav a má za prokázané následující:

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a předpisu splátek má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s úrokem ve výši , částka, . Dále byl žalovanému účtován poplatek ve výši , částka, za poskytnutí úvěru, poplatek ve výši , částka, za náklady na vyhodnocení úvěrového případu a poplatek ve výši , částka, za možnost platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště. Celkovou částku ve výši , částka, se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splácet ve 14 měsíčních splátkách po , částka, .

7. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud ze žádosti o úvěr ze dne , datum, učinil skutková zjištění k osobním a majetkovým poměrům žalovaného, a to že žalovaný je svobodný, má střední vzdělání, bydlí u rodičů, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti a že je od , datum, zaměstnancem společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Čistý příjem z tohoto zaměstnání měl činit , částka, , což mělo být právní předchůdkyní žalobkyně ověřeno pracovní smlouvou (doloženo) a výplatními páskami (doloženo). Celkové měsíční výdaje žalovaného byly zaznamenány ve výši , částka, , z toho , částka, výdaje na bydlení a energie, , částka, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady a , částka, měsíční splátky stávajících půjček. Jako použitelný měsíční příjem byla uvedena částka , částka, . K výdajům nebyly předloženy při žádosti o úvěr žádné doklady.

8. Z přehledu zaplacených splátek se podává, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně dne , datum, částku ve výši , částka, .

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně, ze seznamu postupovaných pohledávek, z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, a z dopisu ze dne , datum, adresovaného žalovanému o oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázané, že došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a toto bylo žalovanému oznámeno.

10. Předžalobní výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne , datum, ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne , datum, žalobkyně prokázala, že zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě dlužné částky.

11. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu.

12. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, částku , částka, , přičemž žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátil pouze částku , částka, .

13. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, která žalovanému poskytla úvěr, sídlo na území České republiky.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

15. Soud posuzoval vztah mezi účastníky podle o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , dále jen „ZoSÚ“, neboť v daném případě jde zjevně o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

19. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

20. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Zakotvením § 86 ZoSÚ do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (čl. 8).

21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

23. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

26. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

27. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

29. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

30. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

31. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.). Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány mj. i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

32. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly připomenuty i v nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že „Nezkoumáli obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Rovněž aktuální judikatura Ústavního soudu tak stojí na tom, že by obecné soudy „měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“33. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmech a výdajích, soud má za prokázané ověření a zkoumání příjmové stránky žalovaného za období od července 2022 do srpna 2022, který byl doložen výplatními páskami za měsíc 07/2022 a 08/2022, nicméně právní předchůdkyně žalobkyně vůbec neověřovala výdaje žalovaného, přestože v doplnění žaloby k výzvě soudu žalobkyně uvedla, že údaje o výdajích žalovaného uvedené v žádosti o úvěr právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala oproti výpisům z bankovního účtu, které ale žalobkyně nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala registry, ať již bankovní nebo nebankovní, ale například ani insolvenční rejstřík nebo centrální evidenci exekucí. Podstatné výdaje žalovaného tak nebyly vůbec ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala žádnou složku výdajů žalovaného (např. nájem, běžné výdaje či splátky jiných úvěrů), nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalovaného, a nemohla tak řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaný schopen úvěr splatit. Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet, a poskytla mu spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala jeho výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

34. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovaný byl o změně věřitele právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměn. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována.

35. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, (zapůjčených , částka, po odečtení žalovaným vrácených , částka, ), žalobkyni také vrátit. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky , částka, od , datum, do zaplacení, jak žalobkyně požadovala.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož ve věci měl větší úspěch žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

37. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.