13 C 381/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované státní občanka Anonymizováno Anonymizováno bytem Adresa žalované , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o 36 929,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, , poslední ve výši , částka, , splatných vždy do 25. kalendářního dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude rozsudek právní moci, s tím, že v případě prodlení s úhradou, byť i jediné splátky podle shora uvedeného, a to i částečně, se stává splatným celý zbytek dluhu.

II. Žaloba se co do částky , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalované právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě informací poskytnutých od žalované, které jsou zachyceny v žádosti o úvěr ze dne , datum, a které ověřila z předložené dohody o provedení práce, potvrzení zaměstnavatele, oznámení , právnická osoba, o výměře důchodu a z poštovních poukázek a nahlédnutím do veřejných registrů. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši , částka, , jež si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit peněžní prostředky spolu s úrokem v pevné výši , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatkem za administrativní činnost ve výši , částka, a s poplatkem za možnost splácet úvěr v hotovosti v místě svého bydliště ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou dlužnou částku v 14 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena ke dni , datum, . Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaná uhradila dne , datum, a ocitla se v prodlení se splácením. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , poplatků specifikovaných výše v celkové výši , částka, , úroku za období od , datum, do , datum, z dlužné jistiny v částce , částka, a zákonného úroku z prodlení od data prodlení do , datum, ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , úroku ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala upomínkou k úhradě dlužné částky, žalovaná však na výzvu nikterak nereagovala. K vyjádření žalované navrhovala vydání rozsudku pro uznání a souhlasila se splátkami ve výši , částka, /měsíčně pod ztrátou výhody splátek. Posléze ve výši , částka, /měsíčně.

2. Žalovaná uznala, že obdržela od žalobkyně půjčku. Uvedla, že když žila v České republice, půjčku skutečně dostala. Pro svůj zdravotní i finanční stav se musela v roce 2023 vrátit na , Anonymizováno, . Pobírá pouze invalidní důchod, který je zablokovaný exekutorem. Úroky již přesahují samotnou půjčku. Žádala splácet ve splátkách, aby jí alespoň něco zůstalo z důchodu.

3. Soud ve věci nařídil na den , datum, jednání, k němuž se žalobkyně dostavila a navrhovala vydání rozsudku pro uznání. Žalovaná se z tohoto jednání neomluvila, avšak v týž den proběhlo řízení ve věci sp. zn. , spisová značka, , z něhož se žalovaná pro svůj zdravotní a finanční stav řádně omluvila. Soud proto dospěl k závěru, že je možno jednat v její nepřítomnosti a omluvu z nařízeného jednání vztáhnout i na toto řízení.

4. Žalovaná je státním občanem , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle dle čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), neboť nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.

5. Podle článku 5 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly.

6. Podle článku 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována písm. a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; podle písm. b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty.

7. Podle článku 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 odst. 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností.

8. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.

9. Podle článku 26 odst. 1. nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. Podle odst. 2 ve věcech uvedených v oddílech 3, 4 nebo 5, v nichž je žalovaným pojistník, pojištěný, osoba oprávněná z pojistné smlouvy nebo poškozený, spotřebitel nebo zaměstnanec, soud před uznáním své příslušnosti podle odstavce 1 ověří, že je žalovaný informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem.

10. V dané věci je právním důvodem vzniku závazku smlouva o úvěru. S ohledem na povahu účastníků (žalovaná vystupovala při uzavření smlouvy jako spotřebitel, neboť smlouva se netýkala její profesionální nebo podnikatelské činnosti) V případě spotřebitelských smluv splňujících předpoklady článku 17 odst. 1 písm. a) – c) nařízení Brusel I bis, může být podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis žaloba podána proti spotřebiteli (s výjimkami stanovenými v článku 19 nařízení Brusel I bis) pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště (tzv. pravidlo výlučné příslušnosti). Pojem bydliště spotřebitele musí být vykládán tak, že označuje bydliště spotřebitele ke dni podání žaloby (viz usnesení Soudního dvora EU ze dne , datum, , mBank, C98/20, bod 36). V dané věci nejde o spor z koupě movitých věcí ani z účelově určené půjčky, smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, spadá pod článek 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis, který dopadá i na bezúčelové úvěry. Žalovaná měla v době uzavření smlouvy své bydliště v České republice, kde vykonávala i výdělečnou činnost a kde současně právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou podnikatelskou činnost, v době podání žaloby měla pak žalovaná své bydliště na území Slovenské republiky. Mezinárodně příslušnými soudy by tak byly soudy místa bydliště žalovaného spotřebitele ke dni podání žaloby (soudy Slovenské republiky). Žalovaná se v daném případě účastnila řízení, aniž by namítala nepříslušnost zdejšího soudu, založila tak mezinárodní a místní příslušnost soudu prvního stupně a vyloučila příslušnost soudů v místě svého bydliště v souladu s článkem 26 nařízení Brusel I bis.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Právní předchůdkyně žalobkyně (EC Financial Sevices, a.s.) se smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni vrátit celkem částku , částka, , jež se skládá z jistiny ve výši , částka, , úroku v pevné výši , částka, , částky za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , částky , částka, za vyhodnocení úvěrového případu a částky , částka, za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po , částka, . Zápůjční úroková sazba byla u úvěru stanovena ve výši 8 %, výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr byla sjednána ve výši 272,44 %. Součástí smlouvy o úvěry byl i předpis splátek (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a přílohou č. , hodnota, smlouvy o úvěru).

13. Žalovaná dne , datum, požádala o úvěr ve výši , částka, . V žádosti uvedla, že bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání, je ovdovělá, nemá žádné vyživovací povinnosti, je zaměstnaná od , datum, s čistým měsíčním příjmem ve výši , částka, a pobírá důchod , částka, . Měsíční výdaje odhadla na částku , částka, , z toho částka , částka, připadala na výdaje spojené s bydlením, částka , částka, na jídlo, dopravu a osobní náklady a částka , částka, na splátku stávajících půjček. K žádosti doložila pracovní smlouvu, potvrzení od zaměstnavatele a výměr (prokázáno žádostí o úvěr ze dne , datum, ).

14. Žalovaná byla ode dne , datum, zaměstnána na dohodu o provedení práce na pozici prodavačka, když rozsah výkonu práce měla vykonávat nepravidelně. Odměna byla sjednána , částka, /hod. (prokázáno dohodou o provedení práce ze dne , datum, ). Průměrný čistý měsíční příjem žalované v období od 8/2022 do 10/2022 činil , částka, (prokázáno potvrzením o výdělku). Dále žalovaná pobírala invalidní důchod III. , adresa, ve výši , částka, od ČSSZ (prokázáno oznámením ČSSZ ze dne , datum, a poštovními poukázkami). Invalidní je žalovaná od , datum, (prokázáno posudkem o invaliditě OSSZ , adresa, ze dne , datum, ). Žalovaná nemá nárok na dávku v nezaměstnanosti na Slovensku (prokázáno oznámením Sociálna poisťovňa ze dne , datum, ).

15. Žalovaná od , datum, pobírá invalidní důchod pro invaliditu III. , adresa, ve výši , částka, , když tato je vyplácena na účet žalované vedený u Tatra banky, a.s. ve Slovenské republice (prokázáno sdělením ČSSZ ze dne , datum, ).

16. Žalovaná zaplatila na splátky úvěru právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši , částka, , a to dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, (prokázáno přehledovou tabulkou transakční historie).

17. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno (prokázáno smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznamem postoupených pohledávek a dopisem ze dne , datum, ).

18. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne , datum, , která jí byla odeslána dne , datum, , žalovaná měla dlužnou částku uhradit nejpozději do , datum, (prokázáno výzvou k plnění ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, ).

19. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („z. s. ú.“).

20. Podle. § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Podle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

28. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

29. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

30. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

31. V prvé řadě soud konstatuje, že smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podléhá citované úpravě, jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobkyně (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopna soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalované (spotřebitele), jimiž disponovala před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzovala s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 z. s. ú. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne , datum, , č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

32. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení, a to zejména ve vztahu k výdajové straně rozpočtu žalované. V listině karta klienta (pokud soud akceptuje, že žalobkyně odkazem na tuto listinu plní povinnost tvrzení) jsou sice uvedeny měsíční výdaje žalované, aniž by bylo ale zřejmé, jak žalobkyně k této částce dospěla. Odkazuje totiž na údaje sdělené žalovanou. Jak konkrétně byla dovozena výše výdajů žalované, je však z těchto obecných proklamací (bez doplnění dalších informací) nezjistitelné. V některých případech je možno akceptovat jako dostatečné pro splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost, pokud úvěr poskytuje banka, která pro spotřebitele vede běžný účet, spotřebitel účet pravidelně používá a banka tak má přehled o jeho příjmech i výdajích. Žalobkyně nedoplnila svá tvrzení ani po poučení podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., kterého se jí dostalo u jednání. Právě z tohoto důvodu soud nemohl v reakci na vyjádření žalované ze dne , datum, (č. l. 97), v němž žalovaná fakticky konstatovala, že dluh uznává, rozhodnout rozsudkem pro uznání. Podle § 153a odst. 2 o. s. ř. nelze rozsudek pro uznání vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Nelze jej tedy vydat tehdy, pokud je v rozporu s právními předpisy (§ 99 odst. 2 věta první o. s. ř.). Je-li smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., bylo by vydání rozsudku pro uznání v rozporu s právními předpisy. Z odborné literatury lze citovat z článku , jméno FO, (, jméno FO, , M. Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v procesních souvislostech. Soudní rozhledy, 2025, č. , hodnota, ): „Rozsudkem pro uznání soud rozhoduje zásadně bez zřetele k tomu, zda a v jakém rozsahu žalobce unáší procesní břemena, popřípadě zda dosavadní výsledky řízení odůvodňují závěr o opodstatněnosti žalobního požadavku. Vyvstane-li ovšem v řízení pochybnost o tom, zda by rozsudek pro uznání neodporoval donucující normě hmotného práva nebo ji neobcházel, vychází soud z výsledků dosud provedeného dokazování, popřípadě provede v tom směru další důkazy. Takový postup by měl soud volit nejen v případě, že závěr o porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele vyplývá již z vylíčení skutkového děje v žalobních důvodech nebo z dosavadních výsledků řízení, nýbrž i tam, kde žalobce opomněl vůbec skutkově tvrdit, zda, kdy a jak poskytovatel spotřebitelského úvěru uvedenou povinnost splnil, nebo tam, kde z listin, kterých se žalobce dovolal, plyne, že tuto povinnost porušil. I v takových případech je totiž namístě pochybovat o souladu uznání žalovaného s hmotným právem.“ V okamžiku, kdy žalovaná nárok uznala, absentovala jakákoli relevantní tvrzení žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti tak, aby byla dostatečná. Avšak ani v průběhu řízení žalobkyně řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované nedotvrdila a nedoložila.

33. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalované v posuzovaném případě představuje částka , částka, , tj. rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalované poskytla (, částka, ), a částkou, kterou jí žalovaná uhradila (, částka, ). Soud proto výrokem I. v této části žalobě vyhověl.

34. Soud zamítl výrokem II. žalobkyní požadované úroky z prodlení a další požadované příslušenství z následujícího důvodu. Soud dospěl k závěru, že žalovaná jakožto spotřebitel není povinna vrátit poskytnutou jistinu z neplatné úvěrové smlouvy ihned, ale ve lhůtě odpovídající jejím možnostem, a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení (blíže viz např. závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, ). Uvedené vyplývá i ze samotného § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú., který upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Jde o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Proto soud zbývající nároky zamítl.

35. O lhůtě k plnění povinností žalované soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když shledal důvody pro stanovení peněžitého plnění ve splátkách, a to tak, aby dlužná částka byla splacena žalobkyni v přiměřené lhůtě, neboť není možné, aby byla žalovaná neúměrně zvýhodněna na úkor žalobkyně. Lhůtu k plnění ve výroku I. soud stanovil žalované ve splátkách (zákonná lhůta podle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta právě ve splátkách s ohledem na přiznanou výši plnění a také, že žalovaná doložila, že aktuálně pobírá pouze invalidní důchod ve výši , částka, (č. l. 39). Je nasnadě, že její finanční situace není tak pozitivní, aby mohla zaplatit celou žalobkyni přiznanou částku najednou. Současně je tím eliminováno riziko exekuce v případě nezaplacení celé žalované částky najednou, čímž by opět mohly vznikat další náklady ke splnění povinností žalované stanovených tímto rozsudkem a další dluhová spirála žalované.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 28 %, žalovaná co do 72 %. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalované ve výši 72 %) odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu žalobkyně ve výši 28 %). Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 44 %, pak má žalovaná právo, aby jí žalobkyně nahradila poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování jejího práva u soudu. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření ze dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, ). Tato částka nákladů řízení pak činí , částka, (100 % úspěch činí náhradu nákladů řízení ve výši , částka, ).

37. O lhůtě k plnění nákladů řízení soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obecné pariční lhůtě.