13 C 372/2020

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní titul Kateřinou Zavadilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o návrhu žalobkyně na vydání rozhodnutí soudu, že není povinna zaplatit žalovanému částku 38 500 Kč a nahrazení nálezu finančního arbitra č. j. spisová značka číslo – anonymizováno ze dne datum a výroku rozhodnutí o námitkách č. j. spisová značka číslo ze dne datum rozhodnutí

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, že není povinna zaplatit žalovanému částku 38 500 Kč a že se v plném rozsahu nahrazuje nález finančního arbitra č. j. [spisová značka] [číslo] – [anonymizováno] ze dne [datum] ve výroku I. a výrok rozhodnutí o námitkách vydaného finančním arbitrem dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [spisová značka] [číslo] – [anonymizováno], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo vysloveno, že není povinna zaplatit žalovanému částku 38 500 Kč, a dále, že tímto výrokem se v plném rozsahu nahrazuje nález finančního arbitra č. j. [spisová značka] [číslo] (dále také jen„ nález“) a výrok rozhodnutí o námitkách finančního arbitra č. j. [spisová značka] [číslo] (dále také jen„ rozhodnutí o námitkách“). Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovanému dne [datum] podle smlouvy o zápůjčce [číslo] půjčila částku 50 000 Kč s úrokem 6 500 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit poplatek 10 000 Kč za administrativní činnost a poplatek 22 000 Kč za„ hotovostní inkaso splátek“. Se všemi podmínkami smlouvy byl žalovaný seznámen prostřednictvím Formuláře pro informace o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy. Dne [datum] žalovaný podepsal čestné prohlášení o výši svých dluhů, neuvedl žádné dluhy. Žalobkyně provedla podrobný rozbor příjmů žalovaného podle dokumentů„ Evidenční karta klienta“ a„ Další informace klienta“. Žalovaný se nenacházel v insolvenci, žalobkyně řádně zkoumala jeho úvěruschopnost. Sám fakt, že žalovaný v průběhu roku 2016 řádně splatil celou dlužnou částku, potvrzuje skutečnost, že žalovaný byl úvěruschopný. Žalovaný se následně obrátil na advokáta, který dne [datum] podal návrh k finančnímu arbitrovi, v němž se domáhal vydání nálezu, jímž bude určeno, že předmětná smlouva je neplatná a žalobkyně je povinna žalovanému zaplatit 6 950 Kč. Nálezem finančního arbitra bylo žalovanému mj. vyhověno a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 38 500 Kč. Žalobkyně podala v zákonné lhůtě námitky, těmto nebylo vyhověno a předmětný nález finančního arbitra byl potvrzen. Žalobkyně se domnívá, že finanční arbitr rozhodl proti zásadě Iudex ne eat ultra petita partium, ať soudce nejde nad návrhy stran. Žalovaný žádal po žalobkyni částku 6 950 Kč, přičemž mu byla finančním arbitrem přiznána částka 38 500 Kč. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 2780/08 uvádí, že„ Soud nemůže v občanském soudním řízení … žalobci přiznat více než požadoval v žalobním petitu a žalovanému nemůže uložit jinou, než žalobcem navrhovanou povinnost …“. Analogicky, pokud finanční arbitr rozhoduje v postavení soudu o soukromoprávním sporu, nesmí překročit hranice petitu. Dále odkázala mj. na § 68 odst. 2 a § 27 odst. 1 správního řádu, § 153 odst. 2 o.s.ř. Rozhodnutími finančního arbitra byla zásadně porušena ústavní práva žalobkyně na spravedlivý proces. Žalobkyně dále blíže zdůvodňovala poplatky ze smlouvy o úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Soud provedl dokazování rozhodnutím finančního arbitra o námitkách č.j. [spisová značka] [číslo] a návrhem žalovaného na zahájení řízení před finančním arbitrem ze dne [datum] (další listiny nebylo potřebné k důkazu provést, neboť nedisponovaly důkazní potencí vzhledem k tvrzením žalobkyně).

4. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne [datum] podal žalovaný v pozici navrhovatele návrh k finančnímu arbitrovi prostřednictvím svého zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, jímž se domáhal určení, že smlouva [číslo] ze dne [datum] uzavřená mezi žalobkyní v tomto řízení a žalovaným v tomto řízení je neplatná. Dále se domáhal, aby žalobkyně žalovanému zaplatila částku 6 950 Kč, a dále požadovala uložení povinnosti žalobkyni zaplatit finančnímu arbitrovi sankci ve výši 15 000 Kč. Finanční arbitr návrhu žalovaného plně vyhověl s tím, že uložil žalobkyni zaplatit žalovanému částku 38 500 Kč, a to s odůvodněním, že žalobkyně nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného a po zúčtování vzájemných plnění stran finanční arbitr dospěl právě k částce 38 500 Kč. Námitky žalobkyně byly zamítnuty finanční arbitrem rozhodnutím o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] – [anonymizováno], jejichž obsahem bylo prokazování řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (v řízení před finančním arbitrem navrhovatele).

5. Podle § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

6. Podle § 12 odst. 3 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o finančním arbitrovi“), arbitr není vázán návrhem a aktivně opatřuje důkazy. Při svém rozhodování vychází arbitr ze skutkového stavu věci a volně hodnotí důkazy.

7. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že žalobkyně se domáhala zrušení nálezu finančního arbitra a rozhodnutí finančního arbitra o námitkách žalobkyně s poukazem na skutečnost, že jí bylo odebráno právo na spravedlivý proces, neboť finanční arbitr žalovanému přisoudil více, než požadoval (tj. částku 38 500 Kč oproti požadované částce 6 950 Kč). Je zřejmé, že samotný zákon o finančním arbitrovi nikterak výslovně nedefinuje právní povahu institutu finančního arbitra. K této otázce se již historicky vyjádřil Nejvyšší správní soud (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 2 Afs 176/2006 - 96):„ hlavní okruh působnosti finančního arbitra lze charakterizovat: • z hlediska osobního tím, že se pravomoc arbitra vztahuje na spory mezi osobami, které provádějí převody peněžních prostředků, a jejich klienty (§ 1 odst. 1 písm. a) zmíněného zákona ve všech jeho dosavadních zněních) resp. na spory mezi osobami, které vydávají elektronické platební prostředky, a držiteli elektronických platebních prostředků (§ 1 odst. 1 písm. b) zákona ve všech jeho dosavadních zněních), tj. na spory mezi soukromými osobami, <i>• z hlediska věcného tím, že se musí jednat o spory z taxativně definovaných typů transakcí prováděných na účet klienta resp. držitele elektronického platebního č. j. 2 Afs 176/2006 – 103 prostředku osobami, které provádějí převody peněžních prostředků resp. vydávají elektronické platební prostředky, tedy vztahy svojí povahou soukromoprávními,</i> <i>• z hlediska právní povahy arbitrem řešených věcí tím, že arbitr má – jakožto na stranách sporu nezávislý třetí subjekt – pravomoc k rozhodování právních sporů týkajících se soukromoprávních vztahů mezi zákonem definovanými osobami, tj. na rozhodování o subjektivních soukromých právech; nutnou podmínkou pravomoci arbitra je, aby ve sporu, který má rozhodovat, byla dána pravomoc českého soudu ve věcech soukromého práva, tj. v nalézacím řízení soudním podle části třetí občanského soudního řádu,</i> <i>• z hlediska procesních prostředků, které arbitr používá, tím, že řízení před ním je fakultativní (není povinné a navrhovatel má volbu, zda se návrhem na zahájení řízení obrátí na arbitra, anebo na soud) a návrhové (viz § 8 a 14 zákona o finančním arbitrovi),</i> <i>• z hlediska postavení arbitra jako orgánu, který rozhoduje, se jedná o rozhodování orgánu veřejné moci, který není soudem, byť má jisté atributy nezávislosti (viz § 4 až 7, zejm. pak § 5 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi), a který v řízení postupuje podle zákona o finančním arbitrovi a subsidiárně podle správního řádu (§ 24 zákona o finančním arbitrovi), přičemž předmětem rozhodování jsou individuální práva sporných stran a výsledkem rozhodování je individuální správní akt (rozhodnutí ve smyslu § 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu), který je závazný a nuceně vykonatelný (viz § 17 zákona o finančním arbitrovi).</i> 8. Řízení před finančním arbitrem je řízením návrhovým, navrhovatel s řízením disponuje a finanční arbitr řízení zastaví, jestliže navrhovatel vezme svůj návrh zpět. Podle § 12 odst. 3 zákona o finančním arbitrovi platí, že arbitr není vázán návrhem. Tedy institut finančního arbitra má při svém rozhodování postavení sui generis, oproti obecným soudům finanční arbitr nerozhoduje pouze o návrhu vymezeném navrhovatelem, ale je oprávněn rozhodnout i o nároku, který navrhovatel před arbitrem nevznese (např. pokud by se navrhovatel domáhal plnění z titulu náhrady škody a nikoli bezdůvodného obohacení, mohl by finanční arbitr rozhodnout nad návrh o určení neplatnosti smlouvy, resp. vydání bezdůvodného obohacení), ale který mu svědčí, a současně navrhovateli na jeho žádost s formulací návrhu, jakož i s jinými procesními úkony, pomáhá (např. § 21 odst. 5 zákona o finančním arbitrovi). Finanční arbitr je povinen při splnění zákonných předpokladů zkoumat absolutní neplatnost závazkového vztahu ex offo. Na základě uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že návrhu žalobkyně nelze vyhovět a žalobu v celém rozsahu výrokem I. zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle míry úspěchu za situace, kdy v řízení zcela úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.