13 C 38/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 26 295,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, s tím, že žalovaný uzavřel prostřednictvím internetových stránek www.creditgo.cz s právní předchůdkyní žalobkyně, společností Emmas , právnická osoba, ., dne , datum, smlouvu o úvěru. Na podkladě uzavřené smlouvy byly žalovanému bezhotovostně převedeny finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, a úrokem ve výši , částka, do , datum, . Žalovaný však svůj závazek nedodržel, jelikož úvěr řádně a včas nevrátil. Právní předchůdce žalobkyně postoupil na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne , datum, . Dlužná částka sestává z jistiny ve výši , částka, , z neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úroku ve výši , částka, . Žalobkyně požadovala po žalovaném též úhradu úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaný na úhradu svého dluhu uhradil pouze verifikační poplatek ve výši , částka, , zbývající částku neuhradil ani po předžalobní upomínce zástupce žalobkyně ze dne , datum, .

2. Soud ve věci rozhodl dne , datum, elektronickým platebním rozkazem č.j. EPR , č. účtu, -5, kterým návrhu žalobkyně zcela vyhověl. Proti citovanému elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor. Ve vyjádření žalovaný uvedl, že podal na žalobkyni trestní oznámení pro úvěrový podvod, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu neposkytla úvěr ve výši , částka, .

3. K projednání věci soud nařídil jednání, z něhož se žalobkyně umluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud provedl důkazy listinami, které předložili žalobkyně a žalovaný k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo., právnická osoba, řízení byly prokázány následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, (dále jen „smlouva o úvěru“) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru žalovanému poskytla dne , datum, finanční prostředky ve výši , částka, . Smlouva o úvěru byla uzavřena, když žalovaný dokončil tvorbu svého osobního profilu na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně. Dokončením tvorby svého osobního profilu žalovaný zároveň odeslal žádost o poskytnutí úvěru právnímu předchůdci žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému označenému ve smlouvě jménem a příjmením, adresou, rodným číslem, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu bezúčelový úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit do , datum, celkem , částka, . Do smlouvy o úvěru žalovaný uvedl svůj bankovní účet číslo , č. účtu, . Smlouva o úvěru byla podepsána žalovaným verifikační platbou ve výši , částka, .

6. Z Potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, soud nezjistil žádné relevantní informace, když se jedná o poskytnutí jiného úvěru ve výši , částka, . na účet číslo , č. účtu, .

7. Z Informace o klientech ze dne , datum, poskytnuté společností , právnická osoba, . soud zjistil, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného připsána platba ve výši , částka, pod VS , var. symbol, z účtu č. , č. účtu, vedeného na spol. Emmas , právnická osoba, .

8. Z dokumentu s názvem „Úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, “ soud zjistil, že žalovaný ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedl, že jeho měsíční příjem činí , částka, , měsíční výdaje , částka, , z toho měsíční splátka bankovních úvěrů , částka, , náklady na bydlení , částka, a ostatní výdaje (telefon, internet, jízdenka, apod.) , částka, .

9. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek a Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, Seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne , datum, právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni a tuto skutečnost písemně žalovanému oznámil dopisem ze dne , datum, .

10. Z Výzvy před podáním žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení svého dluhu. Odeslání předžalobní výzvy žalobkyně prokázala potvrzením o odeslání zásilky ze dne , datum, . Žalovaný však na výzvu nereagoval a ničeho neuhradil.

11. Žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI.

12. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

18. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

19. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

26. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

29. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C-679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“30. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“31. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost. Účelem povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele je tedy, aby poskytovatelé úvěru jednali zodpovědně a aby nebyly úvěry poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, přičemž takoví spotřebitelé se následně mohou dostat do tzv. dluhové spirály.

32. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Žalobkyně netvrdila ničeho o zkoumání příjmů a výdajů žalovaného a jeho majetkové stránky. Z důkazů, které byly založeny s žalobou se podává, že žalobkyně se spolehla především na prohlášení žalovaného o příjmech a výdajích. Soud to považuje za nedostatečné pro zjištění pravidelného příjmu žalovaného. Výdaje nebyly ověřovány vůbec. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Pokud žalobkyně nezkoumala žádnou složku výdajů žalovaného (např. nájem, běžné výdaje či splátky jiných úvěrů), nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalovaného, a nemohla tak řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaný schopen úvěr splatit. Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet, a poskytla mu spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala jeho výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

33. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 ZoSÚ, neplatná.

34. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka , částka, , tj. rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (, částka, ), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (, částka, – „verifikační platba“). Soud proto výrokem I. v této části žalobě vyhověl.

35. Soud zamítl výrokem II. žalobkyní požadované úroky z prodlení a další požadované příslušenství z následujícího důvodu. Soud dospěl k závěru, že žalovaný jakožto spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu z neplatné úvěrové smlouvy ihned, ale ve lhůtě odpovídající jeho možnostem, a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení (blíže viz např. závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, ). Uvedené vyplývá i ze samotného § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ, který upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Jde o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Proto soud zbývající nároky zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky , částka, , tedy ze 76 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky , částka, , tedy z 24 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 52 % (76 % - 24 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínku) náleží odměna ve výši , částka, , dále odměna advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po , částka, (§ 13 odst. 3 ve znění § 14b odst. 5 AT). Žalobkyně má tedy právo na úhradu 52 % z částky , částka, , tj. po zaokrouhlení na částku , částka, .

37. Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, druhu úvěru, výši dlužné částky a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.

38. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.